5 As 7/2011 — Nejvyšší správní soud

17 A 22/2025- 26 - text  8 17 A 22/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobkyně: L. Ch. zastoupena advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou, sídlem Májová 35, 350 02 Cheb, proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, IČ 00007064, sídlem Olšanská 2/2, 130 51 Praha 3 – Žižkov, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2025, č. j. CPR-6931-3/ČJ-2025-930310-V233, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a současně bylo potvrzeno rozhodnutí Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“), vydaného pod č.j. KRPK-50332-39/ČJ-2024-190026 dne 9. 1. 2025. Tímto rozhodnutím bylo žalobkyni podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „území členských států Evropské unie a smluvních států“), byla stanovena na 1 rok. Zároveň správní orgán PČR uložil dle ust. § 123b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců účastníkovi řízení zvláštní opatření. 2. Žalobkyně v žalobě namítala, že vyzvala žalovaného, aby řešenou věc vrátil prvoinstančnímu správnímu orgánu zpět k pečlivému přezkoumání dopadů stanovené, neúměrně dlouhé doby správního vyhoštění do soukromého života žalobkyně. Žalobkyně se nemůže vypořádat se stanovenou délkou správního vyhoštění, kamkoliv mimo EU, kde dnes nikde nemá žádné vazby, zázemí, jistotu a především svou partnerku. Žalobkyně ve svém odvolání uvedla, že cit.: „Naproti veškerými účastníkem řízení označenými skutečnostmi staví správní orgán své odůvodnění toliko pouze na dikci zákona o pobytu cizinců, ve smyslu zásady ignorantia legis neminem excusat, který zákon je v případě účastníka řízení jednoznačně nekompromisní. Byť jistě nutno přisvědčit správnímu orgánu PČR fakt, že stanovená lhůta pro správní vyhoštění účastníka řízení je stanovena při spodní hranici, třeba však vnímat, že taková doba je pro rodinný a osobní život účastníkem řízení vnímána jako zcela fatální a likvidační. Účastník řízení je toho názoru, že správní orgán konkrétně v jeho případě měl postupovat ještě více přesněji a detailněji zkoumat rodinné vazby účastníka řízení. V neposlední řadě třeba uvést, že účastník řízení v žádném případě svým životem nenarušuje veřejný pořádek na území ČR, snaží se žít v souladu se zásadami ČR, vždy spořádaným životem. Za své životní prohřešky, způsobené navíc z donucení a pod nátlakem bývalého manžela na území Německa, účastník řízení vykonal svůj trest a tuto etapu života si přeje vytěsnit. Účastník řízení zejména nemůže být opakovaně trestán za přečin, za který svůj trest již vykonal.“ 3. Podle žalobkyně byl porušen čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kdy každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace, třeba doplnit, že státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Obsah svědecké výpovědi družky žalobkyně následně potvrzuje vše označené, čímž fakticky doplňuje již uvedené a prokazatelně dotváří skutečný a nezpochybnitelný obraz rodinného života žalobkyně. Žalobkyně opakovaně požadovala, aby správní orgán přesněji a individuálněji přezkoumal situaci, kdy i navrhovala doplnění důkazů správním orgánem, neboť osobně takové nemohla obstarat. Šlo například o aktuální materiály z Německa nebo o přesnější podklady popisující situaci v zemi původu žalobkyně co do její sexuální orientace. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s tím, že bylo bez jakýchkoliv pochybností zjištěno a odůvodněno, že žalobkyně svým jednáním naplnila skutkovou podstatu ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 zákona č. 326/1999 Sb., kdy následné vydání rozhodnutí o správním vyhoštění představuje v případě žalobkyně ve všech směrech zcela adekvátní a přiměřené opatření reflektující veškeré podstatné okolnosti případu. Pokud jde o dobu, po kterou cizince nelze umožnit vstup na území členských států EU a smluvních států, tato zcela odpovídá individuálním okolnostem případu. Žalobkyně v žádném případě není prostřednictvím rozhodnutí o správním vyhoštění jakkoliv trestána za přečin, za který svůj trest jíž vykonala ve Spolkové republice Německo. Co se týče přiměřenosti zásahu rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života cizinky, tímto se správní orgány I. stupně zabývaly ve svých rozhodnutích komplexně a ve zcela dostatečném rozsahu. Má-li jít konkrétně o fyzickou a morální integritu jedince, jakožto součást soukromého života žalobkyně, rozhodnutí o správním vyhoštění nepředstavuje nepřiměřený zásah do této integrity. Žalobkyně přicestovala do ČR 2021 bez jakéhokoliv oprávnění ke vstupu či pobytu a následně zde pobývala rovněž bez jakéhokoliv oprávnění k pobytu, pouze zde byla určitou dobu trpěna v době vedení dvou řízení o správním vyhoštění. Žalobkyně zde zároveň pobývala v rozporu se zákazem vstupu a pobytu jí uloženým Německem s platností ode dne 7. 11. 2019 do dne 5. 11. 2025. Pokud jde o budování vztahu s partnerkou žalobkyně, tento na území ČR společně budovaly v době, kdy žalobkyně nedisponovala žádným oprávněním k pobytu. Jistý zásah do soukromého a rodinného života cizince je zákonem předpokládán, přičemž tento není v případě cizinky nepřiměřený způsobu, kterým tato naplnila skutkovou podstatu ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 zákona č. 326/1999 Sb. V souvislosti se zněním čl. 8 Úmluvy je namístě uvést, že z rozhodnutí o správním vyhoštění rovněž zcela jednoznačně vyplývá, že vydání tohoto rozhodnutí bylo taktéž nezbytné v demokratické společnosti v souladu s veřejným zájmem, aby na území ČR pobývali pouze cizinci v souladu se zákonem a s platným oprávněním k pobytu. Naproti tomu cizinka, která je ve Spolkové republice Německo (dále jen „Německo“) vedena mimo jiné pod identitou L. K., nar. X., st. přísl. X., figuruje v Schengenském informačním systému jakožto cizinec, kterému má být z důvodu její trestné činnosti v Německu, dle čl. 24 a 25 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1861 ze dne 28. 11. 2018, o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému (SIS) v oblasti hraničních kontrol, o změně Úmluvy k provedení Schengenské dohody a o změně a zrušení nařízení (ES) č. 1987/2006, odepřen vstup a pobyt na území členských států, a to do dne 5. 11. 2025. V případě, že cizinka s trestem, který jí byl v Německu uložen, nesouhlasila, měla proti němu využít dostupných opravných prostředků, namísto neoprávněného návratu a pobytu na území členských států EU a smluvních států poté, kdy byla z území Německa vyhoštěna. V době před vydáním rozhodnutí o správním vyhoštění byly shromážděny podklady pro vydání rozhodnutí ve zcela dostatečném rozsahu. Dne 30. 9. 2024 bylo tehdejšímu zmocněnému zástupci žalované doručeno vyrozumění o ukončení dokazování, po jehož doručení měla cizinka či její zmocněný zástupce možnost vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí, což neučinili. Dle žalovaného byl skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti zjištěn ve zcela dostatečném rozsahu, kdy již nebylo nutné zajišťovat podklady z Německa a ani ohledně situaci v zemi původu žalobkyně ohledně její sexuální orientace, neboť tyto jsou obsahem spisového materiálu správního orgánu I. stupně a byly využity při vyhotovení závazného stanoviska k možnosti vycestování cizince. 5. Ze žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že dne 11. 6. 2024 v 10:05 hod. dostavila na pracoviště správního orgánu I. stupně, kde za účelem prokázání své totožnosti předložila její cestovní pas č. X. vydaný Gruzií. V uvedeném cestovním pasu byl zjištěn výjezdní příkaz č. X. platný ode dne 1. 2. 2024 do dne 14. 3. 2024. Cizinka ve lhůtě stanovené výjezdním příkazem nevycestovala, což vedlo k důvodnému podezření, že pobývala nejméně ode dne 15. 3. 2024 do dne 11. 6. 2024 na území ČR neoprávněně, kdy tak již činila v minulosti, tudíž se tohoto protiprávního jednání dopustila již opakovaně. Předchozím rozhodnutím ve věci správního vyhoštění vydaným správním orgánem pod č. j. KRPK-78001-41/ČJ-2023-190026 na základě naplnění skutkové podstaty ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 zákona č. 326/1999 Sb. bylo cizince uloženo správní vyhoštění z území členských států EU a smluvních států na dobu 6 měsíců, kdy rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 2. 2024. Jmenovaná naplnila skutk