4 Azs 149/2004 — Nejvyšší správní soud

17 Ad 28/2024- 97 - text  7 17 Ad 28/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: P. T. zastoupen JUDr. Pavlem Turoněm, advokátem, se sídlem Moskevská 66, 360 01 Karlovy Vary proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 9. 2024, č.j. X. takto: I. Rozhodnutí žalované čj. X. ze dne 11. 9. 2024 se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalované. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 16.504,-Kč, k rukám zástupce žalobce JUDr. Pavla Turoně do 1 měsíce od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty námitky žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. I č. j. X. ze dne 9. 5. 2024 (dále jen „napadené rozhodnutí") přiznala účastníku řízení podle ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění účinném do 30. 9. 2023, a s přihlédnutím k článku 52 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (dále jen „nařízení č. 883/2004") od 1. 8. 2023 starobní důchod ve výši 12 792 Kč měsíčně, výplata přiznaného starobního důchodu nenáležel. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení v Praze č. II č.j. X. ze dne 9. 5. 2024 byla stanovena výše přepočteného dílčího důchodu na částku 13.328 Kč 2. Žalobce v žalobě tvrdil, že původní zaměstnavatel firma ABO s.r.o. byl formou fúze převzat firmou PNS Grosso s.r.o. Následně došlo ke sloučení firmy PNS Grosso s.r.o. s firmou První novinová společnost a.s. Pracovní poměr, který žalobce dne 10. 5. 1993 uzavřel s firmou ABO s. r. o., ke dni 31. 12. 2007 ukončil s PNS Grosso s.r.o. Veškerou mzdovou agendu se záznamy o údajích potřebných pro účely důchodového pojištění převzala nástupnická organizace společnosti PNS Grosso s.r.o. firma První novinová společnost, a.s. V důsledku uvedených fúzí a tedy i předávání mzdové agendy potřebné pro účely důchodového pojištění zaměstnanců se žalobce dostal do situace, kdy v souvislosti s žádostí o starobní důchod zjistil, že nemá dostatek relevantních dokladů k vyměření důchodu za roky 1996 až 2003, když zaměstnavatel si v tomto směru nesplnil své zákonné povinnosti. Po vydání rozhodnutí ČSSZ v Praze se žalobce snažil u nástupnické organizace mého zaměstnavatele, tj. u firmy První novinová společnost a.s. zajistit dohledání dokladů potřebných ke správnému stanovení a vyměření důchodu. Dopisem ze dne 7. 11. 2024 mu byly doručeny následující doklady: výpočet daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků za zdaňovací období roku 2001 a výpočet daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků za zdaňovací období roku 2002. Má za to, že těmito doklady lze prokázat nejenom dobu pojištění, ale i roční výdělek v roce 2001 a 2002. Výdělky, které mu zaměstnavatelem byly v období od 1. 1. 1996 do 31. 1. 2004 vypláceny, dokládá potvrzením ČSOB ze dne 27. 9.2024, neboť mzda mu byla zaměstnavatelem hrazena na účet. Z tohoto výpisu lze podle žalobce stanovit, jaká byla v jednotlivých letech výše vyměřovacího základu. Skutečnost, že účet č. 33249371/0100, ze kterého žalobci mzda byla poukazována, je účtem jeho zaměstnavatele, dokládá fotokopií části bankovního výpisu, ze kterého je zřejmé, že označený účet č. 33249371/0100 je účtem společnosti ABO, s. r. o. Žalobce má za to, že předložil dostatek dokladů k tomu, aby na osobním listu důchodového pojištění byly provedeny změny a doplněny údaje o příjmu z hlavního pracovního poměru za roky 1996, 1997, 1998,1999,2001 a 2002. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí s tím, že co se týče prokázání výše vyměřovacích základů za jednotlivé kalendářní roky rozhodného období (§ 18) při absenci evidenčních listů důchodového pojištění, žalovaná odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která na danou věc doléhá - např. rozsudky ze dne 27. 10. 2010, č. j. 3 Ads 78/2010 - 93, a ze dne 27. 11. 2008, č. j. 3 Ads 88/2008 - 173. Podle prvně jmenovaného rozsudku nelze za účelem prokázání vyměřovacích základů „použít tytéž podpůrné důkazní prostředky, jako stran prokázání samotné doby pojištění, tzn. kupř. čestné prohlášení dvou svědků a žadatele o důchod. Rovněž platové výměry a další doklady o vyměření mzdy či jiné doklady o průběhu pracovního poměru (např. zápočtový list) nejsou dostatečně podrobným zdrojem informací k určení vyměřovacích základů za příslušnou dobu pojištění, neboť nezaznamenávají příjem za každý jednotlivý měsíc. Z údajů uvedených v platových výměrech nelze vyčíst podrobnosti o průběhu žalobcova pracovního poměru, tzn. zejména, zda žalobce pracoval každý měsíc, zda nečerpal neplacené volno či nemocenské či zda za něj bylo po celou dobu odváděno pojistné, popř. v jaké výši. 4. Žalovaná rovněž odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, č. j. 10 Ads 59/2016: „Nejvyšší správní soud se možností užití jiných důkazních prostředků zabýval také v rozsudku ze dne 11. 7. 2013, čj. 4 Ads 28/2013-22, a dospěl k následujícímu závěru: „jestliže je možné při stanovení osobního vyměřovacího základu a starobního důchodu pojištěnce i bez evidenčního listu důchodového pojištění (zabezpečení) postavit najisto aspoň minimální výší jeho vyměřovacího základu za příslušný kalendářní rok a pro pojištěnce je takový postup výhodnější, není žádný důvod pro vyloučení veškeré doby pojištění jím získané v tomto roce podle § 16 odst. 4 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.'' V daném případě neměla Česká správa sociálního zabezpečení k dispozici evidenční listy důchodového pojištění žadatelky o důchod, ani její mzdové listy za roky 1986, 1987 a 1988. Česká správa sociálního zabezpečení považovala proto uvedené období za dobu vyloučenou ve smyslu § 16 odst. 4 zákona o důchodovém pojištěn. Z tvrzení žadatelky a výslechu jejího nadřízeného však zcela jednoznačně vyplynulo, že v uvedených letech se oproti roku 1985 její základní hrubá mzda nesnížila a že i výše jejích odměn zůstala nezměněna; to potvrdil i mzdový list za rok 1989. Žadatelka doložila také potvrzení o dočasné pracovní neschopnost, o ošetřování člena rodiny a o jejím nástupu na mateřskou dovolenou, z nichž bylo zcela zřejmé, ve kterých konkrétních dnech od roku 1986 do roku 1988 jí náležely dávky nemocenského pojištění a jaké doby se vylučovaly pro účely zjišťování jejího hrubého výdělku. V této situaci Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že bylo možné určit alespoň přesnou minimální výši vyměřovacích základů žadatelky za roky 1986 až 1988, a to i přesto, že Česká správa sociálního zabezpečení neměla za uvedené období k dispozici evidenční listy důchodového pojištění ani mzdové listy žadatelky. 5. Evidenční list důchodového pojištění je nutno považovat za stěžejní důkaz dob zaměstnání a příjmů. Zákon však nevylučuje užití jiných důkazních prostředků (zejména mzdových listů, příp. jiných listinných důkazů) a judikatura NSS tento výklad jednoznačně potvrzuje, zejména pokud je takový postup pro stěžovatele příznivější. Bude se jednat zejména o situace, kdy žadatel dosahoval ve vyloučeném období nadprůměrných výdělků a odváděl tomu odpovídající částku na důchodové pojištění. Vyloučení takové doby pro účely určení výše vyměřovacího základu se může negativně projevit při výpočtu výsledné výše důchodu, a to v řádech několika stovek, příp. tisíc Kč. Aplikace § 16 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění tedy může být pro žadatele o důchod za určitých okolností nevýhodná. 6. Předložené potvrzení o zaměstnání krajský soud vyhodnotil tak, že v něm „je uveden průměrný čistý měsíční příjem 6 304 Kč. Jedná se o průměrný měsíční výdělek žalobce vyčíslený pro pracovně právní účely podle zákona č. 1/1992 Sb., účinného v době vystavení potvrzení o zaměstnán, který způsob výpočtu průměrného měsíčního výdělku upravoval v ust. § 17. Průměrný výdělek pro pracovně právní účely se podle tohoto ustanovení zjišťoval z hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z doby odpracované v rozhodném období a tímto rozhodným obdobím bylo předcházející kalendářní čtvrtletí. Pro účely důchodového pojištění - výpočet osobního vyměřovacího základu je tedy nepoužitelný." 7. Z uvedeného dle žalované vyplývá, že při absenci evidenčního listu důchodového pojištění lze průměrnou výši vyměřovacího základu pro účely stanovení výše starobního důchodu vypočítat pouze v případě, jsou-li k dispozici mzdové listy žalobce, bylo-li provedeno řízení ve smyslu § 6 odst. 4 písm. u) zákona č. 582/1991 Sb., vycházející z prokázaných podkladů vztahujících se k osobě žalobce. 8. Podle žalované vyměřovací základ v kalendářním roce 1996 ve výši 21 000 Kč byl zhodnocen na základě evidenčního listu důchodového pojištění vyhotoveného dne 26. 1. 1997 zaměstnavatelem AB AZO BETA spol. s. r. o., Plzeň. Vyměřovací základ v kalendářních letech 1997 až 2000 byl