17 Ad 30/2025 – Krajský soud v Plzni

17 Ad 30/2025- 44 - text  7 17 Ad 30/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobkyně: J. B., t. č. bytem Ubytovna Armády spásy, Merklínská 15, 360 10 Karlovy Vary - Sedlec, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2024, č. j. MPSV-2024/262760-916, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2024, č. j. MPSV-2024/262760-916 se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR - krajské pobočky v Ústí nad Labem, č. j. 59900/2024/CHM, ze dne 13.08.2024, kterým nebyl přiznán žalobci příspěvek na péči s tím, že se nepovažuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby dle ustanovení § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 2. Žalobce v žalobě namítal, že podal žádost o přiznání nároku na příspěvek na péči z důvodu neustále se zhoršujícího zdravotního stavu, v jehož důsledku je podstatné ztížena pohyblivost žalobce a v návaznosti na to je žalobce omezen ve schopnosti soběstačnosti. Žalobce v době před podáním žádosti byl opakovaně v krátkých časových intervalech hospitalizován v nemocnici, zejména na Interním oddělení Nemocnice Kadaň, a to pro opakovaná srdeční selhání. Z komplexu onemocnění, jimiž žalobce trpí, má však pravděpodobně nejvýznamnější dopad na zvládání základních životních potřeb revmatoidní polyartritida, zejména oboustranná gonartróza III. - IV. stupně. Žalovaný v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů posudek PK MPSV ve skutečnosti nijak nehodnotil z hlediska jeho přesvědčivosti a věrohodnosti, a přesto dospěl k závěru o jeho úplnosti, objektivnosti a přesvědčivosti, byť posudek zcela zjevně nedostává kautelám vymezeným judikaturou Nejvyššího správního soudu ČR, zejména ve smyslu rozsudku ze dne 28.4.2017. č.j. 5 Ads 80/2016-22. Žalovaný přitom posudek PK MPSV označila za stěžejní důkazní prostředek, byť takový přístup k hodnocení důkazů jev rozporu se zákonem, zejména s § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách, a v návaznosti na to s judikaturou správních soudů, zejména s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024. č. i. 58 Ad 21/2023-39. a s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31.7.2024. č.j. 54 Ad 14/2023-65, podle nichž mají všechny podklady uvedené v § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách, z nich zejména též výsledky sociálního šetření, rovnocennou povahu a jejich eventuální vzájemné rozpory nelze vypořádat nezákonným nadřazením jednoho důkazního prostředku (tj. posudku o zdravotním stavu) nad jiný. Odůvodnění přesvědčivosti posudku jako základního podkladu pro vydání rozhodnutí má tak povahu formulářového odůvodnění, neboť totožné odůvodnění žalovaná konstatuje defacto ve všech rozhodnutích o odvoláních ve věcech příspěvku na péči. Rozhodnutí žalované není vůbec založeno na principu individualizace. Žalovaná bez jakéhokoliv dalšího hodnocení (provedeného v souladu s principem volného hodnocení důkazů) přebírá do rozhodnutí posudkové zhodnocení. 3. Žalobce shledává zásadní vadu rozhodnutí ve faktu, že jeho zdravotní stav nebyl posouzen posudkovým lékařem se specializací v oboru ortopedie. Členem komise byl i odborník v oboru interní lékařství. Uvedený závěr žalované by byl podložený, pokud by jako nosné, resp. dominující onemocnění bylo stanoveno onemocnění interní, resp. kardiologické, tedy např. ischemická choroba srdeční, opakované oboustranné srdeční selhání či anémie. Právě takové onemocnění, bylo jako dominující onemocnění zjevně hodnoceno posudkovým lékařem v prvoinstančním řízení. Též s ohledem na podkladovou zdravotnickou dokumentaci, zejména pak na údaje o opakovaných hospitalizacích žalobce z kardiologických příčin, lze pokládat za legitimní, že posudková komise byla na počátku obsazena právě lékařkou se specializací interní lékařství. V průběhu hodnocení zdravotního stavu žalobce však došlo k lapidární změně, pokud jde o stanovení dominujícího onemocnění. V kompetenci členky PK MPSV s odborností v oboru interního lékařství tak pravděpodobně bylo stanovit, že interní onemocnění ve skutečnosti nemají dominující charakter, neboť ten má právě zdravotní postižení ortopedické. V kompetenci členky PK MPSV - specialistky v oboru interní lékařství však již podle žalobce nebylo konkrétní hodnocení ortopedického onemocnění, neboť v tomto oboru specialistkou není. Posouzení zdravotního stavu z pohledu ortopedického postižení (polyartritida a oboustranná gonartróza) a objektivizace jejích dopadů do schopnosti soběstačnosti žalobce v podkladovém posudku absentuje, těžké postižení pohybového aparátu (typicky pokud jde o polyartritidu a gonartrózu III.-IV. stupně) je vyhodnoceno jako „HKK a DKK bez popisovaných závažných funkčních deficitů.“ 3. stupeň - v této fázi se kloubní štěrbina stále zužuje, dále vznikají osteofyty, objevit se mohou i další problémy jako subchondrální skleróza či deformace kloubní jamky a hlavice. Artróza 4. stupeň - kloubní štěrbina úplně vymizí, na koncích kloubů jsou patrné deformace, objevují se i osteonekrotické změny, subchondrální skleróza, cysty a nadále též osteofyty. V této fázi přestává kloub fungovat. Výsledkem 4. stupně artrózy je omezená, až takřka nulová hybnost postiženého kloubu. Žalobce je schopen mobility pouze za pomoci 2 FH. Posudkové komise MPSV ČR jsou od počátku koncipovány jako tříčlenné (byť pouze v interních předpisech žalované, neboť jasná právní úprava na úrovni zákonných či podzákonných předpisů chybí), tato trojčlennost je však již dlouhodobě obcházena tím, že třetím členem posudkových komisí bývá tajemník komise, tedy nelékařský pracovník, plnící ve skutečnosti pouze administrativní roli zapisovatele. Bylo-li tedy odbornou členkou PK MPSV uzavřeno, že dominujícím onemocněním není interní onemocnění, bylo povinností posudkové komise, eventuálně též žalované (při hodnocení posudku v souladu se zásadami volného hodnocení důkazů a materiální pravdy) požadovat, aby posouzení týkající se klíčových dopadů ortopedického onemocnění na funkční schopnosti v oblasti dolních končetin, bylo provedeno či alespoň externě komunikováno, resp. konzultováno s příslušnými specialisty v oboru ortopedie. 4. Podle žalobce PK MPSV v posudku konstatovala, že nenašla objektivní funkční korelát k samostatnému zvládání ostatních ZŽP, přičemž jako rozhodná kritéria u jednotlivých ZŽP vymezuje výhradně taková kritéria, která mají povahu obecných východisek Skutečné individualizované posouzení zdravotního stavu žalobce, resp. jeho schopností zvládat jednotlivé ZŽP a jednotlivé aktivity každé konkrétní ZŽP ve smyslu § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádí zákon o sociálních službách, však v posudku zcela absentuje, neboť pod obecná posudková kritéria nejsou nijak subsumovány zdravotní potíže a omezení, resp. tedy objektivní zdravotní stav, podle podkladové zdravotnické dokumentace. Tato vada posudku je zvláště významná, pokud jde o hodnocení ZŽP péče o domácnost. V případě této ZŽP se totiž PK MPSV odklonila od posudkového závěru prvoinstančního posudku IPZS, tento odklon však nevysvětlila ničím. 5. Žalobce dále v žalobě namítal, že PK MPSV postupovala v příkrém rozporu s ustanovením § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb., neboť u jednotlivých posuzovaných aktivit nehodnotila všechny aktivity vyjmenované v Příloze vyhlášky, naopak hodnotila jen náhodně vybrané aktivity, přičemž takový postup je očividně arbitrární, když PK MPSV vybírala právě ty aktivity, které by snad mohly být hodnoceny jako žalobcem zvládnuté. Povinnost PK MPSV řádně zohledňovat ustanovení § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb. a jednotlivé ZŽP hodnotit jako uznané, tedy posuzovanou osobou samostatně nezvládané, v případě neschopnosti zvládat byť i jen jedinou aktivitu vyjmenovanou v Příloze vyhlášky č. 505/2006 Sb. je soustavně konstatována v judikatuře Nejvyššího správního soudu ČR (rozsudek ze dne 14.11.2023. č.j. 5 Ads 8/2023-25). V návaznosti na tyto skutečnosti nebyly podle žalobce v posudku vůbec vypořádány konkrétní ZŽP, jejichž nezvládání žalobce namítal v odvolání. 6. Přestože žalobce nezohlednění záznamu ze sociálního šetření jako neopominutelného podkladu pro hodnocení závislosti uplatnil jako podstatný odvolací důvod, PK MPSV vady posouzení závislosti neodstranila ani zčásti. Při objektivizaci individuální situace žalobce při zvládání jednotlivých ZŽP chybí vedle hodnocení konkrétních funkčních projevů dominujícího postižení rovněž jakékoliv zohlednění zjištění ze sociálního šetření. PK MPSV v této souvislosti pouze konstatuje [str. 8 rozhodnutí], že „Komise podrobně prostudovala mimo jiné i výsledky sociálního šetření ze dne 4.4.2024, které vzala při hodnocení zdravotního stavu posuzovaného v úvahu