17 Az 10/2024 – Krajský soud v Plzni

17 Az 10/2024- 121 - text  13 17 Az 10/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: M. A., narozený X, státní příslušnost X, posledně v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem, sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, IČO: 00007064, pošt. schr. 21/OAM, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2024, č. j. OAM-570/LE-LE05-D02-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení o kasační stížnosti ve výši 6.135,- Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka do 1 měsíce od právní moci rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 30. 9. 2024, č. j. OAM-570/LE-LE05-D02-2024, žalovaný zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu s tím, že žádost žalobce je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. b) téhož zákona. Současně žalovaný rozhodl podle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, (dále jen „Dublinské nařízení“) tak, že státem příslušným k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu je Francouzská republika. Důvodem pro uvedený postup žalovaného byla skutečnost. II. Žaloba 2. Žalobce namítal, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné. V únoru roku 2019 se žalobce na radu přítele rozhodl usadit v Turecku. Za tímto účelem investoval na jeho území do realit, což vyústilo v získání tureckého státního občanství pro něj i jeho manželku. Jelikož žalobce měl v úmyslu učinit Turecko svým novým domovem a zcela zpřetrhat vazby se svou rodnou zemí, přistoupil nejen ke změně jména (původním jménem Gitinomagomed Gadzhimagomedov), nýbrž také k žádosti o zbavení ruského státního občanství. Doposud pobývali s manželkou na území Turecka bez sebemenších potíží. V prosinci roku 2023 žalobce společně s manželkou požádal prostřednictvím zastupitelského úřadu v Ankaře o udělení francouzských schengenských víz, která následně obdrželi a která je opravňují k pobytu v délce 90 dnů s možností opakovaného vstupu. Účelem podání žádosti byla turistika. V prosinci 2023 tak s manželkou odletěl do Paříže, kde pobyli několik dní. Následně se na základě obdrženého schengenského víza přesunuli do České republiky, kde jako obvykle pobývali na adrese Mezirolí 149, 362 25 Nová Role. V březnu roku 2024 byl žalobce kvůli svým přetrvávajícím zdravotním problémům nucen podstoupit dermatologické vyšetření, které odhalilo „silné podezření na maligní nádor kůže“ v oblasti zad. Ze strany ošetřujícího lékaře bylo doporučeno, aby podstoupil nejen operaci, nýbrž také chemoterapii. Po této zprávě se měl žalobce v úmyslu navrátit zpět domů (do Turecka), ovšem když přicestoval z Prahy do Antalye, byl mu odepřen vstup na území a odebrán cestovní doklad. Ze strany správních orgánů mu bylo posléze sděleno, že jeho občanství bylo odebráno. Žalobce byl v důsledku toho donucen navrátit se zpět do České republiky, kde byl na letišti Václava Havla zadržen cizineckou policií. Žalobce si není vědom žádných zákonných důvodů, z jakých by bylo možné k zabavení jeho pasu a údajném odebrání jeho občanství přistoupit. Domnívá se však, že nastalá situace souvisí s jeho politickou minulostí a s problémy, kterým v této souvislosti na území Ruska čelil. Žalobce je přesvědčen, že původcem jeho problémů v Turecku je proruský politik Suleyman Solu, který byl v roce 2023 prezidentem Erdoganem jmenován ministrem vnitra. V návaznosti na tuto událost Turecko v říjnu roku 2023 navštívil ruský generální prokurátor Igor Krasnov, který dle informací žalobce uzavřel s tureckými zpravodajskými službami dohodu o spolupráci ve věci ruské opozice pobývající v Turecku a jejich předání ruským zpravodajským službám. Žalobce tvrdil, že byl svého času v Rusku výrazně veřejně činný a zastával významné politické funkce, ve kterých mimo jiné dohlížel na orgány činné v trestním řízení, mezi nimi také na tzv. Federální bezpečnostní službu (dále jen „FSB“). Během svého působení měl s vedením FSB četné konflikty, převážně ohledně jejich nelegálních metod práce a spolupráce s oligarchy a teroristickými skupinami. Generálmajor Vyšetřovacího výboru Ruské federace L.V. Gura a podplukovník FSB A. Sungurov měli navštívit ve vazbě I. U., kterému byl ze strany banky, ve které žalobce působil, poskytnut úvěr. Zde se ho snažili přesvědčit, aby proti žalobci v rámci plánovaného trestního stíhání vypovídal. Pan U. však proti němu vypovídat odmítl a návštěvu výše uvedených důstojníků žalobci sám potvrdil. V návaznosti na výše popsané skutečnosti se z obavy o bezpečnost sebe a své rodiny žalobce rozhodl Rusko opustit. Současně si z procesní opatrnosti najal na území Ruska advokátku, paní D. Kurbanovu, od které se posléze (nutno říci po více než 5 letech od jeho odchodu) dozvěděl, že proti němu bylo skutečně zahájeno trestní stíhání podle čl. 286 tamního trestního zákoníku, je tedy stíhán z překročení pravomocí v souvislosti s poskytováním úvěru. Žalobce tvrdil, že trestný čin, ze kterého je nařčen, v žádném případě nespáchal a trestní stíhání je vedeno zcela účelově s cílem likvidace jeho osoby. Turecko se ho pak „pokouší zbavit“ a zjednodušit ruským orgánům cestu k jeho vydání. Vzhledem k výše uvedenému se žalobce obává, že v případě nuceného návratu do země původu by byl vystaven nejen nezákonnému a zcela vykonstruovanému trestnímu stíhání, nýbrž také nebezpečí újmy na zdraví, případně na životě. Rovněž má žalobce za to, že splňuje podmínky pro udělení tzv. doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, jelikož mu vzhledem k výše uvedenému hrozí nebezpečí vážné újmy podle odst. 2 tohoto ustanovení. 3. Podle žalobce žalovaný chybně aplikoval § 10a odst. 1 písm. b) zákona o azylu a v důsledku toho dospěl k nesprávnému závěru, že žádost žalobce je nepřípustná, když žalovaný nedostatečně posoudil předestřené skutkové okolnosti a v důsledku toho přistoupil k aplikaci čl. 12 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013, přestože k tomuto nelze přistoupit, aniž by bylo významným způsobem zasaženo do základních práv a svobod žalobce, především pak čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).K obdobnému pochybení došlo rovněž v rámci posouzení možné aplikace čl. 17 Nařízení Dublin III. Dále podle žalobce je napadené rozhodnutí nepřiměřené co do zásahu do soukromého a rodinného života žalobce dle čl. 8 Úmluvy. Žalobce je toho názoru, že okolnosti předcházející podání žádosti a samotný azylový příběh (tedy důvody jejího podání) jsou nesmírně důležité pro objasnění motivace žadatele, a tudíž pro její řádné posouzení, a považuje přinejmenším za zvláštní, že k nim správní orgán téměř nepřihlíží. Žalobce na území České republiky má významné vazby, a to jak kulturní, sociální i ekonomické. Žalobce v České republice opakovaně pobýval (ať již za účelem léčby svých chronických obtíží s ledvinami prostřednictvím karlovarských pramenů, nebo správy svého podnikání, naposledy zde trávil několik měsíců v roce 2023), je zvyklý na její prostředí, do určité míry ovládá jazyk a je schopen se dorozumět. Na území České republiky má rovněž zdroj příjmů (viz již výše zmíněná společnost OLVA KV s.r.o., jejíž je jednatelem) a současně zajištěné ubytování, neboť jmenované společnosti náleží vlastnické právo k nemovitosti na adrese Mezirolí 149, 362 25 Nová Role. V České republice má také další majetek, například automobil, zařízení domu, osobní věci atd. Naopak Francouzskou republiku žalobce navštěvoval vždy pouze na velmi krátkou dobu a jako turista. Na jejím území nemá jakékoliv vazy ani zázemí, nemá zde zajištěno ubytování ani zdroj příjmů. Jak již uvedl v rámci pohovoru, není zvyklý na francouzské kulturní prostředí a poměry a vzhledem ke svému značně pokročilému věku je důvodné se domnívat, že integrace by byla přinejmenším komplikovaná. Za podstatné rovněž považuje, že neovládá tamní jazyk. pokud by byl nucen k přesunu na území Francouzské republiky, byl by zcela odkázán na tamní azylový systém (a to jak čistě materiálně, tak i v ostatních ohledech), přičemž by mu navíc nezbývalo než vyčkat na rozhodnutí v zařízení pro zajištění cizinců. Naproti tomu v České republice by byl žalobce schopen zajistit své veškeré materiální potřeby sám. Dlouhodobě trpí cukrovkou, zvýšeným krevním tlakem a ledvinovou insuficiencí (se kterou se v minulosti na území České republiky léčil prostřednictvím lázeňských procedur v Karlových Varech). Na jaře letošního roku se u něj navíc objevilo podezření na onkologické onemocnění. Žalobce z těchto důvodů potřebuje