17 Az 16/2025 – Krajský soud v Plzni

17 Az 16/2025- 23 - text  6 17 Az 16/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: A. D. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČO 00007064, pošt. schr. 21/OAM, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2025 č. j. OAM-318/ZA-ZA11-ZA01-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 28. 3. 2025 č. j. OAM-318/ZA-ZA11-ZA01-2025, žalovaný rozhodl o opakované žádosti žalobce o mezinárodní ochranu tak, že je nepřípustná dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil dle § 25 písm. i) zákona o azylu. II. Žaloba 2. Žalobce v žalobě poukázal na své vyjádření v rámci řízení o první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, že svou vlast, resp. obec Sadovoe v okresu Balti, opustil na podzim 2016, jelikož se obával možnosti válečného konfliktu s Ruskem. Od této doby do první žádosti o mezinárodní ochranu si na území České republiky vybudoval vztah se svou družkou, se kterou také počal potomka. Ten má v rodném listu zatím uvedeného jiného otce. Žalovaný v napadeném rozhodnutí podle žalobce pouze konstatoval, že situace žalobce již byla posouzena v předchozím řízení ve věci mezinárodní ochrany jmenovaného, avšak nepodložil toto žádnými bližšími informacemi o důvodech pro podání předchozí žádosti. Za zcela běžně uznávaný důvod pro podání opakované žádosti se dle judikatury Nejvyššího správního soudu (například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2021, č. j. 7 Azs 314/2020-39 nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č. j. 5 Azs 5/2011-58) považuje zhoršení bezpečnostní a politické situace v zemi původu či jiná zásadní změna situace v zemi původu. Žalobce tak nepřipuštění k meritornímu posouzení své žádosti o mezinárodní ochranu shledává jako nezákonný postup žalovaného správního orgánu, a to z důvodu, že žalovaný dostatečně neodůvodnil, proč vyhodnotil, že oproti předchozí řízením o mezinárodní ochraně nedošlo k podstatné změně okolností a jednak protože nesprávně vyhodnotil tvrzení žalobce jako nevztahující se k možnému pronásledování dle § 12 či hrozbě vážné újmy dle § 14a zákona o azylu. III. Vyjádření žalovaného 3. Ve vyjádření k žalobě žalovaný popřel oprávněnost žaloby a nesouhlasil s ní, neboť neprokazují, že by žalovaný porušil některá ustanovení správního řádu, případně zákona o azylu. Žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí a uvedl, že postupoval v souladu se zákonem o azylu a k námitce a obavě, že žalobce má strach z války, konstatuje, že přelití válečného konfliktu z Ukrajiny do Moldavska není aktuálně reálným. Dále žalovaný konstatuje, že nezaznamenal, že by žalobci hrozilo ve vlasti nebezpečí, nečelí závažným problémům ani mu nehrozí nebezpečí vážné újmy. Správní orgán posoudil důvody současné žádosti o udělení mezinárodní ochrany a následně provedl srovnání s tvrzeními, která učinil žalobce v rámci předchozích správních řízení ve věci mezinárodní ochrany. Po posouzení důvodů uvedených při podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany správní orgán konstatoval, že jmenovaný neuvedl žádné nové skutečnosti, nepoukázal na žádnou podstatnou změnu okolností jeho případu a ani správní orgán neshledal takové nové skutečnosti či okolnosti, na jejichž základě by bylo možné se důvodně domnívat, že by jmenovaný byl vystaven pronásledování nebo hrozbě vážné újmy. Žalovaný je tedy nucen konstatovat, že žalobce během řízení neuvedl žádné nové skutečnosti, na základě, kterých by správní orgán změnil své rozhodnutí či měl jen důvod příslušné správní řízení opakovat. Žalobce uvedl, že má stejné důvody žádosti, které uváděl v předchozí žádosti o mezinárodní ochranu. Pokud jde o námitku žalobce, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, sděluje k tomu žalovaný, že je to právě žalobce, kdo má v řízení o mezinárodní ochranu povinnost tvrzení. Nejvyšší správní soud k tomu uzavřel, že povinnost tvrzení má ve věcech mezinárodní ochrany zásadní význam, neboť pouze žadatel svým tvrzením utváří rámec zjišťování skutkového stavu ve správním řízení. Žalovaný je toho názoru, že proto, aby žalobce mohl tuto svou povinnost splnit, učinil maximum. Dne 20. 3. 2025 během poskytování údajů k opakované žádosti o mezinárodní ochranu měl žalobce možnost uvést důvody, pro které žádal o udělení mezinárodní ochrany. Dále byla žalobci dána možnost se seznámit, vyjádřit se a doplnit nashromážděné podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce se k seznámení s podklady dostavil, k ničemu se však nechtěl vyjádřit, nic nechtěl doplnit, ani nic nedoložil. Žalovaný je přesvědčen, že dostatečně zjistil skutkový stav, který mu umožňoval vydat ve věci rozhodnutí; pro toto rozhodnutí si opatřil dostatečně aktuální informace o zemi původu. IV. Posouzení věci soudem 4. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). V. Rozhodnutí soudu 5. Žaloba je nedůvodná. 6. Ze správního spisu, zejména z předchozího rozhodnutí o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu má soud za prokázané, že v případě žalobce se skutečně jedná o opakovanou žádost dle § 2 odst. 1 písm. f) zákona o azylu, neboť v jeho případě jde již o druhou žádost. Dále má soud ze správního spisu za prokázané, že první žádost žalobce na území ČR je datována ke dni 30. 8. 2024. O této žádosti bylo vedeno správní řízení pod č. j. OAM-1151/ZA-ZA15-ZA01-2024, následně bylo dne 1. 10. 2024 vydáno rozhodnutí o neudělení azylu (v právní moci od 24. 10. 2024). V první žádosti o mezinárodní ochranu žalobce uvedl, že v ČR má družku a nezletilého syna a za důvod podání žádosti označil fakt, že dostal výjezdní příkaz. Do vlasti se podle svých slov nemůže vrátit, protože v Moldavsku je Podněstří pod ruskou nadvládou. V ČR má rodinu a syna a žil a obává se, že kdyby vycestoval, už by se do ČR nevrátil. Při pohovoru ze dne 4. 9. 2024 žalobce uvedl, že v roce 2016 opustil vlast kvůli družce, která vycestovala do ČR. Od té doby zde nelegálně pracoval. V zemi původu neměl žádné problémy. O mezinárodní ochranu po osmiletém pobytu žádá proto, že mu byl udělen výjezdní příkaz, a potvrdil, že žádost mu slouží k legalizaci pobytu. Podle něho se v Moldavsku připravuje válka, jsou tam připravené tanky. 7. Dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu „Žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.“ 8. Dle § 11a odst. 1 zákona o azylu „Podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.“ 9. Soud v rámci výše uvedeného přezkoumával, zda žalobce uvedl nové azylově relevantní skutečnosti nebo podstatnou změnu okolností, které měly být vzaty v potaz a nebyly uvedeny již v předcházejících žádostech o mezinárodní ochranu, resp. nebyly uvedeny proto, že žalobci nebyly známy; současně s tím se soud zabýval otázkou, zda se situace v zemi žalobce skutečně změnila natolik, aby odůvodňovala přiznání některé z forem mezinárodní ochrany, resp. nové zhodnocení těchto důvodů. 10. Soud v této souvislosti odkazuje na rozsudek NSS ze dne 8. 9. 2011, č. j. 7 Azs 28/2011-74 „Bylo-li řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany zastaveno pro nepřípustnost podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zkoumá správní soud pouze to, zda byly dány podmínky pro zastavení řízení. Důvody uváděnými žadateli se zabývá pouze z toho hlediska, zda jim mohly být známy v době první žádosti, a zda je tedy mohli uvést, či zda jim v tom nebránily objektivní důvody, zpravidla spočívající v tom, že o těchto důvodech vůbec nevěděli nebo je nemohli z objektivních či legitimních subjektivních příčin uvést." 11. Žalobce ve své první žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 30. 8. 2024 tvrdil jako hlavní důvod snahu o legalizaci pobytu kvůli pobytu družky a nezletilého syna v ČR, a dále se obával, že v Moldavsku vypukne válka. 12. Žalobce dne 17. 3 2025 podal druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany. V této aktuální žádosti uváděl žalob v rámci Poskytnutí údajů k žádosti ze dne 20. 3. 2025 jako důvod pro udělení mezinárodní ochrany: „Důvody mám pořád stejné jako v předchozím řízení. Jsem tu 8,5 let, mám tu družku a syna. V Moldavsku se obávám válečného konfliktu.“ 13. Pro posouzení opakované