33 Ad 57/2024 – Krajský soud v Plzni

33 Ad 57/2024- 114 - text  7 33 Ad 57/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: D. B., nar. X, bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 v řízení o žalobě ze dne 6. 12. 2024 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2024, č. j. MPSV-2024/257283-915 o žádosti o dávku příspěvek na živobytí takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadená rozhodnutí 1. Rozhodnutím Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Karlových Varech ze dne 23. 10. 2024 č.j. 24688/2024/ASS byla zamítnuta žalobcova žádost ze dne 3. 10. 2024 o dávku pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí s odůvodněním, že žalobce neprokázal žádným způsobem, že je osobou v hmotné nouzi. 2. Rozhodnutím žalované ze dne 3. 12. 2024, č. j. MPSV-2024/257283-915 bylo zamítnuto odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí a toto bylo potvrzeno s odůvodněním, že žalobce nesplňuje podmínky uvedené v ust. § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi (dále jen PHN), tedy není považován za osobu v hmotné nouzi, a z tohoto důvodu byla jeho žádost o dávku příspěvek na živobytí zamítnuta. Žalobce je přesvědčen, že jakožto osoba bez jakýchkoli příjmů má nárok na dávku příspěvek na živobytí, a to nikoli za užití ust. § 3 zákona PHN, ale za užití ust. § 2 odst. 2 písm. a) a dalších zákona o PHN, přičemž žalovaná se mu opakovaně pokouší vysvětlit, že příjem je pouze jednou z veličin ovlivňujících nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi. Pro možné přiznání dávky příspěvek na živobytí je ale nutné mít za splněné nejen to, že příjem nedosahuje částky živobytí (viz ust. § 21 odst. 1 zákona o PHN), ale je zároveň třeba naplňovat status osoby v hmotné nouzi dle ust. § 3 zákona o PHN. Systém pomoci v hmotné nouzi nezabezpečuje pouze finanční prostředky ze strany státu, ale současně si klade za cíl vyvést osoby ze stavu hmotné nouze, což však předpokládá jejich spolupráci např. dle ust. § 3 zákona o PHN tím, že je osoba vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání za účelem nalezení vhodného zaměstnání a tím i vyvedení ze stavu hmotné nouze. Přesvědčení žalobce, že příspěvek na živobytí není podmíněný nějakou registrací zprostředkování, je tudíž mylné a je proto nutné nejprve vyhodnotit, zda osoba je či není považována za osobu v hmotné nouzi dle ust. § 3 zákona o PHN, a teprve následně, je-li tato osoba považována za osobu v hmotné nouzi, rozhoduje se dle § 21 a 23 zákona o PHN o nároku a výši dávky, s čímž souvisí i ust. § 25 a § 26 a § 27 zákona o PHM týkající se snahy zvýšení příjmů vlastní prací, hodnocení možnosti využití majetku a možnosti uplatnění nároků a pohledávek, čemuž opět předchází vyhodnocení, zda osoba je či není považována za osobu v hmotné nouzi dle ust. § 3 zákona o PHN, přičemž důležitost vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, není-li splněna podmínka stavu hmotné nouze jiným způsobem, je deklarována v ust. § 25 odst. 2 zákona o PHN. S ohledem na to, že žalobce nesplňuje podmínky pro vyhodnocení stavu hmotné nouze dle ust. § 3 odst. 1 písm. a) zákona o PHN, Úřad práce se proto nezabýval určením nároku a určením výše dávky příspěvek na živobytí. Zároveň bylo konstatováno, že žalovanému je z již proběhlých odvolacích řízení známo, že žalobce byl osobou vedenou v evidenci uchazečů o zaměstnání a Úřad práce mu zprostředkoval zaměstnání, avšak žalobce pracovní poměr ukončil výpovědí ze dne 6. 12. 2019, přičemž zaměstnán byl od 4. 12. 2019 a od té doby nesplňuje žádnou z podmínek pro vyhodnocení stavu hmotné nouze dle ust. § 3 zákona o PHN. Úřad práce i žalovaná se žalobci snaží opakovaně vysvětlit, že pokud nebude splňovat žádnou z podmínek pro vyhodnocení stavu hmotné nouze dle § 3 zákona o PHN, je třeba splňovat jeden z nejčastějších důvodů stavu hmotné nouze uvedených ve zmíněném ustanovení, a to vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, což však žalobce odmítá učinit i přes opakované vysvětlení nutnosti vyvinout určitou snahu pro překlenutí situace, kdy je zcela bez příjmů a má dluhy u své matky. II. Žaloba 3. Včasnou žalobou ze dne 6. 12. 2024 doručenou zdejšímu soudu následujícího dne se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované. Žalobu odůvodnil tím, že o přiznání dávky příspěvek na živobytí žádá na základě žádosti z 3. 10. 2024. Je bez příjmů, úspor, přijatelného vlastního obydlí, vybavení, přičemž tato situace trvá již 57 měsíců. Zatím si kumulovaně vypůjčoval od vlastní matky, jež je v důchodu a platí mu rovněž zdravotní pojištění. Příjem měl v období od ledna 2020 do září 2024 nižší než životní minimum. Úřad navrhoval a argumentoval evidencí zprostředkování zaměstnání, ale evidence zprostředkování je pouze dobrovolná, viz zákon 48 o zdravotním pojištění par. 7 odst. 1f… viz rozhodná skutečnost vyřazování z evidence zprostředkování úřadem, ale osoby s příjmem nižším, než živobytí má nárok na stravné, což je životní minimum, přičemž této částce je nutné dostát ve vyspělém státě vždy. Paragraf 25 z. 111-2006 Sb. definuje možnost zvýšení příspěvku na živobytí, pokud má osoba živnost či je v evidenci zprostředkování, ale paragraf 25 uvedeného zákona nestanoví povinnost, jde pouze o doporučení možnosti vlastního výdělku či zlepšení možnosti výdělku. ČR se vydává za vyspělý stát, ale tím může být jen poskytuje-li příspěvek na živobytí při situaci, v níž se on nachází. V období automatizace a robotizace dochází k propouštění a není zřejmé, jak se uživit, přičemž stát nabízí možnost příspěvku na živobytí jako základního finančního příjmu, alespoň ve výši životního minima. Půjčuje si od své matky, jež je v důchodovém věku, tato mu hradí i zdravotní pojištění a v případě obdržení příspěvku na živobytí si již nebude muset půjčovat a uhradí dluh. Žádá pouze o příspěvek na živobytí, nemůže být úředně nucen k nemožnému, není a nebyl zaměstnán 59 měsíců, tudíž nemůže nastat situace požadavku nevyplacené výplaty v aktuálním měsíci. III. Vyjádření žalované k žalobě 4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 24. 1. 2025 uvedla, že žalobce požádal dne 3. 10. 2024 o dávku příspěvek na živobytí za období od měsíce ledna 2020 do února 2024 stejně tak jako v předchozích případech. Úřad práce ČR – krajská pobočka v Karlových Varech, kontaktní pracoviště Aš jeho žádost zamítl, neboť žalobce i přes zaslanou výzvu neprokázal, že je osobou v hmotné nouzi, a to s ohledem na absenci zaměstnání i absenci evidence v registru uchazečů o zaměstnání. Jednou ze základních podmínek pro to, aby byla osoba považována za osobu v hmotné nouzi, je předpoklad aktivity v rámci pracovního trhu či služeb zaměstnanosti v rozsahu alespoň 20 hodin měsíčně. Zároveň se za projevenou snahu o zvýšení příjmu vlastní prací považuje prokázaná vlastní snaha o zvýšení příjmu z výdělečné činnosti, zejména aktivní součinnost s krajskou pobočkou Úřadu práce ve spojitosti s evidencí uchazečů o zaměstnání, výkon veřejně prospěšných prací nebo krátkodobého zaměstnání zprostředkovaného krajskou pobočkou Úřadu práce nebo výkon veřejné služby. S ohledem na tyto skutečnosti nebylo možné vyhodnotit, že je žalobce osobou považovanou za osobu v hmotné nouzi, a žalovaná má zato, že napadené rozhodnutí je v souladu s hmotným i procesním právem a správní řízení netrpí vadami, pro něž by bylo nutné je zrušit. Navrhla proto, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta. IV. Replika žalobce 5. Žalobce v reakci na vyjádření žalované stručně popsal svoji finanční situaci s tím, že nucená činnost, práce je zakázaná, nepodniká, ani nepodnikal, 61 měsíců nemá zdanitelný ani bezhotovostní příjem, není v evidenci zprostředkování zaměstnání, přičemž okrajovým důvodem této skutečnosti je, že evidence zaměstnání není povinná, jak vyplývá ze zákona o zaměstnanosti a z par. 7 odst. 1f z.48-1997 sb. a par. 24 odst. 1 b z.111/2006 sb. a na evidenci zprostředkování zaměstnání prozrazuje osobní údaje, přičemž tam plýtvají dotacemi. Má vypočítaný příjem nižší než živobytí. Osobně je zastáncem příspěvku na živobytí jako základní finanční příjem v období automatizace a robotizace, zároveň jde o finanční podporu ekonomiky, maloobchodu a podporu ekonomiky nízkopříjmu a podporu základní ekonomicky velkovýroby. Nachází se trvale na území ČR a v současnosti tedy při přiznání příspěvku na živobytí nevznikne nějaký nový spotřebitel, navíc disponibilní měsíční částka je pouze 4 158 Kč, což je oproti průměrným hodnotám spotřeby v ČR velmi skromné, přičemž očekává přiznání opakovaného příspěvku na živobytí v uvedené výši v období 10-2024 až 02-2025 a také v období 1-2020 až 9-2024. Dále se, poměrně nesrozumitelně, vyjádřil k důvodům, proč považuje argumentaci žalované za nesprávnou. V. Posouzení věci soudem 6. V dané věci soud rozhodl bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s. 7. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu,