33 Az 2/2025 – Krajský soud v Plzni

33 Az 2/2025- 55 - text  9 33 Az 2/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobkyň: a) N. M., nar. X, bytem X b) N. M., nar. X, bytem tamže státní příslušnice X zastoupené Organizací pro pomoc uprchlíkům z. s., se sídlem Poděbradská 173/15, Praha 190 00 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky Praha, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 22. 1. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2024, č. j. OAM- 253/ZA-ZA11-P15-2023, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2024, č.j. OAM-253/ZA-ZA11-P15-2023 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 3. 12. 2024 č. j. OAM-254/ZA-ZA11-P15-2023, žalovaná rozhodla tak, že se žalobkyním mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. 2. Rozhodnutí odůvodnila tím, že nebyla prokázána existence azylově relevantních důvodů. Dokumenty, jež byly podklady pro rozhodnutí byly zpracovány na základě informací z objektivních, veřejně dostupných a mezinárodně uznávaných zdrojů a objektivně mapují dění v zemi, jsou přitom zpracovány a aktualizovány z širokého spektra informačních zdrojů, v určité periodicitě v závislosti na vývoji situace v dané zemi a aktualizací zdrojových materiálů, přičemž jsou vždy využívány v danou dobu nejaktuálnější dostupné informace. Shromážděné informace považuje za zcela dostačující, a proto nepřistoupila na požadavek žalobkyně na opatření si dalších zpráv a informací o situaci v Rusku. 3. Žalovaná dospěla k závěru, že žalobkyně neuvedly žádné skutečnosti, na základě nichž by bylo možno učinit závěr, že ve své vlasti vyvíjely činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, za niž by byly azylově relevantním způsobem pronásledovány. Žalobkyně výslovně uvedla, že se politicky neangažovala a ve spojení se svou profesí psychoterapeutky vykonávala jen sociální a veřejnou činnost, ve své vlasti žalobkyně nikdy neměly žádné problémy se státními orgány ani bezpečnostními složkami, ani neměly žádné potíže s vycestováním z vlasti, již opustily bez jakýchkoliv problémů za pomoci vlastních oficiálních cestovních dokladů a udělených řeckých víz, přes oficiální hraniční přechod, tedy s plným vědomím ruských státních orgánů a bezpečnostních složek. V souvislosti s uváděnými obavami z případných problémů ve vlasti z důvodu nesouhlasu žalobkyně a) s režimem v Rusku, jenž údajně vyjadřovala na sociálních sítích, nedospěla žalovaná k závěru, že v případě jejího návratu do vlasti jí hrozí pronásledování ze strany ruských státních orgánů, neboť veškerý obsah spojený s jejím nesouhlasem s ruským režimem na sociálních sítích smazala a nelze ji dohledat, přičemž je zcela vyloučeno, že by se o ní ruské státní orgány či bezpečnostní složky dozvěděly. Žalobkyně b) zemi původu opustila v 15ti letech a nikdy žádné politické, protirežimní ani jiné veřejné aktivity nevyvíjela, ač údajně nesouhlas s režimem v Rusku sdílí, v případě návratu do vlasti jí tak nic nehrozí. 4. K tvrzení žalobkyně, že o udělení mezinárodní ochrany spolu s dcerou žádají i z důvodu manželovy činnosti a potíží v Rusku, žalovaná uvedla, že případ každého žadatele o mezinárodní ochranu je posuzován striktně individuálně, potíže manžela v zemi původu byly proto posuzovány v samostatném správním řízení, přičemž důvody pro udělení azylu ve smyslu § 12 zákona o azylu shledány nebyly. 5. K tvrzené obavě z vyslýchání v případě návratu do vlasti žalovaná uvedla, že žalobkyně nepatří do žádné kategorie veřejně aktivních osob, jež by na hranicích mohly čelit např. doptávání či neformálnímu pohovoru. II. Žaloba 6. Žalobkyně a) v žalobě namítala, že žalovaná dostatečně neposoudila možnost jejího a dceřina pronásledování kvůli aktivitám manžela žalobkyně a), jenž je otcem žalobkyně b), který je v současnosti v Rusku veden jako podezřelý v trestním řízení poté, co dne 27. 2. 2022 vyšel na Rudé náměstí v Moskvě s plakátem „NE válce na Ukrajině“ s ohledem na jejich rodinnou příslušnost. V té souvislosti uvedla, že za sociální skupinu ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu může být považována právě i rodina a nelze tak zcela striktně oddělovat situaci jejích členů, zvláště v situaci, kdy je v zemi původu běžné, aby činy a zastávání určitých názorů jistými členy domácnosti byly přičítány i ostatním rodinným příslušníkům. V té souvislosti citovala i soudní rozhodnutí podporující tento závěr. Žalovaná však v rozporu s tím nezohlednila, zda by nemohlo docházet k pronásledování žalobkyň na podkladě aktivit manžela. Žalovaná byla povinna řádně vyhodnotit, zda žalobkyně nemůže při návratu do Ruska čelit pronásledování jakožto rodinná příslušnice, k čemuž byla povinna identifikovat azylový příběh manžela žalobkyně a opatřit si příslušné podklady, na základě nichž by mohla případná rizika vyhodnotit, avšak žádný z podkladů pro rozhodnutí se situaci rodinných příslušníků politicky aktivních osob nevěnuje. Ozřejmění azylového příběhu manžela žalobkyně a) je proto zásadní. Podle dostupných zpráv přitom Rusko jako jednu z metod umlčování kritiků režimu používá právě pronásledování rodinných příslušníků. V souvislosti s nezletilou dcerou – žalobkyní b)- uvedla, že zásadně platí, že nezletilé děti sledují osud svých rodičů, a pokud tedy rodičům reálně hrozí v zemi původu pronásledování, jsou v důsledku své osobní závislosti na nich ohroženy takovým pronásledováním, ať už přímo či nepřímo, také ony. 7. Žalovaná odmítla tvrzené obavy žalobkyně z návratu do Ruska po dlouhodobém pobytu v zahraničí, kdy se zejména obává výslechu na hranicích, po němž neví, co může následovat. Své stanovisko odůvodnila tím, že žalobkyně nepředložila žádné pádné a relevantní argumenty ani materiály, jež by tuto domněnku jakkoliv prokazovaly, přičemž pomíjí, že důkazní břemeno neleží výhradně na žalobkyni, ale je výrazněji rozloženo mezi žadatele o mezinárodní ochranu a žalovanou. Prokazovat jednotlivá fakta je povinen primárně žadatel, avšak žalovaná je povinna zajistit k dané žádosti o mezinárodní ochranu maximální možné množství důkazů vyvracejících, ale i podporujících tvrzení žadatele. Zároveň žalovaná pominula, že z Informace OAMP o situaci navrátilců vyplývá, že zvýšenému riziku čelí osoby s tzv. zvláštním profilem, avšak pomíjí, že dle této informace byly zaznamenány nahodilé kontroly osob, jež byly mimo ruské území více jak šest měsíců, byť tento postup neměl masový charakter, přičemž bezpečnostní složky míří neformálními pohovory na blízké i širší rodiny aktivistů, novinářů apod., kteří z Ruska odešli po 24. únoru 2022. 8. Žalobkyně proto považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění, neboť žalovaná v rozhodnutí nijak nezkoumala rizika vyplývající pro žalobkyně z příbuzenství s politicky aktivním manželem a otcem a k otázce rizik hrozících rodinným příslušníkům protiválečných aktivistů si žalovaná neopatřila žádné materiály a této otázce se nijak nevěnovala stejně tak jako posouzení rizik hrozících osobám vracejícím se do Ruska po dlouhodobém pobytu v zahraničí. III. Vyjádření žalované 9. Ve vyjádření k žalobě ze dne 5. 2. 2025 žalovaná navrhla její zamítnutí s tím, že považuje žalobní námitky za neopodstatněné, neboť skutečnosti žalobkyní prezentované a v průběhu správního řízení zjištěné nemohly být vyhodnoceny jako důvod k udělení mezinárodní ochrany. V žalobě tvrzená pochybení žalované nejsou podložena patřičnou argumentací, jež by dokládala jejich důvodnost. Žádná ze žalobkyň nebyla v zemi původu vystavena pronásledování, toto jim ani nehrozí v případě návratu, stejně tak žalovaná vycházející z řádně zjištěného stavu věci neshledala, že by žalobkyním v případě návratu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy či pronásledování, nebyly zjištěny ani okolnosti hodné zvláštního zřetele, pro něž by jim mohl být udělen humanitární azyl. Ve správním řízení nebyl pominut fakt příbuzenství žalobkyň s M. M., včetně v té souvislosti vyjádřených obav. Žalovaná konstatovala, že posoudila důvody předkládané panem M. v samostatném správním řízení o jeho žádosti o mezinárodní ochranu a důvody pro udělení azylu ani doplňkové ochrany neshledala. Vzhledem k absenci tohoto základního předpokladu pak nebylo namístě zabývat se blíže dalším podrobným posuzováním, zda by v návaznosti na činnosti a potíže M. M. v zemi původu mohly být žalobkyně vystaveny pronásledování či vážné újmě v důsledku zmíněné rodinné vazby. Rozhodnutí žalované je plně přezkoumatelné a odráží řádně zjištěný stav věci a koresponduje i s mírou konkrétnosti důvodů specifikovaných žalobkyní a). 10. Navzdory aktivitám žalobkyně a) v zemi původu tak, jak je prezentovala, neměla ona ani její dcera v zemi původu žádné pro