33 Az 8/2025 – Krajský soud v Plzni

33 Az 8/2025- 30 - text  7 33 Az 8/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: N. C., nar. X, bytem X právně zastoupený: Mgr. Vladimírem Reznichenko, advokátem, se sídlem Sedláčkova 209/16, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Česká republika – Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, P.O. Box 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě ze dne 9. 4. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2025, č. j. OAM-3/ZA-ZA11-ZA03-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 2. 2025 č.j. OAM-3/ZA-ZA11-ZA03-2025 bylo rozhodnuto o žádosti žalovaného o mezinárodní ochranu tak, že se podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, neuděluje. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že žalobce jako důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl obavy z útlaku pramenící z toho, že je rusky mluvící a dále socioekonomické potíže. Neuvedl však žádné skutečnosti, na základě nichž by bylo možno učinit závěr, že v zemi původu vyvíjel činnost směřující k uplatnění politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, za niž by byl pronásledován. Žalobcem tvrzené jednání, jehož se obává, nelze považovat za pronásledování, jednání zasahující do jeho nederogovatelných lidských práv, tedy práva na život, zákaz mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu, zákazu otroctví či zákazu trestu bez zákona, nejedná se ani o vážné porušení jiných základních práv, právo na rovnost a nediskriminaci. Žalobce sám se se žádnou diskriminací v souvislosti se svou národností a jazykovou vybaveností nesetkal, slyšel o ní jen od známých S ohledem na existenci institucí a legislativy zabývající se diskriminací, nehrozí, že by žalobce v případě návratu do vlasti byl vystaven jednání, jež je možné považovat za pronásledování ve smyslu § 12 a) a b) zákona o azylu. S ohledem na to, že žalobce nemá v ČR žádné rodinné příslušníky, nelze uvažovat o možnosti udělení azylu za účelem sloučení rodiny dle § 13 zákona o azylu. S ohledem na skutečnosti zjištěné o žalobci, jenž je zdravou, soběstačnou a ekonomicky aktivní osobu, nebyly shledány ani důvody pro udělení humanitárního azylu ani pro udělení doplňkové ochrany. II. Žaloba 2. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že má zato, že byl ve správním řízení zkrácen na svých právech, a proto žalobou napadené rozhodnutí napadá v celém jeho rozsahu. Žádost o mezinárodní ochranu podal především z důvodu diskriminace a útlaku rusky mluvících obyvatel v Moldavsku, jehož je státním příslušníkem, avšak patří k ruské národnosti. Uvedl, že se diskriminace primárně dotýká jeho přátel, což však nevylučuje, aby se nemohla dít i jemu. Taková diskriminace je navíc porušením článku 1 protokolu č. 12 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, dle něhož „Užívání každého práva přiznaného zákonem musí být zajištěno bez jakékoli diskriminace z důvodu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka a náboženství, politického a jiného smýšlení, národnostního či sociálního původu, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, rodu či jiného postavení.“ 3. Etničtí Rusové jsou v Moldavsku cílem diskriminace kvůli situaci v Podněstří, kvůli ruským vlivům plynoucím z této části země do zbytku Moldavska dochází k diskriminaci rusky hovořících osob. Kvůli bezpečnostní situaci v Evropě, kdy na území Moldavska dopadlo několik ruských raket, se v této zemi zvedá vlna nevole vůči ruským elementům v zemi a žalobce má proto obavu, že by mohl být v případě návratu do země původu terčem další diskriminace. Zároveň nemá důvěru v ochranu před diskriminací ze strany státních orgánů, neboť diskriminace rusky mluvících obyvatel sahá i do vyšších pater státní správy. V té souvislosti odkázal na studii UNDP – Rozvojového programu OSN. Ač se jednotlivé problémy v této studii zmíněné nemusí zdát tak závažnými, dokazují, že v Moldavské republice dochází k systematickému utlačování a diskriminaci rusky hovořících občanů, přičemž tato diskriminace se možná aktuálně nedotýká tolik žalobce samotného, ale působí na komunitu, jíž je součástí. Žalovaný dle žalobce nedostatečně prozkoumal tyto skutečnosti a nesprávně určil, že by muv případě návratu do vlasti nehrozilo jednání, jež by mohlo být považováno za pronásledování. Navrhl proto, aby bylo žalobou napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalované k opětovnému projednání. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Ve vyjádření k žalobě dne 2. 5. 2025 žalovaný konstatoval, že s žalobními námitkami nesouhlasí, neboť nedokládají namítaná porušení zákonných ustanovení. Žalovaný vzal při rozhodování v úvahu žalobcem uvedené skutečnosti, shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu žalobce, vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci a má proto za to, že jím přijaté rozhodnutí odpovídá okolnostem případu žalobce a je patřičným způsobem odůvodněno. Důvody k udělení mezinárodní ochrany formou azylu dle ust. § 12 písm. a) a b), § 13, § 14 zákona o azylu v případě žalobce shledány nebyly a stejně tak absentují důvody k udělení doplňkové ochrany dle ust. § 14a a § 14b zákona o azylu. V souvislosti s žalobcem tvrzeným strachem pramenícím z jeho ruské národnosti žalovaný odkázal na ustálenou soudní judikaturu, z níž vyplývá, že je známým jevem v každé zemi, byť v různé míře, že příslušníci určité rasy, národnosti, náboženského vyznání, sociální skupiny či politického přesvědčení se mohou sát právě z těchto důvodů terčem ústrků, slovních či fyzických útoků, diskriminačních postupů v různých oblastech, v přístupu na určitá místa či užívání veřejného majetku ze strany svých spoluobčanů, což však samo o sobě ještě nepředstavuje pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu, přičemž pronásledováním není ani masový výskyt těchto jevů za předpokladu, že nejde o součást státní politiky. Jestliže však orgány státní moci takové jevy cíleně potírají a čelí jim, pak nelze mluvit o pronásledování, a to ani tam, kde možnosti státních orgánů nejsou dostatečné a taková opatření nemají trvalý a stoprocentní efekt. 5. Žalobce z Moldavska vycestoval dne 7. 8. 2024 na základě osobního rozhodnutí, neboť ve vlasti nikoho nemá, nemá kde žít, přičemž v ČR je ve srovnání s Moldavskem lepší život. Žalobce nehovořil o žádných problémech ze strany moldavských státních orgánů, jež by v době před odjezdem ze své vlasti pociťoval. Hlavním důvodem žádosti žalobce o mezinárodní ochranu je snaha o setrvání na českém území a legalizace jeho pobytu v ČR, což nezakládá relevantní důvod udělení některé z forem mezinárodní ochrany, v té souvislosti žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu ČR (dále jen “NSS „) 6. Žalovaný uvedl, že trvá na správnosti svého rozhodnutí a navrhl proto, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Posouzení věci soudem 7. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.) 8. Soud v souladu s ust. § 32 odst. 9 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body. Mají-li skutečnosti podle věty první vliv na rozhodnutí správního orgánu ve věci samé, soud napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k dalšímu řízení žalovanému. Žádné takové skutečnosti žalobce v žalobě ani při ústním jednání, jež bylo s ohledem na jeho stanovisko nařízeno, netvrdil. V. Rozhodnutí soudu 9. Žaloba není důvodná. 10. Ze správního spisu má soud za prokázané, že žalobce při pohovorech uvedl, že je Moldavské státní příslušnosti, národnosti ruské, ateista, bez politického přesvědčení, nikdy nebyl politicky aktivní. Je svobodný a bezdětný, zdravý, nikdy nebyl trestně stíhán či odsouzen. Do ČR od roku 2020 cestoval pravidelně vždy na tři měsíce a poté se na stejnou dobu vracel do Moldavska. Do ČR přicestoval, neboť zde má známé, kteří mu nabízeli, že zde může načerno pracovat, jezdil sem proto vydělávat, vykonával nekvalifikované dělnické práce. Od srpna 2024 je v ČR nepřetržitě, neboť se nemá kam vrátit, v Moldavsku nikoho nemá, nemá tam kde žit. V ČR má své známé a kamarády, kteří jej podporují. V ČR je mnohem lepší život než v Moldavsku. Jedná se o jeho první žádost o mezinárodní ochranu. O přestěhování v rámci Moldavska za účelem nalezení lépe placeného zaměstnání neuvažoval, neboť neumí moldavsky a bez toho si lepší práci nenajde. Poté, co začala válka na Ukrajině, Moldavsko Rusy utiskuje. jej se to nijak nedotklo, avšak jeho známí (Rusové) mu vyprávěli, že kvůli neznalosti jazyka nebyli přijati do práce. On sám v Moldavsku žádné problémy neměl, ani mu tam nic nehrozí, ale žil by na ulici. V Moldavsku neměl problémy s policí ani