35 A 12/2025 – Krajský soud v Plzni

35 A 12/2025- 17 - text  5 35 A 12/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: M. E. D., narozený X, státní příslušník X, toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, zastoupený advokátem Mgr. Vratislavem Polkou, sídlem Berní 2261/1, Ústí nad Labem, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2/2, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. CPR-10892-4/ČJ-2025-930310-V241 ze dne 5. 5. 2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Řízení před správními orgány 1. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, č. j. KRPP-31029-17/ČJ-2025-030022 ze dne 1. 3. 2025 bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, byla stanovena na 3 roky. Zároveň byla žalobci stanovena doba 30 dnů k vycestování. Následné odvolání žalobce žalovaná zamítla a rozhodnutí krajského ředitelství policie potvrdila. II. Řízení před soudem 2. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou. V ní namítl, že žalovaná řádně nezjistila skutkový stav věci. Žalobce má na území ČR družku, která je občankou ČR. Správní orgány se dostatečně nevypořádaly s tím, zda jejich rozhodnutí nepřiměřeně nezasahují do rodinného a soukromého života žalobce. Žalobce sice pobýval na území ČR neoprávněně, ničeho jiného se ale nedopustil, proto mu mělo být uloženo mírnější opatření, tedy povinnost opustit území ČR. Nadto žalobce na území ČR pobýval krátkodobě. Za té situace žalobce nerozuměl tomu, proč mu bylo uloženo správní vyhoštění v délce 3 roků. Takovou dobu považoval za nepřiměřeně tvrdou a neodpovídající jeho krátkodobému, byť neoprávněnému, pobytu na území ČR. 3. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou a odkázala na odůvodnění obou správních rozhodnutí. III. Posouzení věci 4. Žaloba není důvodná. V případě žalobce byly důvody pro uložení správního vyhoštění. 5. Předně je nutné uvést, že byť žalobce podal včasné odvolání, neuvedl v něm žádné odvolací námitky. Ty následně ani nedoplnil. Žalovaná přitom byla povinna přezkoumat správnost rozhodnutí Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem (viz § 89 odst. 2 věty druhé správního řádu). Žalobce se ani nevyjádřil k podkladům pro vydání rozhodnutí, v odvolacím řízení tedy neuvedl ničeho. Odůvodnění napadeného rozhodnutí tak odpovídá obraně žalobce v odvolacím řízení, v zásadě stačilo, aby se žalovaná ztotožnila se závěry prvostupňového rozhodnutí. Napadené rozhodnutí a rozhodnutí krajského ředitelství policie ostatně tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 5 Afs 16/2003-56 ze dne 12. 10. 2004, č. 534/2005 Sb. NSS, rozhodnutí NSS č. j. 6 As 161/2013-25 ze dne 31. 10. 2014). 6. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 7. Rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 však nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince (§ 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců). Při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. (§ 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Neoprávněný pobyt žalobce 8. Žalobce nerozporoval, že formálně byl naplněn důvod pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců, neboť po vypršení platnosti jeho víza ke studium nevycestoval z území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Měl však za to, že na území ČR neoprávněně pobýval pouze pár dnů (od 25. 2. 2025 do 28. 2. 2025), tudíž mu měla být uložena povinnost opustit území podle § 50a zákona o pobytu cizinců. Tomu soud nepřisvědčil. 9. Žalobci bylo uloženo správní vyhoštění na dobu 3 let, neboť se nacházel na území členských států Evropské unie neoprávněně, konkrétně od 1. 7. 2024 do 28. 2. 2025. Tuto skutečnost správní orgány zjistily na základě toho, že žalobce měl vydané vízum ke studium v ČR platné od 2. 4. 2024 do 30. 6. 2024 (viz č. l. 9 správního spisu). Dne 2. 4. 2024 žalobce přicestoval do ČR. Po skončení platnosti víza, tedy dne 1. 7. 2024, žalobce nevycestoval ze států Schengenu. V rámci podání vysvětlení dne 28. 2. 2025 uvedl, že dne 18. 6. 2024 odletěl do Španělska. Následně se údajně vrátil dne 25. 2. 2025 do České republiky, kde chtěl žádat o udělení mezinárodní ochrany. Stejná tvrzení žalobce uvedl i v rámci výslechu dne 1. 3. 2025. 10. Tvrzení žalobce o jeho vycestování do Španělska bylo podle policie vyvráceno tím, že při osobní prohlídce u žalobce policisté našli účtenku z prodejny Penny ze dne 10. 11. 2024 a dále jízdenku ze dne 17. 2. 2025. Nic více krajské ředitelství policie k těmto důkazům vyvracející tvrzení žalobce neuvedlo. S ohledem na absenci jakékoliv protiargumentace to však jako hodnocení důkazů postačuje. V této souvislosti nelze přehlédnout ani nepravdivá tvrzení žalobce: (1) že opravdu nepracoval v prodejně kebabu, kde ho dne 28. 2. 2025 zastihla pobytová kontrola, před kterou se pokusil utéct a svlékl si přitom triko nápadně připomínající odění zaměstnanců prodejny kebabu; (2) že svůj cestovní pas zanechal ve Španělsku (dne 1. 3. 2025 byl pas doručen třetí osobou na policii, k čemuž žalobce vypověděl, že pas zanechal ve Španělsku a že ho měl v pokoji v N.). Jakákoliv skutková tvrzení žalobce jsou málo věrohodná ve světle těchto tvrzených nepravd a absence prakticky jakýchkoliv důkazů ve prospěch žalobce. 11. Není ostatně příliš významné, zda žalobce skutečně dne 18. 6. 2024 vycestoval do Španělska, kde se měl údajně nacházet do 25. 2. 2025. Ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců zohledňuje neoprávněný pobyt cizince i na území členských států Evropské unie, nikoliv jen na území České republiky. Pro uložení správního vyhoštění tedy bylo bez významu, zda se žalobce nacházel od 1. 7. 2024 do 28. 2. 2025 pouze v ČR, či i po většinu doby pobýval i ve Španělsku. Podstatné je, že se na území členských států EU nacházel neoprávněně, což žalobce nerozporoval. Netvrdil, že měl upravený pobyt. Nic takového ani nebylo zjištěno správními orgány. 12. Jelikož žalobce po skončení platnosti víza nevycestoval, nacházel se od 1. 7. 2024 ve státech Schengenu neoprávněně. Dne 28. 2. 2025 byl žalobce kontrolován hlídkou policie. Ve vztahu k určení rozsahu neoprávněného pobytu žalobce tedy soud nemůže správním orgánům nic vytknout. Přiměřenost rozhodnutí správních orgánů 13. Žalobce dále namítl nepřiměřenost dopadů rozhodnutí správních orgánů do jeho soukromého a rodinného života. S tím se soud neztotožnil. 14. V případech, které spojují otázku možného porušení práva na respektování rodinného či soukromého života a otázku nuceného vycestování cizince, správní soudy tradičně vychází zejména z těchto hledisek: (1) povaha a závažnost dotčeného veřejného zájmu (např. závažnost porušení veřejného pořádku či trestného činu spáchaného cizincem); (2) délka pobytu cizince v hostitelském státě; (3) doba, jež uplynula od porušení veřejného pořádku či spáchání trestného činu a chování cizince v průběhu této doby; (4) stěžovatelova rodinná situace (např. doba trvání manželství a jiné faktory vyjadřující opravdovost rodinného života páru); (5) počet nezletilých dětí a jejich věk; (6) rozsah, v jakém by byl soukromý a/nebo rodinný život cizince narušen (tj. vliv na ekonomický, osobní a rodinný život jednotlivce, včetně vlivu na ostatní rodinné příslušníky, kteří by jinak měli právo zůstat v hostitelském členském