63 A 8/2025 – Krajský soud v Plzni

63 A 8/2025- 70 - text  14 63 A 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci žalobce: G. T. N., nar. X, st. příslušnost X, v ČR bytem X, zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha, proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2/2, 130 51 Praha 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2025, č. j. CPR-8689-2/ČJ-2025-930310-V223, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobce brojí proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 3. 2025, č. j. CPR-8689-2/ČJ-2025-930310-V223 (dále též jen: „napadené rozhodnutí“). Jím žalovaná zamítla žalobcovo odvolání a potvrdila rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje ze dne 28. 1. 2025, č. j. KRPK-50709-54/ČJ-2024-190022. Tím mu byla uložena povinnost opustit území členských států EU a dalších smluvních států podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále též jen „ZPC“). Žalobce je přesvědčen, že napadené rozhodnutí je nezákonné, pokud jde o přiměřenost jeho dopadů do jeho soukromých a rodinných poměrů a pokud jde o zhodnocení zájmu jeho nezletilých dětí; v tomto posléze uvedeném směru spatřuje žalobce napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Obsah žaloby 2. Podle žalobce napadené rozhodnutí nepřiměřeným způsobem zasahuje do jeho soukromého a rodinného života. Napadené rozhodnutí také odporuje požadavkům zákona a mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána, a dále je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné z hlediska posouzení nejlepšího zájmu žalobcových nezletilých dětí. 3. Žalobce uvedl, že rozhodnutí správních orgánů postrádají bližší posouzení dopadů do jeho soukromého a rodinného života. Napadené rozhodnutí v podstatě pouze shrnuje jeho minulost a skutečnost, že mu již byla uložena povinnost opustit území v minulosti, proti které brojil postupně všemi opravnými prostředky, jež byly všechny zamítnuty. Dále žalovaná v napadeném rozhodnutí poukazuje na jeho trestní minulost, přičemž zcela pomíjí existenci jeho silných rodinných vazeb na území, neboť podle ní vzhledem k době strávené ve výkonu trestu ztratil vliv na chod rodiny a vývoj dětí, stejně jako se ztratily citové vazby mezi nimi. NSS ale dlouhodobě judikuje, že uložení povinnosti opustit území dle § 50a ZPC není správním trestem. Podle žalobce je nepřijatelné, aby byl tak závažný zásah do jeho soukromého a rodinného života, jaký v tomto řízení hrozí, odůvodněn konáním žalobce v minulosti, za něž byl již potrestán. 4. V napadeném rozhodnutí žalobce postrádá posouzení dopadu rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života a do života jeho manželky, nezletilých dětí, sourozenců a rodičů. Jeho rodinné zázemí v ČR je značně rozsáhlé, naopak v zemi původu žádné vazby nemá a nemá se tudíž kam vrátit. Žalobce je schopen v zemi původu přežít, bude však přes polovinu světa odloučen od své rodiny. 5. Stran povinnosti posuzovat dopady do soukromého a rodinného života pak žalobce poukázal na rozsudky NSS ze dne 25. 5. 2016, č. j. 1 Azs 81/2016-36, či ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5 As 102/2013-31, které vyjadřují principy, na jejichž základě je třeba k rodinným vztahům ve správním řízení přistupovat. Ačkoliv je aplikace čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen: „Úmluva“) různá s ohledem na typ řízení, nelze odhlédnout od skutečnosti, že ochrana soukromého a rodinného života je maxima prostupující celým právním řádem, která je zakotvena jak v ústavním pořádku, tak v mezinárodních smlouvách, jimiž je ČR vázána. 6. Dále žalobce odkázal na rozsudek NSS ze dne 28. 3. 2017, č. j. 7 Azs 24/2017-29, v němž NSS došel k závěru, že se u rozhodnutí o povinnosti území členských států EU má přikročit k posuzování jeho přiměřenosti. Žalobce dále uvedl, že podle čl. 8 Úmluvy postačí, aby došlo k naplnění jen jedné z podmínek, tj. podmínky veřejného zájmu, veřejného zdraví či veřejné bezpečnosti, za nichž lze do soukromého a rodinného života osob zasáhnout. Citovaný článek je třeba považovat za požadavek kumulativního splnění obou podmínek zákonnosti i veřejné bezpečnosti. Podle dlouhodobé judikatury NSS nelze nelegální pobyt cizince na území sám o sobě považovat za narušení veřejného pořádku. Žalobce shrnul, že v napadeném rozhodnutí je přiměřenost dopadů do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodinných příslušníků posouzena šablonovitě s odkazy na judikaturu a předchozí správní praxi. 7. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatečné zhodnocení zájmu jeho nezletilých dětí. Správní orgán I. stupně nepřizval nezletilé děti žalobce jako účastníky řízení, tudíž nebyl více zjišťován jejich úhel pohledu na věc a posuzován jejich zájem. Napadené rozhodnutí obsahuje pouze formální a paušalizované zhodnocení rodinné situace a zájem nezletilých dětí na setrvání s otcem pak není nijak blíže posuzován. Poměry dětí nebyly podrobněji zjišťovány, stejně tak byl odmítnut návrh žalobce na vyžádání stanoviska příslušného orgánu sociálně právní ochrany dětí. 8. Stran práv jeho dětí a povinnosti zkoumat jejich zájem odkázal žalobce na odůvodnění svého návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. Dále žalobce odkázal na čl. 9 Úmluvy o právech dítěte, dle něhož má dítě právo na styk se svým rodičem, přičemž k oddělení od rodiče smí dojít jen za výjimečných okolností. Žalovaná v napadeném rozhodnutí konstatovala, že zcela převažuje veřejný zájem na vycestování žalobce z ČR, v čem tento zájem spočívá ale nedefinovala. Vyjádření žalované 9. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí podrobně a přezkoumatelným způsobem vypořádala se všemi žalobními námitkami. Žalovaná odkázala na napadené rozhodnutí, kde se podrobně k celé věci vyjádřila a přezkoumatelným způsobem uvedla důvody, pro které bylo shledáno naplnění znaků skutkové podstaty ustanovení § 50a odst. 2 písm. b) ZPC. Zároveň v rámci řízení byly zjištěny a doloženy relevantní podklady pro konstatování protiprávního jednání žalobce. 10. K námitce týkající se porušení čl. 8 Úmluvy žalovaná uvedla, že v projednávané věci byly naplněny podmínky obou částí čl. 8 odst. 2 Úmluvy, neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se ZPC a dodržování podmínek pobytu cizinců na území ČR lze podřadit pod pojem ochrana důležitého veřejného zájmu. Jednání ve věci 11. Soud ve věci na den 20. 8. 2025 nařídil jednání. Zúčastnila se jej žalobcova zástupkyně, advokátka Mgr. Věra Hujerová, i. s. Mgr. Petra Václavka, advokáta. Žalobce i žalovaná se z jednání omluvili. Zástupkyně žalobce shrnula podstatný obsah žaloby. Žádný z účastníků nenavrhl ke svým tvrzením žádné důkazy, proto soud dokazování neprováděl. Žalobcova zástupkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Posouzení věci 12. Z obsahu správního spisu zjistil soud následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Žalobce se dne 12. 6. 2024 dostavil na sokolovské pracoviště správního orgánu I. stupně s tím, že na území ČR pobývá, ač k tomu není oprávněn; udělený výjezdní příkaz mu uplynul dne 8. 6. 2024. Správní orgán I. stupně zjistil, že v době od 30. 12. 2005 do 31. 1. 2020 žalobce disponoval povolením k trvalému pobytu na území ČR, které mu však bylo zrušeno rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 25. 1. 2020, č. j. OAM-2339-15/ZR-2019, a to podle § 87l odst. 1 písm. e) ZPC (pravomocné odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za úmyslný trestný čin, pozn. soudu). Současně vyšlo najevo, že žalobci již správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí o povinnosti opustit území, a to dne 17. 11. 2022, které nabylo právní moci dne 30. 3. 2023. Rozhodnutími ze dne 24. 5. 2023 a 7. 12. 2023 bylo opakovaně vyhověno žalobcovým žádostem o stanovení nové doby k vycestování, v obou případech tak, že se stanoví nová doba k vycestování v délce 180 dní od právní moci rozhodnutí. Posledně stanovená doba k vycestování uplynula právě 8. 6. 2024. 13. Doručením oznámení ze dne 12. 6. 2024 (žalobcovu zástupci doručeno dne 13. 6. 2024), bylo se žalobcem zahájeno řízení o uložení správního vyhoštění z území členských států EU a dalších smluvních států dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4. a 9. ZPC. 14. Dne 11. 10. 2024 proběhla v místě žalobcova bydliště pobytová kontrola, z jejíchž výsledků se podává, že žalobce sdílí domácnost na adrese Ch. se svou manželkou T. T. X. N. a dvěma nezletilými dětmi, dcerou T. H. V. N., nar. v roce 2016, a synem T. T. N., nar. v roce 2017. Podle žalobce na téže adrese bydlí i jeho rodiče. 15. Žalobce byl správním orgánem I. stupně vyslechnut dne 4. 12. 2024. V rámci svého výslechu uvedl, že do ČR přicestoval asi v roce 2000 za účelem sloučení s rodinou (svými rodiči). Poté v roce 2005 získal povolení k trvalému pobytu, když si vzal českou občanku, s níž se ovšem asi po pěti letech rozvedl. V roce 2014 se ve Vi