5 As 199/2018 — Nejvyšší správní soud

33 A 25/2025- 52 - text  9 33 A 25/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: K. Ž., nar. X, bytem X právně zastoupený JUDr. Václavem Polomisem, advokátem se sídlem Randova 206, 339 01 Klatovy proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, IČ 70890366, odbor dopravy se sídlem Škroupova 1760/18, 301 00 Plzeň v řízení o žalobě ze dne 10. 6. 2025 proti rozhodnutí žalovaného č. j. PK-DSH/4001/25 ze dne 23. 4. 2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Rozhodnutím Městského úřadu Klatovy č.j. OD/1852/25/Faa ze dne 14. 2. 2025 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, kterého se dopustil nedbalostním porušením ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu tím, že dne 2. 10. 2024 v 10. 48 hod. řídil na silnici II/192 u rod. domu č.p. 14 v obci Bystřice nad Úhlavou, ze směru jízdy od obce Nýrsko, osobní automobil tovární značky Ford C-Max, RZ Xa pod vlivem alkoholu (dle výsledku následně provedeného odborného lékařského vyšetření a rozboru odebraného vzorku krve v minimálním prokazatelně zjištěném množství 0,24 g/kg alkoholu v krvi.) Za tento přestupek mu byla uložena dle ust. § 35 písm. b) a c) zákona o odpovědnosti za přestupky a § 125c odst. 5 písm. b) a § 125c odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu, v souladu s ust. § 37 až 40, 46 a § 47 zákona o odpovědnosti za přestupky, pokuta ve výši 7 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců, žalobci byla zároveň uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 5 000 Kč. 2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, jež odůvodnil tím, že alkohol před jízdou nekonzumoval, pouze si vyplachoval tržnou ránu v ústech alkoholem, přičemž z provedeného krevního vyšetření vyplývá, že požití alkoholu nelze prokázat. 3. Odvolání žalobce bylo žalobou napadeným rozhodnutím č.j. PK-DSH/40001/25 ze dne 23. 4. 2025 zamítnuto a rozhodnutí napadené odvoláním potvrzeno. Žalovaný odkázal na závěry znaleckého posudku MUDr. M. Z. Ph.D z Ústavu soudního lékařství Brno vypracovaného ve správním řízení, dle něhož měl žalobce v krvi v době prvé dechové zkoušky 0,24 až 0,31 promile alkoholu v krvi, při zohlednění možné fyziologické hladiny alkoholu a odchylky analyzátoru hodnotu 0, 03 až 0,31 promile, přičemž v době druhé dechové zkoušky 0,23 až 0,29 promile, podle druhé dechové zkoušky při zohlednění výše uvedených faktorů 0,25 promile. Dechové zkoušky byly provedeny po více než 5 minutách, nelišily se od sebe o více než 10 % a korespondují s výpočty znalce, a správní orgán I. stupně proto správně dospěl k závěru, že žalobce byl v době řízení pod vlivem alkoholu, přičemž v jeho prospěch vzal za rozhodnou nejnižší hladinu zjištěnou znalcem v době prvé dechové zkoušky. Žalovaný dále odkázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) uvedené v rozsudku ze dne 20. 12. 2018. č.j. 9 As 393/2017-35 s tím, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu s nimi a konstatoval důvody, proč výsledek orientačního vyšetření nemohl být ovlivněn koncentrovanými výpary alkoholu v dutině ústní. Žalovaný dále zdůraznil, že současná právní úprava vychází ze zásady nulové tolerance alkoholu při řízení vozidla a v té souvislosti nemá na naplnění formálního ani materiálního znaku přestupku vliv skutečnost, že zjištěná hodnota alkoholu v krvi žalobce byla nízká. Žalobce se přestupku dopustil na silnici druhé třídy v zastavěné obci, kde mohl ohrozit relativně větší množství účastníků silničního provozu, a ač společenská nebezpečnost žalobcova jednání je nižší, není zanedbatelná, přičemž nižší míra společenské nebezpečnosti žalobcova jednání byla zohledněna při ukládání správních trestů, jež byly uloženy na samé spodní hranici trestní sazby, přičemž důvody pro uložení správních trestů pod hranici trestní sazby shledány nebyly. Ve prospěch žalobce bylo zohledněno, že se nedopustil v posledních třech letech žádného přestupku, z dřívější doby má 3 záznamy o přestupcích a jeden o trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky. Byť tyto starší delikty nebyly pro časový odstup hodnoceny k tíži žalobce, nelze současně na nyní posuzované jednání hledět jako na zcela ojedinělý exces z jinak řádné řidičské historie, a proto nelze mít za to, že by správní tresty uložené pod spodní hranicí trestní sazby postačovaly k jeho nápravě. II. Žaloba 4. Žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. Žalobu odůvodnil tím, že správní orgán I. stupně vycházel z výsledků dvou dechových zkoušek, jež byly provedeny s výsledky 0,27 a 0,25 promile s časovým odstupem 5 minut, dále z výsledku krevního rozboru, který prokázal hladinu alkoholu 0,14 g/kg. Na základě těchto údajů byl následně zpracován znalecký posudek, podle něhož byla zjištěná hladina alkoholu v krvi konzistentní s výsledky dechové zkoušky a časovým odstupem mezi měřeními. S ohledem na to, že žalobce od počátku jakoukoliv konzumaci alkoholu před jízdou popírá, domnívá se, že jednoznačně muselo dojít k ovlivnění výsledků dechové zkoušky jinými faktory, než je požití alkoholu (např. ústní voda, aceton v dechu, metabolické poruchy atp.) Tato skutečnost však nebyla správními orgány dostatečně prověřena. Správní orgán I. stupně žádným způsobem nezohlednil, že výsledky krevního rozboru (0,14 g/kg) mohou být hraniční či dokonce neprokazující stav ovlivnění alkoholem, kdy i v samotném protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem krevním odběrem je uvedeno, že „zjištěná hodnota neprokazuje požití alkoholu“. Přesto nebyla správními orgány zvažována možnost fyziologických procesů vedoucích k přítomnosti alkoholu v organismu bez předchozí konzumace alkoholu. Žalobce sice nenavrhoval vlastní znalecký posudek, avšak trval na své výpovědi, že alkohol nepožil a je přesvědčen, že za této situace měla být důsledně uplatněna zásada „in dubio pro reo“. I přes nesouhlas žalobce nebyly závěry soudního znalce konfrontovány s žádným dalším odborným posouzením a znalec nereagoval na obranu žalobce, a nijak se nevyjadřoval k možnosti ovlivnění hodnoty alkoholu v dechu jinými faktory. 5. Žalobce uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za nesprávné a nepodložené s ohledem na to, že rozdíl mezi dechovým a krevním testem je zásadní – hodnota 0,14 g/kg je hluboko pod hranicí ovlivnění alkoholem dle ustálené judikatury, což správní orgán nezohlednil a důsledně vycházel z hodnot dechových zkoušek. Ačkoli správní orgán I. stupně nezpochybnil přesnost krevní zkoušky, přesto preferoval výsledky orientační dechové zkoušky. 6. Dále namítl, že znalec byl přibrán jednostranně správním orgánem a žalobci nebyla dána možnost navrhnout vlastní znalecký posudek, ačkoli o věrohodnosti důkazů panovala pochybnost. 7. V řízení nebylo dle žalobce vyloučeno ani možné ovlivnění dechové zkoušky jiným faktorem. Z uvedených důvodů žalobce považuje rozhodnutí správních orgánů za předčasná a nepřezkoumatelná pro nedostatečné odůvodnění, neboť správní orgán I. stupně se řádně nevypořádal s rozporuplností výsledků jednotlivých testů, a žalovaný tuto vadu žádným způsobem nezhojil. Žalovaný se nijak nevypořádal s argumenty žalobce a své rozhodnutí dostatečným způsobem neodůvodnil, v důsledku toho je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť žalovaný se nevypořádal zejména s důkazy žalobce potvrzujícími skutečnost, že žalobce nepožil před jízdou alkoholické nápoje. III. Vyjádření žalovaného 8. Ve vyjádření k žalobě ze dne 7. 7. 2025 žalovaný uvedl, že žalobu nepovažuje za důvodnou, neboť nemůže přisvědčit názoru žalobce, že správní orgány preferovaly výsledek dechových zkoušek před výsledkem rozboru krve. Správní orgány vyšly z hodnot vypočtených znalcem na základě principu postupného odbourávání alkoholu, jež vycházely jak z výsledků dechových zkoušek, tak z výsledku laboratorního rozboru krve, přičemž tento postup je plně souladný s judikaturou NSS podrobně citovanou v napadeném rozhodnutí. Znalecký posudek byl zpracován právě s ohledem na různé hodnoty dechových zkoušek a laboratorního rozboru krve, a proto není pravdou, že by se správní orgány nevypořádaly s rozpory v těchto výsledcích, a jejich rozhodnutí jsou proto nepřezkoumatelná. Účelem znaleckého zkoumání ani správního řízení nebylo zpochybnit výsledek laboratorního rozboru krve, ale zjistit, jaká byla hodnota alkoholu v krvi žalobce v době řízení, neboť odběr krve byl proveden s časovým odstupem 50 minut od první dechové zkoušky (žalobce bylo třeba dovést k vyšetření z oblasti Nýrska do Klatovské nemocnice, a.s.). Ze znaleckého posudku vyplynulo, že v době prvé dechové zkoušky, tedy v době nejblíže řízení, se hladina alkoholu v krvi žalobce pohybovala v rozmezí 0,24 – 0,31 promile, což koresponduje s výsledkem prvé dechové zkoušky 0,27 promile, při zohlednění odchylky přístroje +/- 0,04 promile a možné fyziologické hladiny alkoholu 0,2 prom