4 Azs 467/2004 — Nejvyšší správní soud

33 Az 6/2026- 31 - text  10 33 Az 6/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: N. H. L., nar. X, t.č. v ZZC Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě doručené dne 11. 3. 2026 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2026. č. j. OAM-1468/BA-BA07-HA15-2025 o udělení mezinárodní ochrany takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 2. 2026. č. j. OAM-1468/BA-BA07-HA15-2025 bylo rozhodnuto o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu ze dne 26. 12. 2025 tak, že se dle § 12, § 13 a § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), mezinárodní ochrana neuděluje. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje žádný důvod pro udělení azylu či doplňkové ochrany. II. Žaloba 2. Žalobce ve své žalobě datované, s ohledem na datum vydání napadeného rozhodnutí zjevně nesprávně dne 5. 11. 2025, jež byla zdejšímu soudu doručena dne 11. 3. 2026, vytýkal žalovanému nesprávné vyhodnocení důvodnosti žádosti o mezinárodní ochranu s tím, že rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, nesprávně právně posoudil tvrzené skutečnosti a nevypořádal se s reálným rizikem vážné újmy, jež žalobci v případě návratu do Vietnamu hrozí. Žalobce uvedl, že se stal obětí organizované skupiny osob, jež mu zprostředkovala práci v Ruské federaci pod příslibem legálního víza a zaměstnání, přičemž za vyřízení víz a dokumentů zaplatil značnou finanční částku. Po příjezdu do Ruska mu byl odebrán cestovní pas, byl nucen pracovat bez mzdy, nedostatečného množství jídla, v nedůstojných podmínkách, jednalo se fakticky o nucenou práci a vykořisťování odpovídající znakům obchodování s lidmi, jež představuje závažné porušení lidské důstojnosti a základních práv. Žalobci se podařilo prchnout do Německa, následně mu bylo ze strany osob napojených na tuto skupinu vyhrožováno, že „pokud neuhradí údajný dluh, už nechtějí peníze, ale useknou mu ruce“. Tuto výhrůžku vnímal jako reálnou, neboť jde o organizovanou skupinu s mezinárodní působností. Žalovaný se však s těmito skutečnostmi nevypořádal dostatečně konkrétně a spokojil se s konstatováním, že jde o soukromoprávní spor či ekonomické problémy, avšak takový závěr je nepřiléhavý a odporuje obsahu výpovědi žalobce. Žalovaný neposoudil, zda žalobce není osobou náležející do sociální skupiny osob, jež se staly obětí obchodování s lidmi či organizovaných mafiánských struktur a zda mu z tohoto důvodu nehrozí pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu. 3. Tato skupina je vymezena společnou nezměnitelnou charakteristikou spočívající v minulé zkušenosti s vykořisťováním a současně je ve společnosti vnímána jako specifická skupina osob, jež jsou vystaveny odvetě či zastrašování, avšak žalovaný se touto právní kvalifikací vůbec nezabýval, čímž zatížil rozhodnutí vadou nesprávného právního posouzení. Žalobce má v zemi původu dluh vůči osobám napojeným na organizovanou skupinu a tyto osoby mu již vyhrožovaly závažným ublížením na zdraví – useknutím rukou. Žalovaný se nezabýval otázkou, zda je vietnamský stát schopen a ochoten žalobci poskytnout účinnou ochranu před těmito osobami, přičemž v případě organizovaného zločinu s mezinárodním přesahem nelze automaticky předpokládat, že ochrana státních orgánů bude účinná. Pokud by byl žalobce vrácen do Vietnamu, hrozí mu reálné nebezpečí nelidského zacházení, a pokud by byl navrácen bez poskytnutí ochrany, došlo by k porušení zásady non – refoulement. Žalobce má zato, že žalovaný řádně neposoudil možnost udělení doplňkové ochrany, přičemž odůvodnění jejího neudělení shledává zcela nedostatečné a rozhodnutí je v tomto ohledu nepřezkoumatelné. Žalobce proto navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k novému projednání. III. Vyjádření žalovaného 4. Ve vyjádření k žalobě dne 25. 3. 2026 žalovaný vyjádřil nesouhlas se žalobními námitkami, neboť nedokládají vytýkaná porušení zákonných ustanovení. Při rozhodování vzal žalovaný v úvahu žalobcem uvedené skutečnosti a shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Rovněž vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci, který svým rozsahem odpovídá předpokladům pro vydání rozhodnutí a má za to, že přijaté řešení odpovídá okolnostem daného případu a je patřičným způsobem odůvodněno. Žalovaný trval na správnosti svého rozhodnutí, neboť dle jeho názoru zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech, zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce v průběhu správního řízení uvedl, opatřil si potřebné podklady a objektivní informace pro rozhodnutí. Po jejich posouzení neshledal žádné důvody pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12, § 13, § 14a či doplňkové ochrany dle § 14b zákona o azylu, a proto nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana v žádné z jejích forem. Žalovaný se zabýval tvrzeními žalobce o tom, že o mezinárodní ochranu požádal z jím tvrzených důvodů, avšak tyto mají povahu soukromoprávního závazkového vztahu, resp. ekonomických potíží vyplývajících z jeho vlastního jednání (přijetí půjčky). Ani případné protiprávní jednání ze strany věřitelů či třetích osob samo o sobě důvod pro udělení mezinárodní ochrany nezakládá, pokud není spojeno s některým z azylově relevantních důvodů, tj. zejména s pronásledováním z důvodu rasy, národnosti, náboženství, politického přesvědčení či příslušnosti k určité sociální skupiny. Žalobce však v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že by jím tvrzené jednání bylo motivováno některým z výše uvedených důvodů, neboť jednání osob, vůči nimž měl žalobce závazek, směřovalo primárně k vymáhání dluhu a nikoli k jeho pronásledování ve smyslu azylového práva. Skutečnosti vztahující se k nedůstojným pracovním podmínkám v Rusku se nevztahují k zemi původu žalobce, ale k území třetí země, přičemž pro posouzení žádosti o mezinárodní ochranu je rozhodující situace v zemi původu, případně otázka možnosti využití ochrany v této zemi. Žalobce však neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, jež by nasvědčovaly tomu, že by mu ve Vietnamu hrozilo pronásledování či vážná újma ve smyslu zákona o azylu, ani že by se nemohl obrátit na správní orgány s žádostí o ochranu. 5. Napadené rozhodnutí považuje za zákonné, přezkoumatelné, vycházející z dostatečně zjištěného stavu věci, respektující ustálenou judikaturu a žalobní argumentace není způsobilá zpochybnit důvodnost rozhodnutí. Žalobcovu žádost posuzoval nikoli z pohledu Vietnamu jako bezpečné země původu, ale zabýval se jeho hodnocením z pohledu všech forem mezinárodní ochrany. Z výše uvedených důvodů žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl. IV. Jednání před soudem 6. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. 7. Žalovaný i žalobce souhlasili s tím, aby soud rozhodl o věci bez nařízení jednání. Soud neshledal k nařízení jednání důvod, a proto rozhodl o žalobě bez nařízení jednání. V. Rozhodnutí soudu 8. Žaloba je nedůvodná. 9. Ze správního spisu má soud mimo jiné za prokázané, že žalovaný byl dne 18. 12. 2025 kontrolován hlídkou OCP OČ Ústí nad Labem ve vlaku, přičemž nepředložil žádný cestovní doklad ani oprávnění k pobytu na území. Z tohoto důvodu mu bylo rozhodnutím Policie ČR KŘP Ústeckého kraje, Odbor cizinecké policie KŘPU oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 18. 12. 2025 uloženo správní vyhoštění a doba, po níž mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen území smluvních států) byla stanovena na 3 roky. Žalobci byla stanovena doba k vycestování z území smluvních států do země jeho státního občanství nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho přijme, a to do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Téhož dne bylo vydáno týmž orgánem rozhodnutí o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 124 odst. 2 zákona o pobytu cizinců a doba trvání zajištění byla stanovena na 90 dnů od okamžiku omezení osobní svobody. 10. V souvislosti se zajištěním žalobce při výslechu dne 18. 12. 2025 uvedl, že je rozvedený, bezdětný, jeho rodina se nachází ve Vietnamu. Odtud před šesti měsíci odletěl za prací do Ruska, kde 5 měsíců na černo pracoval ve firmě na výrobu tkanin, kde mu vzali cestovní pas, který mu již nevrátili. Poté jej vyzvedli nějací lidé, s nimiž nelegálně překročil hranice Polska, odkud odcestoval do Německa, omylem pak v úmyslu odcestovat do Hannoveru nasedl na špatný autobus a dojel do ČR, odkud chtěl odcestovat zpět do