5 Azs 419/2019 — Nejvyšší správní soud

35 A 6/2026- 50 - text  8 35 A 6/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: S. M., narozený X, státní příslušník X, toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-115/BA-BA02-BA06-Z-2026 ze dne 30. 1. 2026, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-115/BA-BA02-BA06-Z-2026 ze dne 30. 1. 2026 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 85 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. V této věci se soud opět vyjádřil k tomu, zda je možné zajišťovat občany Ukrajiny za účelem prima facie neproveditelného vyhoštění. Zároveň se vrátil i k otázce, jaký projev vůle plyne z formuláře žádosti o mezinárodní ochranu. I. Řízení před žalovaným 2. Žalobce byl dne 28. 1. 2026 zajištěn za účelem správního vyhoštění. Dne 29. 1. 2026 podal v zařízení pro zajištění cizinců formulář žádosti u udělení mezinárodní ochrany. 3. Rozhodnutím ze dne 30. 1. 2026 jej žalovaný zajistil podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť dospěl k závěru, že je nebezpečí, že by žalobce mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Dobu zajištění žalovaný stanovil na 110 dnů s tím, že po této době lze předpokládat nabytí právní moci rozhodnutí o mezinárodní ochraně. 4. Podle žalovaného je žalobce evidován v Schengenském informačním systému (SIS) s platností do 7. 1. 2031 a zadávajícím státem je Slovinsko, kde byl žalobce ve vězení 1 rok a 9 měsíců za převádění osob. Do České republiky znovu přicestoval cca před 14 dny, když jej pustili z vězení. V České republice ale již dříve pobýval, přičemž zde byl rovněž pravomocně odsouzen za převádění osob. Měl zde udělenou dočasnou ochranu, která mu ale ke dni 30. 9. 2024 zanikla. Dle svých slov měl udělenou dočasnou ochranu na Slovensku. Žalobce není v České republice nikde hlášen k pobytu. Nemá žádné finanční prostředky, které si ani není schopen legální cestou obstarat. Nelze tedy očekávat, že by byl dostupný pro účely pobytových kontrol nebo že by plnil povinnost hlásit se na policii. Povinnost setrvat v pobytovém zařízení otevřeného typu by neuposlechl, což lze dovodit z jeho předchozího protiprávního jednání. 5. Podle žalovaného tedy žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu až v reakci na zajištění ze strany policie a hrozbu nuceného návratu do vlasti, jinak by pro to neměl důvod. Možnost uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu žalovaný vyloučil právě pro předpokládatelný nedostatek spolupráce žalobce se státními orgány. II. Řízení před soudem 6. Proti rozhodnutí žalovaného o zajištění žalobce brojil žalobou. V ní namítl, že účelem zajištění žadatele o mezinárodní ochranu není pouze zabezpečit jeho účast v řízení o mezinárodní ochraně, ale především zabezpečit jeho dostupnost pro případný výkon rozhodnutí o vyhoštění. Žalobce je občanem Ukrajiny. V jeho případě je tedy dána překážka vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců (ruská invaze na Ukrajinu). Žalobce měl také za to, že žalovaný měl přistoupit k uložení zvláštních opatření. Žalobce uvedl již v řízení před policií adresu ubytovny, na které se mohl zdržovat. Podle žalovaného nicméně žalobce neprokázal své oprávnění na adrese pobývat nájemní smlouvou. Tento požadavek však ze zákona nevyplývá. 7. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Případná možnost realizace správního vyhoštění žalobce byla řádně zkoumána. Námitky týkající se neuplatnění zvláštních opatření považoval za účelové. III. Procesní úvahy soudu Rozsah přezkumu 8. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora EU ve věcech C-704/20 a C-39/21 Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid ze dne 8. 11. 2022 se krajský soud nemůže omezit na přezkum zákonnosti rozhodnutí o zajištění v mezích žalobních bodů. Musí přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem. 9. Těmto závěrům Soudního dvora je třeba rozumět v tom smyslu, že krajský soud není vázán žalobními body (výjimka z § 75 odst. 2 s. ř. s.) a nad jejich rámec zohlední skutkové a právní otázky, které v řízení vyšly najevo. To jsou otázky, které vyplynuly z obsahu spisu, popřípadě z průběhu řízení, byť třeba na základě aktivity soudu. Oproti tomu soud není oprávněn bez omezení vyhledávat a ověřovat každý možný důvod nezákonnosti a verifikovat každou jednotlivou rozhodnou otázku. Přezkumná povaha řízení a zásadní uplatnění projednací zásady vyplývající z použitelného vnitrostátního práva stále (ještě) odpovídají požadavkům Soudního dvora. 10. Krajský soud v Plzni tedy souhlasí se závěry Krajského soudu v Brně vyjádřenými v rozsudku č. j. 34 Az 36/2022-32 ze dne 21. 11. 2022, č. 4439/2023 Sb. NSS po jejich doplnění o podstatné hledisko: správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění cizince, pokud v řízení vyjdou najevo. 11. Otázkou, která zjevně v řízení vyšla najevo, byla otázka podání žádosti o mezinárodní ochranu a otázka účelnosti zajištění žalobce za situace, kdy a priori nelze předpokládat, že bude fakticky vyhoštěn do země původu. Obě tyto otázky byly totiž opakovaně řešeny v rozhodovací činnosti Krajského soudu v Plzni, takže jsou soudu i žalovanému známy z jejich úřední činnosti (obdobně srov. rozsudky KS v Plzni č. j. 35 A 15/2024-51 a 35 A 17/2024-44 ze dne 19. 6. 2024). IV. Posouzení věci 12. Žaloba je důvodná. Ve věci sice byly formálně dány důvody se domnívat, že žalobce podal formulář žádosti o mezinárodní ochranu pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění a že mírnější opatření nebudou účinná. V poměrech souzeného případu však nebyl důvod se domnívat, že vyhoštění žalobce je reálné. Za toho stavu zajištění nemohlo plnit svůj účel zajistit přítomnost žalobce právě pro výkon vyhoštění. Obdobně zdejší soud rozhodl již v rozsudku č. j. 35 A 20/2025-44 ze dne 26. 9. 2025 a nemá důvod se od tam uplatněného názoru odchylovat. 13. Žalovaný zajistil žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona azylu. Podle tohoto ustanovení může Ministerstvo vnitra v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve. Podání žádosti o mezinárodní ochranu 14. První podmínkou zajištění žalobce bylo podání žádosti o mezinárodní ochranu. Její podání nebylo ve věci sporné, účastníci se na jejím podání shodli. Shodou účastníků na skutkovém stavu však soud není vázán (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), a není vázán ani jejich shodným právním názorem. 15. Formulářová žádost žalobce o mezinárodní ochranu je v zásadě stejná jako žádost, kterou Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 5 Azs 419/2019-49 ze dne 8. 2. 2021 označil jako listinu, z níž neplyne projev vůle cizince hledat v ČR ochranu. Tato skutečnost je soudu známa jeho úřední činnosti: vyřizující soudce soudil věc sp. zn. 17 A 205/2019 přezkoumávanou právě rozsudkem č. j. 5 Azs 419/2019-49 a zároveň touto žádostí provedl dokazování i pro účely rozhodnutí ve věci sp. zn. 35 Az 3/2023. 16. Že z formulářové žádosti o mezinárodní ochranu může neplynout projev vůle cizince žádat v ČR mezinárodní ochranu potvrdil Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 4 Azs 366/2023-34 ze dne 13. 6. 2024 za podmínky, že v řízení jsou řešeny shodné otázky a okolnosti vyplnění žádosti, postavení cizince i jeho jednání byly v zásadě stejné (zejm. odst. 32–34 cit. rozsudku). 17. Jde o právně aplikační úvahy – subsumpci zjištěného skutkového stavu do hypotézy právní normy – které jsou precedenčně relevantním právním názorem, nikoliv skutkovou ojedinělostí (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 2 Azs 340/2017-72 ze dne 14. 8. 2018, č. 3820/2019 Sb. NSS, odst. 18). Soud se proto zaměřil na to, jak žalobce podal formulář žádosti o mezinárodní ochranu. 18. Relevantní listiny v nyní souzené věci žalobce jsou prakticky stejného obsahu jako listiny ve věci souzené pod sp. zn. 5 Azs 419/2019. Oba cizinci byli poučeni o možnosti podat žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany a oba cizinci následně vyplnili shodný formulář žádosti „Žádost o udělení mezinárodní ochrany dle § 3 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v platném znění“. Tento formulář byl v obou případech vlastnoručně vyplněn a podepsán patrně ze strany cizinců, stalo se tak v jazyce, kterým se cizinci dorozumí. V obou je datum vyznačeno razítkem. Jediný rozdíl mezi formuláři spočívá v tom, že nynější žalobce podepisoval dvojjazyčnou listinu, kdežto žalobce ve věci sp. zn. 5 Azs 419/2019 podepsal listiny dvě (českou a cizojazyčnou). Co se t