6 Afs 147/2016 — Nejvyšší správní soud

59 Af 23/2018- 59 - text  59 Af 23/2018 - 59 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobkyně: X sídlem X zastoupena daňovým poradcem Rambousek a partner a.s. sídlem Křišťanova 4, Praha 3 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 5. 2018, č. j. X a č. j. X, takto: I. Žaloby proti rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství ze dne 31. 5. 2018, č. j. X a č. j. X, se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobami podanými v zákonné lhůtě žalobkyně napadla shora označená rozhodnutí žalovaného. Žalobou zaevidovanou pod sp. zn. 59 Af 23/2018 se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí č. j. X, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeny platební výměry Finančního úřadu pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období září až listopad 2016 a leden 2017, kterými byl žalobkyni za uvedená zdaňovací období vyměřen nadměrný odpočet. Žalobou zaevidovanou pod sp. zn. 59 Af 24/2018 se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí č. j. X, kterým byly změněny dodatečné platební výměry správce daně na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden až prosinec 2015, únor až květen 2016 a červenec až srpen 2016. Ke změně výroku dodatečných platebních výměrů žalovaný přistoupil z důvodu nesprávně uvedené informace týkající se náhradní splatnosti daně včetně penále, výše doměřené daně dotčena nebyla. Usnesením ze dne 5. 8. 2020, č. j. 59 Af 23/2018-55, soud žaloby spojil ke společnému projednání. 2. Ve zdaňovacím období leden až prosinec 2015, únor až květen 2016 a červenec až srpen 2016 správce daně žalobkyni vyloučil provedené úpravy výpočtu daňové povinnosti o výši daně, která měla být dle tvrzení žalobkyně vrácena fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží, což u žalobkyně vedlo k doměření daňových povinností. Důvodem bylo porušení podmínek zakotvených v § 84 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“), ze strany žalobkyně. Konkrétně správce daně dospěl k závěru, že zboží nakoupené zahraničními fyzickými osobami mělo obchodní charakter, tj. byla porušena podmínka § 84 odst. 2 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty. Dále žalobkyně dle správce daně neprokázala vystavení dokladů o prodeji zboží s náležitostmi stanovenými v § 84 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty a nepředložila první vyhotovení dokladu o prodeji zboží obsahující zákonné náležitosti, tj. byly porušeny podmínky stanovené v § 84 odst. 5 písm. c) a § 84 odst. 6-9 zákona o dani z přidané hodnoty. 3. Pokud jde o zdaňovací období měsíce září až listopadu 2016 a ledna 2017, správce daně žalobkyni neumožnil provést úpravu výpočtu daňové povinnosti o výši daně, která měla být vrácena fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží, což u žalobkyně vedlo ke zvýšení jí tvrzených daňových povinností. Důvodem bylo opět porušení podmínek zakotvených v § 84 zákona o dani z přidané hodnoty ze strany žalobkyně. Správce daně argumentoval obdobně jako u zdaňovacích období leden až prosinec 2015, únor až květen 2016 a červenec až srpen 2016. V případě zdaňovacího období měsíce ledna roku 2017 žalobkyně navíc nepředložila ani vydané faktury, i když je správce daně požadoval. Žalobkyně pouze sdělila, že faktury vystavuje úplně stejně jako v předchozích zdaňovacích obdobích. 4. Žalovaný v napadených rozhodnutích uvedl, že žalobkyně je od 4. 1. 2006 držitelkou živnostenského oprávnění s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona“, zahrnující sedm oborů činností, mj. velkoobchod a maloobchod. V daňových přiznáních žalobkyně uváděla jako hlavní ekonomickou činnost „velkoobchod s ostatními stroji a zařízením“. Správce daně v rámci kontrolní činnosti zjistil, že se žalobkyně v předmětných zdaňovacích obdobích zabývala především nákupem a prodejem tepelné techniky - zplynovacích kotlů a jejich příslušenství. Z ústního jednání vedeného s žalobkyní dne 29. 11. 2016 vyplynulo, že žalobkyně nakupovala a prodávala tepelnou techniku, přičemž pouze 0,5 % prodejů bylo uskutečňováno v České republice, zbytek byl určen na vývoz. Prodej zboží občanům ze třetích zemí probíhal dle žalobkyně tak, že zákazníci z Ukrajiny si zboží objednali, žalobkyně vystavila faktury a zákazníci si zboží odebrali a odvezli. Žalobkyně uvedla, že nemá sklad zboží. Zákazníci si zboží odebírali přímo od českého výrobce. Dopravu zboží žalobkyně nezajišťovala, to si zajistili zákazníci z Ukrajiny sami. Žalobkyně dále konstatovala, že zboží prodávala za předem dohodnuté ceny pravidelným zákazníkům. Úhrady odebraného zboží probíhaly hotově v eurech a na platby byly vystavovány příjmové pokladní doklady. K vrácení daně z přidané hodnoty občanům ze třetích zemí docházelo podle žalobkyně při příštím obchodu, nebo když jeli za prací, tak přivezli žalobkyni potvrzení na vrácení daně a ta jim byla odečtena z následné platby. Žalobkyně prokazovala svá tvrzení evidencemi pro účely daně z přidané hodnoty, tiskopisy Ministerstva financí „Vrácení daně fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží“, potvrzené polskou celní správou, výdajovými pokladními doklady a vydanými fakturami (faktury za měsíc listopad a prosinec roku 2016 byly předloženy až v odvolacím řízení). Správce daně ověřil, že nárok na vrácení daně zaplacené v ceně zboží nakoupeného v tuzemsku uplatnily osoby s místem pobytu na Ukrajině, které neuskutečňují ekonomickou činnost v tuzemsku. Byly tak splněny podmínky pro vrácení daně dle § 84 odst. 1 písm. a) a b) zákona o dani z přidané hodnoty. Je rovněž nesporným, že nakoupené zboží opustilo území Evropské unie, což bylo prokázáno potvrzením polské celní správy na žalobkyní předložených formulářích. Dle žalovaného však nebyla splněna další hmotněprávní podmínka upravená v § 84 odst. 2 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty. Na jejím splnění závisí vznik oprávnění fyzické osoby ze třetí země nárokovat vrácení daně přímo u obchodníka (v tomto případě žalobkyně), který si následně o vrácenou daň snižuje daň z přidané hodnoty na výstupu. Tato podmínka spočívá v tom, že přiznává možnost vrácení daně pouze z nakoupeného zboží, které nemá obchodní charakter. Správce daně na základě provedené daňové kontroly i postupu k odstranění pochybností konstatoval, že tepelná zařízení (kotle) včetně příslušenství jsou dodávána ve větším množství stejným zahraničním fyzickým osobám. Žalobkyně neměla skladové zásoby a nakupovala zboží na základě objednávek zahraničních fyzických osob, kdy zboží bylo přímo odebíráno od českých výrobců. V předmětných zdaňovacích obdobích žalobkyně stejným fyzickým osobám opakovaně dodávala zboží dlouhodobé spotřeby a k tomu se vztahující příslušenství v takovém množství, které vylučuje neobchodní charakter zboží. 5. Žalovaný dále konstatoval, že žalobkyně dle svého tvrzení vracela daň fyzickým osobám ze třetích zemí hotovostním způsobem a vystavovala výdajové pokladní doklady číselné řady CVE. Tyto hotovostní doklady žalobkyně zahrnula do sestav „Seznam dokladů pro přiznání k dani z přidané hodnoty“, za příslušné zdaňovací období a vstupovaly do řádku 61 daňového přiznání. Žalobkyní předložené výdajové pokladní doklady číselné řady CVE, týkající se vrácení daně z přidané hodnoty vystavené v měně euro, ale neobsahují údaje o tom, komu byly vyplaceny. Ustanovení § 84 zákona o dani z přidané hodnoty předpokládá vykázání vrácené daně nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se vrácení uskutečnilo. Pokud žalobkyně v předmětných daňových přiznáních snižovala daň na výstupu o částky daní dle § 84 odst. 8 zákona o dani z přidané hodnoty, nesla důkazní břemeno spočívající v prokázání skutečnosti, že daň byla fyzickým osobám ze třetích zemí skutečně vrácena. Žalobkyní předložené výdajové pokladní doklady týkající se vrácené daně z přidané hodnoty neobsahují údaj o tom, komu byla daň vyplacena, ani podpis příjemce vrácené daně z přidané hodnoty. Žalobkyně v protokolu o ústním jednání ze dne 29. 11. 2016 uvedla, že k vrácení daně z přidané hodnoty občanům ze třetích zemí dochází tak, že při příštím obchodu, nebo když jedou za prací, přivezou žalobkyni potvrzení na vrácení daně a ta jim to odečte z následné platby. Z listinných důkazních prostředků však nevyplývá, že by žalobkyně prováděla jakýkoliv zápočet vrácené daně na úhradu kupní ceny následné transakce. V případech, kdy s konkrétní fyzickou osobou byla uskutečněna pouze jedna obchodní transakce, navíc takový postup ani nebyl možný. Dle žalovaného tedy žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve věci prokázání vrácení daně zahraniční fyzické osobě, popřípadě jiné osobě na základě jejího prohlášení, že jedná jménem a ve prospěch zahraniční fyzické osoby v soul