6 As 48/2007 — Nejvyšší správní soud

59 Af 7/2021- 76 - text 6 59 Af 7/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a Mgr. Zdeňka Macháčka, ve věci žalobkyně: X sídlem X zastoupena Ing. Otou Koškem, daňovým poradcem sídlem Tř. T. G. Masaryka 822, Nový Bor proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2021, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým byly změněny platební výměry na pokutu za opožděné podání následného kontrolního hlášení vydané Finančním úřadem pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 21. 7. 2020, č. j. X, č. j. X, č. j. X, č. j. X, č. j. X, č. j. X, č. j. X, č. j. X, č. j. X a č. j. X. 2. Zástupce žalobkyně podal datovou zprávou opatřenou zaručeným elektronickým podpisem dne 19. 3. 2020 dodatečná přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2019 až prosinec 2019 a současně i následná kontrolní hlášení za shodná zdaňovací období, tj. únor 2019 až prosinec 2019. Dodatečná přiznání k dani z přidané hodnoty a následná kontrolní hlášení za zdaňovací období únor 2019 až prosinec 2019 byla podána na základě vlastních zjištění žalobkyně. Jako důvod pro podání dodatečných daňových přiznání k dani z přidané hodnoty bylo uvedeno „uskutečněné plnění dosud neodvedené“. Zástupce žalobkyně ve všech následných kontrolních hlášeních za uvedená zdaňovací období konstatoval, že důvody pro jejich podání byly zjištěny dne 21. 2. 2020. Vzhledem k tomu, že následná kontrolní hlášení za předmětná zdaňovací období nebyla podána v souladu s § 101f odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“), ve lhůtě do 5 pracovních dnů ode dne zjištění nesprávných nebo neúplných údajů, tj. do 28. 2. 2020, vznikla žalobkyni dle § 101h odst. 1 písm. a) téhož zákona pokuta za jednotlivá zdaňovací období únor 2019 až prosinec 2019 ve výši 1 000 Kč. Protože u žalobkyně nedošlo v daném kalendářním roce k jinému prodlení při podání kontrolního hlášení, byl vznik pokuty za opožděné podání následného kontrolního hlášení za období únor 2019 v souladu s § 101j zákona o dani z přidané hodnoty vyloučen a žalobkyni tak nevznikla povinnost uhradit za uvedené období pokutu dle § 101h odst. 1 písm. a) citovaného zákona. Správce daně vydal dle § 101h odst. 4 a § 101h odst. 1 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty dne 21. 7. 2020 platební výměry za opožděné podání následného kontrolního hlášení za období březen 2019 až prosinec 2019. V zákonné lhůtě se proti uvedeným platebním výměrům žalobkyně odvolala. O odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že byla naplněna skutková podstata § 101h odst. 1 písm. a) ve spojení s § 101f odst. 2 a 3 zákona o dani z přidané hodnoty, v důsledku čehož vznikla žalobkyni ze zákona povinnost uhradit pokutu ve výši 1 000 Kč za každé opožděné podání následného kontrolního hlášení. V případě, že daňový subjekt zjistí po uplynutí lhůty k podání kontrolního hlášení, že v tomto kontrolním hlášení uvedl nesprávné nebo neúplné údaje, je povinen do 5 pracovních dnů ode dne zjištění nesprávných nebo neúplných údajů podat následné kontrolní hlášení, ve kterém tyto nedostatky napraví. Lhůta pro podání následných kontrolních hlášení za období březen 2019 až prosinec 2019 uplynula dne 28. 2. 2020. Žalobkyně následná kontrolní hlášení dodatečně podala bez toho, že by k tomu byla správcem daně vyzvána, dne 19. 3. 2020. Ze spisového materiálu vyplynulo, že v daném kalendářním roce došlo u žalobkyně k jinému prodlení při podání kontrolního hlášení, za které jí nebyla správcem daně uložena pokuta dle § 101j zákona o dani z přidané hodnoty, a to za období únor 2019. Je-li naplněna některá z podmínek § 101h odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty, vzniká daňovému subjektu povinnost uhradit pokutu v zákonem stanovené výši, přičemž o této skutečnosti vydá správce daně rozhodnutí deklaratorní povahy. Dle důvodové zprávy k zákonu č. 360/2014 Sb., kterým byl novelizován zákon o dani z přidané hodnoty, není tento typ rozhodnutí založen na správní úvaze správce daně, neboť mu právní úprava neponechává žádný prostor pro individuální posouzení a zohlednění okolností na straně daňového subjektu. Ustanovení § 101c až § 101e zákona o dani z přidané hodnoty se na posuzovanou věc týkající se následných kontrolních hlášení nepoužijí. Termín „dodatečně“ použil správce daně v platebních výměrech z důvodu, že řešil nedodržení stanovené lhůty pro podání následného kontrolního hlášení. V posuzovaném případě tak byl uvedený termín použit zcela oprávněně, v souladu se zákonem. II. Žaloba 4. Žalobkyně v žalobě konstatovala, že nové daňové doklady uvedla do oběhu dne 19. 3. 2020. Jako datum vystavení na nich bylo uvedeno datum 19. 3. 2020 a zdanitelné plnění za období únor 2019 až prosinec 2019. Příjemce vystavených daňových dokladů mohl tyto doklady uplatnit nejdříve jako odpočet za zdaňovací období březen 2020 a uvést ve svém kontrolním hlášení dne 25. 4. 2020. Zpracování daňových dokladů probíhalo nejdříve po 25. 4. 2020, kdy díky podaným následným kontrolním hlášením žalobkyní dne 19. 3. 2020 byly opravné daňové doklady v systému. Systém kontrolního hlášení nebyl narušen, protože vydané doklady se potkaly s možným nárokem na odpočet v kontrolním hlášení u příjemce opravného plnění. Udělení pokut za údajné „dodatečné“ podání podle § 101h zákona o dani z přidané hodnoty nestíhá možné závadné jednání žalobkyně. Žalobkyně vynaložila veškeré úsilí, aby nenarušila systém kontrolního hlášení. Důvod pro následné kontrolní hlášení žalobkyně zjistila dne 21. 2. 2020. Jednalo se o první následná kontrolní hlášení za zdaňovací období únor 2019 až prosinec 2019, kde žalobkyně poprvé uvedla příjemce, hodnoty a doklady, které byly do oběhu dány dne 19. 3. 2020. Podaná následná kontrolní hlášení byla komplexní a nebyl důvod pro opravu neúplných nebo nesprávných údajů do 5 dnů od podání. Za účelem vysvětlení různých právních názorů na věc se správce daně ani žalovaný navíc žalobkyni vůbec nepokusili kontaktovat. 5. Žalobkyně namítala, že do zákona o dani z přidané hodnoty nepatří pojem „podání dodatečného kontrolního hlášení“. Zákonná pravidla pro kontrolní hlášení jsou obsažena v § 101c a násl., kde zákonodárce opravu i odpověď správce daně k opravě kontrolního hlášení podaného v zákonné lhůtě podle § 101e odst. 1 a 2 zná výhradně jako následné kontrolní hlášení. Vzhledem k tomu, že zákon o dani z přidané hodnoty, který upravuje pravidla pro kontrolní hlášení, popisuje pouze pravidla podání následného kontrolního hlášení, samotný elektronický formulář neumožňuje podat dodatečné kontrolní hlášení a také zákon o dani z přidané hodnoty dodatečné kontrolní hlášení nedefinuje, je § 101h odst. 1 písm. a) prázdné ustanovení. Žalobkyně žádala soud, aby se obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení § 101h odst. 1 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty. Výklad žalovaného je dle žalobkyně v rozporu s cílem a účelem pokut podle § 101h zákona o dani z přidané hodnoty. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 6. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný zopakoval, že v posuzované věci byla žalobkyni uložena pokuta za podání následného kontrolního hlášení po stanovené lhůtě za období březen 2019 až prosinec 2019 ve výši 1 000 Kč za každé zdaňovací období, neboť byla naplněna skutková podstata § 101h odst. 1 písm. a) ve spojení s § 101f odst. 2 a 3 zákona o dani z přidané hodnoty. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a doplnil, že k posouzení individuálních příčin, které vedly k nesplnění povinnosti podat kontrolní hlášení, slouží institut prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení, jenž je zakotven v 101k zákona o dani z přidané hodnoty. Vzhledem k tomu, že pokuta podle § 101h odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty je koncipována jako sankce vznikající ze zákona, má rozhodnutí prvoinstančního správce daně o uložení této pokuty toliko deklaratorní charakter. Poukazuje-li žalobkyně na ustanovení § 101c až 101e zákona o dani z přidané hodnoty, je tento odkaz zcela lichý, neboť posuzovaný případ týkající se následných kontrolních hlášení tato ustanovení vůbec neřeší. Z uvedených důvodů žalovaný navrhoval žalobu jako nedůvodnou zamítnout. IV. Replika žalobkyně 7. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně zdůraznila, že správce daně možnosti postupovat podle § 101k odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty nevyužil. Dle žalobkyně má správce daně ze zákona prověřovat zákonné důvody pro udělení pokut. V posuzovaném případě však s