78 A 3/2026 – Krajský soud v Ústí nad Labem

78 A 3/2026- 35 - text  5 78 A 3/2026 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobce: V. T. D., narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Bělušice, sídlem Bělušice 66, 435 26 Bělušice zastoupený Mgr. Daliborem Lípou, advokátem sídlem Jugoslávská 2, 360 01 Karlovy Vary proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2026, č. j. OAM-8861-31/ZR-2025, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, takto: I. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá. II. Žalobci se ukládá povinnost zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2026, č. j. OAM-8861-31/ZR-2025, jímž byla žalobci podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušena platnost povolení k trvalému pobytu a současně mu byla podle § 77 odst. 3 téhož zákona stanovena lhůta k vycestování z území České republiky, a to do 30 dnů od právní moci daného rozhodnutí, popř. do 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. 2. Zároveň žalobce uplatnil návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Tento návrh žalobce odůvodnil především tím, že definitivním zrušením trvalého pobytu by došlo k citelnému zásahu do jeho rodinného života. Celá nejbližší rodina žalobce totiž žije na území České republiky – tj. manželka T. T. N., narozená X, syn H. L. D., narozený X, a syn D. A. D., narozený X, přičemž zde mají vybudované komplexní zázemí a vazby a hodlají i nadále v České republice žít. Ostatně sám žalobce žije v České republice od svých osmnácti let. Byť je žalobce v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody, jedná se o stav dočasný. Naproti tomu, nepřiznáním odkladného účinku žalobě a zrušením trvalého pobytu žalobce, by došlo k jeho odloučení od rodiny fakticky natrvalo – bez praktické možnosti obnovy společného života, neboť návrat do České republiky by byl možností toliko teoretickou. 3. Dle názoru žalobce ho může neudělení odkladného účinku žalobě též reálně poškodit stran možnosti žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. K tomu doplnil, že vyjma spáchání jednoho trestného činu, se v České republice nedopustil žádného jiného excesu. 4. Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku předně konstatoval, že žalobci nehrozí vážná újma ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Napadené rozhodnutí totiž žalobci pouze odebírá povolení k trvalému pobytu a stanovuje povinnost vycestovat, avšak mu není zakázán další pobyt v České republice do budoucna. Podle žalovaného pak za mimořádné důvody, pro které by se dal přiznat odkladný účinek žalobě v tomto konkrétním případě, nelze považovat to, že žalobce nesouhlasí s posouzením přiměřenosti žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný k tomu doplnil, že zrušení trvalého pobytu žalobci je jen a pouze důsledek jeho závažného protiprávního jednání na území České republiky, přičemž zrušení trvalého pobytu si přivodil žalobce sám tím, že spáchal závažnou trestnou činnost, za kterou byl také odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Bylo by tedy v rozporu s veřejným zájmem na zachování pořádku a bezpečnosti, aby bylo žalobci, jakožto pachateli závažné drogové trestné činnosti, přiznáním odkladného účinku žalobě umožněno i nadále pobývat na území. Žalovaný též zmínil, že je žalobce v předmětném řízení zastupován zmocněným zástupcem, a proto nemůže být nijak zkrácen na svých právech. Nadto se žalobce aktuálně nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, a tudíž jeho vycestování z území ani není možné. Žádost o přiznání odkladného účinku žaloby tak žalovaný v posuzovaném případě považoval za účelovou. 5. Podle § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Předmětný § 73 odst. 2 s. ř. s. je přitom třeba vykládat tak, že jde o institut zcela mimořádný, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. 6. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek, neboť při posuzování podmínky druhé a třetí je újma, která žalobci hrozí, poměřována s dalšími hodnotami, jimiž je újma jiných osob a veřejný zájem. Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samotného žalobou napadeného rozhodnutí, a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Zejména se jedná o případy, kdy je žalobci uložena povinnost uhradit peněžní sankci (pokutu), neboť již z napadeného rozhodnutí v těchto případech vyplývá, že se žalobcův majetek zmenší, a tím mu bude způsobena újma. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobce konsekventně tvrdit, že mu hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna už tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a s tím spojené sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převážení újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda zde žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce. 7. Soud po vyhodnocení veškerých skutečností souvisejících s tímto případem dospěl k závěru, že návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě nelze vyhovět. 8. Při zkoumání, zda jsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, vycházel soud mimo jiné ze závěrů vyslovených v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100. V tomto usnesení Nejvyšší správní soud konstatoval, že žalobě lze na návrh přiznat odkladný účinek i v případě, že se jedná toliko o žalobu proti rozhodnutí v tzv. pobytových věcech cizinců, a nikoliv o žalobu proti rozhodnutí o správním vyhoštění, kdy fakticky „až“ v této navazující fázi správního řízení může být cizinec donucen opustit území České republiky. Ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu je tak zdejší soud toho názoru, že již samotné rozhodnutí, jímž byla žalobci zrušena platnost povolení k trvalému pobytu, je schopno mu způsobit újmu, neboť zrušením platnosti tohoto povolení žalobce ztrácí oprávnění k pobytu na území České republiky a je fakticky nucen ho opustit. Vzhledem k této skutečnosti má soud za to, že u žalobce byla splněna první podmínka vyplývající z § 73 odst. 2 s. ř. s., jež je nezbytným předpokladem pro přiznání odkladného účinku žalobě, když při zohlednění závěrů učiněných Nejvyšším správním soudem výkon napadeného rozhodnutí je schopen s ohledem na charakter souzené věci žalobci způsobit újmu. 9. Pokud se týká splnění druhé podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s., soud dospěl k závěru, že s ohledem na charakter napadeného rozhodnutí nemůže dojít k újmě dalších osob, neboť napadené rozhodnutí se v podstatě týká pouze samotného žalobce. Vzhledem k