7 Afs 23/2004 — Nejvyšší správní soud

10 Af 57/2011- 158 - text 8 pokračování Chyba! Nenalezen zdroj odkazů. 10Af 57/2011-158 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové v právní věci žalobce: SYNTHOS Kralupy, a. s., se sídlem O. Wichterleho 810, Kralupy nad Vltavou, IČ 28214790, zast. Mgr. Davidem Hejzlarem, advokátem, se sídlem tř. 1. máje 97, Liberec, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Praze, Žitná 12, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2008 čj. 3013/08-1200-203903 t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 22. 5. 2008 čj. 3013//08-1200-203903 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19.400, Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. Davida Hejzlara, advokáta. Odůvodnění Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti vyměření daně za zdaňovací období roku 2005 na základě dodatečného přiznání k dani z příjmu právnických osob ze dne 29. 8. 2007, kterým byla žalobci vyměřena daň ve výši 54,235.669 Kč. Žalobce v žalobě uvádí, že mu byl rozhodnutím Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 6. 6. 2002 čj. 4825/02/2040/1100 poskytnut příslib investiční pobídky spočívající ve slevě na dani z příjmů podle ust. § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 72/2000 Sb. Za rok 2005 podal žalobce dne 2. 7. 2007 dodatečné přiznání, jímž zohlednil, že v roce 2005 uzavřel kupní smlouvy, které byly později shledány absolutně neplatnými. Z důvodu opatrnosti v tomto daňovém přiznání přepočetl slevu na dani podle § 35b odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu, ve znění účinném ke dni 31. 12. 2005 (dále jen ZDP). Proti konkludentnímu vyměření daně v souladu s tímto přiznáním pak podal žalobce odvolání. V námitce A) žalobce uvádí, že výpočet slevy na dani ponížil o sankci dle § 35b odst. 7 ZDP a dále o částku vyčíslenou správcem daně na základě výsledků daňové kontroly. Tento zvolený postup technicky respektoval výpočetní algoritmus obsažený v ust. § 35b odst. 7 ZDP. V důsledku toho ovšem došlo k absurdnímu důsledku, sankční snížení slevy daně se tím totiž multiplikuje. Výsledek takové aplikace zákona je nesmyslný, nepřiměřeně represivní a zcela jistě v rozporu s úmyslem zákonodárce. Proto by mělo být uvedené ustanovení vyloženo ve prospěch daňového subjektu. V námitce B) žalobce uvádí, že ust. § 35b odst. 7 ZDP je nejednoznačné, v důsledku čehož mohou interpretací vzniknout nepřijatelné důsledky. Není totiž jasné, zda pro přepočet nároku na slevu na dani má být východiskem sumární změna základu daně nebo má být uvažován spíše absolutní součet položek snižujících a zvyšujících základ daně v souvislosti s nesplněním podmínky podle § 35a odst. 2 písm. a) ZDP. V ust. § 35b odst. 7 se totiž v poslední větě hovoří o odst. 2 písm. a), aniž by bylo řečeno, ke kterému ustanovení se tento údaj vztahuje. Mělo by se tak jednat o odst. 2 téhož paragrafu, kde však žádné podmínky nejsou. Žalovaný dále dovodil, že na každou změnu základu daně (nahoru i dolů) je třeba pohlížet jednotlivě a za každou je třeba sankční snížení slevy na dani vypočíst zvlášť. K tomu ovšem nedává oporu text tohoto ustanovení, když hovoří o tom, že jde o části základu daně „po snížení o položky podle § 20 odst. 8 a § 34“, když tyto položky se musí vždy odečítat od celkového základu daně a nelze o ně snižovat jednotlivé jeho složky. V námitce C) žalobce uvádí, že za problematický považuje rovněž postup při snížení slevy na dani na základě daňové kontroly. Ustanovení § 35 ZDP neřeší postup v případě, je-li daňová povinnost opravována dodatečným vyměřením opakovaně a zákon nikde neuvádí, že je třeba sankční snížení slevy opakovat i ve vyměřovacím procesu následného dodatečného přiznání. Nelze souhlasit s žalovaným v tom, že toto snížení bylo důsledkem porušení jiných zvláštních podmínek upravených v § 35a odst. 2 písm. a) ZDP, neboť důvody pro podání dodatečného přiznání byly zcela odlišné od těch, které vedly ke snížení slevy na dani o částku 933.079 Kč v důsledku předchozí daňové kontroly. V námitce D) pak žalobce uvádí, že dle jeho názoru ve skutečnosti k porušení podmínek dle § 35a odst. 2 ZDP nedošlo. Žalobce totiž tím, že vlastním dodatečným přiznáním odstranil výše zmíněné chyby, dosáhl v konečném důsledku splnění podmínek pro investiční pobídky. Ustanovení § 35a odst. 2 ZDP neřeší, v jakém časovém rozpětí je poplatník povinen podmínky investičních pobídek splnit. Pokud by došlo ke zjištění porušení podmínek ze strany správce daně, je logické, že následuje zákonná sankce dle § 35b odst. 7 ZDP. Pokud však došlo k nápravě z iniciativy daňového subjektu, není logické ani spravedlivé, aby za tuto svou snahu byl stižen majetkovou sankcí. Žalobce poukazuje rovněž na to, že investiční pobídky jsou určeny především pro velké společnosti s mnohamilionovým obratem, u nichž je dodatečné daňové přiznání zcela běžnou záležitostí. V části žaloby E) pak žalobce všechny žalobní body shrnuje. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že ji nepovažuje za důvodnou a navrhuje její zamítnutí. K námitce A) uvádí, že způsob snížení slevy na dani byl daném případě proveden v souladu se zákonem, ustanovení dle jeho názoru není nejednoznačné. K námitce B) uvedl, že dle jeho názoru je z ustanovení § 35b odst. 7 ZDP zřetelně patrné, že v závěru druhé věty se ustanovením odst. 2 písm. a) myslí § 35a odst. 2 písm. a) a nikoli § 35b odst. 2 písm. a). K námitce C) uvedl, že sankce vyčíslená na základě zprávy o daňové kontrole byla stanovena v souladu s § 35b odst. 7 ZDP. Pokud jde o snížení slevy na základě provedené daňové kontroly (námitka D), žalovaný uvádí, že bylo provedeno z důvodu porušení podmínek dle § 35a odst. 2 písm. a) ZDP, nejedná se proto o duplicitní snížení slevy, jak uvádí žalobce. K námitce E) pak žalovaný uvedl, že § 35b odst. 7 ZDP stanoví následky spojení s nedodržením podmínek dle § 35a odst. 2 písm. a) ZDP a je lhostejno, zda porušení podmínek zjistí správce daně anebo daňový poplatník. Zákon rovněž nikde neupravuje vyloučení následků spojených s nedodržením podmínek v případě podání dodatečného daňového přiznání daňovým subjektem. K tomuto vyjádření podal žalobce repliku, v níž uvedl, že žalovaný nijak nereagoval na jeho námitku A) v té části, kde žalobce namítal absurdnost výkladu provedeného žalovaným. Uvádí, že v důsledku provedeného výkladu dochází k tomu, že pokud poplatník zjistí, že jeho přiznání obsahovalo pochybení v jeho neprospěch, jeho daňová povinnost se tím ve skutečnosti zvýší o dvojnásobek částky, o niž by se jinak snižoval. K žalobnímu bodu B) žalobce poukazuje na to, že výklad zaujatý žalovaným je zcela nelogický. Sankční zvýšení daně je v důsledku užitého postupu počítáno z podstatně vyšší částky, než o kterou se reálně změnil základ daně. Ze správního spisu vyplývají následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti: Dne 6. 6. 2002 vydal ministr průmyslu a obchodu rozhodnutí čj. 94/2002 o příslibu investičních pobídek, jímž žalobci vydal souhlas s poskytnutím investičních pobídek spočívajících mj. ve slevě na dani dle § 35b ZDP za podmínek uvedených v tomto rozhodnutí. Na základě podaného daňového přiznání k dani z příjmů za rok 2005 byla žalobci vypočtena sleva na dani jako 121 019 274 Kč – 34 959 766 Kč, tj. 86 059 508 Kč. Na základě provedené daňové kontroly bylo u žalobce zjištěno v roce 2005 porušení podmínek dle § 35a odst. 2 písm. a) ZDP a sleva na dani byla snížena o částku 933 079 Kč, současně byl snížen daňový základ o částku 387 673 Kč. Podle výsledku této daňové kontroly byl vydán dodatečný platební výměr, proti kterému nebylo odvolání podáno. Žalobce následně podal dne 2. 7. 2007 dodatečné daňové přiznání, k němuž připojil průvodní dopis, v němž uvedl, že dodatečné daňové přiznání zohledňuje skutečnost, že v roce 2005 uzavřel absolutně neplatnou kupní smlouvu se společností K-PROTOS. Dne 30. 8. 2007 pak podal žalobce další dodatečné daňové přiznání, v němž zvolil oproti předchozímu přiznání ze dne 2. 7. 2007 nový způsob výpočtu daňové slevy. Při výpočtu vycházel z nové hodnoty koeficientu S1, koeficient S2 zůstal stejný a slevu na dani dále ponížil o částku vyčíslenou při daňové kontrole a o částku vyplývající z dodatečně zjištěné neplatnosti kupní smlouvy, jak uvedeno výše. Finanční úřad v Kralupech nad Vltavou na základě tohoto dodatečného daňového přiznání vyměřil daň konkludentně postupem dle § 46 odst. 5 daňového řádu. Proti tomuto rozhodnutí o vyměření daně podal žalobce odvolání, v němž argumentoval obdobně jako v žalobě. Žalovaný podané odvolání zamítl žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 22. 5. 2008 čj. 3013/08-1200-203903. V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že zvláštní podmínka, která byla žalobcem porušena, je formulována v zákoně zcela jednoznačně. Investiční pobídky představuj