§ 40 daňový řád – Doručování do vlastních rukou
Zákon daňový řád · 280/2009 Sb. · účinné od 1. 1. 2015 · Daňové právo
Stručně: Paragraf 40 daňového řádu stanovuje, ve kterých případech musí být písemnosti doručovány adresátovi osobně, tedy „do vlastních rukou“. Písemnosti se doručují do vlastních rukou, pokud je datum doručení klíčové pro začátek běhu nějaké lhůty, ať už stanovené zákonem nebo správcem daně. (§ 40 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, znění účinné od 1. 1. 2015)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Doručování do vlastních rukou
- Týká se: správce daně
- Judikatura: na § 40 odkazuje 214 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 280/2009 Sb.
Do vlastních rukou se doručují písemnosti, pokud
a) je den doručení rozhodný pro počátek běhu lhůty stanovené právním předpisem nebo rozhodnutím správce daně,
b) tak stanoví zákon, nebo
c) tak určí správce daně.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Písemnosti se doručují do vlastních rukou, pokud je datum doručení klíčové pro začátek běhu nějaké lhůty, ať už stanovené zákonem nebo správcem daně.
- Doručení do vlastních rukou je povinné, pokud to výslovně nařizuje jiný zákon.
- Správce daně má možnost sám rozhodnout, že určitá písemnost bude doručena do vlastních rukou.
Na co si dát pozor
- Doručení do vlastních rukou má významný dopad na počátek běhu lhůt, což může ovlivnit například termíny pro podání odvolání nebo splnění jiných povinností.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 40
Jak soudy aplikují § 40
… soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, tak upravuje v ustanovení § 58 institut prominutí zmeškání lhůty; zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 41 institut navrácení v předešlý stav; zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 40 odst. 5 institut prominutí zmeškání lhůty; zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 37 institut navrácení lhůty v předešlý stav.
Nejvyšší správní soud vyložil, že stěžovatelce svědčí postavení daňového subjektu a je vymezeno ustanoveními § 6 odst. 1, 2 daňového řádu a § 40 odst. 1 věty první daňového řádu.
Stěžovatelka je toho názoru, že pokud zákon stanoví, že prekluzivní lhůta běží od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání, v daném případě již od konce roku 2001, nikoliv až od konce roku 2002, pak tříměsíční lhůta pro splnění této povinnosti podle ustanovení § 40 odst. 3 daňového řádu spadá do prvního roku tříleté prekluzivní lhůty, tedy do roku 2002, nikoliv až do roku 2003, ke kterému dospěly obecné soudy.
Právní otázky
Související
§ 20 Doručování fyzickým osobám (Zákon správní řád)§ 295 Doručování rozhodnutí (Zákon o zvláštních řízeních soudních)§ 314 Doručování (Zákon o zvláštních řízeních soudních)§ 18 Doručování do ciziny (Zákon České národní rady o správě daní a)§ 13 Úřední doručování písemností (Vyhláška o stanovení specifikace jednotl)