10 As 183/2014 — Nejvyšší správní soud

10 Af 67/2011- 73 - text 9 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: Československá obchodní banka, a. s., se sídlem Radlická 333/150, Praha 5, IČ 00001350, proti žalovanému: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 28, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 7. 6. 2011, čj. 2011/6163/570 t a k t o : I. Rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 25. 8. 2011, čj. 2011/2602/110 a rozhodnutí České národní banky ze dne 7. 6. 2011, čj. 2011/6163/570 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Rozhodnutím České národní banky ze dne 7. 6. 2011 č.j. 2011/6163/570 byla žalobci uložena pokuta za správní delikt, kterého se dopustil při výkonu činnosti depozitáře Develop Group - otevřeného podílového fondu, Bayerische investment Fonds, a. s. - investiční společnost (dále jen podílový fond) tím, že: A) nekontroloval, zda je majetek tohoto fondu kolektivního investování pořizován v souladu se zákonem o kolektivním investování a jeho statutem, a umožnil tak společnosti Bayerische Investment Fonds, a. s. - investiční společnost (dále jen investiční společnost) nabýt dne 1. dubna 2009 do majetku podílového fondu 100 % obchodní podíl na společnosti NA SADU, s. r. o., v hodnotě 35.951.820,- Kč, čímž došlo k porušení investičního limitu stanoveného v čl. 3.2.3. písm. A odst. 1 statutu podílového fondu; B) nekontroloval, zda jsou podílové listy podílového fondu vydávány v souladu s § 6 odst. 1 a § 11 odst. 3 zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů a umožnil této investiční společnosti vydávat podílové listy podílového fondu oproti převodu obchodního podílu společnosti NA SADU, s. r. o., do majetku tohoto podílového fondu. Tím měl žalobce porušit ad A) povinnost stanovenou mu jako depozitáři fondu kolektivního investování v § 21 odst. 1 písm. h) zákona o kolektivním investování, ad B) povinnost stanovenou mu jako depozitáři fondu kolektivního investování v § 21 odst. 1 písm. c) zákona o kolektivním investování, čímž se měl dopustit správního deliktu podle § 121 odst. 1 písm. b) zákona o kolektivním investování. Za tento správní delikt byla žalobci uložena pokuta ve výši 850.000,- Kč. Dále byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady správního řízení paušální částkou ve výši 1.000,- Kč. Dále bylo tímto rozhodnutím zastaveno řízení pro podezření ze spáchání správního deliktu podle § 121 odst. 1 písm. c) zákona o kolektivním investování. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, o kterém bylo rozhodnuto rozhodnutím bankovní rady České národní banky ze dne 25. 8. 2011 č.j. 2011/2602/110 tak, že rozklad byl zamítnut a rozhodnutí ze dne 7. 6. 2011 bylo potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí o rozkladu směřuje podaná žaloba. V části žaloby směřující proti výroku A rozhodnutí žalobce nejprve rekapituluje znění příslušného článku statutu podílového fondu, které zní následovně: 3.2.3. Investiční limity Investice Fondu do výše uvedených druhů aktiv podléhají následujícím limitům A. Účast v nemovitostních společnostech - hodnota účasti Fondu v jedné nemovitostní společnosti může tvořit v době pořízení nejvýše 50 % hodnoty majetku Fondu - po dobu nejdéle 2 let ode dne udělení povolení ke vzniku Fondu může hodnota účasti Fondu v jedné nemovitostní společnosti tvořit nejvýše 80 % hodnoty majetku Fondu - hodnota účasti Fondu ve všech nemovitostních společnostech nesmí překročit 95 % hodnoty majetku fondu. Žalobce k tomu uvádí, že prvoinstanční orgán vyložil smysl příslušného článku zcela odlišně od dosavadní praxe. Tvrzení, že investiční limit 80 % se netýká nabývání účasti na nemovitostních společnostech, nebylo nijak doloženo. Žalobce má za to, že správní orgán vytrhl ze vzájemné logické souvislosti ustanovení prvního a druhého odstavce příslušného ustanovení, když tvrdí, že investiční limit ve výši 50 % podle prvního odstavce byl nepřekročitelný i po dobu dvou let ode dne povolení ke vzniku fondu, neboť pak je logicky ustanovení druhého odstavce o 80%ním investičním limitu neaplikovatelné, protože podle výkladu správního orgánu prvního stupně by investiční limity při nabývání první nemovitostní společnosti nebo nemovitosti činily pouhé 4 miliony korun. Žalobce má za to, že mu první odstavec stanoví obecné pravidlo, podle kterého nelze do majetku ve fondu vložit účast v jedné nemovitostní společnosti nebo nemovitosti, pokud by její hodnota v době pořízení přesáhla 50 % majetku ve fondu, a druhý odstavec prolamuje tuto obecnou zásadou tak, že po dobu dvou let počítanou ode dne povolení ke vzniku fondu může hodnota účasti fondu v jedné nemovitostní společnosti nebo nemovitosti tvořit nejvýše 80 % hodnoty majetku ve fondu. Takové navýšení limitů má svou ekonomickou logiku. V běžném hospodářském životě není pravidlem, že by nově založený fond kolektivního investování měl od počátku rozsáhlý majetek. Naopak nově zakládaný fond zpravidla disponuje jen omezenou výší majetku a nákup prvních účastí v nemovitostních společnostech či nákup prvních nemovitostí zásadním způsobem mění složení aktiv, a to vždy vybudováním širšího investičního portfolia. Proto je obvyklé, že statuty fondů připouští po určitou dobu od povolení k jeho vzniku překročit jinak obecně závazný limit pro rozložení rizika, neboť jinak by investování do nemovitostních společností a nemovitostí v prvních letech bylo obtížné až nemožné. Zatímco výklad statutu fondu podle žalobce zajišťuje účinnou kontrolu limitů ex ante, výklad provedený žalovaným spíše odpovídá výkonu kontroly ex post, kdy k překročení limitu dojde na základě vnějších skutečností, které depozitář sotva může ovlivnit. Úlohou depozitáře jistě je kontrolovat, aby investicí fondu nebyl porušen stanovený limit. Depozitář ale nezabrání tomu, aby limit poklesl proto, že některé z podkladových aktiv skončí v insolvenci nebo se jeho hodnota jinými vnějšími okolnostmi neočekávaně sníží. Dle přesvědčení žalobce je smyslem příslušného ustanovení ochrana investorů před rizikem příliš nevyváženého portfolia v prvních letech existence. S expanzí fondu a diverzifikací jeho portfolia je spojena aplikace 50%ního limitu, a to až po dvou letech ode dne udělení povolení ke vzniku fondu. K výroku B) žalobce uvedl, že žalovaný tento výrok opírá o rozhodnutí ve správním řízení vedeném s investiční společností, v němž se uvádí, že při nákupu obchodního podílu ve společnosti NA SADU, s. r. o., do majetku podílového fondu došlo k obcházení ust. § 6 odst. 1 zákona o kolektivním investování, protože investiční společnost vydávala ing. Z. podílové fondy podílového fondu nikoliv za peněžní prostředky, ale proti převodu tohoto obchodního podílu. Jednotlivé převody peněžních prostředků ing. Z. při nákupu podílových listů podílového fondu měly být pouze ryze formálním naplněním požadavku stanoveného v § 11 odst. 3 zákona o kolektivním investování, když investiční společnost nejprve nabyla od ing. Z. podíl ve společnosti NA SADU, s. r. o., do majetku podílového fondu, který uhradila z následujících investic do podílových listů fondu. Správní orgán prvého stupně na základě podkladů z tohoto správního řízení pojal podezření, žalobce jako depozitář porušil povinnost stanovenou v § 21 odst. 1 písm. c) zákona o kolektivním investování, protože nekontroloval vydání podílových listů podílového fondu proti převodu obchodního podílu na společnosti NA SADU, s. r. o. Při přezkumu rozhodnutí žalovaného je zřejmé, že žalovaný se detailněji vůbec nezabýval smyslem údajného obcházení zákona o kolektivním investování z pohledu investora, tedy ing. Z. Nebylo doloženo, proč by tento zkušený a kvalifikovaný investor měl obcházet zákon za situace, kdy z obcházení zákona neměl žádný užitek. Žalobce v rozkladu předložil detailní chronologii peněžních převodů mezi účtem vedeným pro podílový fond a účtem ing. Z. Z ní jednoznačně plyne, že splátky kupní ceny za podíl ve společnosti NA SADU, s. r. o., a kupní ceny za podílové listy podílového fondu byly uhrazeny v penězích. Není tak pravda, že žalobce jako depozitář vydal podílové listy podílového fondu oproti převodu obchodního podílu na společnosti NA SADU, s. r. o. Žalobce v průběhu správního řízení zdůrazňoval, že postup, kdy se předem vytipovaná nemovitost nebo nemovitostní společnost koupí za částku utrženou za tím účelem vydaných podílových listů, byl i před novelou zákona o kolektivním investování provedenou zákonem č. 230/2009 Sb. zcela běžný a stejně tak nebylo a není v praxi fondů kvalifikovaných investorů neobvyklé (zejména v počátcích podnikání) ani v rozporu se zákonem o kolektivním investování, jestliže se kupní cena za obchodní podíl, nemovitost či jiné aktivum uhrazuje ve splátkách. Proti tomu správní orgán prvého stupně argumentoval tak, že ing. Z. k 1. 4. 2009 nedispon