5As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

11 A 122/2015- 41 - text 8 pokračování 11 A 122/2015-38 11A 122/2015 - 41 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové správní věci žalobců a) P. A., narozeného dne ..., b) J. A., narozené dne ..., c) nezletilé K. A., narozené dne ..., všech státních příslušníků Ruské federace, všech bytem v P. 9, S. 1379, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 14. 5. 2015, č. j. MV-34006-5/VS-2015 t a k t o: I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobci se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhali přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra vnitra ze dne 14. 5. 2015, jímž byl zamítnut rozklad žalobců a potvrzeno rozhodnutí Odboru veřejné zprávy Ministerstva vnitra ze dne 21. 1. 2015, č. j.: VS-1629/835.3/2-2004. Uvedenými rozhodnutími bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že správní orgány nevyhověly podle ustanovení § 7 odstavec 1 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisům (dále jen „zákon č. 40/1993 Sb.“), žádosti žalobců o udělení státního občanství České republiky. Žalobci v podané žalobě namítli, že ze strany Ministerstva vnitra (dále též „správní orgán I. stupně“) došlo k porušení základních zásad správního řízení, překročení procesních limitů a nebylo přihlédnuto ke konkrétní situaci žalobců. Z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně není absolutně patrno, na základě jakých skutečností a úvah dospěl správní orgán ke svým pochybnostem a úvaze, že v případě žalobců je nesoulad mezi zájmem veřejným a soukromým. Jedná se pouze o čistě formální konstatování, správní orgán se situací žalobců podrobně nezabýval a neuvedl, co konkrétně jej k jeho negativnímu závěru vedlo. Z tohoto důvodu je rozhodnutí správního orgánu I. stupně podle názoru žalobců nepřezkoumatelné. Ministr vnitra podle názoru žalobců v řízení o rozkladu pouze převzal tvrzení prvoinstančního správního orgánu bez toho, aby se případem blíže zabýval a zkoumal ho. Jeho tvrzení v odůvodnění rozhodnutí jsou obecná a neopírají se o konkrétní fakta a důkazy. Například ministr vnitra neuvedl přesně, co jej vedlo k úvaze o tom, že napadené rozhodnutí neshledal neodůvodněným, že nebylo učiněno v rozporu se zákonem a na základě jakých okolností k tomuto závěru ministr dospěl. Žalobci v podané žalobě uvedli, že žalobce P. A. pobývá v České republice od roku 2000, druhá žalobkyně J. A. od roku 2001 a třetí žalobkyně se na území České republiky již narodila. Rodina po celou dobu pobytu plní veškeré povinnosti, které jí z pobytového statusu vyplývají, je ekonomicky soběstačná, zajímá se o českou kulturu a historii a mezi českými občany má celou řadu přátel. Českou republiku rodina považuje za svůj domov a právě silné vazby k ní vedly k podání žádosti o české státní občanství. Starší dcera K. A., narozená dne ..., nabyla státní občanství České republiky prohlášením. V případě žalobců došlo k maximálnímu naplnění obsahových atributů celkové integrace z hlediska rodinného, společenského i pracovního. Fakt, že jde o vysoký stupeň začlenění do české společnosti, potvrdil i sám ministr vnitra v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, což v kontextu jeho zamítavého rozhodnutí vyznívá paradoxně. Žalobci v podané žalobě poukázali na to, že jsou si plně vědomi skutečnosti, že na udělení českého státního občanství není právní nárok. Pokud jde však o správní uvážení a diskreční pravomoc právního orgánu, ta je podle názoru žalobců omezena tím, že při rozhodování musí správní orgán postupovat v souladu se zásadami správního řízení a tím, že na každý případ je třeba nahlížet individuálně. Správní uvážení dále nemůže překračovat limity procesní a správní orgán má povinnost dodržovat principy, jako je např. princip legitimního očekávání a další. Správní orgán se musí zabývat všemi hledisky, které zákon v konkrétním případě jako premisy volné úvahy stanoví, opatřit si zatím účelem potřebné důkazní prostředky, provést jimi důkazy, z těchto důkazů vyvodit skutková právní zjištění a poté volným správním uvážením při respektování smyslu a účelu zákona a mezí, které zákon stanoví, dospět při dodržení pravidel logického vyvozování k adekvátnímu rozhodnutí. Správní orgán I. stupně pochybil, neboť z jeho velmi stručného odůvodnění rozhodnutí není možné dovodit, na základě jakých úvah ke svému negativnímu rozhodnutí dospěl. Ze stejného důvodu pak došlo k pochybení ze strany ministra vnitra, který pouze obecně uvedl, že ze strany ministerstva nedošlo k pochybení a ministerstvo dbalo, aby rozhodnutí o žádosti bylo v souladu s veřejným zájem a odpovídalo okolnostem daného případu. Z odůvodnění rozhodnutí ministra však nevyplývá, jaké úvahy ho k tomuto závěru vedly. Z tohoto důvodu žalobci namítají, že i rozhodnutí ministra vnitra je nepřezkoumatelné. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě sdělil, že trvá na zamítavém rozhodnutí o rozkladu ministra vnitra a jemu předcházejícího rozhodnutí ministerstva vnitra, přičemž na jejich odůvodnění v plném rozsahu odkázal. Ze spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: Na základě společné žádosti žalobců, do které bylo zahrnuto i nezletilé dítě, bylo zahájeno správní řízení ve věci udělení státního občanství České republiky. Žadatelé uzavřeli manželství v S. dne ..., z manželství se narodily dvě děti – K. A. dne ... v P., která byla zahrnuta do společné žádosti rodičů o udělení státního občanství České republiky, a K. A., narozená dne ... v S., která nabyla státní občanství České republiky dne 30. 7. 2014 prohlášením podle § 37 a § 73 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně který dalších zákonů, které učinila na Úřadu městské části Praha 14. Žadatelé a jejich nezletilá dcera K. jsou státními občany Ruska. V průběhu správního řízení bylo zjištěno, že dospělí žadatelé splňují podmínky stanovené ustanovením § 7 odst. 1 písm. a), c), d), a e) zákona č. 40/1993 Sb., neboť mají ke dni podání žádosti povolen trvalý pobyt na území České republiky více než pět let a převážně se zde zdržují, nebyli v posledních pěti letech pravomocně odsouzeni pro úmyslný trestní čin, prokázali požadovanou znalost českého jazyka a nebylo jim prokázáno porušení § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 40/1993 Sb. Správní orgán dovodil, že po nezletilé žadatelce se splnění uvedených podmínek s ohledem na její věk nevyžaduje. Ministerstvo vnitra přes uvedená zjištění rozhodla rozhodnutím ze dne 21. 1. 2015, č. j. VS-1629/835.3/2-2014 tak, že žádostí jmenovaných o udělení státního občanství České republiky se nevyhovuje. V odůvodnění zamítavého rozhodnutí ministerstvo uvedlo, že v řízení o žádosti je povinností správního orgánu přijít s řešením, o němž nejsou důvodné pochybnosti a jehož přijetím nevzniknou nedůvodné rozdíly při posuzování shodných či podobných případů. Ministerstvo vnitra se tak rozhoduje v režimu naplnění soukromého zájmu žadatelů na udělení státního občanství České republiky a veřejného zájmu na zjištění skutečného vztahu žadatelů k České republice. V případě, že zůstává pochybnost o tom, že oba uvedené zájmy nejsou v souladu, žádosti nevyhoví ani za předpokladu, že žadatelé všechny podmínky stanovené k udělení státního občanství České republiky v době rozhodování o žádosti splňují. Podle názoru ministerstva je vnitřní záležitosti každého státu, jakým způsobem upraví ve svém právním řádu způsoby nabývání a pozbývání státního občanství a je věcí každého státu určit podle vlastního práva, kdo jsou jeho občané. Proti zamítavému rozhodnutí podali žadatelé včasný rozklad, a v němž vyjádřili nesouhlas se závěry ministerstva vnitra ani s postupem, podle nějž ministerstvo dalo přednost veřejnému zájmu a pochybnostem o tom, že oba definované zájmy nejsou v souladu. Podle názoru žadatelů bylo rozhodnutím ministerstva vnitra vydáno na nesprávném zhodnocení provedených důkazů, na nesprávných skutkových závěrech a na nesprávném právním posouzení věci. O podaném rozkladu rozhodl ministr vnitra České republiky žalobou napadením rozhodnutím, jímž rozklad zamítl s odůvodněním, že jednotlivé námitky v rozkladu ministr neshledal důvodnými, zdůraznil, že udělení státního občanství České republiky na žádost fyzické osoby (cizince) je výrazem svrchované státní suverenity a není pochyb o tom, že každý suverénní stát má právo stanovit podmínky, za který mohou cizinci nabýt jeho státní občanství a je zcela ve sféře volného uvážení dotčeného státu, zda cizinci státní občanství udělí či nikoliv. V závěru svého odůvodnění svého rozhodnutí ministr vyjádřil, že je nutno vzít před