9 As 79/2016 — Nejvyšší správní soud

8 A 139/2017- 33 - text 9 8 A 139/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému Mgr. Daniel Vlček, soudní exekutor se sídlem Vrchlabská27/17, Praha 19 Ministerstvo spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2017, č. j. MSP-42/2016-OED-KEU/25, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného – výtky ze dne 15. 6. 2017, č. j. MSP-42/2016-OED-KEU/25, kterou bylo podle ust. § 7a exekučního řádu žalobci vytknuto porušení ust. § 51 písm. c) exekučního řádu, jehož se dopustil tím, že ve věci 101 Ex 1/15 zaslal dne 9. 6. 2016 Ministerstvu vnitra žádost o poskytnutí součinnosti podle ust. § 33 exekučního řádu (žádost o poskytnutí informací o osobě povinného), ačkoliv exekuce byla ukončena již ke dni 4. 8. 2015, přičemž po zániku pověření soudního exekutora nelze o takové informace žádat. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. 3. V žalobě žalobce uvedl, že dne 2. 1. 2015 mu byl doručen exekuční návrh oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky pro vymožení pohledávky ve výši 19.200,- Kč (dlužné pojistné) a 674,- Kč (penále), na základě vykonatelného výkazu nedoplatků ze dne 12. 5. 2014 č. 1941410791, proti povinnému XX, bytem XX. Žalobce předmětný exekuční návrh zaevidoval pod spisovou značku 101 EX 1/15. 4. Dožádáním u Ministerstva vnitra si žalobce ověřil správnost této adresy a dne 30. 4. 2015 na ni zaslal povinnému výzvu ke splnění vymáhané povinnosti č.j. 101 EX 1/15-038 společně s vyrozuměním o zahájení exekuce, exekučním návrhem a exekučním titulem. 5. Povinnému byla zásilka dne 5. 5. 2015 uložena na poště a byla mu zanechána výzva k jejímu vyzvednutí. Jelikož si povinný ve lhůtě zásilku nevyzvedl, byla mu po uplynutí úložní doby vhozena do schránky. Povinný na výzvu žádným způsobem nereagoval. 6. Dne 10. 6. 2015 oprávněná sdělila žalobci, že povinný jí přímo uhradil částku ve výši 20.874,- Kč odpovídající výši dlužného pojistného a penále vymáhaných v tomto exekučním řízení. 7. Následně byl povinnému na stejnou adresu jako výzva ke splnění vymáhané povinnosti zaslán příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 3.7.2015, č.j. 101 EX 1/15-04, ten si ho osobně převzal dne 21. 7. 2015 a dne 4. 8. 2015 uhradil na účet soudního exekutora částku odpovídající nákladům exekuce určených v příkazu k úhradě nákladů exekuce. 8. Poté byl spis u žalobce označen jako vymožen a dále s ním bylo pracováno až v souvislosti s jeho archivací. V souvislosti s touto činností pověřená zaměstnankyně zjistila, že výzva ke splnění vymáhané povinnosti byla povinnému doručena fikcí a je potřeba ověřit, zda v době, kdy mu byla tímto způsobem doručována, měl povinný nadále evidovanou stejnou adresu. Za této situace nebylo najisto postaveno doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti a tedy, nemohlo být s určitostí konstatováno, zda nastala doložka provedení exekuce a zda je tedy možné převést částky odpovídající nákladům exekuce. Proto potřebovala ověřit, zda měl povinný v době doručování výzvy nadále stejnou adresu, což učinila prostřednictvím standardizované šablony žádosti o součinnost na Ministerstvo vnitra ČR. 9. Skutečnosti, které jsou předmětem výtky, byly zjištěny při kontrole exekutorského úřadu provedené dne 25. 8. 2016 pověřenými zaměstnanci Ministerstva spravedlnosti, odboru exekučního dohledu. 10. Dne 15. 3. 2017 byl žalobci doručen Protokol z kontroly ze dne 7.3.2017, v němž bylo konstatováno pochybení soudního exekutora v exekučním řízení sp. zn. 101 EX 1/15, spočívající v tom, že ačkoliv exekuce byla ukončena již ke dni 4.8.2015, byla dne 9. 6. 2016 zaslána Ministerstvu vnitra žádost o poskytnutí součinnosti dle § 33 exekučního řádu, přičemž v této byly požadovány informace o osobě povinného. 11. Citované kontrolní zjištění napadl žalobce námitkami ze dne 28. 3. 2017, v nichž podrobně vysvětlil důvody požádání o součinnost i obsah součinnostních dotazů a zejména namítl nepřezkoumatelnost kontrolního zjištění, když nelze porušit právní normu, která žádnou povinnost nestanoví, tak jako je tomu u ust. § 51 písm. c) exekučního řádu. Dopisem ředitele odboru ze dne 24.4.2017, č.j. MSP-42/2016-OED-KEU/24, byly námitky zamítnuty. 12. Napadená výtka je pro žalobce zásadním zásahem do jeho práv, když až do doby, než mu byla uložena, nebyla žalobci uložena žádná výtka ze strany žádného z dohledových orgánů. Uložení výtky tak zjevně zhoršuje jeho postavení v očích ostatních dohledových orgánů, kterým byla výtka zaslána na vědomí. Přestože výtka není automaticky zveřejňována, na základě zákona o svobodném přístupu k informacím si může každý o její text požádat, což má za následek automatické zveřejnění na stránkách Ministerstva spravedlnosti, a tedy zásah do té doby bezúhonné pověsti žalobce. Výtka jako sankce při zjištění drobného pochybení je pak zohledňována v rámci kárných řízení jako prokázání recidivy kárně žalovaného soudního exekutora a jako přitěžující okolnost při hodnocení osoby kárně obviněného. 13. Žalobci bylo v napadeném rozhodnutí vytknuto porušení ust. § 51 písm. c) exekučního řádu, které zní: “Oprávnění k vedení exekuce exekutorovi zaniká, jestliže pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy. ” Z právně teoretického pohledu je zřejmé, že se nejedná o právní normu, která by stanovila nějaké pravidlo chování, ale pouze konstatuje okamžik zániku pověření exekutora k vedení exekuce. I po skončení exekuce je ovšem soudní exekutor oprávněn a povinen činit úkony v exekučním řízení, zejména v souvislosti s ukončením spisu a jeho archivací, ale také v souvislosti s vyřízením opravných prostředků účastníků řízení. Zákon nestanoví přesný výčet takových úkonů, které je soudní exekutor oprávněn i po zániku pověření učinit, z praxe ovšem vyplývá, že činění takových úkonů je nezbytné pro ochranu práv účastníků řízení a naplnění požadavku ust. § 46 odst. 1 exekučního řádu. 14. Podle právního názoru žalobce pak jedním z těchto úkonů je i ověření správnosti doručení zásadních písemností, které je povinen soudní exekutor v řízení doručit, přičemž stěžejní pro doručení je právě výzva ke splnění vymáhané povinnosti společně s vyrozuměním o zahájení exekuce, exekučním návrhem a exekučním titulem a případně vydanými exekučními příkazy, když právě vyrozumění obsahuje poučení o možnostech procesní obrany povinného a od jeho doručení se odvíjí okamžik, kdy nastane doložka provedení exekuce, a kdy je možné exekuci provést, resp. odeslat deponované peněžní prostředky oprávněnému a stejně tak přeposlat peněžní prostředky odpovídající vymoženým nákladům exekuce na provozní účet soudního exekutora (v návaznosti na vydaný příkaz k úhradě nákladů exekuce). 15. Ohledně své deliktní odpovědnosti žalobce poukazoval na to, že zákon nestanoví výčet úkonů, které poté, co nastane okamžik předvídaný ust. § 51 písm. c) exekučního řádu, lze činit v souvislosti s ukončením exekuce a které ukončovací úkony již činit nelze. Zákon ani nestanoví výčet ukončovacích úkonů, když z povahy věci nelze v rámci legislativního procesu předvídat všechny možné právní situace, které mohou po skončení exekuce nastat. Je pak na soudech (soudních exekutorech), aby tyto mezery v procesním právu vyplnily tak, aby byl naplněn smysl a účel zákona a žádný z účastníků nebyl poškozen. Za situace, kdy pro žalobce není zákonem stanoveno, že nesmí činit konkrétní ukončovací úkon po skončení exekuce, nemůže být za takové jednání sankcionován. 16. Dále žalobce namítal, že při rozhodování žalovaného nebyla respektována zásada, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů, nevznikaly nedůvodné rozdíly – zde provedl srovnání s případem vedeným u žalovaného pod sp.zn. MSP-548/2016-OED-SEU, resp. s předmětem kárného řízení vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 15 Kse 4/2013. 17. Konečně poukázal na to, že napadenou výtkou je kárán za jednání, které učinil v souvislosti s řádným ukončením a archivací spisu, zatímco stejné jednání - tedy , zaslání žádosti o součinnost Ministerstvu vnitra ČR na výslovnou žádost dohledového orgánu více jak rok po skončení exekuce - již pochybením není (v průběhu řízení se žalobcem jej Ministerstvo spravedlnosti vyzvalo dne 7. 11. 2016, č.j. MSP-42/2016-OED-KEU/15, k zaslání sdělení Ministerstva vnitra k adrese cizince pro tento konkrétní případ, proto žalobce na výslovnou žádost žalovaného správního orgánu opět požádal Ministerstvo vnitra ČR o poskytnutí informace ohledně pobytu cizince v období od 2.1.2015 do tak, aby mohl správnímu orgánu prokázat správnost doručení fikcí a odpověď Ministerstva vnitra zaslal žalobce žalovanému správnímu orgánu