9 As 56/2019 — Nejvyšší správní soud

8 A 141/2017- 60 - text 9 8 A 141/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně proti žalovanému Lékárna Na Údolní s.r.o. se sídlem Údolní 396/16, Brno zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Rašovským, se sídlem Kotlářská 51a, Brno Ministerstvo zdravotnictví se sídlem Palackého náměstí 4, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 30. 6. 2017, č. j. MZDR 27733/2017-3/PRO takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 30. 6. 2017, kterým byl zamítnut její rozklad proti výrokům I., II., III. a IV. rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 6. 4. 2017, č. j. 8095/2016-14/OPL, jímž byla žalobkyně shledána odpovědnou za správní delikty podle ust. § 36 odst. 2 písm. h) a § 36 odst. 1 písm. t) zákona č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za což jí byla uložena pokuta ve výši 550 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že správní delikt je mimo jiné spatřován v tom, že vyvezla 2000 ks balení hromadně vyráběného přípravku Suboxone 8mg/2mg orm tbl slg 7x8mg, obsahujícího látku buprenorfin, která je uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, do Velké Británie. 3. K tomu však žalobkyně uvedla, že třeba uvést. Že účastník řízení požádal o vydání vývozního povolení k vývozu léčivého přípravku Suboxone v den, kdy se uskutečnila přeprava tohoto přípravku. Po formální stránce neměl účastník řízení oprávnění k vývozu přípravku, nicméně vzhledem k podané žádosti o vývoz přípravku, není namístě uvažovat o tom, že tyto přípravky mohly skončit v důsledku jednání účastníka řízení mimo kontrolu státních orgánů, a že by mohly být převedeny do nelegálních kanálů a zneužity k nelegálním účelům. V důsledku podané žádosti o vývoz je zřejmé, že účastník řízení neměl úmysl zastírat žádným způsobem nakládání (vývoz) přípravku a že jeho jednáním nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty správního deliktu po materiální stránce, tj. není zde dána potřebná míra společenské nebezpečnosti. Státní orgány dozoru na základě podané žádosti věděly o záměru účastníka řízení přípravek vyvézt, měly údaje, kam přípravky směřují a nemohlo tedy dojít k převedení léčivých přípravku do nelegálních distribučních kanálů. O vydání povolení požádal účastník řízení na základě vlastního rozhodnutí ještě před provedenou kontrolou, takže jeho žádost o vydání povolení k vývozu nelze považovat za účelové jednání či snahu až následnou nápravu. Navíc po zjištění, že došlo k porušení právních předpisů, žalobkyně zajistila vrácení léčivých přípravků do své dispozice. 4. V tomto případě je třeba současně s formální stránkou správního deliktu posoudit i materiální stránku, tedy nebezpečnost jednání účastníka řízení pro společnost. Vzhledem k tomu, že žalobkyně již požádala o vydání vývozního povolení k vývozu léčivého přípravku Suboxone, míra nebezpečnosti daného jednání pro společnost nedosahuje míry potřebné pro posouzení daného jednání jako správního deliktu. Správní orgán měl tudíž řízení o tomto jednání zastavit. 5. Dále je správní delikt spatřován v tom, že evidenční kniha nesplňovala náležitosti evidenční vyhlášky a neobsahovala všechny evidenční údaje. Žalobkyně namítala, že se jednalo o zjištění formálních nedostatků, které však obratem odstranila a přijala nápravná opatření k zamezení dalších excesů v případech evidence návykových látek – vytvořila směrnici a seznámila s ní zaměstnance. Tato nápravná opatření jsou dostatečná, byla přijata na základě zákona o návykových látkách a jsou v souladu s právními předpisy. 6. Žalovaný při stanovení výše pokuty vyšel analogicky z toho, že se jedná o souběh správních deliktů, za který je povinen úhrnný trest. Při úvaze o konkrétní výši sankce v rámci rozpětí přihlíží správní orgán k tomu, že jednáním či opomenutím byla naplněna skutková podstata více deliktů a vychází z nejpřísnější sankce, kterou lze účastníku řízení uložit, tedy pokuta až do výše 1,000.000,- Kč. O výši pokuty nebylo rozhodnuto podle ust. § 40 odst. 2 zákona o návykových látkách, který stanoví kritéria pro určení výše pokuty, tedy závažnost správního deliktu, způsob jeho spáchání a jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán. 7. Za přitěžující okolnosti považuje žalovaný skutečnost, že v evidenci bylo velké množství chyb a dále to, že žalobkyně léčivý přípravek Suboxone vyvezla, i když si byla vědoma toho, že potřebuje vývozní povolení. Další přitěžující okolnost pak vidí v tom, že se žalobkyně dopustila více protiprávních jednání. Výše pokuty pak je v druhé polovině možné zákonné sazby, což není vzhledem ke všem okolnostem adekvátní. 8. Žalobkyně poukázala na to, že v průběhu řízení projevila maximální snahu o nápravu, aktivně se po celou dobu na průběhu řízení podílela, jejím jednáním nedošlo ke vzniku žádné škody, protiprávní činnost je jednorázového charakteru a dále netrvá, nepokračuje a ani k jejímu opakování nedochází. Žalobkyně neměla v úmyslu dopustit se protiprávního jednání, jelikož o nakládání tak vývoz požádala. Protiprávní činnost jí nepřinesla jakýkoliv materiální přínos. Při posuzování závažnosti jednání nelze odhlížet od toho, že žalobkyně se tohoto deliktu dopustila poprvé a snažila se o nápravu. 9. V rozhodnutí je odkazováno na usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 16/03 ze dne 23.6.2003, podle něhož pokuta musí být koncipována a v konkrétním případě stanovena tak, aby se určité protiprávní jednání tzv. „nevyplácelo“ a nedocházelo k jeho pokračování. Při stanovení výše pokuty správní orgán vyšel z prodejní ceny vyváženého přípravku Suboxone, aby bylo zabráněno další snahám jednat protiprávně. V tomto směru je třeba uvést, že žalobce protiprávně nejednal, když o povolení k vývozu požádal a této povinnosti si byl vědom a měl v úmyslu jednat v souladu se zákonem. Porovnání výše pokuty s kupní cenou léčivého přípravku je tak zcela nedůvodné. Tato úvaha se navíc nezakládá na řádném skutkovém zjištění, nebere v potaz náklady na pořízení přípravku a okolnosti případu. 10. Vzhledem k těmto skutečnostem žalobkyně navrhla, aby soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí. 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že skutečnost, že žalobce požádal o vydání vývozního povolení, nemá vliv na to, že léčivý přípravek Suboxone vyvezl mimo území České republiky bez tohoto povolení. Žalobce si této skutečnosti byl vědom a žádost o vydání povolení podal až v den, kdy došlo k vývozu léčivého přípravku Suboxone. Příslušný správní orgán neměl vzhledem k datu podání žádosti a datu vývozu léčivého přípravku Suboxone ani reálnou možnost o žádosti žalobce rozhodnout. Skutková podstata správního deliktu dle § 36 odst. 1 písm. t) zákona o návykových látkách tedy byla naplněna. 12. Žalobcovy úvahy o nenaplnění materiální stránky správního deliktu nelze přijmout, protože by tak byl akceptován postup, kterým žalobce úmyslně obešel zákonné ustanovení týkající se vývozu návykových látek. Vzhledem k tomu, že žalobce vyvezl léčivý přípravek Suboxone mimo území České republiky v době, kdy o jeho v ten den podané žádosti nebylo rozhodnuto, ohrozil tento zákonem chráněný zájem, a nelze akceptovat výklad, že stačí žádost podat a tím o vývozu správní orgán informovat a není nutné mít k vývozu pravomocné vývozní povolení. 13. Pokud jde o nedostatky při vedení evidence návykových látek, žalovaný uvedl, že skutečnost, že žalobce odstranil nedostatky zjištěné při kontrole, nemá vliv na odpovědnost za spáchaný správní delikt, neboť v době kontroly skutečně evidence návykových látek obsahovala v rozhodnutí a správním spisu popsané nedostatky, což ani žalobce nerozporuje. Ke spáchání správního deliktu prokazatelně došlo a to, že žalobce přijal nápravná opatření, aby k pochybením do budoucna nedocházelo, je v žalobcově zájmu, neboť má povinnost jednat tak, aby k deliktnímu jednání nedocházelo. 14. Pokud jde o výhrady žalobkyně k výši uložené pokuty, žalovaný odkázal odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím správního orgánu I. stupně, maje za to, že výši uložené pokuty řádně odůvodnil. 15. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. III. Posouzení žaloby 16. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 17. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že Ministerstvo zdravotnictví provedlo dne 5. 11. 2015 u žalobkyně kontrolu zaměřenou na dodržování zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Při kontrole bylo zjištěno, že žalobkyně na základě objednávky ze dne 16. 9. 2015 nakoupila v režimu poskytovatele lékárenské péče