3 Ads 121/2009 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 16/2018- 73 - text 9 9Ad 16/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Mgr. K. K. bytem X zastoupen zmocněncem JUDr. L. K., bytem N. č.p. 194/4, P. 6 proti žalovanému: Ministerstvo obrany ČR, odbor sociálního zabezpečení se sídlem náměstí Vršovická 1429/68, 101 00 Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2018, sp. zn. 234043/VP-27/OP, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, následně postoupenou Městskému soudu v Praze, domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí Odboru sociálního zabezpečení Ministerstva obrany (dále jen správní orgán I. stupně) ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. X, jímž byl žalobci dnem 1. 1. 2018 podle nařízení vlády č. 343/2017 Sb., o zvýšení důchodů v roce 2018 (dále jen „nařízení vlády 343/2017 Sb.“), ve vazbě na § 137 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen „zákon o vojácích z povolání“) zvýšen výsluhový příspěvek o 1,75 % o 373 Kč měsíčně, na celkovou částku 21.673 Kč měsíčně, a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 2. Žalobce v žalobě též uvedl argumentaci, pro kterou má za to, že má být osvobozen od soudních poplatků z podané žaloby, pro kterou míní, že je Městský soud v Praze místně nepříslušný k projednání jeho žaloby, a rovněž se domáhal přerušení soudního řízení a předložení návrhu na zrušení § 137 zákona o vojácích z povolání Ústavnímu soudu ČR. 3. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že žalobce podal dne 1. 3. 2018 u správního orgánu I. stupně žádost o vydání rozhodnutí o úpravě (zvýšení) výsluhového příspěvku od 1. 1. 2018 v souladu s § 86 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl žalobci ode dne 1. 1. 2018 zvýšen výsluhový příspěvek o 1,75 %. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, v nichž požadoval, aby byl jeho výsluhový příspěvek zvýšen od 1. 1. 2018 o 3,5 % tak, jako byly podle nařízení vlády 343/2017 Sb. od téhož data zvýšeny důchody z důchodového pojištění. 4. K tomu žalovaný uvedl, že žalobci zanikl služební poměr vojáka z povolání dnem 30. 12. 2004 propuštěním podle § 18 písm. a) zákona o vojácích z povolání. Výsluhový příspěvek mu byl přiznán od 31. 12. 2004. V průběhu doby byl výsluhový příspěvek zvyšován podle § 137 zákona o vojácích z povolání stejným způsobem a ve stejných termínech, jako procentní výměra důchodů z důchodového pojištění podle zvláštních předpisů o zvyšování důchodů. Podle uvedeného ustanovení se výsluhový příspěvek zvyšuje stejným způsobem a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů z důchodového pojištění podle zvláštních předpisů o zvyšování důchodů, přičemž zvýšení výsluhového příspěvku činí polovinu procentního zvýšení důchodů z důchodového pojištění. Dle § 4 odst. 1 písm. b) nařízení vlády 343/2017 Sb. se procentní výměra důchodů přiznaných před 1. 1. 2018 zvyšuje od 1. 1. 2018 o 3,5 % procentní výměry důchodu, která náležela ke dni, od něhož se procentní výměra zvyšuje. Ke dni 31. 12. 2017 náležel žalobci výsluhový příspěvek ve výši 21.300 Kč, v souladu s § 137 zákona o vojácích z povolání mu byl od 1. 1. 2018 zvýšen o 1,75 % z částky 21.300 Kč, což činilo 373 Kč. Od 1. 1. 2018 tak náležel žalobci výsluhový příspěvek ve výši 21.673 Kč. Námitce, ve které žalobce požadoval zvýšení výsluhového příspěvku od 1. 1. 2018 o 3,5 %, žalovaný proto nevyhověl s tím, že zákon o vojácích z povolání jednoznačně stanoví, že výsluhový příspěvek se zvyšuje o polovinu procentního zvýšení důchodů, což k 1. 1. 2018 činilo 1,75 %. Konstatoval, že žalobce zcela v rozporu s platnou právní úpravou v podaných námitkách považoval prvostupňové rozhodnutí za rozhodnutí vydané ve věcech důchodového pojištění, přičemž se ale jedná o rozhodnutí ve věcech výsluhových náležitostí podle části osmé zákona o vojácích z povolání. Žalovaný dále odmítl požadavek žalobce, aby mu správní orgán I. stupně zvýšil základní výměru výsluhového příspěvku ve výši 2.700 Kč, neboť tento požadavek nemá oporu v platném právním řádu. Výsluhový příspěvek je zvláštní dávkou sociálního charakteru poskytovanou státem bývalým vojákům z povolání po skončení služebního poměru v závislosti na délce služby, dosaženém platu a důvodech zániku služebního poměru. Nejedná se v žádném případě o dávku důchodového pojištění, jak se mylně domnívá žalobce. Dávky důchodového pojištění upravuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Pouze na procesní postupy v řízení o výsluhových náležitostech se v souladu s § 142 odst. 4 zákona o vojácích z povolání vztahují postupy platné pro řízení o důchodech. Jelikož výsluhový příspěvek není důchodem, neskládá se jeho výše ze základní a procentní výměry. Jeho konstrukce je jasně upravena v části osmé zákona o vojácích z povolání. Otázkou povahy a charakterem výsluhového příspěvku se zabýval Nejvyšší správní soud a jednoznačně ve svých rozsudcích uvedl, že výsluhový příspěvek není důchodem z důchodového pojištění, ale zvláštní dávkou poskytovanou jako určitou kompenzaci náročnosti výkonu služby po uplynutí stanoveného počtu let ve služebním poměru. Proto je tato dávka upravena přímo zákonem č. 221/1999 Sb., nikoli zákonem o důchodovém pojištění. Žalovaný dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 6 Ads 32/2018, ve věci kasační stížnosti žalobce v řízení u Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 9 Ad 24/2015. II. Obsah žaloby 5. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu. Tvrdil, že jím byla porušena Úmluva o ochraně lidských práv a svobod (dále jen „Úmluva“), konkrétně její články 6 „Právo na spravedlivý proces“, 14 „Zákaz diskriminace“ a 17 „Zákaz zneužití práv“. Žalovaným bylo rozhodováno také v rozporu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 Sb., o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „Nařízení č. 883/2004 Sb.“), které se vztahuje na veškeré předpisy v oblasti sociálního zabezpečení, tedy i na řízení ve věcech důchodového pojištění příslušníků ozbrojených sil podle hlavy šesté zákona č. 582/1991 Sb. Protože žádost o výsluhový příspěvek je žádostí vojáka z povolání o dávku důchodového pojištění podle § 110 jmenovaného zákona, je řízení o ní řízením ve věcech důchodového pojištění podle § 81 odst. 2 jmenovaného zákona. Žalobce odmítl tvrzení, že výsluhový příspěvek není důchod z důchodového pojištění, přičemž odkazoval na § 39 zákona č. 582/1991 Sb. 6. Žalobce žádal, aby soud řádně vyložil řízení ve věcech důchodového pojištění příslušníků ozbrojených sil podle hlavy šesté zákona č. 582/1991 Sb., pro které platí podle § 112 téhož zákona obdobně ustanovení hlavy druhé a páté, a to ve vztahu k řízení o výsluhovém příspěvku v návaznosti na § 39 a § 45 zákona č. 582/1991 Sb. Soudy dle žalobce nebyly dosud schopny správně rozlišit nárok na dávku náležející podle obecně platných právních předpisů o důchodovém pojištění (například starobní důchod) a nárok občana na dávku důchodového pojištění příslušníků ozbrojených sil – výsluhový příspěvek. Ten náleží podle zvláštního systému pro státní zaměstnance – příslušníky ozbrojených sil, který je zvláštním systémem sociálního zabezpečení, lišícím se od obecného sociálního systému vztahujícího se na zaměstnané osoby v ČR. Z těchto důvodů jsou příslušníci ozbrojených sil pojištěni u správního orgánu zaměstnavatele, což je v případě žalobce Odbor sociálního zabezpečení Ministerstva obrany ČR. Právě ten rozhoduje o dávkách důchodového pojištění i výsluhovém příspěvku podle hlavy šesté zákona č. 582/1991 Sb., pro které obdobně platí ustanovení hlavy druhé téhož zákona. K výsluhovému příspěvku náleží základní výměra (dříve tzv. pevná částka), jak žalobce doložil dokumentem Oznámení o zvýšení důchodů podle zákona č. 183/1994 Sb. v roce 1994 s účinností od 1. 12. 1994. 7. Postup žalovaného a správního orgánu I. stupně, jímž byl žalobci zvýšen důchod – výsluhový příspěvek pouze o 1,75 %, když podle nařízení vlády č. 343/2017 Sb. činí zvýšení 3,5 %, je diskriminací a porušením čl. 4 Úmluvy. Tato diskriminace vyplývá jednoznačně z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ve věci Anton Bucheň proti ČR. 8. Žalobce upozornil na § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění a řízení dle § 142 odst. 4 zákona o vojácích z povolání, k tomu označil judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“). Uvedl, že podle zákona o důchodovém pojištění ve znění podle zákona č. 160/1995 Sb., kterým se mění a doplňují některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém pojištění (poznámka soudu – zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění dále