7 As 47/2022 — Nejvyšší správní soud

15 A 24/2020- 100 - text 11 15 A 24/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobce: D. M. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě ze dne 15. 3. 2020 na ochranu před nezákonným zásahem Policie České republiky dne 27. 2. 2020 v době od 14:00 do 14:30 hod. v areálu Fakultní Nemocnice Bulovka takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení, obsah žaloby 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 15. 3. 2020 domáhal vyslovení nezákonnosti dvou zásahů příslušníků Policie České republiky (dále jen „PČR“), k nimž mělo dojít ve dnech 13. 1. 2020 a 27. 2. 2020. 2. Při prvním tvrzeném zásahu (dále jen „Zásah ze dne 13. 1. 2020“), k němuž mělo dle žalobních tvrzení dojít 13. 1. 2020 v době kolem 13:30 hod., měla hlídka PČR žalobce silou vytáhnout z tramvaje č. 11 na tramvajové zastávce Italská na Praze 2. Žalobce tvrdil, že na něj jeden z policistů vytáhl teleskopický obušek poté, co chtěl započít s pořizováním videozáznamu. Tím v žalobci vzbudil obavu o život a zdraví a v natáčení mu zabránil. Žalobce tvrdil, že má na natáčení videozáznamu právo, avšak (zřejmě policisté – pozn. soudu) to se zbraní v ruce ignorovali a vyhrožovali žalobci „újmou, škodou či zabitím“. Odmítli se také prokázat odznakem a služebním průkazem. Žalobce šel celou situaci oznámit dne 13. 3. 2020 okolo 20:30 hod. na místní oddělení PČR Jarov, jeho oznámení však policisté odmítli přijmout a žalobce nebyl na služebnu vpuštěn. 3. Ke druhému tvrzenému zásahu (dále jen „Zásah ze dne 27. 2. 2020“) došlo dne 27. 2. 2020 okolo 13:50 hod. v areálu Fakultní Nemocnice Bulovka, kde bylo žalobci ze strany policistů znemožněno pořízení videozáznamu, bylo mu vyhrožováno a byl také křivě obviněn ze spáchání přestupku. Žalobce měl opět strach o svůj život a zdraví. 4. Žalobce navrhl, aby soud v obou případech určil, že se jednalo o nezákonné zásahy. II. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zčásti odmítl a zčásti zamítl. Ve vyjádření k žalobě k Zásahu ze dne 13. 1. 2020 konstatoval, že s ohledem na skutečnost, že žaloba byla podána až dne 15. 3. 2020, přičemž k tvrzenému zásahu mělo dojít již 13. 1. 2020, byla žaloba vzhledem k tomuto zásahu podána opožděně. 6. Žalovaný dále konstatoval, že ani v jednom případě nepostupovali policisté vůči žalobci agresivně či neslušně. Z důkazních materiálů plyne, že policisté svým jednáním nijak nevybočili z mezí zdvořilosti ve smyslu § 9 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o policii“) a zákonnost postupu byla dodržena rovněž s ohledem na jeho přiměřenost. Dále žalovaný odkázal na § 11 zákona o policii a konstatoval, že přiměřenost postupu byla zachována, i když žalobce odmítl zákonné výzvě zpočátku vyhovět. Zcela odmítl tvrzení, že by policisté na žalobce útočili. Je to naopak žalobce, kdo opakovaně vystupuje vůči zasahujícím policistům urážlivě, užívá vulgarismy a dehonestující výroky. Do konfliktů s PČR se žalobce dostává v důsledku svých předchozích jednání, kdy fyzicky nebo verbálně napadá jiné osoby. Žalobce také opakovaně podává stížnosti a správní žaloby na postup PČR, v nichž uvádí, že byl ze strany policistů fyzicky napadán a vystaven verbálním urážkám a výhružkám. V řízeních před soudy však dosud nebylo takové jednání ze strany příslušníků PČR prokázáno. Tvrzení žalobce jsou v tomto směru smyšlená (viz např. rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2019, č.j. 14 A 194/2018 – 52 nebo ze dne 10. 2. 2020, č.j. 14 A 88/2019 – 49). 7. Za částečně nepravdivé žalovaný označil tvrzení žalobce, že mu při obou zásazích bylo ze strany příslušníků PČR znemožněno pořizovat si záznam na mobilní telefon. Žalovaný respektuje právo veřejnosti kontrolovat výkon veřejné moci pořizováním audio či videozáznamu, případně fotografií policisty při výkonu služby na místě přístupném veřejnosti. Důležitou podmínkou ovšem je, že jednáním osoby, která natáčí či jinak zaznamenává zákrok PČR, nesmí být zasahováno nad míru přiměřenou situaci do osobnostních práv policistů či třetích osob, příp. jím nesmí být narušován průběh služebního zákroku. V případě žalobce se v obou případech jednalo o reakci na jeho předchozí agresivní a urážlivé jednání vůči jiným osobám, přičemž žalobce vystupoval agresivně rovněž vůči policistům. V takovém případě je zcela legitimní, je-li osobám znemožněno volně nakládat s předměty, které mají v danou chvíli u sebe (např. mobilní telefon). Zasahující policisté žalobce upozornili, že nemá pořizovat záznam z toho důvodu, že při Zásahu ze dne 13. 1. 2020 považovali telefon za zbraň a při Zásahu ze dne 27. 2. 2020 bylo pořizování záznamu omezeno rovněž ochranou práv třetích osob (lékař). Policisté žalobce vyzvali, aby telefon odložil nebo jiným způsobem umístil, avšak v natáčení žalobci dále nijak nebránili, mobilní telefon mu neodjímali, a žalobce tak mohl natočit celý průběh úkonu. 8. K tvrzení žalobce o jeho křivém obvinění při Zásahu ze dne 27. 2. 2020 žalovaný uvedl, že jednání policisty namířené vůči žalobci, který byl vyzván, aby přestal „naplňovat přestupkovou rovinu“, přičemž tato výzva směřovala k ukončení pořizování videozáznamu, nelze jako křivé obvinění hodnotit. Policista prováděl v souladu se zákonem o policii úkon a poučení osoby o tom, co může následovat, pokud výzvě nevyhoví a bude v pořizování záznamu pokračovat, což je zcela legitimní. Adresáti výzvy mají zákonnou povinnost výzev ke splnění povinnosti uposlechnout (§ 114 zákona o policii) a PČR je oprávněna vymoci si tento postup také silou. Neuposlechnutí výzvy může naplnit skutkovou podstatu přestupku dle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 251/2016 Sb.“). III. Replika žalobce 9. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného konstatoval, že žalovaný si plete právní řád České republiky s právním řádem Spojených států amerických či Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Argumentace jinými, dříve vedenými soudními řízeními je dle žalobce bez jakékoliv souvislosti s nyní posuzovaným případem. IV. Podání žalobce doručené soudu dne 4. 2. 2021 10. V podání ze dne 4. 2. 2021 žalobce uvedl, že odvolací a podací lhůty byly vládou České republiky prodlouženy vyhlášením nouzového stavu. Tvrdil, že judikatura Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu považuje lhůtu 2 měsíce za „nerovné postavení občana vs. stát pokud úkon nese stále negativní efekt“. Žalobce také uvedl, že byl po přepadení ze strany PČR a Městské policie Kolín od 17. 1. 2020 do 4. 2. 2020 v nemocnici, pročež nemohl skoro měsíc sbírat v rozhodném období důkazy. 11. K Zásahu ze dne 13. 1. 2020 žalobce uvedl, že uvedeného dne volal PČR na ochranku Veřejné zdravotní pojišťovny, která žalobci vyhrožovala. Žalobce uvedenou situaci nahlásil Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 3, které věc odložilo. Skutkový děj se tedy odehrál zcela jinak, než tvrdí žalovaný. Policisté žalobci dvakrát během jedné hodiny vyhrožovali, avšak dle nahrávky z místa činu a šetření žalovaného to byl žalobce, kdo fyzicky a verbálně napadal policisty. Žalobce označil za komické, že popsané vyhrožování ze strany ochranky nebylo vyhodnoceno ani jako přestupek, když však to samé řekl dne 20. 11. 2020 žalobce, bylo to vyhodnoceno jako trestný čin. Poté žalobce poukázal na situaci z 16. 11. 2017, kdy mu mělo být ze strany PČR „vyhrožováno zabitím na ORL“, což bylo dle žalobce prokázáno mimo jiné i šetřením GIBS. Žalobce odmítl odkaz žalovaného na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2020, č.j. 14 A 88/2019 – 49. Konstatoval, že PČR neprováděla zásah, ale úkon - prokázání totožnosti. 12. Ohledně Zásahu ze dne 27. 2. 2020 žalobce uvedl, že tehdy bylo vyhrožováno jemu a byl to on, kdo zavolal PČR. Použití mobilního telefon v hodnotě 18 000 Kč jako zbraně označil za nesmysl. Konstatoval, že PČR si vynucuje ukončení videozáznamu zasahujících policistů, což žalovaný „schizofrenně“ povoluje. V. Ústní jednání dne 13. 1. 2022 13. Při ústním jednání před soudem konaném dne 13. 1. 2022 setrvaly obě strany na svých procesních stanoviscích. 14. Soud při jednání provedl důkaz zhlédnutím cca 25 minut trvajícího záznamu Zásahu ze dne 27. 2. 2020 na DVD označeném č. j. KRPA-73996/ČJ-2020-1157. Jednalo se o záznam předmětného zásahu pořízený z mobilní kamery připevněné na těle zasahujícího policisty služ. č. 325382. Z uvedeného záznamu soud zjistil, že celý zákrok PČR byl proveden profesionálně v tom smyslu, že směřoval k deeskalaci konfliktu mezi žalobcem a zdravotnickým personálem, žalobci nikdo nevyhrožoval a policisté se k němu chovali slušně. Zároveň ze záznamu také vyplývá, že v čase mezi 17 – 19 minutou záznamu jeden z policistů žalobce výzvou uvozeno