5 Afs 180/2020 — Nejvyšší správní soud

18 Af 18/2021- 115 - text 19 18 Af 18/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Martina Bobáka v právní věci žalobkyně: CABRHA team, s.r.o, IČO: 27761118 sídlem Nerudova 209/10, 118 00 Praha 1 zastoupená advokátem Mgr. Ing. Tomášem Tillmannem sídlem Vrázova 1324/40, 703 00 Ostrava proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2021, č. j. 29909/21/5300-21444-712211, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní procesní vývoj 1. Platebními výměry Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 22. 9. 2015, č. j. 6151088/15/2001-52522-107921 a č. j. 6151331/15/2001-52522-107921, byly žalobkyni na základě výsledků daňových kontrol vyměřeny nižší nadměrné odpočty na dani z přidané hodnoty (DPH), a to ve výši 68 173 Kč za zdaňovací období července 2014 a ve výši 23 241 Kč za zdaňovací období září 2014. Žalobkyně si původně v daňových přiznáních nárokovala nadměrné odpočty ve výši 4 680 395 Kč, resp. 5 728 275 Kč. 2. Tyto částky byly správcem daně sníženy z důvodu, že se žalobkyně při nákupu platiny od svých dodavatelů, obchodních společností ULVEA Consulting s.r.o. (dále jen „ULVEA“) a ANELONA s.r.o. (dále jen „ANELONA“), zúčastnila jako tzv. broker daňového podvodu spáchaného uvedenými dodavateli (v postavení tzv. buffers) a subdodavateli Karmil Plus s.r.o. (dále jen „Karmil“), Pikmantes s.r.o. (dále jen „Pikmantes“) a IHAPPY GROUP s.r.o. (dále jen „IHAPPY“) jakožto tzv. missing traders. 3. Odvolání proti těmto platebním výměrům bylo žalovaným zamítnuto a platební výměry potvrzeny nejprve rozhodnutím ze dne 26. 5. 2016, č. j. 23543/16/5300-21444-700333 (dále jen „zrušené rozhodnutí“). To bylo ovšem posléze zrušeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 21. 4. 2020, č. j. 5 Af 54/2016 - 89, jenž věc vrátil žalovanému zpět k dalšímu řízení (dále jen „zrušující rozsudek“). 4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný kasační stížnost a vyčkával s opětovným vydáním odvolacího rozhodnutí. Městský soud ovšem následně vyhověl i nečinnostní žalobě, jíž se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí o svých odvoláních, a rozsudkem ze dne 13. 5. 2021, č. j. 14 A 24/2021 - 24, žalovanému uložil ve věci rozhodnout. 5. Žalovaný tak, aniž vyčkal závěrů Nejvyššího správního soudu (NSS) v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku č. j. 5 Af 54/2016 - 89, vydal v záhlaví označené rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým odvolání žalobkyně znovu zamítl a platební výměry správce daně potvrdil. Žalovaný doplnil dokazování a podrobněji rozvedl, proč má za to, že dotčená plnění byla zasažena daňovým podvodem, věnoval se existenci podvodného řetězce a také podmínkám subjektivního testu – zda žalobkyně o své účasti na daňovém podvodu věděla či vědět mohla. 6. Žalobkyně se opětovně bránila podáním žaloby. Řízení o této žalobě zdejší soud přerušil do doby právní moci rozhodnutí NSS o kasační stížnosti žalovaného proti zrušujícímu rozsudku. Vzhledem k tomu, že NSS rozsudkem ze dne 2. 12. 2022, č. j. 5 Afs 180/2020 - 66 (dále jen „rozsudek NSS“), kasační stížnost zamítl, rozhodl zdejší soud o pokračování v tomto řízení (usnesení ze dne 20. 12. 2022, č. j. 18 Af 18/2021 87) a účastníky vyzval k vyjádření se k věci a závěrům NSS, jenž část úvah zdejšího soudu korigoval (srov. níže). 7. Poté mohl soud přistoupit k posouzení žalobní argumentace. II. Obsah žaloby 8. Žalobkyně ve své žalobě rekapitulovala dosavadní průběh věci, přiblížila mechanismus obchodování s platinou a posléze vznesla tři základní žalobní body: zpochybnila (i) existenci daňového podvodu, (ii) naplnění vědomostního testu z hlediska okolností svědčících o tom, že o zapojení do daňového podvodu věděla či vědět mohla, a (iii) odmítla, že by nepřijala rozumná opatření, aby své účasti na podvodu zabránila. Závěry žalovaného jsou podle ní v rozporu s judikaturou Soudního dvora EU a NSS. 9. Žalobkyně v prvé řadě popsala, že v rozhodné době došlo k nárůstu ceny platiny na světových trzích a ve využití tohoto nárůstu viděla příležitost. Původně přitom byla oslovována méně seriózními nabídkami na prodej platiny, později ji kontaktoval M. P. ze společnosti ULVEA, který souhlasil s kontrolou ryzosti platiny, jež byla následně i laboratorně u žalobkyně prokázána. Společnost také souhlasila s odložením úhrady za dodanou platinu ve vazbě na následně realizovaný prodej téže platiny odběratelům z jiných členských států. P. v srpnu 2014 obchodně zastoupil i druhého z dodavatelů žalobkyně – společnost ANELONA. Žalobkyně zdůraznila, že obchody s platinou mají primárně spekulativní charakter a vzhledem k příznivým cenám nebylo neobvyklé, že se v tomto období objevilo vícero příležitostí k nákupu platiny na trhu. Cena platiny se odvíjela od jednání žalobkyně s jejími odběrateli, tj. společnostmi BEDRA GmbH (dále jen „BEDRA“) a Heimerle+Meule GmbH (dále jen „H+M“). Jakmile odběratel žalobkyně uhradil zálohovou fakturu (90 % ceny), ta svým dodavatelům uhradila dodané zboží. Platina byla zahraničními odběrateli kontrolována a pouze v závěru spolupráce se stalo, že společnost ULVEA poté, co jí dopředu uhradila zálohu, dodala namísto platiny stříbro (tuto skutečnost žalobkyně reklamovala, byla sama podvedena). 10. K existenci daňového podvodu pak žalobkyně rozvedla, že žalovaný neprokázal, že by byla zapojená do podvodného řetězce subjektů. Daňový podvod byl žalovaným vykonstruován jen ve vazbě na nekontaktnost subdodavatelů, přičemž pochybnosti správce daně ani žalovaného se nevztahovaly na obchodní transakce mezi žalobkyní a jejími dodavateli (ULVEA a ANELONA); ti zůstávali kontaktní a podávali daňová přiznání. Žalovaný v tomto ohledu vůbec neprokázal pochybnost transakcí a neoprávněně konstruoval objektivní odpovědnost žalobkyně. Ta přitom již od svého vzniku v roce 2006 podniká v oblasti zlatnictví a klenotnictví – vyráběla šperky a klenoty i maloobchodně prodávala. Pokud již měl žalovaný odepřít nárok společnost ULVEA a ANELONA, nebylo možné, aby si v důsledku domněle spáchaného daňového podvodu, vybral právě žalobkyni, jíž nepřiznal nadměrný odpočet (aniž navíc postavil najisto, kdo spáchal daňový podvod a zda se jej žalobkyně přímo účastnila). 11. Kromě uvedených námitek žalobkyně ještě samostatně napadala identifikované okolnosti, z nichž žalovaný podle ní vyvozoval, že o podvodu na DPH vědět mohla a měla (problematika vědomostního testu). Zdůraznila, že žádná z údajně nestandardních okolností podle ní vůbec nestandardní nebyla. Okolnostem identifikovaným žalovaným je dle žalobkyně společné, že se staly nestandardními teprve ve spojení s následnými zjištěními ohledně subdodavatelů a dodavatelů. K tomu žalobkyně též odkázala na závěry zrušujícího rozsudku. 12. Zdůraznila, že vzhledem k povaze obchodů s platinou a podmínkám na trhu v roce 2014 nebylo vůbec zarážející, že dodavatelské společnosti nepoužívaly webové prezentace, nebo že měly toliko virtuální sídlo (obchodník nemusel mít žádné prostory či laboratoře). K ověření dodávek ostatně docházelo v prostorech žalobkyně. Podezřelou v předmětných transakcích nebyla ani okolnost, že žalobkyně platila svým dodavatelům až po obdržení platby od svých odběratelů. Obdobně neshledala nestandardní skutečnost, že konečná ryzost a hmotnost platiny byla zafixována až na základě přezkoušení odběrateli žalobkyně, kdy byla určena; v rámci přezkoušení mohlo dojít k vykázání rozdílů či k technologickým ztrátám. Mezi žalobkyní a jejími odběrateli nebylo sporu o tom, jaká platina je na základě daňových dokladů předávána, na daňových dokladech byla uvedena ryzost platiny a zároveň její množství. 13. Rovněž nebylo třeba, aby dodávku platiny pro průmyslové využití v rozporu s praxí doprovázely certifikáty, neboť oba odběratelé disponovali technickým vybavením, s jehož pomocí si ověřili pravost a ryzost obchodovaného kovu, aniž k tomu potřebovali průvodní certifikát. K údajně nedostatečnému zajištění transakcí žalobkyně zdůraznila, že to bylo kromě poslední transakce s dodavatelskou společností ULVEA realizováno již samotnou smluvní podmínkou úhrady kupní ceny dodavateli až po dodání platiny odběratelům; biankosměnkou byla tedy žalobkyně zajištěna pro případ, který nastal ve vztahu k dodavatelské společnosti. 14. Konečně ve třetí skupině námitek žalobkyně namítala, že žalovaný pochybil v závěru, že nepřijala veškerá opatření, která od ní mohla být rozumně vyžadována, aby zajistila, že se neúčastní podvodu na DPH. K tomu navrhla výslech své účetní, kterým lze prokázat, že vůči dodavatelům prováděla zjištění, zda tyto společnosti existují, jsou-li plátci DPH a nepatří-li mezi nespolehlivé plátce DPH. Následně zpochybnila údajnou nedostatečnost zajištění deklarovanou žalovaným, konkrétně čestných prohlášení o tom, ž