2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

6 A 17/2022- 49 - text 24 6 A 17/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: Agro MONET, a.s., se sídlem č.p. 200, 664 55 Moutnice, zastoupen Mgr. Petrem Pařilem, advokátem, se sídlem Škárova 809/16, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2022, č.j. MZP/2021/560/1697, sp.zn. ZN/MZP/2021/262, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2022, č.j. MZP/2021/560/1697, sp.zn. ZN/MZP/2021/262 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo k odvolání žalobce změněno rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 29. 7. 2021, č.j. ČIŽP/47/2021/6296 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že byla tímto rozhodnutím žalobci uložená pokuta ve výši 500.000 Kč snížena na částku 250.000 Kč, a ve zbytku bylo toto rozhodnutí potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání: 1. přestupku podle ustanovení § 125a odst. 1 písm. l) zákona č. 250/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, tím, že podle zjištění ČIŽP dne 14. 6. 2018 neprovedl v areálu v M. při zacházení se závadnými látkami (hnojivem DAM) přiměřená opatření, aby závadné látky nevnikly na nezpevněný terén a do podzemních vod, čímž porušil ustanovení § 39 odst. 1 vodního zákona; a 2. přestupku podle ustanovení § 125a odst. 1 písm. w) vodního zákona tím, že nesplnil opatření uložené podle ustanovení § 112 odst. 1 písm. b) vodního zákona rozhodnutím ze dne 14. 3. 2019, č.j. ČIŽP/47/2019/2644 (které nabylo právní moci dne 6. 4. 2019) pod bodem č. 3. [Provádět oprávněnou osobou monitoring podzemní vody z vrtu nacházejícího se na pozemku parc.č. X v k.ú. M. 2x ročně (květen, listopad) na ukazatele: CHSKCr, dusičnany, dusík celkový, sírany, močovina, síran amonný s termínem: od 1. 6. 2019 zasílat výsledky monitoringu ČIŽP do 14 dnů od jejich obdržení] a pod bodem č. 4. [Provést opravu záchytné havarijní vany u uložiště hnojiva DAM ve středisku Agro MONET, a.s. v M. tak, aby havarijní vana byla nepropustná, s termínem: do 31. 5. 2019]. [2] Žalobce v prvním žalobním vody namítal vady výroku prvostupňového rozhodnutí. Předně namítal nedostatečnou specifikaci skutku ve výroku rozhodnutí, neboť v rámci výroku je konstatováno pouze vniknutí závadných látek do podzemních vod, ale není zřejmé, jakým způsobem bylo ohroženo jejich prostředí, jak je uvedeno ve skutkové podstatě přestupku podle ustanovení § 125 odst. 1 písm. l) vodního zákona. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 21. 4. 2016, č.j. 9 As 263/2015-34 s tím, že výrok o vině neodpovídá skutkové podstatě přestupku, a proto je nezákonný. Žalobce dále v tomto žalobním bodu namítal neurčitost výroku o spáchání přestupku podle ustanovení § 125a odst. 1 písm. l) vodního zákona, protože z výroku rozhodnutí není zřejmé, jaké skutečnosti jsou žalobci dávány za vinu – zejména ve výroku chybí geografické vymezení (oblast znečištění) a konkrétní místa znečištění (překročení konkrétních limitů). Žalobce na podporu své argumentace odkázal na rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2015, č.j. 9 As 291/2014-39. Uvedl, že se nejedná o pouhou formální vadu, neboť žalobci jsou přičítány v rámci přitěžujících okolností i skutečnosti, za které neodpovídá. Dále uvedl, že v řízení namítal nepřezkoumatelnost zejména z důvodu, že celkově byla prověřována větší oblast a znečištění sírany, avšak odpovědnost za znečištění všech lokalit nebyla žalobci prokázána. Uvedl, že žalovaný sice v napadeném rozhodnutí upřesnil, že pokuta byla uložena za únik hnojiva na nezpevněný terén a do podzemních vod, nikoliv za znečištění sírany a za znečištění Moutnického potoka, vodního příkopu a vrtu HP-8, avšak přesto u přitěžujících okolností uvedl, že kontaminace šířící se podzemní vodou zasáhla do údolní nivy Moutnického potoka, a rovněž uvedl vyšší koncentrace látek ve vrtu HP-8 u vodního příkopu. Žalobce tak shrnul, že z tohoto rozporuplného odůvodnění nemůže seznat, zda mu je znečištění Moutnického potoka a vrtu HP-8 přičítáno nebo ne. [3] Ve druhém žalobním bodu žalobce namítal nepřiměřenost uložené pokuty. V této souvislosti rovněž navrhoval její snížení, příp. upuštění od jejího uložení. Namítal, že některé dále uvedené přitěžující okolnosti byly aplikovány v rozporu se zákonem. Ad 1) Rozsah znečištění namítal, že dokazováním nebylo prokázáno, že by činností žalobce došlo k ohrožení Moutnického potoka nebo jeho nivy. Žalobce v této souvislosti odkázal na Závěrečnou zprávu ENVI-AQUA, s.r.o., Brno, VII/2019 (dále jen „Závěrečná zpráva“), z níž jednoznačně vyplývá, že žalobce neodpovídá za znečištění Moutnického potoka, ani tuto lokalitu nijak neohrozil. Touto zprávou byla prokázána pouze odpovědnost za znečištění a ohrožení ekosystému místních pozemků – záchytného příkopu a navazujících zemědělsky využívaných pozemků. Dle žalobce se tak jedná o ohrožení místního, lokálního významu, nikoliv o značené znečištění podzemních vod, jak tvrdí správní orgány. Tento závěr pak rovněž vyplývá z mapy znečištění, která je obsažena v Závěrečné zprávě. [4] Ad 2) Znečištění zeminy žalobce namítal, že v řízení je projednáván přestupek podle vodního zákona, nikoliv odpovědnost za přestupek podle jiného zákona. Skutková podstata přestupku podle ustanovení § 125a odst. 1 písm. l) vodního zákona je navázána na znečištění povrchových a podzemních vod a ohrožení jejich prostředí. Z množství a plochy znečištěné zeminy tak dle žalobce nelze dovozovat závažnost a rozsah znečištění povrchových nebo podzemních vod nebo míru jejich ohrožení, neboť je nejprve nutné prokázat, jak se toto množství znečištěné zeminy na podzemních vodách projevilo, resp. jakým způsobem je ohrozilo. Míra ohrožení pak dle žalobce není dána pouze plochou zasaženého zemského povrchu nebo mocnosti zeminy, ale i jinými okolnostmi, jako je složení terénu, podloží a jeho propustnost, místní poměry apod. Uzavřel, že pokud by hnojivo DAM uniklo pouze na zeminu, ale zároveň by nedošlo ke kontaminaci a ohrožení podzemních vod, tak by nemohl být z předmětného přestupku vinen. [5] Ad 3) Koncentrace dusičnanů žalobce namítal, že žalovaný nijak nezohlednil, že místo se nachází v zemědělské oblasti a vyšší výskytu dusíku a dusičnanů jsou z důvodu používání hnojiv obvyklé, což potvrdila i ČIŽP v rozhodnutí ze dne 29. 1. 2021, č.j. ČIŽP/47/2021/561, kterým byla uložena opatření k nápravě a kterým stanovila cílové parametry dusičnanů 150 mg/l a u celkového dusíku 40 mg/l. Pokud je tedy obvyklá hodnota dusičnanů z důvodu zemědělské činnosti v oblasti ve výši 150 mg/l, pak dle žalobce hodnoty kolem 150-193 mg/l nepředstavují takový významný zásah, jak uvedl žalovaný. Konstatoval, že výrazné překročení limitů lze najít pouze na jednom místě – ve sběrné šachtě, která už ze své povahy slouží k tomu, aby sbírala vodu z okolí. Rovněž pak dle žalobce nelze pominout, že žalovaný žalobci k tíži přičítá hodnoty u vodního příkopu a vrtu HP-8, u nichž je však odpovědnost žalobce vyloučena. [6] Ad 4) Opakovaný přestupek žalobce k přitěžující okolnosti, že v roce 2007 spáchal přestupek na úseku ochrany vod, za který mu byla uložena pokuta ve výši 40.000 Kč, namítal, že s ohledem na dobu, která uplynula od spáchání přestupku, nelze k tomuto přestupku přihlížet, ani jej považovat za přitěžující okolnost. V této souvislosti odkázal na judikaturu NSS, která dovodila, že institut trestního práva „zahlazení odsouzení“ je možné analogicky využít i při rozhodování o výši sankce za přestupek. Žalobce dodal, že pokud by v roce 2007 spáchal trestný čin poškození nebo ohrožení životního prostředí podle ustanovení § 293 odst. 1 trestního zákoníku, popř. trestný čin neoprávněného vypouštění znečišťujících látek podle ustanovení § 297 odst. 1 trestního zákonu, pak by tento byl již nyní zahlazen. [7] Ad 5) Zranitelná oblast žalobce namítal, že samotnou skutečnost, že uvedené katastrální území se nachází ve zranitelné oblasti dle nařízení vlády č. 262/2012 Sb., nelze považovat za přitěžující okolnost, neboť vůbec nebylo prokázáno a tvrzeno, že došlo k materiálnímu poškození zájmů chráněných tímto nařízením. Žalobce upozornil na to, že tímto nařízením není užívání dusíkatých látek zcela vyloučeno, je jen omezen způsob jejich používání. Žalovaným pak vůbec nebylo prokázáno, že došlo k překročení limitů stanovených tímto nařízením. [8] Ve stejném žalobním bodu žalobce dále namítal, že správní orgán uložil sankci ve výši, která je při srovnání s jinými případy nepřiměřená a porušuje zásadu legitimního očekávání, a to i přes to, že uložená pokuta byla žalovaným snížena. Žalobce dále odkázal