Městský soud v Praze 6 A 17/2022

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2022, č.j. MZP/2021/560/1697, sp.zn. ZN/MZP/2021/262 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo k odvolání žalobce změněno rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 29. 7. 2021, č.j. ČIŽP/47/2021/6296 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že byla tímto rozhodnutím žalobci uložená pokuta ve výši 500.000 Kč snížena na částku 250.000 Kč, a ve zbytku bylo toto rozhodnutí potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání: 1. přestupku podle ustanovení § 125a odst. 1 písm. l) zákona č. 250/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, tím, že podle zjištění ČIŽP dne 14. 6. 2018 neprovedl v areálu v M. při zacházení se závadnými látkami (hnojivem DAM) přiměřená opatření, aby závadné látky nevnikly na nezpevněný terén a do podzemních vod, čímž porušil ustanovení § 39 odst. 1 vodního zákona; a 2. přestupku podle ustanovení § 125a odst. 1 písm. w) vodního zákona tím, že nesplnil opatření uložené podle ustanovení § 112 odst. 1 písm. b) vodního zákona rozhodnutím ze dne 14. 3. 2019, č.j. ČIŽP/47/2019/2644 (které nabylo právní moci dne 6. 4. 2019) pod bodem č. 3. [Provádět oprávněnou osobou monitoring podzemní vody z vrtu nacházejícího se na pozemku parc.č. X v k.ú. M. 2x ročně (květen, listopad) na ukazatele: CHSKCr, dusičnany, dusík celkový, sírany, močovina, síran amonný s termínem: od 1. 6. 2019 zasílat výsledky monitoringu ČIŽP do 14 dnů od jejich obdržení] a pod bodem č. 4. [Provést opravu záchytné havarijní vany u uložiště hnojiva DAM ve středisku Agro MONET, a.s. v M. tak, aby havarijní vana byla nepropustná, s termínem: do 31. 5. 2019].

Žalobce v prvním žalobním vody namítal vady výroku prvostupňového rozhodnutí. Předně namítal nedostatečnou specifikaci skutku ve výroku rozhodnutí, neboť v rámci výroku je konstatováno pouze vniknutí závadných látek do podzemních vod, ale není zřejmé, jakým způsobem bylo ohroženo jejich prostředí, jak je uvedeno ve skutkové podstatě přestupku podle ustanovení § 125 odst. 1 písm. l) vodního zákona. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 21. 4. 2016, č.j. 9 As 263/2015-34 s tím, že výrok o vině neodpovídá skutkové podstatě přestupku, a proto je nezákonný. Žalobce dále v tomto žalobním bodu namítal neurčitost výroku o spáchání přestupku podle ustanovení § 125a odst. 1 písm. l) vodního zákona, protože z výroku rozhodnutí není zřejmé, jaké skutečnosti jsou žalobci dávány za vinu – zejména ve výroku chybí geografické vymezení (oblast znečištění) a konkrétní místa znečištění (překročení konkrétních limitů). Žalobce na podporu své argumentace odkázal na rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2015, č.j. 9 As 291/2014-39. Uvedl, že se nejedná o pouhou formální vadu, neboť žalobci jsou přičítány v rámci přitěžujících okolností i skutečnosti, za které neodpovídá. Dále uvedl, že v řízení namítal nepřezkoumatelnost zejména z důvodu, že celkově byla prověřována větší oblast a znečištění sírany, avšak odpovědnost za znečištění všech lokalit nebyla žalobci prokázána. Uvedl, že žalovaný sice v napadeném rozhodnutí upřesnil, že pokuta byla uložena za únik hnojiva na nezpevněný terén a do podzemních vod, nikoliv za znečištění sírany a za znečištění Moutnického potoka, vodního příkopu a vrtu HP-8, avšak přesto u přitěžujících okolností uvedl, že kontaminace šířící se podzemní vodou zasáhla do údolní nivy Moutnického potoka, a rovněž uvedl vyšší koncentrace látek ve vrtu HP-8 u vodního příkopu. Žalobce tak shrnul, že z tohoto rozporuplného odůvodnění nemůže seznat, zda mu je znečištění Moutnického potoka a vrtu HP-8 přičítáno nebo ne.

Ve druhém žalobním bodu žalobce namítal nepřiměřenost uložené pokuty. V této souvislosti rovněž navrhoval její snížení, příp. upuštění od jejího uložení. Namítal, že některé dále uvedené přitěžující okolnosti byly aplikovány v rozporu se zákonem. Ad 1) Rozsah znečištění namítal, že dokazováním nebylo prokázáno, že by činností žalobce došlo k ohrožení Moutnického potoka nebo jeho nivy. Žalobce v této souvislosti odkázal na Závěrečnou zprávu ENVI-AQUA, s.r.o., Brno, VII/2019 (dále jen „Závěrečná zpráva“), z níž jednoznačně vyplývá, že žalobce neodpovídá za znečištění Moutnického potoka, ani tuto lokalitu nijak neohrozil. Touto zprávou byla prokázána pouze odpovědnost za znečištění a ohrožení ekosystému místních pozemků – záchytného příkopu a navazujících zemědělsky využívaných pozemků. Dle žalobce se tak jedná o ohrožení místního, lokálního významu, nikoliv o značené znečištění podzemních vod, jak tvrdí správní orgány. Tento závěr pak rovněž vyplývá z mapy znečištění, která je obsažena v Závěrečné zprávě.

Ad 2) Znečištění zeminy žalobce namítal, že v řízení je projednáván přestupek podle vodního zákona, nikoliv odpovědnost za přestupek podle jiného zákona. Skutková podstata přestupku podle ustanovení § 125a odst. 1 písm. l) vodního zákona je navázána na znečištění povrchových a podzemních vod a ohrožení jejich prostředí. Z množství a plochy znečištěné zeminy tak dle žalobce nelze dovozovat závažnost a rozsah znečištění povrchových nebo podzemních vod nebo míru jejich ohrožení, neboť je nejprve nutné prokázat, jak se toto množství znečištěné zeminy na podzemních vodách projevilo, resp. jakým způsobem je ohrozilo. Míra ohrožení pak dle žalobce není dána pouze plochou zasaženého zemského povrchu nebo mocnosti zeminy, ale i jinými okolnostmi, jako je složení terénu, podloží a jeho propustnost, místní poměry apod. Uzavřel, že pokud by hnojivo DAM uniklo pouze na zeminu, ale zároveň by nedošlo ke kontaminaci a ohrožení podzemních vod, tak by nemohl být z předmětného přestupku vinen.

Ad 3) Koncentrace dusičnanů žalobce namítal, že žalovaný nijak nezohlednil, že místo se nachází v zemědělské oblasti a vyšší výskytu dusíku a dusičnanů jsou z důvodu používání hnojiv obvyklé, což potvrdila i ČIŽP v rozhodnutí ze dne 29. 1. 2021, č.j. ČIŽP/47/2021/561, kterým byla uložena opatření k nápravě a kterým stanovila cílové parametry dusičnanů 150 mg/l a u celkového dusíku 40 mg/l. Pokud je tedy obvyklá hodnota dusičnanů z důvodu zemědělské činnosti v oblasti ve výši 150 mg/l, pak dle žalobce hodnoty kolem 150-193 mg/l nepředstavují takový významný zásah, jak uvedl žalovaný. Konstatoval, že výrazné překročení limitů lze najít pouze na jednom místě – ve sběrné šachtě, která už ze své povahy slouží k tomu, aby sbírala vodu z okolí. Rovněž pak dle žalobce nelze pominout, že žalovaný žalobci k tíži přičítá hodnoty u vodního příkopu a vrtu HP-8, u nichž je však odpovědnost žalobce vyloučena.

Ad 4) Opakovaný přestupek žalobce k přitěžující okolnosti, že v roce 2007 spáchal přestupek na úseku ochrany vod, za který mu byla uložena pokuta ve výši 40.000 Kč, namítal, že s ohledem na dobu, která uplynula od spáchání přestupku, nelze k tomuto přestupku přihlížet, ani jej považovat za přitěžující okolnost. V této souvislosti odkázal na judikaturu NSS, která dovodila, že institut trestního práva „zahlazení odsouzení“ je možné analogicky využít i při rozhodování o výši sankce za přestupek. Žalobce dodal, že pokud by v roce 2007 spáchal trestný čin poškození nebo ohrožení životního prostředí podle ustanovení § 293 odst. 1 trestního zákoníku, popř. trestný čin neoprávněného vypouštění znečišťujících látek podle ustanovení § 297 odst. 1 trestního zákonu, pak by tento byl již nyní zahlazen.

Ad 5) Zranitelná oblast žalobce namítal, že samotnou skutečnost, že uvedené katastrální území se nachází ve zranitelné oblasti dle nařízení vlády č. 262/2012 Sb., nelze považovat za přitěžující okolnost, neboť vůbec nebylo prokázáno a tvrzeno, že došlo k materiálnímu poškození zájmů chráněných tímto nařízením. Žalobce upozornil na to, že tímto nařízením není užívání dusíkatých látek zcela vyloučeno, je jen omezen způsob jejich používání. Žalovaným pak vůbec nebylo prokázáno, že došlo k překročení limitů stanovených tímto nařízením.

Ve stejném žalobním bodu žalobce dále namítal, že správní orgán uložil sankci ve výši, která je při srovnání s jinými případy nepřiměřená a porušuje zásadu legitimního očekávání, a to i přes to, že uložená pokuta byla žalovaným snížena. Žalobce dále odkázal na celkem 10 případů uložení pokuty na úseku ochrany vod, kdy se výše pokuty pohybovala od 80.000 Kč do 460.000 Kč. Oproti těmto případům v případě žalobce: se jednalo o první únik závazné látky; žalobce měl vypracovaný a schválený plán opatření pro případ havárie (resp. žalobce nebyl obviněn za žádný přestupek v souvislosti s havarijním plánem na rozdíl od uvedených případů); únik nelze dle žalobce považovat za havárii dle ustanovení § 40 vodního zákona; nedošlo k ohrožení žádného vodního toku; nedošlo k úmrtí ani ohrožení živočichů, ani osob; a žalobce přijal opatření k nápravě, která měla za následek výrazné zlepšení kvality podzemních vod v dané lokalitě. Dále namítal, že jsou mu za vinu kladeny skutečnosti, které jsou podstatně méně závažné než v odkazovaných případech, i přesto mu byla uložena pokuta několikanásobně vyšší. Žalobce dále namítal, že v případě žalovaného nedošlo ke změně jeho rozhodovací praxe, neboť i v současnosti jsou ukládány pokuty na dolní hranici (žalobce v této souvislosti odkázal na 4 nedávné případy, kde se výše uložené pokuty pohybovala v rozmezí od 100.000 Kč do 250.000 Kč). Žalobce tak označil rozhodnutí za nepřiměřené a vybočující z mezí správního uvážení. K odkazu žalovaného na 3 případy, kdy byly uloženy pokuty 600.000 Kč, 680.000 Kč a 1.000.000 Kč žalobce uvedl, že se jednalo závažnější přestupky dle vodního zákona, kdy za kombinaci těchto závažných přestupků žalovaný udělil pokuty na dolní hranici ve výši 10-20% horní sazby, avšak žalobci byla uložena pokuta ve výši 25% horní sazby.

Ve druhém žalobním bodu pak žalobce dále namítal, že mu bylo uloženo provést opatření, u nichž byly náklady na jejich zhotovení odhadnuty společností ENVI-AQUA, s.r.o. při zpracování Závěrečné zprávy na částku 0,5 – 1 mil. Kč. Uvedl, že vybudoval sběrný drén, vytěžil a odstranil kontaminovanou zeminu, provedl mechanickou úpravu povrchu půdy a opravil zjištěnou prasklinu ve vaně. Na odstranění škod žalobce vynaložil 439.078,10 Kč, avšak žalovaný k žádné faktuře nepřihlédl a tyto prostředky vynaložené na opravu nezohlednil. Žalobce tak v této souvislosti označil napadené rozhodnutí za nepřiměřeně tvrdé s tím, že jsou dle jeho názoru splněny podmínky pro upuštění od uložení sankce podle ustanovení § 125l odst. 1 vodního zákona.

Ve třetím žalobním bodu žalobce namítal, že případné nesplnění povinností uložených pod bodem 3. rozhodnutí ČIŽP ze dne 14. 3. 2019, č.j. ČIŽP/47/2019/2644 nelze považovat za nesplnění opatření dle ustanovení § 112 odst. 1 písm. b) vodního zákona a jejich nesplnění tak považovat za přestupek podle ustanovení § 125a odst. 1 písm. w) téhož zákona. Uvedl, že z gramatického výkladu ustanovení § 112 odst. 1 písm. b) vodního zákona lze dovodit, že pod toto opatření spadají pouze opatření, která směřují k odstranění a nápravě zjištěných nedostatků, k odstranění a nápravě jejich příčin, k odstranění a nápravě škodlivých následků. Rozhodnutí ze dne 14. 3. 2019 však pod bodem 3. ukládá opatření, která směřují ke zjištění posouzení rozsahu znečištění. Jedná se tak o opatření uložená na základě ustanovení § 115 odst. 17 vodního zákona, kterými se neukládá odstranění nebo náprava, ale pouze zjištění stavu. Dle žalobce se jedná o procesní rozhodnutí, které umožňuje správnímu orgánu, aby podklady pro vydání rozhodnutí zajistil žalobce, nikoliv správní orgán. Žalobce uvedl, že nesouhlasí s interpretací žalovaného, dle které lze za předmětný přestupek považovat i nesplnění opatření, které slouží k pouhé kontrole. O restriktivní interpretaci dle žalobce svědčí i materiální závažnost činů, kdy neplnění opatření směřující k odstranění a nápravě (např. odvezení zeminy, čerpání vody) přímo směřují k tomu, aby došlo ke změně a zlepšení stavu životního prostředí, avšak oproti tomu monitoring žádným způsobem reálný stav životního prostředí nemění a jeho neprovedení nemá materiální škodlivost. Nad to může monitoring provádět i správní orgán sám. Žalobce tak namítal porušení ústavní zásady nullum crimen sine lege.

Z výše uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí, příp. aby toto rozhodnutí změnil ve výroku I. tak, že se upouští od trestu, příp. aby jej změnil tak, že se pokuta snižuje v mezích zákonem dovolených.

Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí. K námitce ohledně specifikace skutku ve výroku rozhodnutí uvedl, že rozsah znečištění nezpevněného terénu ČIŽP popsala v Protokolu o kontrole ze dne 25. 6. 2018, přičemž je tento dostatečně popsán i v napadeném rozhodnutí. Celkový rozsah a vymezení znečištění je pak uveden v Závěrečné zprávě. Uvedl, že průzkumem byly zjištěny velmi vysoké koncentrace jednotlivých ukazatelů znečištění, které ČIŽP v prvostupňovém rozhodnutí porovnala ve vztahu k vyhlášce č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou vodu. Zdůraznil, že pokuta byla žalobci uložena za porušení povinnosti vyplývající z porušení vodního zákona v souvislosti s únikem hnojiva DAM na nezpevněný povrch a do vod podzemních, nikoliv tedy za znečištění sírany, znečištění Moutnického potoka, vodního příkopu a vrtu HP-8. V napadeném rozhodnutí je tak dle žalovaného vymezen jak prostor, tak rozsah znečištění. Žalovaný dále uvedl, že žalobce spáchal přestupky, kde je zákonem zakotvena objektivní odpovědnost za spáchání (za výsledek), která není vázána na zavinění (úmysl, nedbalost) – srov. rozsudek NSS ze dne 10. 7. 2008, č.j. 1 As 51/2008-72.

K namítané nepřiměřené tvrdosti sankce žalovaný uvedl, že vzhledem k základnímu kapitálu žalobce ve výši 150 mil. Kč není pro žalobce uložená pokuta likvidační. Výše pokuty byla stanovena s ohledem na rozsáhlé a značné znečištění půdních vrstev a podzemní vody, přičemž znečištění podzemní vody hnojivem DAM v dané lokalitě se dle průzkumu šíří podzemní vodou do údolní nivy Moutnického potoka, tj. kvalita podzemní vody a vody v Moutnickém potoce je únikem závadných látek ohrožena. Dále uvedl, že nelze porovnávat jednotlivé výše pokut za jednotlivé přestupky v rámci pokutování ČIŽP v celé České republice a vycházet z jejich průměru. Každý konkrétní případ je posuzován jednotlivě ve vztahu k rozsahu, způsobu a závažnosti znečištění vzhledem k zasaženému území. V této souvislosti odkázal na 3 případy z nedávné doby, kdy ČIŽP za obdobné delikty uložily pokuty v rozmezí 600 tisíc Kč až 1 mil. Kč. Dále se žalovaný neztotožnil s žalobcem, že se jedná o znečištění malého rozsahu, neboť hnojivem DAM bylo zasaženo cca 4.000 m2 území až do hloubky 1,3 m, navíc došlo k znečištění podzemní vody. K tvrzení žalobce, že únik nebyl způsobem s jeho vědomím, žalovaný uvedl, že k úniku závadné látky došlo při provozní činnosti žalobce, a proto ten nese za tento únik objektivní odpovědnost. Žalovaný pak rovněž poukázal na to, že se nejednalo o první únik závadné látky, neboť v roce 2007 byla žalobci uložena pokuta ve výši 40.000 Kč za nedovolené vypuštění splaškových odpadních vod do vod podzemních ze sociálního zařízení a za ohrožování podzemních vod nedovoleným nakládáním se závadnou látkou – olejem ve středisku živočišné výroby žalobce v M.

Žalovaný dále uvedl, že ze Závěrečné zprávy vyplývá, že podzemní vodou dochází k postupnému šíření znečištění severozápadním až severním směrem do údolní nivy Moutnického potoka. Vyšší hodnoty ve vrtu HP-8 byly shledány v souvislosti se šířením znečištění a směrem proudění podzemní vody; v napadeném rozhodnutí však není uvedeno, že únikem hnojiva DAM došlo ke znečištění Moutnického potoka a vodního příkopu. Zjištěné zvýšené koncentrace síranů v odebraných vzorcích ovlivňuje dle konstatování zpracovatele Závěrečné zprávy přirozený výskyt sádrovce, i když z průzkumu také vyplynulo, že mohou mít původ z dříve používaného a skladovaného hnojiva síranu amonného s močovinou (SAM) v areálu žalobce. Z průzkumu znečištění pak vyplynulo, že co do plochy a objemu ve vztahu ke znečištění podzemní vody se nejedná o zanedbatelné znečištění, ale o znečištění významného rozsahu, což potvrdila i Závěrečná zpráva. Dále žalovaný uvedl, že oprava praskliny boční stěny havarijní vany nebyla provedena ve stanoveném termínu do 31. 5. 2019, ale byla provedena až po opakované kontrole ČIŽP dne 7. 10. 2020, a tedy odstranění zjištěné závady trvalo téměř 2 roky. Ke zranitelným oblastem uvedl, že ty jsou vymezeny směrnicí Evropské unie SR 91/676/EHS, která je implementována v současné době do nařízení vlády č. 262/2012 Sb., které bylo změněno nařízením vlády č. 277/2020 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu. Jsou to oblasti, kde zemědělské činnosti nepříznivě ovlivňují koncentrace dusičnanů v povrchových a podzemních vodách, a proto jsou zde pro dusíkaté látky stanovena přísnější kritéria. Únikem hnojiva DAM přitom došlo dle průzkumu k několikanásobnému zvýšení obsahu dusičnanů v podzemní vodě v zasažené oblasti v porovnání se standardy pro pitnou vodu. Závěrem uvedl, že nesouhlasí s argumentem žalobce, že sám správní orgán může provádět monitoring; žalobce je původcem znečištění podzemních vod závadnými látkami, a proto mu také bylo uloženo provádět opatření k nápravě včetně monitoringu, bez kterého by nebylo jasné, jak účinně jsou uložená opatření k nápravě prováděna.

Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

Dne 14. 6. 2018 bylo provedeno šetření v areálu žalobce v M., o kterém byl sepsán protokol o kontrole ze dne 25. 6. 2018, č.j. ČIŽP/47/2018/6773. Námitky žalobce podané proti kontrolním zjištěním byly vypořádány dopisem ČIŽP ze dne 3. 8. 2018, č.j. ČIŽP/47/2018/7903. Dne 9. 8. 2018 na základě objednávky ČIŽP provedla akreditovaná laboratoř LABTECH s.r.o. (zkušební laboratoř č. 1147) odběr podzemní vody z vrtu nacházejícího se na pozemku parc.č. X, k.ú. M. za účelem zjištění, zda hnojivem DAM došlo k ohrožení nebo znečištění podzemní vody. Dne 9. 10. 2018 obdržela výsledky rozboru podzemní vody – analýzou bylo potvrzeno znečištění podzemních vod, kdy byly zjištěny maximální hodnoty u ukazatelů znečištění: dusičnany 2.360 mg.l-1, dusík celkový 543 mg.l-1 a sírany 3.160 mg.l-1.

Na základě těchto skutečností ČIŽP uložila žalobkyni rozhodnutím ze dne 14. 3. 2019, č.j. ČIŽP/47/2019/2644, následující opatření:

Dne 30. 5. 2019 obdržela ČIŽP Závěrečnou zprávu o průzkumu znečištění podzemní vody a pozemků hnojivem DAM v okolí areálu žalobce zpracovanou společností ENVI-AQUA, s.r.o. v květnu 2019. Dne 31. 7. 2019 pak ČIŽP obdržela Závěrečnou zprávu – analýzu rizika, zpracovanou v červenci 2019 společností ENVI-AQUA, s.r.o. Na základě závěrů analýzy riziky stanovila ČIŽP k ochraně podzemních vod podle ustanovení § 42 odst. 1 vodního zákona příkazem ze dne 17. 12. 2019 celkem 7 opatření k nápravě.

Dne 7. 10. 2020 byla provedena kontrola plnění opatření uložených rozhodnutím ze dne 14. 3. 2019, č.j. ČIŽP/47/2019/2644. Kontrolou bylo zjištěno, že opatření pod body 1. a 2. byla v termínu splněna; k opatření pod bodem č. 3 bylo zjištěno, že monitoring podzemní vody byl proveden pouze v rámci průzkumu znečištění v dubnu 2019 s tím, že ČIŽP od kontrolované osoby dosud neobdržela žádné výsledky monitoringu podzemní vody; k opatření pod bodem č. 4 bylo zjištěno, že toto opatření nebylo dostatečně splněno, neboť havarijní vana pod nádržemi hnojiva Dam nebyla upravena tak, aby byla zcela nepropustná. O kontrole byl sepsán Protokol o kontrole č.j. ČIŽP/47/2020/9976. Dne 30. 4. 2021 bylo se žalobcem zahájeno řízení o přestupku.

Rozhodnutím ze dne 29. 7. 2021, č.j. ČIŽP/47/2021-6296, byl žalobce shledán vinným ze spáchání:

Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí dne 20. 8. 2021 odvolání, které dne 7. 9. 2021 doplnil. V odvolání žalobce uváděl obdobné námitky a argumenty jako v podané žalobě.

Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 18. 1. 2022, č.j. MZP/2021/560/1697, sp.zn. ZN/MZP/2021-262, bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že byla snížena výše uložené pokuty na částku 250.000 Kč; ve zbytku bylo toto rozhodnutí potvrzeno.

V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný shrnul průběh správního řízení (str. 3 až 9) a odvolací námitky žalobce (str. 9 až 19), které následně vypořádal (str. 19 až 23). K námitce nepřezkoumatelnosti ohledně přestupku podle ustanovení § 125a odst. 1 písm. l) vodního zákona žalovaný uvedl, že rozsah znečištění nezpevněného terénu byl ČIŽP dostatečně popsán v Protokolu o kontrole ze dne 25. 6. 2018, přičemž je dostatečně popsán i v napadeném rozhodnutí. Celkový rozsah a vymezení znečištění je uvedeno v Závěrečné zprávě zpracované společností ENVI-AQUA, s.r.o. v květnu 2019, kterou žalobce obdržel. Průzkumem byly zjištěny velmi vysoké koncentrace jednotlivých ukazatelů znečištění, přičemž ČIŽP je porovnala k vyhlášce č. 252/2004 Sb. Zdůraznil, že ČIŽP uložila pokutu za porušení povinností vyplývající z porušení vodního zákona v souvislosti s únikem hnojiva DAM na nezpevněný terén a do podzemních vod, nikoliv za znečištění sírany, znečištění Moutnického potoka, vodního příkopu a vrtu HP-8. K námitce, že znečištění Moutnického potoka, resp. že znečištění dané lokality sírany má jiný důvod než činnost žalobce, žalovaný uvedl, že odpovědnost za znečištění Moutnického potoka a vyšší koncentrace síranů ČIŽP ve svém rozhodnutí neuvedla. ČIŽP ve svém rozhodnutí pouze uvedla, že ze Závěrečné zprávy vyplynulo, že kontaminace šířící se podzemní vodou zasáhla do údolní nivy Moutnického potoka. Ve vztahu k úniku hnojiva DAM pak nepřičetla zjištěné navýšené hodnoty síranů vyplývající z průzkumu k tíži žalobce.

K námitkám ohledně přestupku podle ustanovení § 125a odst. 1 písm. w) vodního zákona žalovaný uvedl, že monitoring sice přímo nenapravuje a neodstraňuje závadný stav, avšak je opatřením, které napomáhá odstraňovat závadný stav, a je tudíž jeho nedílnou součástí. Účelem monitoringu je kontrola, zda dochází k postupnému odbourávání znečištění v podzemní vodě v zasaženém území – na základě monitoringu je možné sledovat a vyhodnocovat vývoj a šíření znečištění v podzemní vodě a vyhodnotit, zda přijatá opatření na likvidaci znečištěné podzemní vody a zasaženého území jsou dostatečně účinná a zda bylo dosaženo cílových parametrů. K opravě havarijní vany žalovaný uvedl, že oprava jednoduché trhliny v boční stěna havarijní vany trvala žalobci téměř 2 roky od stanoveného termínu. Po tuto dobu tak havarijní vana nesplňovala svůj účel, pro který byla určena, a to k zachycení jakýchkoliv úniků hnojiva DAM.

K námitkám týkajícím se nepřiměřenosti uložené sankce žalovaný uvedl, že výše pokuty byla stanovena s ohledem na rozsáhlé a značné znečištění půdních vrstev a podzemní vody s tím, že kvalita podzemní vody a vody v Moutnickém potoce je únikem závadných látek ohrožena. Dle žalovaného nelze porovnávat jednotlivé výše pokut uvedené žalobcem za jednotlivé přestupky v rámci pokutování ČIŽP v celé ČR, a vycházet z jejich průměru. Uvedl, že v minulosti ukládala ČIŽP za obdobné delikty i vyšší pokuty – v roce 2019 pokutu ve výši 1.000.000 Kč společnosti Maso Brejcha s.r.o. za vypouštění odpadních vod do vod povrchových v rozporu s podmínkami vodoprávního povolení, za vypouštění odpadních vod do vod podzemních bez potřebného povolení a za neohlášení havárie na povrchových vodách; ve stejném roce pokutu ve výši 680.000 Kč společnosti Mayr-Melnhof Holz Paskov s.r.o. za vypouštění silně znečištěných odpadních vod bez povolení do povrchových vod toku Olešná a do vod podzemních bez povolení a neohlášení havárie; a v roce 2020 pokutu ve výši 900.000 Kč (která byla následně žalovaným snížena na 600.000 Kč) společnosti ZUCCA a.s. za provozování skladovacího zařízení v rozporu s vodním zákonem a bez schváleného havarijního plánu a za únik závadných látek do půdy a neohlášení havárie.

Žalovaný se dále neztotožnil se žalobcem, že znečištění je malého rozsahu, neboť hnojivem DAM bylo zasaženo cca 4.000 m2 území až do hloubky 1,3m, navíc došlo k znečištění podzemní vody, kde se dle průzkumu šíří toto znečištění podzemní vody směrem do údolní nivy Moutnického potoka. Dále žalovaný uvedl, že k úniku závadné látky došlo při provozní činnosti žalobce, a proto ten nese za tento únik objektivní odpovědnost. Rovněž připomněl, že již v roce 2007 byla žalobci uložena pokuta ve výši 40.000 Kč za nedovolené vypouštění splaškových odpadních vod do vod podzemních ze sociálního zařízení a za ohrožování podzemních vody nedovoleným nakládáním se závadnou látkou – olejem ve středisku živočišné výroby v M.; nelze tak souhlasit s tím, že se jednalo o první únik závadné látky. K předloženému havarijnímu plánu žalovaný uvedl, že tento měl platnost pouze do 30. 6. 2015, nadto neobsahoval veškeré náležitosti podle vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 450/2005 Sb., o náležitostech havarijních plánů. Žalovaný dále uvedl, že únikem závadné látky nedošlo pouze k znečištění pozemků, které nebyly určeny k hospodářskému využití, ale došlo k znečištění i okolních pozemků i jiných subjektů. S ohledem na ustanovení § 40 odst. 1 vodního zákona pak žalovaný únik hnojiva DAM, který znečistil podzemní vody a značnou část území, označil v jistém slova smyslu za dlouhodobou havárii. Jakkoliv žalobce přijal určitá opatření na odstranění závadného stavu, tak s ohledem na neprovádění monitoringu podzemní vody v zasažené lokalitě nebylo možné posoudit, s jakou efektivitou byla sanace území provedena.

K námitkám ohledně přitěžujících okolností žalovaný uvedl, že posoudil vzniklý stav únikem závadné látky za závažný, když v daném případě došlo na konkrétním místě ke konkrétnímu a průkaznému znečištění nesaturované zóny a podzemní vody. Znovu zopakoval, že v napadeném rozhodnutí není uvedeno, že únikem hnojiva DAM došlo ke znečištění Moutnického potoka a vodního příkopu; vyšší hodnoty ve vrtu HP-8 byly shledány v souvislosti se šířením znečištění a směrem proudění podzemní vody. Dále žalovaný odkázal na vyhlášku č. 252/2004 Sb. s tím, že nastavená hodnota dusičnanů 50 mg/l-1 v podzemní vodě je hodnota, při které by neměly u lidí nastat zdravotní obtíže. Uvedl, že ČIŽP v rozhodnutí o uložení opatření k nápravě ze dne 29. 1. 2021, č.j. ČIŽP/47/2021/561, stanovila vyšší hodnoty uvedených ukazatelů po konzultaci se zpracovatelem Závěrečné zprávy s ohledem na znečištění podzemní vody v dané lokalitě a nemožnost dosáhnout kvality podzemní vody na úroveň vody pro současné podmínky s ohledem na zemědělskou činnost. Uvedl, že zvýšené hodnoty CHSKCr jsou uváděny pouze orientačně na základě Závěrečné zprávy; stejně tak přítomnost močoviny a amonných iontů v jednotlivých vrtech a sběrné šachtě není celkovým obrazem znečištění. Zjištěné zvýšené koncentrace síranů v odebraných vzorcích ovlivňuje dle zpracovatele Závěrečné zprávy přirozený výskyt sádrovce, i když z průzkumů také vyplynulo, že mohou mít původ z dříve používaného a skladovaného hnojiva síranu amonného s močovinou (SAM) v areálu žalobce. Uvedl, že z průzkumu znečištění vyplývá, že co do plochy a objemu ve vztahu ke znečištění podzemní vody se nejedná o zanedbatelné znečištění. Dále žalovaný zdůraznil, že oprava praskliny boční stěny havarijní vany byla provedena až po opakované kontrole ČIŽP dne 7. 10. 2020, tj. odstranění zjištěné závady trvalo téměř 2 roky. Dle žalovaného se tak jednalo o laxní přístup žalobce k provedení uloženého nápravného opatření. Ke zranitelné oblasti žalovaný odkázal na směrnici Evropské unie SR 91/676/EHS, která je implantována do českých právních předpisů. Uzavřel, že únikem hnojiva DAM došlo dle průzkumu k několikanásobnému zvýšení obsahu dusičnanů v podzemní vodě v zasažené oblasti v porovnání se standardy pro pitnou vodu.

K námitkám týkajícím se polehčujících okolností žalovaný uvedl, že ČIŽP uvedla řadu polehčujících okolností. Nelze však souhlasit se žalobcem, že by se jednalo o únik malého rozsahu. Dále žalovaný uvedl, že z některých žalobcem předložených faktur nelze vyčíst, zda se náklady týkaly plnění uložených opatření a likvidace znečištění. Na některých fakturách pak chybí údaje, za jaké práce a v jakém rozsahu a jaký materiál byly použity k nápravě závadného stavu.

Na str. 23 až 25 se pak žalovaný zabýval výší uložené pokuty, vypočítal přitěžující a polehčující okolnosti a dospěl k závěru, že i s ohledem na pandemickou situaci, která působí nepříznivě i na zemědělské podnikatelské subjekty, je třeba uloženou pokutu snížit, a to na částku 250.000 Kč. Tuto pokuta žalovaný neshledal likvidační, a to s ohledem na zjištěný zisk žalobce (v roce 2020 činil zisk žalobce 6.657.470,51 Kč) a jeho dlouhodobý hmotný majetek (492.336 tis. Kč).

Podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. může soud rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.

Účastníci řízení ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Soud tedy postupoval podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. a rozhodl o věci samé bez jednání.

Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

V nyní projednávaném případě je předmětem soudního přezkumu rozhodnutí, jímž byla žalobci pravomocně uložena pokuta ve výši 250.000 Kč za 1. přestupek podle ustanovení § 125a odst. písm. l) vodního zákona tím, že neprovedl ve svém areálu v M. při zacházení se závadnými látkami (hnojivem DAM) přiměřená opatření, aby závadné látky nevnikly na nezpevněný terén a do podzemních vod, čímž porušil ustanovení § 39 odst. 1 vodního zákona; a za 2. přestupek podle ustanovení § 125a odst. 1 písm. w) vodního zákona tím, že nesplnil opatření uložené podle ustanovení § 112 odst. 1 písm. b) vodního zákona pravomocným rozhodnutím ze dne 14. 3. 2019, č.j. ČIŽP/47/2019/2644 pod body č. 3 a č. 4.

Žalobce v podané žalobě uplatnil několik žalobních bodů. Soud se jimi z důvodu přehlednosti věci zabýval postupně tak, jak byly uvedeny v podané žalobě.

V prvním žalobním bodě žalobce namítal vady výroku prvostupňového rozhodnutí ve vztahu k přestupku č. 1, tj. přestupku podle ustanovení § 125a odst. 1 písm. l) vodního zákona.

Podle ustanovení § 39 odst. 1 vodního zákona: „Závadné látky jsou látky, které nejsou odpadními ani důlními vodami a které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Každý, kdo zachází se závadnými látkami, je povinen učinit přiměřená opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod a neohrozily jejich prostředí.“

Podle ustanovení § 125a odst. 1 písm. l) téhož zákona, ve znění do 31. 12. 2018: „Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 39 odst. 1 neučiní při zacházení se závadnými látkami přiměřená opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod, a ohrozí tak jejich prostředí.“

Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č.j. 2 As 34/2006-73, platí, že „výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným“. Specifikace skutku je tak rozhodná nejen z pohledu na jeho nezaměnitelnosti s jiným skutkem, ale také z pohledu uplatněných námitek, když za relevantní je třeba považovat pouze takové, které se místně, časově a věcně týkají daného skutku.

K námitce žalobce, že z výroku rozhodnutí není zřejmé, jakým způsobem bylo ohroženo prostředí povrchových nebo podzemních, kam mělo dojít k úniku předmětné závadné látky, soud uvádí, že ve skutkové větě přestupku podle ustanovení § 125a odst. 1 písm. l) vodního zákona, je skutečně uvedeno, že tohoto přestupku se dopustí ten, kdo neučiní při zacházení závadnými látkami přiměřená opatření, aby tyto nevnikly do povrchových nebo podzemních vod, a současně „ohrozí jejich prostředí.“

Ve výroku prvostupňového rozhodnutí je k přestupku č. 1 uvedeno, že žalobce podle zjištění ČIŽP dne 14. 6. 2018 neprovedl ve svém areálu v M. při zacházení se závadnými látkami (hnojivem DAM) přiměřená opatření, aby závadné látky nevnikly na nezpevněný terén a do vod podzemních, čímž porušil povinnosti stanovené ustanovením § 39 odst. 1 vodního zákona. Ve výroku tohoto rozhodnutí pak skutečně není uvedeno, že by žalobce ohrozil prostředí povrchových nebo podzemních vod. Dle názoru soudu se tak jedná o vadu prvostupňového rozhodnutí.

Soud nicméně nedospěl k závěru, že by tato vada měla vliv na zákonnost rozhodnutí. Je tomu tak zejména proto, že správní orgán I. stupně ve výroku odkázal na porušení povinnosti stanovené v ustanovení § 39 odst. 1 vodního zákona ze strany žalobce, kde se hovoří o tom, že ten, kdo zachází se závadnými látkami, tak má postupovat tak, aby tyto závadné látky neohrozily prostředí povrchových a podzemních vod. A dále proto, že (jak bude uvedeno dále) ohrožení prostředí povrchových a podzemních vod vyplývá ze skutkových zjištění.

S touto námitkou pak velmi úzce souvisí i další námitka, tj. že z výroku rozhodnutí není zřejmé, které skutečnosti jsou žalobci dávány za vinu – žalobce namítal, že ve výroku chybí geografické vymezení (oblast znečištění) a konkrétní místa znečištění (překročení konkrétních limitů). Soud rovněž nedospěl k závěru, že by se jednalo o vadu výroku, která by měla způsobovat jeho neurčitost, neboť požadavek na určitost výroku je nutno vnímat zejména s ohledem na požadavek nezaměnitelnosti skutku se skutkem jiným, což však v daném případě není předmětem sporu.

Rozsah znečištění byl správními orgány v řízení dostatečně popsán, a to na str. 2 a 3 Protokolu o kontrole ze dne 25. 6. 2018 (včetně přiložené fotodokumentace), kde je zaznamenáno následující kontrolní zjištění: na pozemku parc.č. X, v k.ú. M. se v délce cca 50 m v jeho prohloubené části nacházela nahnědlá kapalina se zápachem po čpavku (tj. hnojivo DAM); podél boční strany uvedeného pozemku došlo k průsaku hnojiva DAM v délce cca 40-50m, přičemž hnojivo tvoří v prohloubené části lagunu; travní porost byl působením hnojiva spálen; přes betonové skruže v dolní části pozemku dochází k průsaku (podmoku) hnojiva do půdních vrstev pozemku parc.č. X; zatravněná část tohoto pozemku na ploše cca 10 x 20 m je spálená působením hnojiva; dále byla přítomnost hnojiva zjištěna ve vnitřní části betonové skruže na pozemku parc.č. X; vzdálenost mezi skružemi v dolní části pozemku parc.č. X a skruží na pozemku parc.č. X je cca 30-40 m z čehož je patrné, že znečištění pozemku hnojivem DAM je rozsáhlé. Dále bylo zjištěno, že betonové dno záchytné havarijní vany nádrží na hnojiva DAM je mírně vyspádované směrem k prostorám zjištěného znečištění hnojiva DAM, přičemž v boční části havarijní vany byla zjištěna prasklina o délce cca 60 cm a šířce cca 1 cm, která dosahovala od horní části obvodové stěna vany až k okolnímu nezpevněnému terénu. Při kontrole nezpevněného pozemku parc.č. X, který se nachází podél záchytné havarijní vany, bylo zjištěno, že v místech praskliny havarijní vany je pozemek v šíři cca 1 m znečištěn hnojivem DAM; tento pozemek je vyspádován směrem k navazujícímu pozemku parc.č. X, který je u boční stěny odchovny prasat (směrem k pozemku parc.č. X) znečištěn hnojivem DAM na ploše cca 10 x 5 m (půda na této ploše byla značně prosycena hnojivem DAM). Bylo uzavřeno, že dochází k postupnému průsaku hnojiva DAM z pozemku parc.č. X na pozemek parc.č. X.

ČIŽP však nezůstala pouze u zrakové a čichové kontroly (kterou by soud nepovažoval s ohledem na vytýkané deliktní jednání za dostačující), ale zadala akreditované laboratoři LABTECH s.r.o. (zkušební laboratoř č. 1147), aby provedla odběr podzemní vody z vrtu nacházejícího se na pozemku parc.č. X za účelem zjištění, zda hnojivem DAM došlo současně k ohrožení, nebo znečištění podzemních. Z Protokolů o zkoušce č. 16734/2018 a č. 16736/2018, oba ze dne 31. 8. 2018, vyplývá, že dne 9. 8. 2018 byly z vrtu na pozemku parc.č. 2461 provedeny tzv. prostý a dynamický odběr podzemní vody. Výsledky shrnuje následující tabulka: