8 As 27/2012 — Nejvyšší správní soud

14 A 19/2024- 101 - text 11 14 A 19/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Kratochvíla a soudců Martina Bobáka a Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobce: proti žalovanému: za účasti: J. Č. bytem … zastoupen advokátkou Mgr. Lindou Havránkovou sídlem Dlouhá 13, Hradec Králové Ministerstvo dopravy sídlem nábř. Ludvíka Svobody 12, Praha 1 1. České dráhy, a.s., IČ 709 94 226 sídlem nábř. Ludvíka Svobody 12, Praha 1 2. J. L. bytem … o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2024, č. j. MD-17395/2023-130/46, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2024, č. j. MD-17395/2023-130/46 a rozhodnutí Drážního úřadu ze dne 2. 11. 2022, č. j. DUCR-65911/22/Fl, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 22 036 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, k rukám Mgr. Lindy Havránkové, advokátky. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V tomto rozsudku soud rozhodl, že závazné stanovisko orgánu územního plánování podle § 96b zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), nenahrazuje rozhodnutí o umístění stavby. I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 2. Drážní úřad jako speciální stavební úřad podle § 15 stavebního zákona vydal dne 2. 11. 2022 stavební povolení pro stavbu dráhy s názvem „ČS PHM Týniště nad Orlicí“ (prvostupňové rozhodnutí). Jde o stavbu technického řešení pracoviště čerpací stanice pohonných hmot pro drážní vozidla v areálu Českých drah v Týništi nad Orlicí. V rámci stavby byly mimo jiné zřízeny zpevněné plochy a základové konstrukce pro skladovací nádrže nafty, lehkého topného oleje a AdBlue a ocelová konstrukce zastřešení čerpací stanice o půdorysných rozměrech 16 x 7 m a výšky 8 m. České dráhy, a.s., osoba zúčastněná na řízení ad 1, jsou stavebníkem a byly účastníkem stavebního řízení před Drážním úřadem. 3. Žalobce je majitelem a obyvatelem rodinného domu, který se stavbou sousedí přes úzkou silnici. J. L., osoba zúčastněná na řízení ad 2, je majitelkou jiného domu, který také se stavbou sousedí přes úzkou silnici. Drážní úřad paní J. L. ani žalobce nepovažoval za účastníky stavebního řízení. 4. Nikdo z osob, které Drážní úřad zahrnul jako účastníky do stavebního řízení se proti rozhodnutí neodvolal. Nabylo tak právní moci a stavebník započal se stavbou. V současné době je stavba provozována ve zkušebním provozu. 5. Žalobce a osoba zúčastněná na řízení ad 2) se po zahájení stavby dozvěděli o vydaném stavebním povolení. Dne 24. 3. 2023, respektive 4. 4. 2023 podali proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání opomenutého účastníka řízení. 6. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím obě odvolání zamítl. 7. Žalovaný v prvé řadě uvedl, že je na správním uvážení Drážního úřadu, koho bude považovat za účastníka řízení. Neměl za to, že by Drážní úřad ve svém správním uvážení pochybil. Žalovaný se však odvolání nezamítl jako nepřípustné, ale projednal ho věcně. 8. Ohledně námitky žalobce, že stavebnímu řízení nepředcházelo územní rozhodnutí, žalovaný odkázal na závazné stanovisko orgánu územního plánování, které bylo podkladem prvostupňového rozhodnutí. Podle závazného stanoviska je záměr ve smyslu § 96b odst. 3 stavebního zákona přípustný z hlediska souladu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování. Podle žalovaného, pokud by stavba vyžadovala rozhodnutí o umístění stavby, tak by toto závazné stanovisko nebylo vydáno. Krajský úřad Královehradeckého kraje jako nadřízený orgán územního plánovaní přitom toto závazné stanovisko potvrdil. 9. Ke kvalitě bydlení žalovaný uvedl, že stavba je postavena v areálu železniční stanice, neovlivňuje okolní krajinu a využívá zastavěné území. Plocha je historicky určena k železniční dopravě. Stavba se nevymyká charakteru okolní zástavby, skladovacích a technických objektů ve zbývající části železniční stanice. Otázky hluku a osvětlení řeší závazné stanovisko Krajské hygienické stanice. 10. Žalovaný také poukázal na závazné stanovisko Krajského úřadu Královehradeckého kraje z hlediska zákona o ochraně ovzduší. Toto stanovisko plně potvrdilo závazné stanovisko Městského úřadu Kostelec nad Orlicí, které při splnění stanovených podmínek souhlasilo s umístěním, provedením a užíváním stavby čerpací stanice z pohledu ochrany ovzduší. II. Argumentace účastníků 11. Žalobce v žalobě vznesl následující žalobní body: 1) Žalobce byl zkrácen na svých procesních právech, neboť Drážní úřad jej nepřibral jako účastníka řízení. 2) Stavebnímu povolení nepředcházelo územní rozhodnutí ani územní souhlas. 3) Napadené rozhodnutí se nedostatečně vypořádalo s jeho námitkami ohledně narušení kvality bydlení a zvýšeného ruchu z provozu stavby. 4) Se stavbou bylo započato na základě nepravomocného stavebního povolení a byla postavena v rozporu s ním, pokud jde o odvod dešťových vod. 5) Závazné stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování ohledně souladu záměru s územním plánem a cíli územního plánování je chybné. 6) Závazné stanovisko orgánu ochrany ovzduší je chybné. 12. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout. Přitom odkázal na závěry napadeného rozhodnutí, na kterých trvá. 13. České dráhy, a.s., navrhly žalobu zamítnout. Ztotožnily se s argumentací žalovaného. 14. Dne 17. 7. 2024 se ve věci konalo jednání před soudem, při kterém žalobce i žalovaný setrvali na své argumentaci z písemných podání. 15. Žalobce při jednání zdůraznil, že prvoinstanční rozhodnutí považuje za nicotné. Dle jeho názoru se nejedná o stavbu dráhy, a proto k řízení nebyl příslušný Drážní úřad. Za tímto účelem žalobce soudu předložil technickou zprávu záměru, ve které se o záměru mluví jako o „stavbě na dráze“. III. Posouzení žaloby soudem III.1 Rozhodnutí správních orgánů nejsou nicotná 16. Nicotné je takové rozhodnutí, které trpí zásadními vadami jako je absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu, zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost, nesmyslnost), požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo založení práva něčemu, co v právním smyslu vůbec neexistuje, nedostatek právního podkladu k vydání rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, čj. 6 A 76/2001-96; či rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2008, čj. 8 Afs 78/2006-74). Žádnou z těchto vad však napadené rozhodnuti ani rozhodnutí prvostupňové netrpí. 17. Podle § 15 odst. 1 písm. b) stavebního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2018 Drážní úřad vykonával působnost stavebního úřadu u staveb drah. Mezi účastníky je sporu, zda záměr je stavbou drah nebo jde o „stavbu na dráze“, u kterých měl drážní úřad působnost podle tohoto ustanovení pouze ve znění účinném do 31. 12. 2017. 18. Dle městského soudu je podstatné, že záměr je stavbou, která bezprostředně souvisí s provozem dráhy. Jedná se o zařízení nezbytné pro pohyb motorových vozidel na dráze. Nicotnost přitom způsobuje pouze absolutní nepříslušnost správního orgánu. Byť o věcné působnosti může být spor, tak nejde v tomto případě o zjevné vybočení z mezí působnosti. III.2 Žalobce nebyl zkrácen na svých procesních právech 19. Žalobce namítá, že byl zkrácen na svých právech, neboť jej Drážní úřad nepovažoval za účastníka řízení. 20. Městský soud k tomu uvádí, že v soudním řízení správním se přezkoumává rozhodnutí odvolacího správního orgánu. Správní řízení přitom tvoří jeden celek. Případná chyba prvostupňového správního orgánu může být napravena v řízení před odvolacím správním orgánem. 21. V daném případě žalobce podal odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí. Žalovaný se s jeho odvolacími námitkami věcně vypořádal, z čehož lze dovozovat, že žalobce považoval za účastníka řízení. Ve správním řízení jako celku tedy nedošlo k nezákonnému zkrácení procesních práv žalobce. Tato námitka tak není důvodná. 22. Městský soud pro úplnost doplňuje, že se plně ztotožňuje s názorem žalovaného, vyjádřeným v napadeném rozhodnutí, byť ne zcela jednoznačně a explicitně, že žalobce (shodně jako osoba zúčastněná na řízení ad 2), měli být účastníky stavebního řízení. 23. Podle § 109 písm. e) účastníkem stavebního řízení je vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo prováděním stavby přímo dotčeno. 24. K výkladu tohoto ustanovení existuje bohatá judikatura správních soudů i Ústavního soudu. Podle ní ústavně konformním výkladem pojmu „sousední pozemek“ užitého v § 109 písm. e) stavebního zákona je výklad extenzivní. Sousedním pozemkem není pouze pozemek mající společnou hranici s pozemkem, na kterém má být stavba realizována (tzv. mezující pozemek). Sousedství je třeba chápat šířeji, neboť účinky provádění stavby se neprojevují jen v hranicích stavebního pozemku. Sousední nemo