1 Azs 16/2021 — Nejvyšší správní soud

3 Af 12/2022- 180 - text  3 Af 12/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: Česká televize, IČO 00027383 sídlem Na Hřebenech II 1132/4, 147 00 Praha 4 zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M. sídlem Jungmannova 24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 2. 2022, č. j. 5356/22/5300-22443-710132; ze dne 16. 2. 2022, č. j. 5713/22/5300-22443-710132; ze dne 16. 2. 2022, č. j. 5715/22/5300-22443-710132; ze dne 16. 2. 2022, č. j. 5716/22/5300-22443-710132 a ze dne 16. 2. 2022, č. j. 5717/22/5300-22443-710132 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí (dále jen „napadená rozhodnutí“), kterými žalovaný rozhodl o odvolání žalobkyně proti rozhodnutím Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) takto: - rozhodnutím č. j. 5356/22/5300-22443-710132 žalovaný změnil dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty vydaný Finančním úřadem pro hlavní město Prahu ze dne 26. 6. 2015, č. j. 4541766/15/2004-52522-105535 za zdaňovací období leden 2012, - rozhodnutím č. j. 5713/22/5300-22443-710132 žalovaný změnil dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty vydaný Finančním úřadem pro hlavní město Prahu ze dne 26. 6. 2015, č. j. 4545597/15/2004-52522-105535 za zdaňovací období únor 2012, - rozhodnutím č. j. 5715/22/5300-22443-710132 žalovaný změnil dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty vydaný Finančním úřadem pro hlavní město Prahu ze dne 26. 6. 2015, č. j. 4551159/15/2004-52522-105535 za zdaňovací období březen 2012, - rozhodnutím č. j. 5716/22/5300-22443-710132 žalovaný změnil dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty vydaný Finančním úřadem pro hlavní město Prahu ze dne 26. 6. 2015, č. j. 4553840/15/2004-52522-105535 za zdaňovací období duben 2012, - rozhodnutím č. j. 5717/22/5300-22443-710132 žalovaný změnil dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty vydaný Finančním úřadem pro hlavní město Prahu ze dne 26. 6. 2015, č. j. 4567009/15/2004-52522-105535 za zdaňovací období květen 2012. 2. Žalobkyně podala dne 16. 2. 2015 dodatečná daňová přiznání za výše uvedená zdaňovací období. V nich vykázala nadměrné odpočty ve výši 3 056 391 Kč za zdaňovací období leden 2012, 5 426 386 Kč za zdaňovací období únor 2012, 5 061 548 Kč za zdaňovací období březen 2012, 3 281 383 Kč za zdaňovací období duben 2012 a 2 573 743 Kč za zdaňovací období květen 2012. 3. Správce daně zvýšený nárok na odpočet daně neuznal a změnu daňové povinnosti vyčíslil v částkách 0 Kč. Proti původním dodatečným platebním výměrům se žalobkyně odvolala. 4. V rámci odvolacího řízení žalovaný reflektoval závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 22 6. 2016, věc C-11/15 ve věci Český rozhlas. Žalovaný uložil správci daně doplnit spisový materiál a vyzvat žalobkyni k prokázání specifikovaných skutečností. 5. Dne 31. 8. 2016 vyzval správce daně žalobkyni k prokázání specifikovaných skutečností. 6. Žalobkyně na výzvu správce daně reagovala vyjádřením ze dne 13. 10. 2016. 7. Po seznámení se se zjištěnými skutečnostmi reagovala žalobkyně vyjádřením ze dne 9. 12. 2016. 8. Žalovaný napadené dodatečné platební výměry změnil rozhodnutími ze dne 22. 12. 2016. 9. Žalobkyně rozhodnutí o odvolání napadla správní žalobou u zdejšího soudu. 10. Rozsudkem ze dne 21. 5. 2019, č. j. 3 Af 11/2017-195, soud první rozhodnutí žalovaného zrušil. Dospěl k závěru, že žalovaný při výpočtu daňové povinnosti žalobkyně pochybil, když vypočtený poměrný koeficient 7,894 % v rozporu s ustanovením § 75 odst. 3 ZDPH zaokrouhlil na 7 % a nikoli na celá procenta nahoru, jak stanoví zákon č. 253/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“). Ostatní žalobkyniny námitky shledal nedůvodnými. 11. Žalovaný dne 11. 10. 2021 uložil správci daně doplnit odvolací řízení. 12. Písemností ze dne 21. 12. 2021 žalovaný seznámil žalobkyni se zjištěnými skutečnostmi v rámci doplněného odvolacího řízení. 13. Žalobkyně na seznámení reagovala vyjádřením ze dne 19. 1. 2022. 14. Napadenými rozhodnutími žalovaný změnil hodnoty na ř. 40, 41, 43, 46, 50, 52 (ponížení o hodnotu představující televizní poplatky), 53, 63 a 66 dodatečných platebních výměrů (u dodatečného platebního výměru ze dne 26. 6. 2015, č. j. 4551159/15/2004-52522-105535 za zdaňovací období březen 2012 změnil rovněž hodnotu na ř. 44), v důsledku čehož zvýšil nároky žalobkyně na odpočet DPH. 15. Žalovaný při výpočtu vyšel z § 72 odst. 6, resp. § 75 odst. 1 ZDPH, kdy nárok na odpočet daně má plátce pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro své ekonomické činnosti. Poměrový koeficient pro určení rozsahu nároku žalobkyně na odpočet DPH stanovil metodou založenou na poměru výnosů z podnikatelské činnosti žalobkyně za rok 2012 a celkových výnosů žalobkyně za tentýž kalendářní rok. Vyšel přitom z poměru, který žalobkyně uvedla ve své Výroční zprávě o hospodaření za rok 2012 (dále jen „výroční zpráva“), tj. 7, resp. 8 %. Žaloba 16. Žalobkyně uvedla, že podala dodatečná daňová přiznání za zdaňovací období leden až květen 2012 proto, že dospěla k přesvědčení, že televizní poplatky nejsou úplatou za televizní vysílání. Dle žalobkyně proto neměly být zahrnuty do výpočtu koeficientu pro krácení daně. Správce daně ani žalovaný žalobkyni nepřisvědčili, avšak zdejší soud rozsudkem ze dne 21. 5. 2019 první rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný vydal nyní napadená rozhodnutí, která žalobkyně považuje za nesprávná. 17. Žalobkyně uvedla, že spor mezi ní a žalovaným přetrvává zejména ve dvou otázkách, a to 1) v otázce povahy činnosti žalobkyně spočívající v provozování televizního vysílání a 2) v otázce způsobu stanovení nároku na odpočet. K povaze činnosti žalobkyně 18. K otázce posuzování činnosti žalobkyně spočívající v provozování televizního vysílání žalobkyně uvedla, že obchodní sdělení vysílaná žalobkyní jsou nedílnou součástí vysílání žalobkyně a nelze je od ostatního obsahu oddělit. To je nejlépe patrné na pořadech obsahujících product placement, ve kterých jsou obchodní sdělení inkorporována do neobchodního pořadu, či na sponzorských vzkazech. 19. Žalobkyně odkázala na § 2 odst. 11 písm. j) zákona č. 231/2001 Sb. (zákon o vysílání), který označuje reklamu a další obchodní sdělení vysílaná mezi jinými pořady za další části vysílání. Z § 2 odst. 5 písm. a) zákona o vysílání dovozuje, že její vysílání má povahu činnosti především hospodářské. Z § 53 ZDPH dovozuje, že vysílání obchodních sdělení nemůže být samostatnou činností. 20. Žalobkyně uvedla, že vysílání provozuje ve všech podstatných rysech naprosto stejně jako ostatní provozovatelé. Její činnost by tedy měla být také hodnocena jako činnost ekonomická. Odlišný přístup považuje za diskriminaci. Způsob stanovení nároku na odpočet 21. K otázce způsobu stanovení nároku na odpočet daně žalobkyně uvedla, že žalovaný nepoužil jí navrženou metodu na základě poměru použití přijatých zdanitelných plnění pro ekonomickou činnost ve smyslu § 72 odst. 1 ZDPH. 22. Žalovaný použil údaj o poměru jejích výnosů v roce 2012, které žalobkyně vyčíslila ve své výroční zprávě za rok 2012. 23. Žalovaný dále do výpočtu nároku na odpočet zahrnul televizní poplatky, ač je zahrnout neměl. 24. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 22. 6. 2016, věc C-11/15 uvedl, že poplatky hrazené provozovatelům veřejnoprávního vysílání na základě zákona nejsou hodnotou, která by měla a mohla vstupovat do výpočtu nároku na odpočet daně. 25. Žalobkyně obecně ke krácení jejího nároku na odpočet uvedla, že by měla mít nárok na odpočet minimálně v souvislosti se všemi přijatými zdanitelnými plněními, která použila pro výrobu a vysílání pořadů na těch programech, na kterých se vysílá obchodní sdělení. Žalobkyně odkázala na judikaturu, z níž dovozuje, že její náhled je správný. 26. Ke konkrétnímu poměru použitému pro zkrácení nároku na odpočet daně žalobkyně uvedla, že mělo být správcem daně akceptováno jakékoli vhodné jí zvolené kritérium. 27. Žalobkyně navrhla pro případ, že by měl být její nárok na odpočet krácen, výpočet s využitím poměru vysílacího času programových stanic žalobkyně, na nichž je vysílána reklama a sponzorované vzkazy, na celkovém vysílacím času, tedy výpočet srovnatelný s metodou, kterou je nárok žalobkyně krácen od roku 2017 přímo na základě novely ZDPH. Žalobkyně uvedla, že nenavrhovala retroaktivní aplikaci této metody, ale pouze její použití na plnění přijatá v roce 2012. Žalobkyně má za to, že jí navržená metoda je v souladu s judikaturou správních soudů a není v rozporu