5 As 186/2021 — Nejvyšší správní soud

15 A 113/2024- 62 - text 10 15 A 113/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: Bc. M. H. proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí předsedy České advokátní komory ze dne 8. 11. 2024, č. j. 10.01-000464/24-0003 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalobci nebyl bezplatně určen advokát k poskytnutí právní služby dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v rozhodném znění (dále jen „zákon o advokacii“), konkrétně k zastoupení žalobce v řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2024, č. j. 27 Co 169/2024-387. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2024, č. j. 27 Co 169/2024-387 bylo částečně změněno usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. 10. 2023, č. j. 17 C 313/2022-185 tak, že uložená pořádková pokuta žalobci ve výši 30 000 Kč byla snížena na 10 000 Kč; ve zbytku bylo usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. 10. 2023, č. j. 17 C 313/2022-185 potvrzeno. Usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. 10. 2023, č. j. 17 C 313/2022-185 byla žalobci uložena pořádková pokuta (ve výši 30 000 Kč) za učiněné hrubě urážlivé podání formou zprávy elektronické pošty. II. Napadené rozhodnutí 2. Žalovaná neurčila žalobci advokáta ze dvou důvodů, a to protože: - žalobce řádně neprokázal, že je osobou, jejíž příjmové a majetkové poměry dle § 18c odst. 5 věty první zákona o advokacii ve vztahu k § 18c odst. 4 citovaného zákona odůvodňují určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně, - žádost žalobce je žádostí zneužívající právo na bezplatnou právní pomoc ve smyslu § 18c odst. 5 věty třetí zákona o advokacii. 3. Žalovaná v napadeném rozhodnutí poukázala na to, že od roku 2017 ve svém systému eviduje 53 žádostí žalobce o určení advokáta k poskytnutí právní služby, kdy mu bylo v 18 případech vyhověno. Ze zvyšující se aktivity žalobce žalovaná dovodila zjevné nadužívání institutu určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní pomoci. Dále žalobce neprokázal své příjmové a majetkové poměry. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaná vylíčila majetkové poměry žalobce a poukázala na to, že existence práva k nemovitostem představuje majetkovou hodnotu, kterou lze zpeněžit a posléze takový výtěžek použít na zaplacení odměny právního zástupce. III. Žaloba včetně jejího doplnění 4. Žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a nesprávné právní posouzení, které spatřoval v následujících skutečnostech. Poukázal na to, že dávky, které jsou mu vypláceny, jsou účelově určeny na obživu a úhradu bydlení. Zdůraznil, že jako osoba invalidní, evidovaná na úřadu práce, má minimální možnost zvýšit svůj příjem vlastní prací. Žalovaná tak k nemajetnosti žalobce nepřihlédla v rozporu s § 18c zákona o advokacii. Dále žalobce namítal, že ho žalovaná nutí zpeněžit spoluvlastnické podíly na nemovitosti vlastněné za účelem vlastního bydlení či rodinné rekreace, které zdědil a do kterých mu nebyl umožněn přístup. Požadavek žalované není racionální, neboť žalobce podíly ke zděděné nemovitosti, práva a povinnosti v bytovém družstvu s právem nájmu družstevního bytu zařadil mezi nemovitosti sloužící k rodinnému bydlení a rekreaci, nikoli mezi nemovitosti vlastněné za účelem obchodování, z čehož by byl schopný získat finanční prostředky na odměnu právního zástupce z řad advokátů. K uvedenému pak žalobce poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 3 A 68/2023 a citoval rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 23/2009 a sp. zn. 1 As 70/2008. 5. Žalobce dále spatřoval nezákonnost napadeného rozhodnutí v tom, že žalovaná podmiňuje určení advokáta nejrůznějšími podmínkami [předložení bankovních výpisů za období 6 měsíců, prokázání skutečné výše příjmu ze závislé činnosti, předložení nájemní smlouvy na družstevní byt, prokázání skutečné výše nájemného a (ne)ozřejmění důvodu (ne)schopnosti I. H. (dále jen „I. H.“) poskytnout zápůjčku na úhradu požadovaného právního zastoupení], které žalobce nesplnil, aniž by uvedené podmínky byly zakotveny v zákoně. Dle žalobce se příjmy z hmotného a sociálního zabezpečení prokazují výpisem z účtu a další příjmy se prokazují odpovídajícím dokladem, přičemž setrval na závěru, že předložený výpis z účtu za červenec 2024 je dostatečný. Doklady o výši výdajů či výdajové poměry nejsou zákonnou podmínkou poskytnutí právní služby bezplatně. Pokud žalovaná hodlala s odkazem na neprokázání skutečné výše nájemného žádost žalobce zamítnout, bylo na místě, aby žalobce vyzvala k objasnění výše uvedeného a posléze se tím zabývala. K uvedenému žalobce poukázal na dezinterpretaci § 18c odst. 4 věty první a druhé a odst. 5 věty první zákona o advokacii. Žalovaná si podle něj toliko domyslela určité skutkové okolnosti, že žalobce byl příjemcem příspěvku na životní náklady, aniž by to mělo oporu ve spise. Dle žalobce není objektivní ani racionální vydávat za příspěvek na životní náklady příjem, který žalobce zařadil mezi „překlenovací půjčky na jídlo, výživné, nájemné z důvodu nedostatku příjmů na základní životní potřeby“. Žalobce dále zdůraznil, že ze zákona o advokacii neplyne, že schopnosti třetích osob jsou pro poskytnutí právní služby rozhodné. Stejně tak žalobce spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí v konstatování, že nedoložil existenci a výši svého dluhu vůči I. H. 6. Žalobce dále namítl nesprávné právní posouzení spočívající v tom, že žalovaná v napadeném rozhodnutí nevycházela z jeho aktuálních majetkových poměrů, ale z příčin, pro které se dostal do tíživé finanční situace a které nastaly v minulosti (IV. ÚS 659/12 a I. ÚS 2557/13); zákon o advokacii přitom takovéto kritérium pro posouzení nestanovil. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pak žalobce odůvodnil rovněž tím, že uložení tří pořádkových pokut nijak neprokazuje, že má dostatek prostředků k úhradě odměny právního zástupce z řad advokátů. Dílčí závěr žalované o tom, že žalobce se do dluhů dostal právě tím, že učinil hrubě urážlivé podání a hrubě urážel soudní osoby v občanském soudnictví, ze spisu nevyplývá; k uvedenému žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 17/2025. 7. Konečně žalobce spatřoval nezákonnost napadeného rozhodnutí ve skutečnosti, že dle závěru žalované se bezdůvodně vyhýbá dosahování adekvátních příjmů a lepší dispozice pro profesní uplatnění nevyužívá. Skutečnost, že se žalobce pokoušel najít zaměstnání, lze dovodit z toho, že se přihlásil jako uchazeč o zaměstnání na úřad práce. Co se týče povinnosti přihlédnout k nemajetnosti žadatele při posuzování jeho majetkových poměrů, žalobce poukázal na rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2473/2014. 8. K poslednímu důvodu neurčení advokáta, tj. nadužívání institutu určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní pomoci, žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť v odůvodnění žalovaná pouze odkazuje na počet žalobcových žádostí o určení advokáta, aniž by jeho postup blíže konkretizovala. Pojem „nadužívání práva“ je dle mínění žalobce nutno vykládat úžeji v situaci, kdy se žalobce domáhá určení advokáta pro podání ústavní stížnosti, neboť se jedná o poslední možnost, jak hájit svá práva zasažená předchozím postupem orgánů soudní moci. Neurčení advokáta k podání ústavní stížnosti může pro žadatele znamenat porušení práva zakotveného v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 LZPS. Žalovaná ve svém rozhodnutí žádné zjevné „úměry“, ze kterých by vyplývala nesporná a jednoznačná neúměrnost uplatňování práva na bezplatnou právní pomoc, neuvedla; k uvedenému pak žalobce poukázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 3 A 68/2023, bod 32. IV. Vyjádření žalované 9. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Shrnula dosavadní průběh řízení a odkázala na napadené rozhodnutí. Upozornila, že napadené rozhodnutí stojí na třech zákonných důvodech (poznámka soudu: dvou zákonných důvodech), které jsou rozvedeny na sedmi stranách textu, jenž je členěn do 18 bodů (poznámka soudu: 10 bodů). 10. Zdůraznila, že ke dni sepisu vyjádření není zřejmé, zda si žalobce podal avizovanou ústavní stížnost sám bez zastoupení advokátem. Pokud ne, uplynula mu lhůta k jejímu podání, a pokud ano, a došlo též k jejímu odmítnutí z procesních důvodů. Soudní řízení se pak stalo sporem akademickým, protože předmět poptávané právní služby buď zanikl (případným odmítnutím ústavní stížnosti) nebo uplynula lhůta k podání ústavní stížnosti. Žalovaná poukázala na to, že žalobce si ústavní stížnost (tj. právní službu, v níž poptával u žalované svou žádostí bezplatné určení advokáta) v jiných věcech podal sám, a to bez právního zastoupení; k uvedenému pouk