15 A 119/2024 – Městský soud v Praze

15 A 119/2024- 34 - text  7 15 A 119/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: Z. Š. proti žalované: Česká advokátní komora se sídlem Praha 1, Národní třída 16 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 9. 2024 č.j. 10.04-000055/24-0002 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná rozhodla tak, že žalobkyni se advokát k poskytnutí právní služby za úplatu podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“) neurčuje. 2. V napadeném rozhodnutí žalovaná uvedla, že žádostí ze dne 20. 8. 2024 (dále jen „žádost“) požádala žalobkyně o určení advokáta k poskytnutí úplatné právní služby dle § 18c zákona o advokacii k zastoupení v řízení o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2024 č.j. 5 As 161/2023-27. V příloze k žádosti pod bodem 3 žalobkyně uvedla, že jména dvou advokátů, kteří odmítli právní službu ve věci poskytnout, neuvádí. Žalobkyně tedy nedoložila, že by jí nejméně dva advokáti k její žádosti právní službu odmítli poskytnout. Neosvědčila tak nemožnost zajištění si právní služby jinak, tj. na smluvním základě, jak upravuje § 18 odst. 2 zákona o advokacii. Žalovaná zdůraznila, že je zcela v dispozici žalobkyně, které advokáty a jakým způsobem osloví. Žalobkyni jsou velmi dobře známy zákonné podmínky určování advokátů k poskytování právních služeb žalovanou, neboť je jedním z nejčastějších žadatelů o zajišťování si právní pomoci tímto způsobem. Žalobkyně tedy nesplnila podmínky dle § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zákona o advokacii, s nimiž zákon o advokacii spojuje vznik práva na určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu, a z toho důvodu nebylo její žádosti vyhověno. 3. Žalobkyně v žalobě předeslala, že v podání ze dne 20. 8. 2024, které přiložila k žádosti, uvedla své pochybnosti o zákonnosti přílohy č. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 120/2018 Sb., neboť lze důvodně pochybovat o zákonnosti požadavku uvádět v žádosti jména dvou advokátů, kteří odmítli právní službu ve věci poskytnout, jelikož nový formulář žádosti „za úplatu“ je totožný s formulářem žádosti přede dnem 1. 1. 2024, který je nadále určený pro „bezplatné“ poskytnutí právní služby. Tento nový formulář vychází z nového znění § 18c odst. 4 věta druhá zákona o advokacii, které se týká žádosti o poskytnutí právní služby „bezplatně“, nikoli „za úplatu“. Vzhledem k tomu, že nový formulář žádosti „za úplatu“ nemá oporu v § 18 odst. 2 a v § 18c odst. 3 ve spojení s § 18c odst. 2 zákona o advokacii, v nichž se nové rozlišení na poskytnutí právní služby „bezplatně“ a „za úplatu“ neprojevilo, nelze dospět k závěru, že žalobkyně nesplnila podmínky dle § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zákona o advokacii. 4. Žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné s ohledem na neurčitost výroku, v němž není uvedeno, v jaké věci se advokát neurčuje. 5. Dále namítla, že výrok napadeného rozhodnutí je vnitřně rozporný, neboť zákon o advokacii ve znění účinném ode dne 1. 1. 2024 nepočítá s určením advokáta za úplatu ve svém ustanovení § 18 odst. 2. 6. Namítla rovněž nezákonnost napadeného rozhodnutí s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 44/21. Novela zákona o advokacii nemá žádnou spojitost se zákonem č. 349/2023 Sb. (část osmnáctá, články XXX a XXXI), která vyžadovala společné projednání zákonodárcem, což svědčí o tom, že novela zákona o advokacii je pouze „přílepkem“ k zákonu č. 349/2023 Sb. Novela zákona o advokacii se tedy neprojevila v ustanovení § 18 odst. 2, neboť toto ustanovení nadále obsahuje pouze právo na určení advokáta k poskytnutí a) právní porady podle § 18a a b) právní služby podle § 18c, tj. bezplatné právní služby. Jelikož nový formulář žádosti „za úplatu“ nemá oporu v § 18 odst. 2 a v § 18c odst. 3 ve spojení s § 18c odst. 2 zákona o advokacii, nelze dospět k závěru, že žalobkyně nesplnila podmínky dle § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zákona o advokacii. 7. Žalobkyně navrhla, aby soud zvážil, zda novela zákona o advokacii není protiústavní ve smyslu čl. 95 odst. 2 Ústavy a předložil věc Ústavnímu soudu k posouzení uvedené otázky. 8. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Poznamenala, že žalobkyně se s žádostmi o určení advokáta k poskytnutí právní služby na žalovanou obrací setrvale. V označené věci byla ústavní stížnost ze strany žalobkyně podána, ačkoli v žádosti neuvedla, zda si ústavní stížnost podala sama (bez právního zastoupení). Žalované je známo, že usnesením ze dne 24. 9. 2024 sp. zn. II. ÚS 2410/24 byla ústavní stížnost žalobkyně odmítnuta. Žalobu přitom žalobkyně podala dne 27. 11. 2024, kdy jí již muselo být zřejmé, že ani případný procesní úspěch v soudním řízení jí neumožní „obnovit“ řízení před Ústavním soudem. Žalovaná dále odkázala na bod 12 odůvodnění usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2024 č.j. 6 Afs 79/2024-20, v němž se soud zabýval principem vigilantibus iura, jehož uplatnění se žalovaná v řadě řízení před různými senáty správního soudu dovolává. Předmětné řízení se tak stalo sporem akademickým, jelikož žalobkyni prima facie nejde a nemůže jít o skutečnou ochranu jejích veřejných subjektivních práv. 9. Ve vztahu k žalobní argumentaci žalovaná zdůraznila, že k žádosti je nutné doložit vyjádření oslovených advokátů, že poptávanou službu odmítají poskytnout. Podotkla též, že žalobkyně jako žadatelka nebyla poučována o aktuálních podmínkách určování advokátů, neboť tohoto poučení se jí již dříve dostalo sdělením žalované č.j. 10.32-000052/24-0002 ze dne 6. 2. 2024. 10. Žádost podala žalobkyně v létě 2024, tj. již za účinnosti zákona č. 349/2023, který se týká i novely zákona o advokacii. Tato novela přinesla nově znění § 23 odst. 5, které je ovšem nutno číst ve vztahu k ustanovení § 18c odst. 3 zákona o advokacii. Zákonodárce ovšem ani novelou provedenou uvedeným zákonem nezměnil znění § 18 odst. 2 zákona o advokacii. Žalobkyně neosvědčila dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii to, že by si nemohla zajistit poskytnutí právních služeb jinak. 11. V podání ze dne 14. 5. 2025 žalobkyně sdělila, že se nařízeného jednání nezúčastní a svou neúčast na ústním projednání věci omluvila. Dále zdůraznila, že jí nemůže být na újmu nezájem žalované na určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu žadatelům, kteří nesplňují podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů a ani si nemohou zajistit poskytnutí právních služeb jinak. Protože povinnosti mohou být ve smyslu čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích, nelze implicitně dojít k závěru, že si žalovaná může bez výslovné zákonné právní úpravy nastavit pravidla a podmínky pro určení advokáta za úplatu tak, že ztíží žadateli přístup k soudu. Mezeru v zákoně může odstranit pouze zákonodárce, který však žádné podmínky pro určení advokáta za úplatu v novele zákona o advokacii ve znění od 1. 1. 2024 jasně, určitě a srozumitelně nevyjádřil. 12. Z ústního jednání, které se konalo dne 20. 5. 2025, se oba účastníci písemně omluvili. 13. Při rozhodování o žalobě soud vycházel zejména z následující právní úpravy: 14. Podle § 18 odst. 2 písm. b) zákona o advokacii ten, kdo nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů a ani si nemůže zajistit poskytnutí právních služeb jinak (dále jen „žadatel“), má právo, aby mu Komora na základě jeho včasné žádosti určila advokáta k poskytnutí právní služby podle § 18c. 15. Podle § 18c odst. 1 zákona o advokacii žadatel, který není ve věci, v níž žádá poskytnutí právní služby, zastoupen jiným advokátem nebo osobou podle § 2 odst. 2 písm. a), má právo, aby mu Komora určila advokáta k poskytnutí právní služby. V téže věci může být žadateli určen Komorou advokát pouze jednou; to neplatí, odmítne-li v této věci dříve určený advokát poskytnout právní služby z důvodů uvedených v § 19, nebo nastane-li situace uvedená v § 20 odst. 2. 16. Podle § 18c odst. 3 zákona o advokacii nejde-li o poskytnutí právní služby na náklady státu podle § 23 odst. 3, je žadatel povinen v žádosti podle odstavce 2 doložit, že se neúspěšně pokusil zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů. 17. Podle § 23 odst. 3 zákona o advokacii, byl-li advokát určen podle § 18c k poskytnutí právní služby bezplatně a spočívá-li právní služba v zastoupení v řízení před orgány veřejné správy a v řízení před Ústavním soudem, hradí jeho odměnu stát podle právního předpisu upravujícího mimosmluvní odměnu, není-li stanoveno jinak. V ostatních věcech má advokát určený podle § 18c k poskytnutí právní služby bezplatně pouze nárok na poskytnutí náhr