2 As 31/2005 — Nejvyšší správní soud

15 A 63/2025- 32 - text  11 15 A 63/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobce: H. A. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Čižinským se sídlem Varšavská 714/38, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 1. 4. 2025 č. j. MV-1096-3/SO-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž ministr vnitra zamítl rozklad podaný žalobcem proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru všeobecné správy ze dne 15. 11. 2024 č. j. MV-189121-44/VS-2021 (dále jen prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaný podle § 11 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), ve znění pozdějších předpisů zamítl žádost žalobce o udělení státního občanství České republiky (dále též jen „žádost“) z důvodu nesplnění podmínky stanovené v § 14 odst. 6 zákona o státním občanství České republiky. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ministr vnitra stručně shrnul průběh řízení a zrekapituloval obsah rozkladu. V něm žalobce odkázal na to, že by při rozhodování o žádosti měla být zohledněna celková délka jeho pobytu v České republice a jeho věk. Poukázal rovněž na to, že nemá jinou zemi, ve které by mohl žít, a dále na skutečnost, že je jediným z rodiny, kdo státní občanství České republiky nemá. Domnívá se, že neudělení státního občanství je v rozporu se zásadou jednotného státního občanství v rodině. Opomenutí všech těchto faktorů vede dle žalobce k tomu, že zamítavé prvostupňové rozhodnutí není řádně odůvodněno, a lze tedy pochybovat o jeho spravedlnosti. V rámci vypořádání těchto rozkladových námitek ministr vnitra konstatoval, že ze spisového materiálu vyplývá, že k žádosti bylo připojeno potvrzení Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 7. 6. 2022 (stav osobního daňového účtu k témuž datu), podle něhož měl žalobce po celé rozhodné období (tj. v období od 8. 9. 2018 do 8. 9. 2021) nedoplatek na dani z přidané hodnoty ve výši 130 119,55 Kč. Správní orgán I. stupně konstatoval, že žalobce porušil závažným způsobem povinnosti stanovené zvláštním právním předpisem upravujícím daně, a proto podmínku pro udělení státního občanství stanovenou v § 14 odst. 6 zákona o státním občanství České republiky nesplňuje. Ministr vnitra dále konstatoval, že o udělení státního občanství České republiky žádá žalobce opakovaně. Zamítnutí jeho předchozí žádosti bylo předmětem řízení o správní žalobě, o čemž svědčí rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2017, č. j. 7 As 275/2016-50, podle něhož: „(…) Po cizinci, který žádá o udělení státního občanství, lze oprávněně požadovat znalost několika v zákoně o státním občanství uvedených právních předpisů. Orientace v těchto předpisech svědčí o řádné integraci žadatele a jeho skutečné snaze stát se plnoprávným občanem. Bagatelizování porušování právních předpisů českého právního řádu, tím spíše za situace, kdy žalobce z důvodu opakovaně podávaných žádostí o udělení občanství věděl, že po něm budou požadovány doklady prokazující splnění právních povinností (…). Stěžovatel byl nepochybně obeznámen se zákonnými předpoklady, které budou posuzovány v souvislosti s řízením o žádosti o státní občanství. Bylo proto v jeho zájmu, aby před správním orgánem prokázal, že v jeho případě už nebude docházet k porušování předpisů na úseku veřejného zdravotního pojištění. Po žadateli o udělení státního občanství lze dle smyslu a účelu zákona o státním občanství požadovat bezpodmínečné plnění veškerých zákonných povinností, pokud se nejedná, ve smyslu zmiňovaného principu proporcionality, o porušení marginální, či zcela jednorázová. O taková porušení se však s ohledem na opakované neplacení záloh ze strany stěžovatele a vznik opakovaných nedoplatků v řádu tisíců, zcela jistě nejednalo.“ 3. Ministr vnitra ze spisového materiálu i z citovaného rozsudku dovodil, že problémy s plněním povinností stanovených zvláštními právními předpisy vymezenými v § 14 odst. 6 zákona o státním občanství České republiky má žalobce dlouhodobě. Jde-li o předchozí dluhy na veřejném zdravotním pojištění, které byly důvodem pro nevyhovění jeho předchozí žádosti, žalobce nyní již povinnost hradit pojistné na veřejné zdravotní pojištění nemá, neboť se stal státním pojištěncem (Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky jej eviduje v kategorii „osoba pečující“). Podle § 15 odst. 4 zákona o státním občanství České republiky může být splnění podmínky stanovené v § 14 odst. 6 prominuto, pokud žadatel odstranil způsobený škodlivý následek nebo učinil účinná opatření k jeho odstranění. Ministr vnitra nemohl přisvědčit názoru, že by mělo být při posuzování možnosti prominutí splnění podmínky přihlédnuto k době vzniku dluhu vůči Finanční správě České republiky. Naopak skutečnost, že žalobce nedoplatek neuhradil v době jeho vzniku, ale až v souvislosti s řízením o žádosti o udělení státního občanství České republiky, je v rozporu s požadavky uvedenými ve výše uvedeném rozsudku. Ministr vnitra proto na základě zjištěných okolností nemohl dovodit předpoklad, že žalobce by svým zákonným povinnostem do budoucna dostál již jako státní občan České republiky. Zároveň nelze přehlédnout značnou výši dlužné částky (130 119,55 Kč). 4. Na základě shora uvedeného se ministr vnitra rozhodl nesplnění podmínky stanovené v § 14 odst. 6 zákona o státním občanství České republiky žalobci rovněž neprominout. Uvedl, že při hodnocení splnění uvedené zákonné podmínky zohlednil principy řádného fungování systému veřejných financí, přičemž každý, kdo se uchází o udělení státního občanství České republiky, musí beze zbytku plnit zákonné povinnosti a platit povinné veřejné platby. 5. Ve vztahu k tvrzením žalobce, která se týkala délky jeho pobytu a integrace do společnosti v České republice, ministr vnitra uvedl, že správní orgán I. stupně v rámci prvostupňového rozhodnutí integraci žalobce do společnosti v České republice ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o státním občanství České republiky nijak nezpochybnil. Důvodem pro zamítnutí žádosti bylo nesplnění podmínky stanovené v § 14 odst. 6 zákona o státním občanství České republiky, přičemž pro její posouzení není míra žalobcovy integrace do společnosti v České republice ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o státním občanství České republiky rozhodná. 6. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal splnění podmínky stanovené v § 14 odst. 6 zákona o státním občanství České republiky, neboť v rozhodném období porušil závažným způsobem povinnosti vyplývající ze zvláštních právních předpisů na úseku daní, přičemž pro prominutí splnění této podmínky ministr vnitra neshledal důvod, se ministr vnitra ztotožnil s právním názorem správního orgánu I. stupně, a proto žalobcův rozklad zamítl. 7. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce předně uvedl, že je Palestinec, takže je osobou bez státní příslušnosti. V ČR žije od roku 1982 se svou rodinou. S manželkou mají dvě dcery a všichni v rodině kromě něj mají české státní občanství. O státní občanství žádal již opakovaně, avšak vždy neúspěšně, přičemž zamítavá rozhodnutí byla zdůvodňována různým způsobem. Dne 8. 9. 2021 opětovně požádal o udělení českého státního občanství. Po extrémně dlouhém řízení vydal žalovaný dne 15. 11. 2024 prvostupňové rozhodnutí, kterým žádost zamítl, protože žalobce až v průběhu řízení uhradil nedoplatek na dani z přidané hodnoty ve výši 130.119,55 Kč. Tento nedoplatek vznikl v roce 2002, tj. cca 19 let před podáním žádosti tak, že finanční úřad neuznal odpočet DPH, který žalobce v roce 2002 uplatnil, a to z důvodu nevěrohodnosti tehdejšího žalobcova obchodního partnera. Ministerstvo vnitra nevyhovělo žádosti žalobce o prominutí splnění podmínky dle § 15 odst. 4 zákona o státním občanství České republiky s odůvodněním, že měl nedoplatky (na zdravotním pojištění) již dříve a že onen dluh uhradil až během žádosti o udělení státního občanství. V rozkladu žalobce poukázal na své extrémně silné důvody pro udělení státního občanství (bezdomovectví, rodinné vazby, dlouhý pobyt, vysoký věk, zdravotní stav) a na netypické okolnosti vzniku a přetrvávání daňového dluhu a dále uvedl, že prvostupňové rozhodnutí se soustředilo pouze na negativní okolnosti proti němu a nikoli na to, co je v jeho prospěch. Ministr vnitra však rozklad napadeným rozhodnutím zamítl a v jeho odůvodnění uvedl více méně stejnou argumentaci jako v prvostupňovém rozhodnutí. Doplnil pouze, že integrace do české společnosti nehraje při posuzování podmínky dle § 14 odst. 6 zákona o státním občanství roli. K tomu, zda tato integrace hraje roli při posuzování možnosti