15 A 88/2025 – Městský soud v Praze

15 A 88/2025- 82 - text  12 15 A 88/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: A. B. zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě ze dne 8. 1. 2025 na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 4. 12. 2024 jeho žádost o udělení dočasné ochrany zaevidovanou pod sp. zn. OAM-418231/DO-2024 jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o udělení dočasné ochrany zaevidované pod č. j. OAM-418231/DO-2024. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 24 538,80 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobou ze dne 8. 1. 2025 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud vyslovil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci dne 4. 12. 2025 vrátil jeho žádost o udělení dočasné ochrany jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Zároveň navrhl, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobce a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o udělení dočasné ochrany žalobci. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný vyhodnotil předmětnou žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou z důvodu, že žalobci byla udělena dočasná ochrana v jiném členském státě Evropské unie (dále jen „EU“), konkrétně v Polsku. Nezákonnost postupu žalovaného spatřuje v aplikaci § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“) rozšiřujícího důvody pro vyloučení osoby z poskytnutí dočasné ochrany nad rámec směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) ve spojení s prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana, a též s prováděcím rozhodnutím Rady (EU) ze dne 25. 6. 2024 o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382 (dále jen „prováděcí rozhodnutí 2022/382“). 3. Nezákonný postup žalovaného byl zaměřen přímo proti žalobci a došlo jím k zásahu do jeho práv. Žalobce je v důsledku nezákonného postupu žalovaného oprávněn k pobytu na území České republiky (dále jen „ČR“) pouze po pevně ohraničenou dobu 90 dnů jakožto držitel ukrajinského biometrického cestovního dokladu a v návaznosti na to a s ohledem na neexistenci pobytového oprávnění v jiném členském státě EU je proti své vůli nucen k návratu na území Ukrajiny, kde probíhá válečný konflikt. Žalobce je státním občanem Ukrajiny a vlivem invaze vojsk Ruské federace na území Ukrajiny byl donucen opustit domovskou zemi a vysídlit se na území členských států EU. Dne 19. 7. 2024 žalobce vstoupil na území Polska a získal zde tzv. PESEL (Powszechny Elektroniczny Systém Ewidencji Ludności, česky Univerzální elektronický systém pro evidenci obyvatelstva). K tomu uvedl, že každý, kdo si na území Polské republiky zaeviduje pobyt na více než 30 dní, získá toto identifikační číslo automaticky. Přidělení tohoto identifikačního čísla však samo o sobě nevypovídá nic o pobytovém statusu cizince a neznamená, že by měl cizinec na území Polské republiky dočasnou nebo mezinárodní ochranu nebo jiný typ oprávnění k pobytu na území Polska. Vzhledem ke zhoršující se bezpečnostní situaci v zemi původu a jejímu nepříznivému vývoji požádal žalobce dne 4. 12. 2024 na příslušném pracovišti žalovaného o udělení dočasné ochrany na území ČR. Žalobce tedy ke dni podání žádosti nebyl fakticky držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě EU. Přesto mu byla žádost o udělení dočasné ochrany vrácena s odůvodněním, že žalobce získal v minulosti dočasnou ochranu v jiném členském státě. 4. Výluku ze soudního přezkumu zakotvenou v § 5 odst. 2 Legis Ukrajina považuje žalobce za rozpornou s unijním právem, a tudíž neaplikovatelnou. 5. Ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina rovněž nemělo být ve věci žalobce aplikováno, neboť žalobce nebyl ke dni podání žádosti držitelem dočasné ochrany v žádném jiném členském státě EU. Dané ustanovení je současně v rozporu s unijním právem, a to konkrétně s čl. 28 směrnice o dočasné ochraně. Tento článek obsahuje taxativní výčet důvodů pro vyloučení vysídlené osoby z poskytnutí dočasné ochrany, přičemž vnitrostátnímu zákonodárci nepřísluší rozšiřovat a doplňovat tento článek o další důvody. Současně prováděcí rozhodnutí nevylučuje použití čl. 28 a čl. 29 směrnice o dočasné ochraně. Členské státy se dohodly, že nebudou aplikovat pouze čl. 11 směrnice o dočasné ochraně. Lex Ukrajina však nad rámec směrnice o dočasné ochraně formuluje další důvody nepřijatelnosti žádosti, kdy se řízení o žádosti cizince vysídleného z Ukrajiny nezahajuje, ale žádost se vyřizuje faktickým úkonem žalovaného. Tím nepochybně dochází k vyloučení dotčené osoby z poskytnutí dočasné ochrany s ještě závažnějšími důsledky, než by mělo rozhodnutí o neudělení dočasné ochrany podle § 9 Legis Ukrajina. Stěžejním následkem posouzení žádosti žalobce jako nepřijatelné je to, že žalobce je ponechán na území ČR bez platného pobytového oprávnění a s hrozbou nuceného návratu na území Ukrajiny. Aplikovaný § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina představuje nepřípustné rozšíření důvodů pro vyloučení osoby z poskytnutí dočasné ochrany nad rámec směrnice o dočasné ochraně. 6. Vyloučení možnosti přesídlení osob vysídlených z území Ukrajiny z jednoho členského státu EU do jiného zjevně nebylo ani záměrem unijního zákonodárce. To vyplývá z čl. 26 odst. 4 směrnice o dočasné ochraně, který výslovně zmiňuje možnost přemístění vysídlené osoby z jednoho členského státu EU do jiného, přičemž také zavádí pravidlo týkající se skončení platnosti pobytového oprávnění v jednom členském státě EU přemístěním do jiného. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl. Poznamenal, že žalobce sám do tiskopisu žádosti uvedl, že požádal o udělení dočasné ochrany v Polské republice. Otázka na dočasnou ochranu v jiném státě je přitom přeložená do ukrajinštiny, žalobce proto může těžko namítat, že nevěděl, co vyplňuje. Žalovaný současně ověřil, že žalobce již není držitelem dočasné ochrany v Polské republice, a to prostřednictvím společné evropské platformy pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany Temporary Protection Platform (dále jen „TPD“). Zde skutečně již žalobce nefiguruje jako držitel dočasné ochrany v Polské republice, resp. záznam o tom, že byl držitelem dočasné ochrany byl polskou stranou smazán. 8. Byť žalobce již není v Polské republice držitelem dočasné ochrany, žalovaný má za to, že je stále naplněn důvod pro vyhodnocení jeho žádosti jako nepřijatelné, minimálně ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina, k jehož naplnění postačí, pokud cizinec v jiném členském státě dočasnou ochranu získal; žádná další podmínka již není třeba. 9. Žalovaný dále poukázal na to, že institut nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu není směrnicí o dočasné ochraně upraven. Členské státy jsou vzhledem k tomu, že směrnice o dočasné ochraně stanoví pouze minimální normy pro poskytování dočasné ochrany, nutně vedeny k tomu, že některé otázky související s její aplikací musí upravit vnitrostátním právem. 10. S odkazem na preambuli směrnice o dočasné ochraně žalovaný konstatoval, že z pohledu evropského zákonodárce je nežádoucí druhotný pohyb držitelů dočasné ochrany mezi členskými státy. Podobně je třeba nahlížet na situaci, kterou evropský zákonodárce úplně nepředpokládal, tedy druhotný pobyt s dlouhodobou „zastávkou“ v zemi, ve které došlo k událostem, které měly za následek vznik situace hromadného přílivu vysídlených osob. I z pohledu samotné směrnice o dočasné ochraně je takové jednání nežádoucí a je jedno, zda se v rámci tohoto pohybu cizinec dočasné ochrany vzdá nebo mu oprávnění k dočasné ochraně zanikne plynutím času. Ač je regulace sekundární migrace řazena mezi cíle směrnice o dočasné ochraně, sama neupravuje nástroje, které by měly být v případech nepředvídaných čl. 15 či čl. 26 aplikovány. Lex Ukrajina proto k provedení tohoto cíle směrnice o dočasné ochraně upravuje institut nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu. 11. Existence čl. 15 a čl. 26 směrnice o dočasné ochraně je