15 Af 10/2025 – Městský soud v Praze

15 Af 10/2025- 40 - text 11 15 Af 10/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: CORLEONE, SE, IČO: 24232041 sídlem Žitomírská 468/23, 101 00 Praha 10 zastoupená advokátem JUDr. Igorem Andrýskem sídlem Svatopetrská 35/7, 617 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2025, č. j. 7484/25/5300-21444-711869 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil tyto dodatečné platební výměry vydané Finančním úřadem pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 5. 2. 2024: - dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) č. j. 769326/24/2010-53522-111195, kterým byla za zdaňovací období měsíce dubna roku 2020 žalobkyni doměřena DPH ve výši 186 585 Kč, a současně bylo rozhodnuto o zákonné povinnosti uhradit penále ve výši 37 317 Kč; - dodatečný platební výměr na DPH č. j. 769350/24/2010-53522-111195, kterým byla za zdaňovací období měsíce května roku 2020 žalobkyni doměřena DPH ve výši 258 573 Kč, a současně bylo rozhodnuto o zákonné povinnosti uhradit penále ve výši 51 715 Kč - a dodatečný platební výměr na DPH č. j. 769361/24/2010-53522-111195, kterým byla za zdaňovací období měsíce června roku 2020 žalobkyni doměřena DPH ve výši 150 192 Kč, a současně bylo rozhodnuto o zákonné povinnosti uhradit penále ve výši 30 039 Kč (dále jen „dodatečné platební výměry“). Prvostupňový správce daně dospěl k závěru, že hmotněprávní podmínky nároku na odpočet DPH dle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro předmětná zdaňovací období (dále jen „ZDPH“) u posuzovaných plnění od společnosti SocMed Station s.r.o. (dále jen „SocMed Station“) byly splněny a žalobkyně věděla, resp. vědět měla a mohla, že se účastní obchodních transakcí zasažených podvodem na DPH. 2. Žalovaný po komplexním posouzení dané věci dospěl odlišně od prvostupňového správce daně k závěru, že hmotněprávní podmínky pro vznik a uplatnění nároku na odpočet DPH z posuzovaných plnění splněny nebyly. Nebyl prokázán předmět a rozsah daných plnění a jejich použití v rámci ekonomické činnosti žalobkyně. II. Dosavadní průběh řízení a napadené rozhodnutí 3. Dne 28. 5. 2021 Finanční úřad pro Olomoucký kraj (dále rovněž též jen „správce daně“) u žalobkyně zahájil daňovou kontrolu na DPH za předmětná zdaňovací období, a to v rozsahu přijatých zdanitelných plnění od dodavatele SocMed Station. 4. Správce daně dospěl v průběhu daňové kontroly k závěru, že žalobkyně věděla, resp. vědět měla a mohla, že se účastní obchodních transakcí zasažených podvodem na DPH, a uplatněný nárok na odpočet DPH z přijatých plnění od společnosti SocMed Station proto žalobkyni nepřiznal. Daňová kontrola byla ukončena dne 30. 1. 2024 doručením oznámení o ukončení daňové kontroly č. j. 133948/24/3101-61563-806431, ke kterému byla přiložena zpráva o daňové kontrole č. j. 133674/24/3101-61563-806431 (dále jen „zpráva o daňové kontrole“). Správce daně vydal dodatečné platební výměry, proti kterým žalobkyně podala odvolání. 5. V rámci odvolacího řízení správce daně na základě uloženého doplnění zaslal výzvu k poskytnutí informací a listin zejména společnosti British Blue s.r.o. (dále jen „British Blue“) a společnosti KRACR INVEST s.r.o. v likvidaci (dále jen „KRACR INVEST“). Společnost British Blue na tuto výzvu nereagovala. 6. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uzavřel, že v dané věci nebyl prokázán předmět posuzovaných plnění, nebyl prokázán rozsah posuzovaných plnění a nebylo prokázáno ani použití posuzovaných plnění v rámci ekonomické činnosti žalobkyně. Jinými slovy, žalovaný po komplexním posouzení dospěl odlišně od správce daně k závěru, že hmotněprávní podmínky pro vznik a uplatnění nároku na odpočet DPH z posuzovaných plnění splněny nebyly. S ohledem na provedení dalšího dokazování v rámci odvolacího řízení zaslal žalobkyni seznámení se zjištěnými skutečnostmi společně s výzvou k vyjádření se v rámci odvolacího řízení č. j. 3813/25/5300-21444-711869 ze dne 7. 2. 2025 (dále jen „seznámení“). Seznámení bylo doručeno žalobkyni dne 10. 2. 2025, avšak ta na něj nereagovala. 7. V případě uplatněného nároku na odpočet DPH z přijatých plnění od společnosti SocMed Station žalobkyně dle závěrů žalovaného neprokázala splnění hmotněprávních podmínek nároku na odpočet daně ve smyslu § 72 a § 73 ZDPH (nebyl prokázán předmět a rozsah daných plnění a jejich použití v rámci ekonomické činnosti žalobkyně), a nárok na odpočet DPH tudíž uplatnila neoprávněně. III. Žaloba 8. Žalobkyně v žalobě předně shrnula dosavadní průběh řízení a zopakovala argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí, resp. do žaloby vtělila i část odůvodnění napadeného rozhodnutí. V žalobě uplatnila dva žalobní body. 9. V prvním žalobním bodě namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Způsob, kterým se žalovaný vypořádal s důvody, v nichž žalobkyně spatřuje nesprávnost nebo nezákonnost dodatečných platebních výměrů, není zákonný způsob podle § 116 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). K tomu poukázala na komentářovou literaturu v databázi beck-online s tím, že předmětné ustanovení jde nad rámec § 102 odst. 3 a 4 daňového řádu (lex specialis). Zdůraznila, že odůvodnění rozhodnutí musí především obsahovat vypořádání se s každým uplatněným důvodem v odvolání; v opačném případě se jedná o vadu v podobě nepřezkoumatelnosti. Napadené rozhodnutí zákonem požadované nároky nesplňuje a je nepřezkoumatelné. 10. V druhém žalobním bodě žalobkyně namítla nepřezkoumatelné vypořádání se s námitkou spočívající v porušení zásady legitimního očekávání. Námitka porušení zásady legitimního očekávání spočívala v tom, že správce daně zdanil dvakrát stejnou daň u dvou daňových subjektů, a to u společností SocMed Station a u British Blue. Z argumentace žalovaného v napadeném rozhodnutí žalobkyně dovodila přiznání, že v minimálně v jednom případě správce daně stejnou daň doměřil. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu 26. 4. 2007, č. j. 9 Afs 16/2007-87, neboť se žalovaný nevypořádal s prokazatelným porušením zákazu dvojího zdanění ze strany správce daně. Pokud žalovaný obhajoval postup tím, že společnost SocMed Station doměřenou daň neuhradila, pak nelze takový postup tímto argumentem ospravedlnit, neboť správci daně šlo pouze o to zajistit si platbu daně z téže částky třikrát. Respektovat zásadu zákazu dvojího zdanění je třeba i dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 667/02. IV. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Setrval na právním názoru uvedeném v napadeném rozhodnutí a plně odkázal na skutečnosti v něm uvedené. Podrobný skutkový stav věci doložil přiloženým spisovým materiálem správce daně a žalovaného a rovněž odkazem na body 2 až 8 napadeného rozhodnutí. Stran aplikace právní úpravy na daný skutkový stav odkázal na body 22 až 37 napadeného rozhodnutí. 12. S prvním žalobním bodem se žalovaný neztotožnil. Předeslal, že povinnost rozhodnutí řádně odůvodnit nelze interpretovat jako požadavek detailní odpovědi na každou námitku. Orgán veřejné moci na určitou námitku může reagovat i tak, že v odůvodnění rozhodnutí prezentuje od názoru účastníka řízení odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní. Tím se s námitkami účastníka řízení (minimálně implicite) vypořádá. Absence odpovědi na konkrétní argument v odůvodnění napadeného rozhodnutí nezpůsobuje jeho nezákonnost či nepřezkoumatelnost. Dle žalovaného by takový přístup mohl vést (a to zejména u obsáhlých podání) až k absurdním důsledkům a porušení zásady hospodárnosti a efektivity řízení. Podstatné je, aby se správní orgán vypořádal se všemi základními námitkami; k uvedenému žalovaný odkázal na příslušné rozsudky Nejvyššího správního soudu a judikaturu Ústavního soudu. Poukázal též na to, že na určitou námitku lze reagovat i tak, že v odůvodnění rozhodnutí lze prezentovat odlišný názor od názoru žalobkyně, který je přesvědčivě zdůvodněn tak, že zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Závěrem doplnil, že žádné konkrétní nevypořádané námitky žalobkyně v žalobě neuvedla. Žalovaný tak má za to, že v intencích jím citované judikatury přezkoumatelným způsobem vyjádřil svůj právní názor na řešenou problematiku, který řádně odůvodnil. 13. Ani druhý žalobní bod neshledal žalovaný důvodným. Předně konstatoval, že uvedenou argumentaci žalobkyně uplatnila již ve vyjádření k dosavadnímu výsledku kontrolního zjištění a správce daně se s tout