7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

18 A 49/2024- 106 - text  17 pokračování 18 A 49/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobkyně: DEZA, a.s., IČO 00011835 sídlem Masarykova 753, Krásno nad Bečvou, 757 01 Valašské Meziříčí zastoupena advokátem Mgr. Pavlem Piňosem sídlem Kramářova 3379, 750 02 Přerov proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2024, č. j. MZP/2024/240/628 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2024, č. j. MZP/2024/240/628, se ruší v části, v níž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí z 30. 1. 2024, č. j. ČIŽP/47/2024/475, pokud jde o výrok o vině za přestupek podle části A. III) a výrok o uložení správního trestu v rozhodnutí České inspekce životního prostředí z 30. 1. 2024, č. j. ČIŽP/47/2024/475, a v tomto rozsahu se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V nynější věci se městský soud zabýval přestupky žalobkyně podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). 2. Dne 8. 9. 2021 zahájila Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) kontrolu v zařízení žalobkyně s názvem „Zařízení provozu Vodního hospodářství“ ve Valašském Meziříčí. V rámci kontroly ČIŽP zjistila, že žalobkyně v rozporu s podmínkami vydaného integrovaného povolení překročila maximální množství znečištění, neboť pro ukazatel znečištění − CNcelk. ve vzorcích odebraných dne 3. 6. 2020, 1. 2. 2021, 24. 5. 2021, resp. 3. 11. 2021 z výusti č. 1 z biologické čistírny odpadních vod (BČOV) prostřednictvím nově vybudované kanalizace do odtokového koryta a následně do vodního toku řeky Bečva Spojená, analyzovaném akreditovanou laboratoří Povodí Moravy, s. p., byla zjištěna koncentrace přesahující maximální hodnotu „m“ 0,5 mg/l dle limitů integrovaného povolení. Dále ČIŽP zjistila, že žalobkyně postupovala v rozporu s jinou částí integrovaného povolení, když neinformovala ČIŽP a další dotčené orgány (obec, kraj, KHS) o situaci odlišné od podmínek běžného provozu, konkrétně o odstavení egalizační nádrže v období od 7. 6. 2021 do 15. 9. 2021. 3. Námitkám žalobkyně proti kontrolním zjištěním ČIŽP (s výjimkou zohlednění pochybností stran měření u jiného ukazatele) nevyhověla a uzavřela, že se žalobkyně dopustila přestupku podle § 37 odst. 4 zákona o integrované prevenci, ve znění do 31. 12. 2023. Žalobkyni proto uznala rozhodnutím z 30. 1. 2024, č. j. ČIŽP/47/2024/475 (prvostupňové rozhodnutí), vinnou z uvedeného protiprávního jednání a podle § 37 odst. 6 písm. b) téhož zákona jí uložila pokutu ve výši 150 000 Kč [část A. výrokové části prvostupňového rozhodnutí – překročení emisních limitů se týkaly body I) a II), nesplnění oznamovací povinnosti přestupek ad III)]. Zároveň žalobkyni stanovila povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč (část B.) 4. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí odvolala. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) zamítl podané odvolání a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Ztotožnil se zcela se závěry ČIŽP. II. Žaloba 5. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalobní námitky lze rozdělit do celkem pěti žalobních bodů. 6. V rámci prvního žalobkyně uvedla, že se nemohla dopustit přestupku dle § 37 odst. 4 zákona o integrované prevenci, neboť její jednání neodpovídalo skutkové podstatě uvedené v tomto ustanovení. Nadto jí byla uložena pokuta podle neexistujícího § 37 odst. 6 písm. b) téhož zákona. Správní orgány podle ní pominuly novelu provedenou zákonem č. 284/2021 Sb., jejich rozhodnutí jsou tak nezákonná. 7. Pod druhým žalobním bodem žalobkyně namítá, že ČIŽP porušila § 88 odst. 1 přestupkového zákona, když nevedla společné řízení o všech přestupcích zjištěných při jedné kontrole (ČIŽP zjistila tři pochybení, přičemž jedno z nich oddělila do samostatného řízení a uložila za něj samostatnou pokutu dle zákona o odpadech). Tento postup je v rozporu se zákonem i judikaturou, neboť všechny přestupky spadaly do oblasti ochrany životního prostředí a měly být řešeny společně. ČIŽP přitom při stanovení druhé pokuty nezohlednila již uloženou sankci 50 000 Kč a porušila tak absorpční zásadu. 8. Pod třetím žalobním bodem žalobkyně uvedla, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s jejími námitkami vznesenými v odvolacím řízení. Konkrétně pak nesouhlasila se závěry správních orgánů ohledně překročení emisního limitu ukazatele CNcelk., neboť nezohledňují nejistotu měření, která podle samotných protokolů činí 20 %. Po jejím odečtení byly hodnoty zjištěné ve vzorcích ze dnů 1. 2., 24. 5. a 3. 11. 2021 pod stanoveným limitem 0,5 mg/l, a pouze dne 3. 6. 2020 došlo k jeho překročení. Žalobkyně tvrdí, že nezohlednění této nejistoty je v rozporu s právem a zásadou in dubio pro reo. Odkaz žalovaného na § 10 odst. 6 nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech (nařízení č. 401/2015 Sb.), považuje za nepřípadný, neboť podzákonný předpis nemůže převážit nad zásadami správního trestání. 9. Námitkami čtvrtého žalobního bodu žalobkyně brojila proti závěrům stran druhého z přestupků. S odkazem na znění příslušné části integrovaného povolení podotkla, že odstavení egalizační nádrže v období 7. 6. - 15. 9. 2021 nelze považovat za mimořádnou situaci; nevznikla jí tak povinnost informovat dotčené orgány. Podle žalobkyně šlo o běžnou provozní změnu (technologickou odstávku), nikoliv havárii či únik, a tedy nebyla naplněna skutková podstata přestupku. Kromě toho byla příslušná podmínka integrovaného povolení později zrušena pro svou nezákonnost, jak potvrdil i žalovaný (informační povinnosti provozovatele zařízení vyplývají přímo ze zákona a nelze je duplicitně ukládat v integrovaném povolení). Odstavení egalizační nádrže nemělo ani žádné dopady na životní prostředí, což doložily i laboratorní analýzy; k tomu se žalovaný nijak nevyjádřil. Žalobkyně dále odmítla tvrzení, že měla povinnost provozovat všechny části čistírny společně, neboť povolení ke stavbě či zkušebnímu provozu nezakládá povinnost, ale jen možnost provozu. Neprovozování nádrže bylo řízené, kontrolované a bez negativních vlivů. ČIŽP podle ní překročila svou pravomoc, když hodnotila otázky spadající do působnosti stavebního úřadu. ČIŽP k významu egalizační nádrže odkazovaný provozní řád vodního hospodářství není právně závazný, obsahuje navíc jen stručný popis egalizační nádrže (nemající jakoukoliv souvztažnost s provozem zařízení). K této části odvolací námitky žalovaný bohužel nezaujal jakékoliv stanovisko, tedy ji nevypořádal. Žalobkyně rovněž připomněla, že emisní limit CNcelk. byl původně nastaven nevhodně a později navýšen. I to správní orgány ignorovaly. 10. Konečně za páté žalobkyně brojila proti výši uložené pokuty. Podle ní se vymyká běžné praxi ČIŽP, což mají dokládat srovnatelné případy, na něž upozornila; v nich byly za závažnější přestupky ukládány nižší sankce. Informace získala až po vydání rozhodnutí, a nemohla je tedy dříve využít. Žalovaný se její námitkou vůbec nezabýval. Podle žalobkyně je taková výše pokuty nepřiměřená, nespravedlivá a v rozporu s principem rovnosti. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nejprve stručně rekapituloval vývoj celé věci, rozhodnutí obou stupňů označil za zákonná a věcně správná a navrhl zamítnutí žaloby. 12. K prvnímu žalobnímu bodu poukázal na to, že ČIŽP vycházela ze znění právního předpisu platného do 31. 12. 2023, tedy platného v době kontroly. 13. Pokud jde o druhý žalobní bod, žalovaný uvedl, že ve věci nebyly dány podmínky pro obligatorní vedení společného řízení. Pojmem oblast veřejné správy se rozumí souhrn právních norem, které regulují skupinu vztahů majících společného jmenovatele. Tím je shodný veřejný zájem, který nelze vykládat tak široce, jako např. oblast životního prostředí. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS) žalovaný podotkl, že půjde zpravidla o přestupky dle téhož složkového zákona. Nyní se ovšem další přestupek týkal jiné oblasti, konkrétně nakládání s odpady. 14. Ke třetímu žalobnímu bodu pak žalovaný uvedl, že nařízení vlády je obecně závazný právní předpis, vydaný secundum et intra legem. ČIŽP by tento předpis porušila, přihlédla-li by k nejistotě měření, neboť by tak bylo učiněno fakticky dvakrát. 15. Za čtvrté pak žalovaný zdůraznil, že znění samotného bodu e) nelze vytrhávat z kontextu podmínky kap. 8 integrovaného povolení jako takové, která je nadepsána jako Postupy nebo opatření pr