8 Afs 85/2007 — Nejvyšší správní soud

3 Ad 14/2024- 42 - text 14 3 Ad 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: PharmDr. M. O., nar. X bytem X zast. Mgr. Jiřím Trnkou, advokátem AK Trnka & Partners s.r.o. sídlem Opletalova 45, 110 00 Praha 2 proti žalované: Česká lékárnická komora sídlem Rozárčina 1422/9, 140 02 Praha 4 zast. Mgr. Jiřím Švejnohou, advokátem sídlem Vinohradská 126, 130 00 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí Čestné rady žalované ze dne 14. 5. 2024, č. j. 1009/ČR/2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) zrušení rozhodnutí žalované ze dne 14. 5. 2024, č. j. 1009/ČR/2024 (dále též „napadené rozhodnutí“) a zastavení řízení, příp. zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že se žalobkyně dopustila disciplinárního deliktu dle napadeného rozhodnutí, žalobkyně navrhla, aby soud postupoval dle ust. 65 odst. 3 s. ř. s. a uloženou sankci podstatně snížil, případně upustil od potrestání, ale vždy aby doplnil rozhodnutí ve smyslu ust. § 20 Disciplinárního řádu České lékárnické komory (dále též „ČLnK“) tak, že uhrazením pokuty se na žalobkyni hledí jako na bezúhonnou. 2. Žalobkyně byla uznána ve správním řízení vinnou disciplinárním deliktem uvedeným v § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, v platném znění, v § 7 odst. 1 písm. a) Organizačního řádu České lékárnické komory, ve spojení s § 79 odst. 6 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, a ve spojení s ust. § 45 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a jejich poskytování, v § 9 odst. 1 a odst. 2 Kontrolního řádu České lékárnické komory a v bodě 12) Etického kodexu České lékárnické komory, kterého se dopustila tím, že jako vedoucí lékárník lékárny Xa, Xb, a jako její provozovatel a poskytovatel zdravotních služeb porušila své povinností uložené zákonem a stavovskými předpisy, když dne 15.2.2024 připustila provoz předmětné lékárny bez své přítomnosti jako vedoucího lékárníka nebo jí pověřeného farmaceuta a dokonce bez přítomností lékárníka; neumožnila provedení kontroly předmětné lékárny ze strany inspektoru České lékárnické komory. 3. Za popsaný disciplinární delikt bylo žalobkyni uloženo podle § 18 odst. 3 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, a § 16 odst. 3 písm. a) Organizačního řádu České lékárnické komory disciplinární opatření a to pokuta ve výši 30 000 Kč. II. Žalobní body 4. Námitky žalobkyně uplatněné v podané žalobě lze rozdělit do těchto žalobních bodů: 5. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v tom, že v něm chybí náležité odůvodnění věcné příslušnosti Čestné rady ČLnK v kontextu závažnosti projednávaných skutků. Podle názoru žalobkyně nelze jen obecně konstatovat, že jednání je závažné, a proto je dána příslušnost Čestné rady žalované, což se v daném případě stalo a rozhodnutí není v tomto směru náležitě odůvodněno. V napadeném rozhodnutí tak chybí náležité odůvodnění věcné příslušnosti Čestné rady ČLnK. 6. Žalobkyně dále namítá nedostačené odůvodnění trestu. Žalovaná měla odkázat na konkrétní opatření vydaná v obdobných věcech, aby byla z odůvodnění zjištěna přiměřenost a předvídatelnost vydaného rozhodnutí. Toto ale v odůvodnění chybí a rozhodnutí tak není odůvodněno tak, aby z něj třetí osoba seznala splnění zákonných předpokladů pro trestání. 7. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaná dospěla k nesprávnému závěru o vině žalobkyně ze spáchání disciplinárního deliktu pod výrokem II napadeného rozhodnutí, resp. žalobkyně se skutku, jenž je jí kladen za vinu pod výrokem II napadeného rozhodnutí, vůbec nedopustila. Správní orgán nesprávně vyhodnotil důkazy, když dospěl ke zjištění, že „…žalobkyně neumožnila provedení kontroly lékárny, když byla lékárna po příchodu inspektorů uzavřena, následně obviněná telefonicky inspektorům sdělila, že se do 20 min. dostaví a později jim sdělila, že nepřijde.“ 8. Žalovaná k tomuto závěru dospěla přes skutečnost, že kontrola předmětné lékárny ze strany inspektorů ČLnK nemohla být uskutečněna z objektivního důvodu, kterým byla probíhající kontrola ze strany Státního ústavu pro kontrolu léčiv (dále jen „SUKL“) v jiné lékárně - Xc na adrese Xd, provozované společností Xe, IČO Xf, se sídlem Xg, jejíž majitelkou a statutárním zástupcem je žalobkyně. Žalobkyně tuto skutečnost opakovaně žalované, resp. jejím inspektorům sdělila, a to mimo jiné přímo v den kontroly. V okamžik zahájení kontroly v Xa, Xb, již žalobkyně byla účastna kontroly ve druhé své lékárně v Xd, tudíž nebylo možné, aby umožnila provedení kontroly druhé své lékárny v Xb ze strany inspektorů žalované. Když bylo zjevné, že její účast na obou kontrolách není z hlediska časového reálná, sdělila toto ihned telefonicky inspektorům žalované. Ze strany inspektorů bylo žalobkyni sděleno, že se tedy na kontrolu dostaví v jiném termínu, což se také stalo v dubnu tohoto roku, kdy kontrola ze strany inspektorů žalované v předmětné lékárně proběhla. Kontrola ze strany Státního ústavu pro kontrolu léčiv v lékárně v Xd přitom byla zahájena v 9:20 hodin a ukončena až v 15:30 hod a kontrola ze strany inspektorů žalované byla zahájena v 10 hodin. Nadto je třeba poznamenat, že sami inspektoři žalované synovi žalobkyně po vydání inkontinenční pomůcky zákaznici sdělili, že pakliže žalobkyně odjela na kontrolu SUKLu do jiné lékárny, musí být lékárna v Xb ihned uzavřena, což se taky stalo. V tomto kontextu je zcela nepochopitelné, jak mohl správní orgán dospět k závěru, že se žalobkyně dopustila neumožnění provedení kontroly ze strany inspektorů žalované dne 15. 2. 2024, když sám žádal její uzavření. 9. Lékárna byla uzavřena (a v důsledku kontrola žalovanou nemohla být uskutečněna), neboť žalobkyně musela odjet na kontrolu prováděnou SÚKL v jiné lékárně, jejíž je žalobkyně majitelkou, konané ve stejný den a kolidující čas, nikoliv proto, že by žalobkyně chtěla úmyslně inspektorům žalované bránit v provedení kontroly, jak nesprávně dovodil správní orgán. Uvedené je jednoznačně podloženo a vyplývá ze všech důkazů, založených ve správním spise. 10. Pokud pak jde o provinění, jež je žalobkyni kladeno za vinu ve výroku I. napadeného rozhodnutí, žalobkyně nepopírá, že předmětná lékárna byla po jejím odchodu ponechána na krátkou chvíli otevřená. Stalo se tak v důsledku náhlého opuštění lékárny žalobkyní za účelem její účasti na kontrole lékárny v Xd prováděné SŮKL, kdy měla domluveno vydání inkontinenční pomůcky své sestře v lékárně v Xb, kterou jí s ohledem na okolnosti předal syn žalobkyně, jenž je zaměstnancem lékárny (jako správce výpočetní sítě) a vzápětí byla lékárna ihned uzavřena. K vydání žádného léčivého přípravku jinému zákazníkovi nedošlo. Žalobkyně seznala, že pochybila, když předmětnou lékárnu ihned po svém odchodu neuzavřela a nad uvedeným jednáním vyslovila upřímnou lítost. Z jednání před žalovanou, konaném dne 14. 5. 2024, se žalobkyně řádně omluvila s tím, že se nezúčastní, neboť se ve věci vyjádřila písemně a její účast by již nic nového nepřinesla. 11. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítá uložení nepřiměřeně vysokého trestu. 12. Podle názoru žalobkyně sankce, která jí byla uložena za vytýkané jednání v této věci, je nepřiměřená nejen s ohledem na závažnost provinění a okolnosti jeho spáchání, ale také s ohledem na dosavadní rozhodovací praxi žalované ve srovnatelných věcech (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2018 č. j. 11Ad 8/2017; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. října 2020, č. j. 4 As 57/2020 – 57). Z těchto rozhodnutí plyne, že pokuty ukládané žalovanou byly v těchto srovnatelných případech znatelně nižší. 13. Žalovaná v případě žalobkyně zcela pominula preventivní funkci trestání, kdy cílem je hlavně motivace členů k řádnému dodržování právních a stavovských předpisů, až následně je o funkci represivní. V daném případě by jistě nižší pokuta (spolu s možnou aplikací § 20 Disciplinárního řádu správního orgánu) dosáhla daných funkcí a nebyla by nezákonná. Žalobkyně má za to, že správní orgán nezohlednil řádně všechna specifika konkrétního případu a vzhledem k okolnostem uložil zcela nepřiměřenou sankci. 14. Lékárna byla bez přítomnosti žalobkyně otevřená pouze malou chvíli za účelem vydání inkontinenční pomůcky sestře žalobkyně, a to v důsledku náhlého odchodu žalobkyně do další lékárny, jejíž je majitelkou a ve které probíhala kontrola SUKL. Nedošlo k vydání žádného léčivého přípravku a po realizaci uvedeného výdeje byla lékárna ihned uzavřena. Pokud jde o skutek neumožnění provedení kontroly, tohoto s