5 A 72/2025 – Městský soud v Praze

5 A 72/2025- 42 - text 6 5 A 72/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: P. Č. bytem X zastoupená JUDr. Petrem Doležalem, advokátem se sídlem Mazovská 476/2, Praha 8 – Troja proti žalovanému: Hlavní město Praha se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 – Staré Město o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v odtahu vozidla žalobkyně provedený dne 30. 4. 2025 v ulici Jungmannova před domem č. p. 19/7 v Praze, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Dne 30. 7. 2025 stálo vozidlo žalobkyně na parkovacím místě v ulici Jungmannova v Praze. Na tomto místě se nacházejí dvě parkovací místa. Před prvním z nich byla svislá dopravní značka č. IP12 „Vyhrazené parkoviště“ se symbolem zařízení nebo prostoru pro osoby na vozíku s textem „MAX. 4 hod.“ a vodorovnou dopravní značkou č. V10f. Bezprostředně před druhým parkovacím místem nebylo svislé dopravní značení. Toto parkovací místo bylo označeno toliko vodorovnou dopravní značkou č. V10f. Strážník městské policie hlavního města Prahy nařídil odtah vozidla žalobkyně, jelikož neoprávněně stálo na vyhrazeném parkovišti pro osoby se zdravotním postižením. Strážník městské policie tak měl důvodné podezření, že žalobkyně spáchala přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 11 zákona č. 361/2000 Sb. o pravidlech silničního provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů (dále „zákon o silničním provozu“), a to z důvodu porušení ustanovení § 67 odst. 8 a § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Žalobkyně považuje tento odtah za protizákonný, proto se proti němu brání podanou žalobou. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobkyně v žalobě namítá, že jednání městské policie spočívající v odtahu vozidla bylo nezákonným zásahem. Podle ní její vozidlo stálo na daném parkovacím místě oprávněně a nespáchala tak přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 11 zákona o silničním provozu. Tvrdí, že parkovací místo, na kterém její vozidlo stálo, bylo označeno zmatečně, proto nebylo možné objektivně seznat, která právní úprava se na režim parkování na toto místo vztahuje. Podle žalobkyně nebylo místo řádně a jednoznačně vyznačeno jako místo pro osoby tělesně postižené. Podle žalobkyně totiž svislá dopravní značka č. IP12, dle její definice, označuje jedno parkovací místo. Dále namítá, že dopravní značka ani neobsahovala dodatkovou tabuli, která by uváděla počet parkovacích míst, na které se tato značka vztahuje (např. „2ד). Žalobkyně uvádí, že sice místo, na kterém stálo její vozidlo, bylo označeno dopravním značením č. V10f, nicméně toto značení musí být doplněno svislou dopravní značkou. Podle žalobkyně tomu tak v nyní posuzované situaci nebylo. Svislá dopravní značka č. IP12 stála pouze u sousedního parkovacího místa. 3. Žalobkyně rovněž namítá, že své vozidlo na parkovacím místě pouze zastavila na dobu nezbytnou pro vyložení nákladu. Právní předpis přitom nedává strážníku právo nařídit odtáhnout vozidlo, které toliko zastavilo, ale pouze vozidlo, které stojí. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žádný právní předpis nestanovuje pro dopravní značky č. IP12 povinnost umístit na značku nebo na dodatkovou tabulku konkrétní počet parkovacích míst, na které se působnost takto umístěné dopravní značky vztahuje. Taktéž není podle žalovaného nikde stanovena povinnost osazení každého samostatného parkovacího místa vodorovným dopravním značením č. V10f a zároveň svislým dopravním značením č. IP12, jak tvrdí žalobkyně. Naopak podle žalovaného je v praxi silničního provozu běžné a akceptované, že jedna svislá dopravní značka IP12 označuje více navazujících stání. Funkcí vodorovného dopravního značení č. V10f je pak zpřesnit působnost svislé dopravní značky č. IP12. Tyto závěry opírá na základě přílohy č. 5 vyhlášky č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích (dále jen „vyhláška č. 294/2015 Sb.“), kde je v bodě 2 uvedena definice dopravní značky č. IP12. Z § 3 odst. 7 vyhlášky č. 294/2015 Sb. žalovaný vyvozuje, že působnost informačních značek (mezi které se řadí i dopravní značka č. IP12) platí po celý souvislý úsek až do jeho vyznačeného konce nebo 5 m před hranicí nejbližší křižovatky. Žalovaný má tedy za to, že parkovací místo bylo řádně jednoznačně označeno jako vyhrazené parkovací místo pro osoby se zdravotním postižením. Nařízení odtahu vozidla žalobkyně tak nebylo nezákonným zásahem. 5. K námitce žalobkyně, že na parkovacím místě stála pouze po dobu nezbytně nutnou pro vyložení nákladu, žalovaný uvedl následující. Podle žalovaného žalobkyně odkazuje na § 27 odst. 1 písm. o) zákona o silničním provozu, podle kterého je možné zastavit na vyhrazeném parkovišti po dobu, která nepřekročí tři minuty. Podle žalovaného je tento odkaz na § 27 odst. 1 písm. o) zákona o silničním provozu nesprávný. Ustanovení § 67 odst. 8 zákona o silničním provozu, podle kterého je na vyhrazeném parkovišti pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením je vozidlům bez tohoto označení zakázáno zastavení a stání, je vůči § 27 odst. 1 písm. o) zákona o silničním provozu ve vztahu speciality. Jinými slovy podle žalovaného na vyhrazeném parkovišti pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením nesmí vozidla bez tohoto označení zastavit ani stát, a to ani po dobu, která nepřekročí tři minuty. Nad rámec toho žalovaný ještě uvedl, že vozidlo žalobkyně na předmětném parkovacím místě prokazatelně parkovalo minimálně od 11:58 do 12:25, tedy téměř půl hodiny. III. Ústní jednání 6. Z ústního jednání dne 6. 10. 2025 se právní zástupce žalobkyně omluvil, přičemž souhlasil s rozhodnutím v jeho nepřítomnosti. Žalovaný na ústním jednání setrval na svém stanovisku. Doplnil, že vodorovné dopravní značení nebylo vybledlé ale zcela čitelné. Bylo-li by pravdivé tvrzení žalobkyně, že každé parkovací stání musí být označeno vlastní dopravní značkou, byl by veřejný prostor zamořen dopravními značkami. 7. Soud k důkazu provedl žalovaným předloženou fotodokumentaci, ze které vyplývá, že dne 30. 4. 2025, nejméně od 11:58 do 12:25, stálo vozidlo žalobkyně (RZ: 4SE3250) na parkovacím místě označeným vodorovným dopravním značením č. V10f. Toto vozidlo bylo v čase 12:25 odtaženo. Dále z fotodokumentace vyplývá, že vozidlo nebylo označeno parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením. Z další fotografie a přiložené mapy ulice Jungmannovy v Praze (konkrétně před domem č. p. 19/7) vyplývá, že na daném místě je umístěna jedna svislá dopravní značka č. IP12 s dodatkovou tabulí, uvedeným symbolem zařízení nebo prostoru pro osoby na vozíku a textem „MAX 4 hod.“. Dále je z fotografie patrné, že jsou na ulici vyznačena dvě vodorovné dopravní značení č. V10f. Za těmito značeními je pak umístěna další svislá dopravní značka č. IP12 „Vyhrazené parkoviště“ s textem „RÉSERVÉ“. Stejné vyplývá z dalšího důkazního prostředku – náhledu z informačního systému dopravního značení spravovaného Technickou správou komunikací hl. m. Prahy. 8. Z protokolu o odtahu vozidla č. 734395 vyplývá, že vozidlo RZ: 4SE 3250, bylo dne 30. 4. 2025 v 12:25 odtaženo. Též z protokolu vyplývá, že za odtah žalobkyně uhradila částku celkem 4 300 Kč. Z úředního záznamu ze dne 16. 7. 2025 vyplývá, že odtah vozidla nařídil strážník městské policie žalovaného. 9. Soud k důkazu neprovedl žalobkyní v žalobě navrženou fakturu a potvrzení o platbě kartou, kterou žalobkyně chtěla prokázat, že odtah vozidla uhradila. Tato skutečnost plyne již z provedeného protokolu o odtahu vozidla. Soud k důkazu rovněž neprovedl fotodokumentaci, jíž žalobkyně v žalobě navrhovala, jelikož žalobkyně ji ani k výzvě soudu nepředložila a zároveň stav na místě je dostatečně prokázán z již provedených důkazních prostředků. IV. Posouzení žaloby 10. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu (§ 87 odst. 1 část věty za středníkem s. ř. s.). 11. Podle ustanovení § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s.ř.s.“) platí, že každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 12. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud tedy poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobkyně byla přímo (1. podmínka) zkrácena na svých právech (2. podmínka) nezákon