9 A 15/2025- 43 - text
Č. j. 9 A 15/2025
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci
žalobkyně: Z. Š.
bytem XXX
proti
žalované: Česká advokátní komora
se sídlem Národní 16, Praha 1
o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 22. 11. 2024, č. j. 10.04-000090/24-0002, a ze dne 25. 11. 2024, č. j. 10.04-000091/24-0003
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
55aOdůvodnění
Vymezení věci
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání v záhlaví uvedených rozhodnutí žalované. Prvním žalobou napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o žádosti žalobkyně ze dne 18. 10. 2024, o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (ZA) k zastoupení v řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 28. 8. 2024, č. j. 2 As 387/2023-27 , doručené žalované dne 22. 10. 2024 (žádost I.) tak, že se žalobkyni advokát k poskytnutí právní služby za úplatu dle § 18c ZA neurčuje (napadené rozhodnutí I.). Druhým žalobou napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o žádosti žalobkyně ze dne 18. 10. 2024, o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu dle § 18c ZA k zastoupení v řízení před Ústavním soudem proti rozsudku NSS ze dne 22. 8. 2024, č. j. 9 As 167/2024-29, doručené žalované dne 22. 10. 2024 (žádost II.) tak, že se žalobkyni advokát k poskytnutí právní služby za úplatu dle § 18c ZA neurčuje (napadené rozhodnutí II.).
2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí I. vyplynulo, že žalobkyně v žádosti I. neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří ji odmítli poskytnout požadovanou právní službu, čímž neosvědčila nemožnost zajištění si právní služby jinak, tj. na smluvním základě dle § 18 odst. 2 ZA. Je zcela v dispozici žalobkyně/žadatelky, které advokáty a jakým způsobem osloví. Žalovaná konstatovala, že vede seznam advokátů, v němž je možno advokáty vyhledat dle předem zvolených kritérií. Pokud nejméně dva oslovení advokáti nepřevezmou právní zastoupení, je nutno tuto skutečnost doložit žalované dle § 18c odst. 3 citovaného zákona, to žalobkyně neučinila. K tomu žalovaná poukázala na judikaturu Městského soudu v Praze (MS) a NSS. Žalobkyni jsou přitom velmi dobře známy podmínky určování advokátů komorou, setrvale však odmítá tyto podmínky respektovat, což hraničí se zneužíváním práva.
3. Dále žalovaná poukázala na datum (29. 8. 2024), které žalobkyně uvedla jako den doručení posledního rozhodnutí soudu a lhůtu pro podání ústavní stížnosti dle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (ZoÚS). Posledním dnem lhůty tak byl den 29. 10. 2024, komora ale obdržela žádost I. dne 22. 10. 2024, t. j. 7 dnů před koncem lhůty, kterou nelze prodloužit ani prominout. V tak krátké době nelze objektivně určit advokáta, a i pokud by se tak stalo, není schopen takový advokát požadovaný úkon žadatelce v požadované kvalitě poskytnout. Postupu žalované nasvědčuje i judikatura MS, např. rozsudek ze dne 23. 8. 2023, č. j. 5 A 42/2022_66 a ze dne 4. 5. 2023, č. j. 18 A 1/2023-28. Žadatelka neoznámila, že si sama podala ústavní stížnost a lhůta tak byla zachována, její žádost tak není včasná dle § 18 odst. 2 ZA. Žalovaná uzavřela, že žalobkyně nesplnila podmínky dle § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 ZA, s nimiž zákon o advokacii spojuje vznik práva na určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu, proto nebylo žádosti I. vyhověno.
4. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí II. vyplynulo, že žalobkyně neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří ji odmítli poskytnout požadovanou právní službu ve smyslu § 18c odst. 3 ZA. Neosvědčila nemožnost zajištění si právní služby jinak, tj. na smluvním základě dle § 18 odst. 2 ZA, přičemž je v dispozici žalobkyně/žadatelky, které advokáty a jakým způsobem osloví. Žalovaná konstatovala, že vede seznam advokátů, v němž je možno advokáty vyhledat dle předem zvolených kritérií. Pokud nejméně dva oslovení advokáti nepřevezmou právní zastoupení, je nutno tuto skutečnost doložit žalované dle § 18c odst. 3 citovaného zákona, to žalobkyně neučinila. K tomu žalovaná poukázala na judikaturu Městského soudu v Praze a NSS. Žalobkyni jsou přitom velmi dobře známy podmínky určování advokátů komorou, neboť je jednou z nejčastějších žadatelů, setrvale však odmítá tyto podmínky respektovat, což hraničí se zneužíváním práva.
5. Dále žalovaná poukázala na datum (2. 8. 2024), které žalobkyně uvedla jako den doručení posledního rozhodnutí soudu a lhůtu pro podání ústavní stížnosti dle § 72 odst. 3 ZoÚS. Posledním dnem lhůty tak byl den 27. 10. 2024, komora ale obdržela žádost II. dne 22. 10. 2024, t. j. 5 dnů před koncem lhůty, kterou nelze prodloužit ani prominout. V tak krátké době nelze objektivně určit advokáta, a i pokud by se tak stalo, není schopen takový advokát požadovaný úkon žadatelce v požadované kvalitě poskytnout. Postupu žalované nasvědčuje i judikatura MS, např. rozsudek ze dne 23. 8. 2023, č. j. 5 A 42/2022_66 a ze dne 4. 5. 2023, č. j. 18 A 1/2023-28. Žadatelka neoznámila, že si sama podala ústavní stížnost a lhůta byla zachována, její tak žádost není včasná dle § 18 odst. 2 ZA. Žalovaná uzavřela, že žalobkyně nesplnila podmínky dle § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 ZA, s nimiž zákon o advokacii spojuje vznik práva na určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu, proto nebylo žádosti I. vyhověno.
Žaloba
6. Žalobkyně v žalobě uvedla, že zaslala žalované vyplněný formulář s žádostmi I. a II. s přílohami. Tvrdila, že ve výrocích obou rozhodnutích není uvedeno, v jaké věci se advokát neurčuje, proto jsou nepřezkoumatelná. Žalovaná v rozhodnutích nezaujala stanovisko k novele zákona o advokacii, čímž potvrdila, že si je vědoma neurčení advokáta ve výrocích svých rozhodnutí. Žalovaná současně uvedla § 18c, který se ale týká bezplatné právní služby, její rozhodnutí jsou tak vnitřně rozporná, neboť zákon o advokacii ani po novele nepočítá s určením advokáta za úplatu. Z důvodu neexistence zákonného podkladu jsou obě rozhodnutí žalované nicotná. Dále žalobkyně poukázala na rozsudek MS ze dne 22. 8. 2024, č. j. 10 A 41/2024-47, který protiústavnost novely zákona o advokacii neshledal. Měla za to, že žádným soudem nebyla vyřešena otázka úpravy zákona o advokacii po novele ve vztahu k majetným žadatelům, proto žádala, aby soud vyslovil nicotnost obou rozhodnutí žalované. K otázce (ne)včasnosti žádosti I. odkázala na závěry rozsudku NSS ze dne 17. 5. 2023, č. j. 9 As 122/2022-36 s tím, že podání ústavní/kasační stížnosti lze zjistit nahlédnutím na internetové stránky daného soudu.
7. Dle žalobkyně tak žalovaná zatížila řízení vadami, které způsobují nicotnost, resp. nezákonnost jejích rozhodnutí, důsledkem čehož je odepření práva žalobkyně na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 a práva na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (Listina).
8. Podle obsahu žaloby žalobkyně žádala, aby vyslovil nicotnost rozhodnutí žalované, ev. je zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Vyjádření žalované a další podání účastníků
9. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná předně uvedla, že obě ústavní stížnosti žalobkyně byly Ústavním soudem (ÚS) odmítnuty. Proti napadenému rozhodnutí I. se tak stalo usnesením ze dne 17. 12. 2024, proti napadenému rozhodnutí II. Pak usnesením ze dne 26. 11. 2024. Žaloba byla přitom podána až dne 31. 1. 2025, tedy při vědomí žalobkyně, že předmět právní služby odpadl. Řízení v nyní projednávané věci se proto stalo pouze akademickým a zbytečně zatěžujícím, t. j. řízením pro řízení.
10. K věci samé z vyjádření žalované zejména vyplynulo, že postupovala podle nové právní úpravy určování advokátů po zásahu Ústavního soudu do textu ZA nálezem ve věci sp. zn. PL. ÚS 44/21 (Novela), přičemž se dle § 55a odst. 1 ZA ustanovení § 37 odst. 3 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb., správní řád) neuplatňuje. Proto nebyla žalobkyně/žadatelka již poučována o aktuálních podmínkách určování advokátů, neboť tohoto poučení se jí již dříve dostalo sdělením žalované ze dne 6. 2. 2024, č. j. 10.32-000052/24-0002, ve vztahu k rozhodnutí žalované ve věci sp. zn. 10.01-000080/24, resp. č. j. 10.01-000080/24-0005, ze dne 26. 2. 2024. Stejně (za využití institutu poučení) postupovala žalovaná i v době, kdy nebyl přístup správního soudu a kasačního soudu po uvedeném nálezu ÚS zcela konzistentní (mezi vyhlášením nálezu a účinnosti novely ZA). Ohledně žalobkyně jde např. o poučení ze dne 18. 10. 2023 ve věci vedené žalovanou pod č. j. 10.01-000502/23-002. Jakkoli § 55a ZA platil i v té době (a platí dosud), musela ale komora na nález ÚS reagovat. Žalovaná poučila žalobkyni i po účinnosti novely zákona o advokacii, která uvedený nález zohlednila. Žalobkyně tak věděla, co žalovaná pro