8 Afs 174/2021 — Nejvyšší správní soud

10 Af 10/2024- 64 - text [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové, soudce JUDr. Jaromíra Klepše a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: PT Energetická spol. s.r.o., IČ: 27316351 se sídlem Washingtonova 1599/17, 110 00 Praha 1 zastoupený JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem se sídlem Pivovarská 8, 682 01 Vyškov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24.04.2024, č. j. 12495/24/5300-21444-712862, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24.04.2024, č. j. 12495/24/5300-21444-712862 (dále „napadené rozhodnutí“), kterým bylo k odvolání žalobce změněno rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále také „správce daně“), dodatečný platební výměr ze dne 28.08.2017, č. j. 6712205/17/2001-52523-108675 za zdaňovací období duben 2014, kterým byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty ve Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 10 Af 10/2024 2. výši 630 000 Kč a stanovena povinnost uhradit penále ve výši 126 000 Kč (dále „prvostupňové rozhodnutí“), a to pouze co do části textu výroku, která se týkala splatnosti daně a penále. V ostatním zůstal výrok prvostupňového rozhodnutí beze změny. 3. Žalovaný spolu se správcem daně v daňovém řízení dospěli k závěru, že žalobce se vědomě účastnil daňového podvodu za účelem získání neoprávněného odpočtu na dani z přidané hodnoty (dále též „DPH“). Žalobce závěr žalovaného popírá a uvádí, že postupoval v souladu se zákonem. II. Napadené rozhodnutí 4. Žalovaný v úvodu shrnuje skutkový stav věci. 5. Dne 18.05.2016 byla Finančním úřadem pro Jihočeský kraj (dále taktéž „správce daně“) na základě dožádání správce daně zahájena daňová kontrola DPH, mj. za zdaňovací období duben 2014 (březen 2013 až červen 2014). Průběh daňové kontroly je zaznamenán do zprávy o daňové kontrole č. j. 1777006/17/2212-60564-307359 (dále „zpráva o kontrole“). V rámci daňové kontroly byla posuzována oprávněnost odpočtu daně, který žalobce uplatnil ve výši 630 000 Kč ze zdanitelného plnění v podobě stavebního materiálu určeného na opravy fotovoltaické elektrárny ve Zbrašíně (dále jen „FVE Zbrašín“ či „FVE“), o němž tvrdil, že je přijal od společnosti ATANASTA s. r. o. DIČ: CZ24805335 (dále jen „ATANASTA“). 6. Správce daně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že zdanitelné plnění opravdu přijal a že mu toto plnění bylo opravdu poskytnuto dodavatelem ATANASTA. Na základě toho shledal, že nárok na odpočet daně byl uplatněn v rozporu s ustanoveními § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o DPH“ nebo „ZDPH“). V návaznosti na výsledek daňové kontroly vydal správce daně rozhodnutí – dodatečné platební výměry na DPH za zdaňovací období březen 2013 až červen 2014. Proti dodatečným platebním výměrům se žalobce odvolal, přičemž žalovaný rozhodl o podaném odvolání rozhodnutím ze dne 15.08.2018, č. j. 36311/18/5300-21442-711359, a to pouze do části výroku, která se týkala splatnosti daně. V ostatním ponechal napadené platební výměry beze změny, neboť dospěl k závěru, že žalobce neprokázal přijetí předmětných plnění od dodavatele deklarovaného v daňových dokladech. 7. Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.08.2018, č. j. 36311/18/5300-21442-711359, žalobou podanou u Městského soudu v Praze, který jej rozsudkem ze dne 30.11.2020, č. j. 6 Af 32/2018-89 zamítl. Žalobce ovšem uspěl s kasační stížností, o níž Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) rozhodl rozsudkem ze dne 25.10.2022, č. j. 7 Afs 375/2020-41 (dále též „Rozsudek NSS“) tak, že rozsudek městského soudu i napadené rozhodnutí žalovaného zrušil, neboť je nutné ve věci aplikovat judikaturu Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) a NSS ve věci Kemwater ProChemie (rozsudek SDEU C-154/20 ze dne 09.12.2021 a rozsudek NSS ze dne 23.03.2022, č. j. 1 Afs 334/2017-208 – dále jen „rozsudek SDEU ve věci Kemwater ProChemie“). Správní orgány se totiž nezabývaly tím, zda s ohledem na skutkové okolnosti případu neexistují údaje svědčící o tom, že dodavatel (ač nebylo prokázáno, že šlo o společnost ATANASTA), byl fakticky s jistotou plátcem DPH. Ve světle výše uvedené judikatury totiž postačí, bude-li prokázáno, že dodavatel (ač tento nebude konkrétně určen), měl s jistotou toto postavení. 8. V reakci na Rozsudek NSS žalovaný přistoupil ke změně právního názoru a dospěl přitom k závěru, že se odvolatel účastnil u prověřovaného plnění podvodu na DPH. S touto právní kvalifikací žalovaný žalobce seznámil a odvolatel na toto seznámení reagoval několika podáními, vč. návrhů na doplnění dokazování, spolu s předložením nových důkazních prostředků. Ve věci dále proběhlo několik výzev žalovaného směrem k dodavatelům žalobce. Na ně žalobce postupně reagoval a průběžně předkládal nové, či trval na provedení již navrhovaných důkazů. 9. Soud k tomu doplňuje, že žalovaný následně rozhodnutím ze dne 08.06.2023, č. j. 19840/23/5300-21444-712862, zrušil, až na dodatečný platební výměr správce daně za zdaňovací období duben 2014, všechny dodatečné platební výměry za zdaňovací období květen 2013 – červen 2014, přičemž dva z nich změnil. Ještě dříve zrušil dodatečné platební výměry za zdaňovací období duben 2013 (rozhodnutí žalovaného ze dne 11.05.2023, č. j. 16559/23/5300-21444-712862) a za zdaňovací období březen 2013 (rozhodnutí žalovaného ze dne 31.03.2023, č. j. 11587/23/5300-21444-712862). Zbývající dodatečný platební výměr za zdaňovací období duben 2014 je předmětem napadeného rozhodnutí a tohoto sporu. 10. Žalovaný následně shrnuje odvolací důvody a vymezuje právní základ případu. Vysvětluje princip podvodu na DPH za užití judikatury NSS a SDEU. Definuje jednotlivé podmínky účasti na podvodu na DPH a následně detailně popisuje několikastupňový test stanovující postup, který je nutné dodržet, aby bylo možné daňovému subjektu odepřít nárok na odpočet daně z důvodu účasti na podvodném jednání. Nejprve je třeba zjistit, zda k podvodu na DPH došlo (1. krok – existence podvodu na DPH). Pokud ano, je třeba na základě objektivních okolností posoudit, zda daňový subjekt věděl nebo mohl a měl vědět, že se svým jednáním účastní plnění, které je součástí podvodu na DPH – jde o tzv. vědomostní test, skládající se ze dvou kroků (2. krok – objektivní okolnosti a 3. krok – přijatá opatření). 11. Napadené rozhodnutí navazuje na shora předestřenou úvahu a detailně v obecné rovině popisuje jednotlivé kroky, odkazuje přitom na bohatou judikaturu NSS a SDEU a osvětluje problematiku důkazního břemene, subjektivní stránky daňového subjektu a další souvislosti. 12. Následně žalovaný aplikuje popsaný právní a judikaturní základ na případ žalobce a vypořádává se s jednotlivými odvolacími důvody. 13. Shrnuje, že žalobce splnil jak formální, tak hmotněprávní podmínky pro odpočet daně podle § 72 a § 73 ZDPH. Disponoval daňovým dokladem vystaveným plátcem (formální podmínka) a, byť z dokazování vyplývá, že stavební materiál dodala fakticky společnost REMIA CZ s. r. o., DIČ: CZ26726599 (dále jen „REMIA“), která jej získala od společnosti LINDAB s. r. o., DIČ: CZ49613332 (dále jen „LINDAB“), nikoli ATANASTA, která byla žalobcem uměle vložena do dodavatelského řetězce, byla společnost REMIA v předmětném zdaňovacím období plátcem DPH. Je tedy zřejmé, že žalobce přijal stavební materiál od plátce daně. Současně bylo prokázáno, že jej použil v souvislosti se svou ekonomickou činností. Ve světle judikatury SDEU ve věci KemwaterProChemie tak nezbývá než konstatovat, že žalobce splnil i hmotněprávní podmínky odpočtu. Výjimkou z uplatnění oprávněného nároku na odpočet daně při splnění formálních a hmotněprávních podmínek je pouze situace, kdy je nárok na odpočet daně uplatňován podvodně či zneužívajícím způsobem. V takové situaci je nutné nárok na odpočet odmítnout, pokud plátce daně tento nárok uplatňující o podvodu věděl nebo minimálně vědět měl a mohl, přičemž nepřijal dostatečná preventivní opatření, aby se zapojení do podvodu vyhnul. Následně se žalovaný vypořádává s návrhy žalobce na výslech některých svědků a provedení dalších důkazů, které pro nadbytečnost odmítá. 14. Napadené rozhodnutí dále identifikuje podvod na DPH, konkrétně se věnuje narušení neutrality. Konstatuje, že ačkoli stavební materiál dodávala společnost REMIA, byl tento fakturován přes společnost ATANASTA, jež byla z popudu odvolatele uměle vložena do fakturačního řetězce. Žalobce deklaroval přijetí stavebního materiálu od ATANASTY za 3 000 000 Kč bez DPH, což je více než osminásobek ceny, za niž jej ATANASTA pořídila. Žalovaný popisuje, jak k navýšení ceny došlo a vznáší pochybnosti o tom, že k převzetí předmětného zboží dne