3 Afs 14/2003 — Nejvyšší správní soud

3 Afs 14/2003- 62 - text č. j. 3 Afs 14/2003 - 62 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce S. N., zastoupeného JUDr. Jiřím Beránkem, advokátem se sídlem Havlíčkova 304, Mělník, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Praze, se sídlem Žitná 12, Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2001, č. j. 7757/01-170, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Ca 110/2002, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2003, č. j. 28 Ca 110/2002 – 35, a ve věci týchž účastníků o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2001, č. j. 7892/01-170, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Ca 46/2002, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2003, č. j. 28 Ca 46/2002 – 37, t a k t o : I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 Afs 14/2003 a 3 Afs 15/2003 s e s p o j u j í ke společnému projednání. Věci budou dále vedeny pod sp. zn. 3 Afs 14/2003. II. Kasační stížnost s e z a m í t á . III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 10. 2001 čj. 7757/01-170 bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání žalobce proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Mělníce ze dne 9. 5. 2001, č. 2/2001, čj. 29063/01/043961, jímž byla žalobci uložena povinnost odvést do státního rozpočtu republiky neoprávněně použité prostředky státního rozpočtu republiky ve výši 3 710 000 Kč. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že nepoužitím poskytnutých rozpočtových prostředků v příslušném rozpočtovém roce 1999 došlo k porušení ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech republiky“), účinného do 31. 12. 2000 (srov. § 81 bod 1 a § 90 zákona č. 218/2000 Sb. – pozn. soudu), neboť nebylo splněno jejich časové použití. Žalovaný konstatoval, že tím došlo k zadržení prostředků ze státního rozpočtu a jejich neoprávněnému použití a podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech republiky vznikla žalovanému povinnost poskytnuté prostředky státního rozpočtu ve shora uvedené výši odvést státnímu rozpočtu republiky a dále zaplatit penále ve výši jednoho promile denně ze zadržených a neoprávněně použitých prostředků. Rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 10. 2001 čj. 7892/01-170 bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání žalobce proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Mělníce ze dne 9. 5. 2001, č. 1/2001 čj. 29062/01/043961/3903, jímž byla žalobci uložena povinnost odvést do státního rozpočtu republiky neoprávněně použité prostředky státního rozpočtu republiky ve výši 660 000 Kč; rozhodnutí bylo odůvodněno totožně s výše uvedeným rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 10. 2001. Rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2003 čj. 28 Ca 110/2002 - 35 a č.j. 28 Ca 46/2002 - 37 bylo rozhodnuto o zamítnutí žalob proti shora uvedeným rozhodnutím žalovaného. V odůvodnění obou rozhodnutí soud prvního stupně shodně uvedl, že podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech republiky mohou být rozpočtové prostředky použity pouze v příslušném rozpočtovém roce, a to k účelům, na něž byly státním rozpočtem republiky určeny; tím zákonodárce kogentně vymezil časové použití a účelovost rozpočtových prostředků. Důsledky porušení rozpočtové kázně jsou pak uvedeny v ustanovení § 30 odst. 1 citovaného zákona, podle něhož jsou subjekty povinny odvést neoprávněně použité nebo zadržené prostředky státního rozpočtu republiky ve stejné výši státnímu rozpočtu republiky, popř. státnímu fondu republiky. V daném případě shledal soud prvního stupně pro právní posouzení věci rozhodujícím zjištění, že se jednalo o využití prostředků státního rozpočtu, jež bylo ve vztahu k jednotlivým subjektům konkretizováno jednotlivými smlouvami, a že užití rozpočtových prostředků bylo časově a účelově vázáno. Hospodaření s rozpočtovými prostředky státu je ve vztahu k jednotlivým subjektům konkretizováno jednotlivými smlouvami, s těmito subjekty uzavíranými. Námitku žalobce, že vede podvojné účetnictví, všechny zálohové listy i dotaci zúčtoval v roce 1999 a tedy celou účetní operaci zahrnul do roku 1999 v souladu se zákonem o účetnictví, soud prvního stupně neakceptoval a konstatoval, že ze skutkového zjištění nesporně vyplynulo, že žalobce měl reálnou možnost použít dotaci k financování v roce 1999, avšak do konce roku 1999 nevydal příslušný příkaz k úhradě. Zálohové listy, jež žalobce podle svého sdělení zaúčtoval vesměs do roku 1999, představují pouze výzvy k zaplacení dlužné částky, nesvědčí však o čerpání dotace. Na takové porušení rozpočtové kázně pak dopadají důsledky plynoucí z ustanovení § 30 zákona o rozpočtových pravidlech republiky; soud prvního stupně se ztotožnil se závěry žalovaného, na základě nichž byla žalobci uložena povinnost odvést do státního rozpočtu neoprávněně použité prostředky. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně shledal rozhodnutí žalovaného zákonným a nezjistil ani vady řízení, jež by mohly mít z procesního hlediska vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, byly žaloby proti výše uvedeným rozhodnutím žalovaného zamítnuty a žalobce poučen o možnosti podání kasační stížnosti. Proti uvedeným rozsudkům podal žalobce v zákonné lhůtě kasační stížnosti, v nichž shodně uvedl, že soud prvního stupně nesprávně posoudil právní otázku týkající se právního výkladu sjednané povinnosti mezi účastníky. Žalobce uvedl, že nezpochybňuje skutková zjištění, sdělil však, že v dané věci šlo toliko o posouzení otázky, která vyplývala z uzavřené smlouvy, tedy otázky, jak vykládat splnění závazkové povinnosti. Podle sdělení žalobce ze smluv vyplynulo, že finanční dotace byla poskytnuta na přesně stanovenou, vymezenou akci a byly stanoveny i podmínky, že finanční prostředky musí být v termínu do 31. 12. 1999 prostavěny. Žalobce zadanou akci provedl a finanční prostředky prostavěl, tato skutečnost vyplývá rovněž z přijatých faktur zhotovitele akce. Smlouva o poskytnutí dotace však neobsahovala povinnost, že by finanční dotace musely být zhotoviteli v termínu zaplaceny. Stěžovatel je přesvědčen, že neporušil sjednané podmínky ani zákonná ustanovení zákona o rozpočtových pravidlech republiky a nepoužil dotaci v rozporu se stanovenými podmínkami. Povinnost prostavět dotaci pak stěžovatel vykládá toliko ze stavebnětechnického hlediska. Ani z pohledu konstatovaného porušení ustanovení § 11 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech republiky přitom podle sdělení stěžovatele nevyplývá povinnost zaplatit dotaci ve stanoveném termínu tak; žalobce se podmínek uvedených v tomto ustanovení držel, když prostavěl uvedené prostředky; opožděným faktickým zaplacením pak podle jeho sdělení nebylo porušeno ustanovení § 11 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech republiky. Stěžovatel uvádí, že se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s otázkou slovního výkladu podmínky „prostavět“ dotaci. Na základě uvedených skutečností stěžovatel navrhuje, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti sdělil, že dotační pravidla pro rok 1999 byla vymezena ustanovením § 11 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech republiky a rozpočtové prostředky podle nich měly být použity toliko v příslušném rozpočtovém roce k účelům, na něž byly státním rozpočtem republiky určeny. Z formulace „mohou být prostředky utraceny“ žalovaný usuzuje, že dotace je vyčerpána, pokud byl zaplacen účel, na který byla poskytnuta ve stanoveném roce, v němž byla poskytnuta, přičemž peněžní prostředky nevyčerpané ve stanoveném roce bylo nutné vrátit zpět do státního rozpočtu a nemohly být čerpány v dalším roce, neboť to zákon formulací „mohou být použity pouze v příslušném rozpočtovém roce“ nepřipouštěl a odchylku od časového a účelového použití dotace by podle ustanovení § 11 odst. 2 citovaného zákona musel stanovit obecně závazný právní předpis. Žalovaný uvádí, že „Smlouvou o poskytnutí a využití finanční dotace na podporu oprav vad panelové výstavby“ uzavřenou dne 13. 8. 1999, příp. 21. 10. 1999 pouze konkretizovala pravidla na použití prostředků státního rozpočtu, vzhledem k tomu, že se jednalo o peněžní prostředky, byl smluvně vymezen i způsob jejich použití, jímž bylo placení za opravy panelové výstavby a byl tam stanoven rovněž termín do 31. 12. 1999, k němuž měla být dotace prostavěna, přičemž termín „prostavěno“ byl zde použit ve významu „proinvestovat“, „vyčerpat“. Z uvedených důvodů žalovaný navrhuje, aby kasační stížnost byla zamítnuta. Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody odpovídající ustanovení § 103 odst. 1 písm. a