— Nejvyšší správní soud

Konf 4/2003- 16 - text Konf 4/2003-20 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Michal Mazanec a soudci JUDr. Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Karel Podolka a JUDr. Petr Příhoda, o návrhu Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkového úřadu, Praha 1, Staroměstské nám. 4, na rozhodnutí sporu o pravomoc mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 10, za účasti žalobců A) P. J., a B) M. J., obou zastoupených JUDr. Zuzanou Nussbergerovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Čajkovského 8, a žalovaného N. I., a. s., za další účasti Pozemkového fondu ČR, Slezská 7, Praha 2, ve věci žaloby o uzavření dohody o vydání nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 111/92, takto: I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 111/92 o uzavření dohody o vydání nemovitosti je soud. II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. července 1993, sp. zn. 21 C 111/92, se zrušuje. Odůvodnění: Podáním doručeným Vrchnímu soudu v Praze dne 29. 8. 2001 (podle tehdy účinného ustanovení § 8a o. s. ř.) se navrhovatel domáhá rozhodnutí kompetenčního sporu ve věci v záhlaví označené. Popisuje v něm ve zkratce dosavadní průběh sporu s poukazem na to, že Městský soud v Praze dne 30. dubna 2001 zrušil rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 21. července 1997, sp. zn. PÚ 1869/96, a uložil pozemkovému úřadu, aby - jsa vázán právním názorem tohoto soudu, že se v daném případě nejedná o zemědělský majetek - vyvolal tzv. záporný kompetenční konflikt s tím, že pozemkový úřad není věcně příslušný k rozhodnutí o restitučním nároku; tato právní věc byla pozemkovému úřadu postoupena Obvodním soudem pro Prahu 10 poté, co usnesením tohoto soudu ze dne 19. července 1993, sp. zn. 21 C 111/92, bylo zastaveno řízení o nároku rodiny J. k předmětné nemovitosti, uplatněnému podle zákona č. 87/1991 Sb. Obvodní soud pro Prahu 10 ve svém vyjádření k věci označuje za relevantní rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 513/98 z 28. 3. 2000 a Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2001. Jestliže je takto rozhodnuto, že sporný pozemek parc. č. 720 k. ú. M. není zemědělským pozemkem a nevztahuje se na něj zákon o půdě (dle pozitivní definice § 1 zák. č. 229/1991 Sb. v platném znění a negativního vymezení ve smyslu § 1 zák. č. 87/1991 Sb. v platném znění) a jestliže je na tento pozemek uplatněn nárok restitučního charakteru, pak nelze vyloučit postup podle zákona č. 87/1991 Sb. v platném znění s tím, že pro rozhodování o těchto nárocích bývají věcně příslušné standardně okresní (v Praze obvodní) soudy. Žalobci ve vyjádření namítají, že závěr Městského soudu v Praze o tom, že předmětný pozemek v době jeho odnětí vyvlastněním za účelem užívání stavby na něm zřízené pro čsl. stát – n. p. S. rozhodnutím odboru výstavby ONV v Praze 10 ze dne 21. 9. 1965 již nebyl zemědělsky obhospodařován, je nesprávný. Byl sice zastavěn dříve, než došlo k jeho vyvlastnění v r. 1965, což však nic nemění na tom, že k převzetí pozemku jako pozemku zemědělského bez právního důvodu došlo již v roce 1961; dne 27. 4. 1961 bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby na tomto pozemku, dne 10. 8. 1961 rozhodnutí o přípustnosti stavby a dne 17. 8. 1961 rozhodnutí NV hl. m. Prahy - odboru zemědělství, jímž byl předmětný pozemek vyčleněn ze zemědělského užívání s platností ode dne sklizně. Jen tato skutečnost je důležitá pro posouzení věcné příslušnosti, neboť i případy převzetí nemovitosti bez právního důvodu, která je zemědělským majetkem, kdy se ten, kdo pozemek takto převzal, pochopitelně nemohl stát vlastníkem, se řídí režimem zákona o půdě. Navrhují proto, aby bylo rozhodnuto tak, k řízení je věcně příslušný Magistrát hl. m. Prahy - pozemkový úřad. Žalovaný se vyjádřil tak, že k obsahu návrhu nemá věcných připomínek. Dne 1. 1. 2003 nabyl účinnosti zákon č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Praze vzniklý spor o pravomoc nerozhodl do dne účinnosti tohoto zákona, řízení ve smyslu § 6 zákona č. 131/2002 Sb. převzal k dokončení podle tohoto zákona zvláštní senát. Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti: Žalobci se podanou žalobou domáhali nahrazení projevu vůle žalované obchodní společnosti k uzavření dohody o vydání nemovitosti č. parc. 720 k. ú. M.; pokládají se za oprávněné osoby ve smyslu restitučních zákonů a žalovaného mají za osobu povinnou, která nemovitost užívá a dobrovolně ji nevydala. Svůj nárok opírali žalobci o právní úpravu zákona č. 87/1991 Sb. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. července 1993, sp. zn. 21 C 111/92, bylo řízení zastaveno a rozhodnuto o nákladech řízení s tím, že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena Pozemkovému úřadu hl. m. Prahy. Soud vycházel z toho, že předmětný pozemek je veden v evidenci nemovitostí jako zemědělská půda (role), byť není dočasně využíván k zemědělským účelům. Je proto třeba postupovat pro účely vydání pozemku podle zákona č. 229/1991 Sb. a nikoli podle zákona č. 87/1991 Sb. Věc patří do pravomoci příslušného správního orgánu – pozemkového úřadu. Magistrát hl. m. Prahy – pozemkový úřad (dále jen pozemkový úřad) poté rozhodl tak, že žalobci nejsou vlastníky předmětného pozemku a že tento pozemek nelze vydat, neboť je zastaven. Náleží jim však náhradní pozemek nebo náhrada. K opravnému prostředku žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 4. 1996, sp. zn. 28 Ca 12/95, rozhodnutí pozemkového úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž mu uložil zkoumat především, zda předmětný pozemek podléhá režimu zákona o půdě. Pozemkový úřad proto podal u Ministerstva zemědělství žádost o vydání rozhodnutí podle § 17 odst. 6 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě majetkových poměrů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě). Rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu ze dne 4. 7. 1996, čj. 2038/96-3152, bylo vysloveno, že předmětná nemovitost není nemovitostí, na kterou se vztahuje zákon o půdě. K podanému rozkladu rozhodl ministr zemědělství tak, že mu vyhověl a rozhodnutí změnil tak, že na označený pozemek se zákon o půdě vztahuje. Pozemkový úřad pak dne 21. 7. 1997 znovu rozhodl, že žalobci nejsou vlastníky předmětné nemovitosti. K jejich opravnému prostředku Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 8. 1998, sp. zn. 28 Ca 300/97, rozhodnutí pozemkového úřadu potvrdil. Dospěl však k závěru, že nárok žalobců nespadá pod ustanovení zákona o půdě a není dána věcná působnost pozemkového úřadu o něm rozhodovat. I v takovém případě však je na něm, aby o uplatněném nároku rozhodl podle § 9 odst. 4 zákona o půdě, přičemž tak nemůže učinit jiným způsobem než výrokem o tom, že oprávněné osoby nejsou vlastníky majetku, na který uplatnili nárok. Nálezem Ústavního soudu ze dne 28. března 2000, sp. zn. I. ÚS 513/98, bylo ústavní stížnosti žalobců vyhověno a označený rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen. Ústavní soud dospěl vyložil, že v případě, že soud dospěje k závěru, že věc nepatří do věcné působnosti správního orgánu, který vydal napadené rozhodnutí, nemůže být toto rozhodnutí soudem potvrzeno, neboť jde o absolutní věcnou nepříslušnost správního orgánu. Protože takto městský soud nepostupoval, nelze jeho rozhodnutí akceptovat. Setrvá-li po zrušení svého rozsudku městský soud na tom, že majetkový nárok žalobců nespadá pod režim zákona o půdě, nemůže než rozhodnutí pozemkového úřadu zrušit pro jeho nicotnost (nulitu), vzniklou z absolutní věcné nepříslušnosti ve věci rozhodovat. Žalobci tak dosáhnou pouze toho, že zde nebude žádné rozhodnutí o jejich restitučním nároku, o něž by mohli opřít svůj případný nárok na finanční náhradu. Jediným možným řešením by tak byl postup podle ustanovení § 8a o. s. ř., o řešení kompetenčních sporů. V tomto ohledu existuje pravomocné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 o zastavení řízení a postoupení věci pozemkovému úřadu. Ten není účastníkem soudního sporu a nemá tudíž právo podat proti usnesení soudu o zastavení řízení opravný prostředek a ani jinak proti němu brojit. Současně ani sám, dospěje-li k závěru, že jeho příslušnost není dána, nemůže o tom vydat procesní rozhodnutí, protože mu to zákon neumožňuje; tím méně nemůže vydat rozhodnutí ve věci samé. V takovém případě by mohl pozemkový úřad po zjištění, že se nejedná o zemědělský majetek, iniciovat negativní kompetenční konflikt, jehož podstata spočívá v tom, že otázka příslušnosti v předepsaném instančním postupu poslední přípustnou stolicí byla popřena. Smyslem řešení sporu o pravomoc je rozhodnout o tom, zda konečné rozhodnutí ve věci náleží soudu nebo správnímu úřadu a tím odstranit důsledky nesprávného postupu všech orgánů veřejné moci na rozhodování v této věci se účastnících. Městský soud v Praze pak rozsudkem ze dne 30. dubna 2001, čj. 28 Ca 171/2000-14, rozhodnutí pozemkového úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Shrnul dosavadní skutková zjišt