2 As 57/2005 — Nejvyšší správní soud

2 As 57/2005- 71 - text č. j. 2 As 57/2005 - 78 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: L. W., zastoupeného JUDr. Tomášem Uzlem, advokátem se sídlem Dlouhá 16, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 12, Praha 1, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2005, č. j. 6 Ca 10/2004 - 40, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2005, č. j. 6 Ca 10/2004 - 40, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým soud zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí ministra dopravy ze dne 12. 11. 2003, č. j. 34/2003-510-RK/2. Citovaným rozhodnutím byl zamítnut rozklad a bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru plavby a vodní dopravy ze dne 25. 8. 2003, č. j. 305/2003-230-NPL/5, o zamítnutí žádosti stěžovatele o výměnu mezinárodního průkazu způsobilosti k vedení rekreačních plavidel pro oblast 2.2 za nový průkaz se stejným oprávněním. Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvod obsažený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a namítá tak nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatel nejprve uvádí, že v roce 1992 obdržel mezinárodní průkaz způsobilosti k vedení rekreačního plavidla s oprávněním 2.2, které zahrnovalo vnitrozemské vodní cesty, včetně vnitrozemských vodních cest se statutem mořských vodních cest, plavbu na uzavřených mořích bez omezení a na otevřených mořích do vzdálenosti 50 námořních mil od bezpečného přístavu nebo kotviště. S účinností od 12. 12. 1997 byl tento průkaz vyměněn za obdobný průkaz, vydaný jako časově neomezený. Dne 29. 9. 2000 však nabyla účinnosti vyhláška č. 315/2000 Sb., o technickém a záchranném vybavení námořní jachty a prokazování způsobilosti k vedení námořní jachty, která ve svém ustanovení § 27 omezila platnost tohoto průkazu do 1. 7. 2003; umožnila však stěžovateli zažádat si o výměnu stávajícího průkazu za průkaz nový, ve smyslu vyhlášky č. 149/2001 Sb., o rekreačních jachtách. Protizákonnost napadeného rozsudku městského soudu spatřuje stěžovatel v tom, že ustanovení § 49 odst. 5 zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě (i z hlediska jeho systematiky) neopravňuje ministerstvo k vydání vyhlášky, která by zrušila jeho dosavadní mezinárodní průkaz způsobilosti k vedení rekreačního plavidla, neboť toto zákonné zmocnění se týká průkazů způsobilosti k provozu námořních jachet. Přitom námořní jachta je určena pro výdělečné účely, zatímco jachta rekreační jen pro sportovní nebo rekreační účely v rámci vlastní potřeby, což je i případ stěžovatele. Vydáním předmětného ustanovení § 27 vyhlášky č. 315/2000 Sb. proto žalovaný překročil zákonné zmocnění. Navíc delegační ustanovení § 49 odst. 5 zákona č. 61/2000 Sb. hovoří o stanovení platnosti dříve vydávaných průkazů způsobilosti, nikoliv o jejich zrušení. Stěžovatel proto považuje ustanovení § 27–32 vyhlášky č. 315/2000 Sb. za nezákonná a městský soud pochybil tím, že je takovými neshledal. Stěžovatel dále uvádí, že předmětná vyhláška je protiústavní i proto, že v rozporu s čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod stanoví povinnosti podzákonnou formou, a pro srovnání poukazuje na přechodná ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Třetí námitka brojí proti tomu, že stěžovatel nabyl předmětného mezinárodního průkazu v dobré víře, a to bez časového vymezení, a nová právní úprava mu toto právo odňala a dokonce i znemožnila získat obdobné oprávnění znovu. Byla tak porušena zásada zákazu retroaktivity a ochrany nabytých práv. Proto také stěžovatel žádá, aby Nejvyšší správní soud podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona č. 61/2000 Sb. anebo některých jeho ustanovení, a v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 150/01. Proto stěžovatel navrhuje napadený rozsudek městského soudu zrušit. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Z obsahu správního a soudního spisu plyne, že stěžovatel dne 25. 6. 2003 žalovaného požádal o výměnu „průkazu způsobilosti k vedení rekreačního plavidla“ pro oblast plavby: A, B, C a „mezinárodního průkazu způsobilosti k vedení rekreačního plavidla“ pro oblast: 2.0, 2.1, 2.2, 3.0. Následně byl stěžovatel dne 1. 7. 2003 žalovaným vyzván k doplnění této žádosti, a to s odkazem na ustanovení § 30 a § 31 vyhlášky č. 315/2000 Sb. Na tuto výzvu zareagoval dne 16. 7. 2003 stěžovatel tak, že stanovené podmínky není schopen splnit a že pouze žádá o výměnu průkazu způsobilosti pro oblast 2.2 za průkaz s oprávněním B s omezením délky plavidla do 20 m a plavby na otevřených mořích do vzdálenosti 50 námořních mil od bezpečného přístavu nebo kotviště. Shora citovaným rozhodnutím ze dne 25. 8. 2003 žalovaný zamítl žádost stěžovatele o výměnu mezinárodního průkazu způsobilosti k vedení rekreačních plavidel pro oblast 2.2 s odůvodněním, že platná právní úprava neumožňuje vydat průkaz s oprávněním B s omezením délky plavidla do 20 m a plavby na otevřených mořích do vzdálenosti 50 námořních mil od bezpečného přístavu nebo kotviště či jiný průkaz s tímto či obdobným rozsahem oprávnění. Pro žalovaného je totiž závazné vymezení průkazů provedené v ustanovení § 10 odst. 1 cit. vyhlášky. Protože stěžovatel žádal o výměnu průkazu způsobilosti za neexistující průkaz, nebylo možno mu vyhovět. Ministr dopravy shora označeným rozhodnutím ze dne 12. 11. 2003 zamítl rozklad podaný proti tomuto rozhodnutí žalovaného, když především vycházel z toho, že platná právní úprava neumožňuje vydat takový průkaz, který stěžovatel požadoval. Podstata námitek stěžovatele nesměřovala proti postupu žalovaného, nýbrž proti samotné vyhlášce č. 315/2000 Sb. Stěžovatel si po pozbytí platnosti průkazu způsobilosti mohl průkaz buď vyměnit za průkaz způsobilosti k vedení námořní jachty s oprávněním C nebo B podle ustanovení § 30, § 31 cit. vyhlášky, anebo mohl žádat o průkaz způsobilosti k vedení rekreační jachty podle ustanovení § 5 vyhlášky č. 149/2001 Sb. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele podanou proti citovanému rozhodnutí o rozkladu, když vycházel z ustanovení § 49 odst. 5 zákona č. 61/2000 Sb. a z prováděcí vyhlášky č. 315/2000 Sb. K žalobní námitce, zpochybňující ústavnost aplikovaných ustanovení cit. vyhlášky, soud konstatoval, že ustanovení § 49 odst. 5 zákona č. 61/2000 Sb. obsahuje zákonné zmocnění i ke stanovení platnosti dříve vydávaných průkazů způsobilosti, takže prováděcí vyhláška rámec zákonného zmocnění nepřekročila. Pokud podle vyhlášky po skončení platnosti původního průkazu 2.2 již průkaz stejného rozsahu není možno vydat, není ani tento postup protizákonný a neodporuje zásadě ochrany práv nabytých v dobré víře, pokud zákonodárce v oblasti veřejné správy změní úpravu podmínek pro přiznání oprávnění k výkonu určité činnosti. Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel podává kasační stížnost z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Právě tímto směrem proto zdejší soud upřel svoji další pozornost. O nezákonnost by se přitom jednalo tehdy, jestliže by městský soud aplikoval na zjištěnou skutkovou situaci nesprávné zákonné ustanovení (příp. by opomenul aplikaci některých ustanovení dalších), anebo by sice vycházel z relevantních zákonných ustanovení, nicméně jejich výklad by odporoval běžným interpretačním metodám (teleologická, systematická, logická, gramatická apod.). Z obsahu kasační stížnosti i předchozího řízení je patrno, že mezi účastníky není sporu o skutkových okolnostech věci, nýbrž pouze o jejím právním posouzení. Konkrétně to znamená, že spornou je především otázka výkladu ustanovení § 49 odst. 5 zákona č. 61/2000 Sb. ve spojení s prováděcí vyhláškou č. 315/2000 Sb., jelikož stěžovatel tvrdí, že „pouhá ministerská vyhláška ukončila platnost jeho původního průkazu a znemožnila mu získat obdobný nový průkaz“. Podle ustanovení § 49 odst. 5 zákona č. 61/2000 Sb. (které je systematicky podřazeno části třetí – „Posádka námořního plavidla“) platí, že „podrobnosti o výcviku, způsobu prokazování praxe, zkušební komisi a provádění zkoušek, požadavky na znalosti žadatele, druhy, vzory, platnost, rozsah oprávnění průkazů způsobilosti a podmínky jejich vydávání, jakož i platnost dříve vydávaných průkazů způsobilosti stanoví prováděcí předpis.“ Z ustanovení § 27 vyhlášky č. 315/2000 Sb. vyplývá, že „průkazy způsobilosti k vedení rekreačních plavidel vydané před účinn