5 Afs 27/2005 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 27/2005- 114 - text č. j. 5 Afs 27/2005 - 114 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: Mgr. J. M., zastoupeného ustanovenou advokátkou Mgr. Janou Čihákovou, se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 42, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Plzni, se sídlem Hálkova 14, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. prosince 2004, č. j. 30 Ca 37/2004 – 67, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení. III. Odměna advokátky Mgr. Jany Čihákové s e u r č u j e částkou 1075 Kč, která jí bude vyplacena z účtu NSS do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností žalobce jako stěžovatel brojí proti rozsudku Krajského soudu v Plzni shora označenému, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 1. 2004, č. j. 10148/150/2003, ze dne 28. 1. 2004, č. j. 10146/150/2003, ze dne 28. 1. 2004, č. j. 10147/150/2003, ze dne 28. 1. 2004, č. j. 10145/150/2003, ze dne 28. 1. 2004, č. j. 10149/150/2003, ze dne 28. 1. 2004, č. j. 9713/150/20063, a ze dne 28. 1. 2004, č. j. 10150/150/2003; a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku napadeného kasační stížností Krajský soud v Plzni vyhodnotil, že námitka ve smyslu § 32 odst. 2 písm. g) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen ZSDP) není námitkou skutkovou, protože obě strany shodně uvedly, že dodatečné platební výměry byly opatřeny jednobarevným otiskem úředního razítka se státním znakem, nýbrž šlo o námitku právní, o níž tento soud smýšlí tak, že otisk úředního razítka s jednobarevným státním znakem na rozhodnutí správce daně nezpůsoboval neplatnost jeho rozhodnutí ani před 5. 10. 2001, kdy nabyl účinnosti zákon č. 352/2001 Sb. K tomuto závěru dospěl tento soud za použití argumentu a maiori ad minus, podle něhož platí-li něco o větším, pak to tím spíše platí o menším. Jestliže tedy za velký státní znak České republiky se podle § 2 odst. 3 zákona č. 68/1990 Sb., o užívání státního znaku, státní vlajky a ostatních státních symbolů České republiky, ve znění pozdějších předpisů, který byl účinný do 4. 10. 2001, pokládala i jeho jednobarevná napodobenina z kovu, kamene, skla, keramiky nebo jiného materiálu, jestliže svým vyobrazením odpovídala vyobrazení (velkého) státního znaku České republiky, pak (ač to není v tomto zákoně explicitně upraveno) tím spíše bylo za malý státní znak České republiky možno pokládat i jednobarevný otisk úředního razítka s tímto státním znakem, např. na listině obsahující rozhodnutí státního orgánu České republiky, jestliže svým vyobrazením odpovídal vyobrazení malého státního znaku České republiky. Výtce mířící proti tomuto argumentu, že ne vždy lze spolehlivě určit, co je větší a co menší, možno v daném případě čelit vcelku jednoznačnou shodou, že větší je problematika užívání velkého státního znaku České republiky a menší je problematika užívání malého státního znaku České republiky. V širších souvislostech tento soud respektoval i právní názor vyslovený Nejvyšším správním soudem v č. j. 2 Afs 12/2003 - 16 ze dne 18. 11. 2003 a č. j. 7 Afs 35/2003 - 67 ze dne 1. 9. 2004 s přihlédnutím k rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 2002, č. j. 10 Ca 133/1999 - 34 a názoru vysloveném v usneseních Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 105/02 ze dne 8. 8. 2002 a III. ÚS 103/03 ze dne 4. 9. 2003 o právním formalismu. V kasační stížnosti žalobce dovozuje nesprávnost stanoviska Krajského soudu v Plzni o nesprávnosti stěžovatelovy námitky uplatněné v žalobě o tom, že jsou neplatná rozhodnutí žalovaného, v nichž nebylo použito úředního razítka se státním znakem, který by odpovídal platným předpisům. Stěžovatel tvrdí, že vzhled razítka byl v uvedeném období zcela jednoznačně stanoven a jen státní znak, který požadavkům takového ustanovení odpovídal, bylo možné považovat za otisk úředního razítka ve smyslu § 32 odst. 2 písm. g) ZSDP. Protože rozhodnutí žalovaného tyto náležitosti neměla, jsou dle § 32 odst. 7 ZSDP neplatná. Stěžovatel považuje stanovisko krajského soudu ze účelové a jej poškozující, dále uvádí, že jde o to, aby o zákonech a ústavních změnách nemohla rozhodovat náhodně utvořená skupina občanů, měnit některé z nich podle potřeby výkladem, když o přijetí a také o slovním vyjádření zákona rozhoduje pouze Parlament a prezident. Rozhodnutí o přijetí nebo zrušení zákona, doplnění nebo úprava užívání musí být ponechána pouze na ústavních činitelích a ne na pracovnících správce daně, kteří vykládají zákony podle svých potřeb. K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen. Je tedy úřední razítko a jeho vzhled právně závazný, nachází se v paragrafované části zákona. Neobstojí názor nad zákonem, jak bylo stěžovateli vysvětlováno. Stěžovatel dále podotýká, že může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Výkladem právních norem nastává dle názoru stěžovatele slovní mlžení. Aby nenastaly pochyby, je v každé ústavě vyobrazen barevně pro ty, kteří neumí číst, navíc platí priorita obrazu nad slovy. Zákony v ústavě přijaté, mohou měnit pouze ústavní činitelé ústavními zákony, jak se také ve stěžovatelem považovaném případě stalo zrušením zákona č. 68/1990 Sb., o užívání státního znaku, státní vlajky a ostatních státních symbolů České republiky, ve znění zákona č. 114/1992 Sb., a zákona č. 120/2001 Sb., a proto se také pod jejich ochranu stěžovatel odvolává. Změna úředního razítka na jednobarevné byla uzákoněna změnou zákona č. 68/1990 Sb. a č. 68/1993 Sb., a to zákonem výše jmenovaným (§ 6, zákon č. 120/2001 Sb.), který nabyl účinnosti dnem vyhlášení 5. října 2001. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadená rozhodnutí žalovaného zrušil a požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. Podáním ze dne 14. února 2005 stěžovatel opravil kasační stížnost v tom smyslu, že požádal o osvobození od soudních poplatků. Současně doplnil, že krajskému soudu vytýká skutečnost, že rozsudek je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky; soud vycházel ze špatného právního názoru, když nerespektoval Ústavu ČR; soud užil k výkladu Ústavy nalézací právo a záměrně pomíjí výklad konstitutivní, když daný zákon nelze užitým způsobem vykládat; soud nepoužil k vyřešení problému správného výkladu Ústavy a Listiny, které dávají zcela úplnou a jedinou správnou odpověď na stěžovatelův problém. Usnesením ze dne 18. února 2005, č. j. 30 Ca 37/2004 - 93, bylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost a současně byl stěžovateli ustanoven zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokát. Usnesením ze dne 7. března 2005 byl zastoupený stěžovatel vyzván, aby opravil a doplnil své podání – kasační stížnost tak, že uvede údaj o tom, kdy mu bylo napadené rozhodnutí doručeno, a zformuluje stížnostní návrh. Ustanovený zástupce stěžovatele doplnil a opravil kasační stížnost ve smyslu výzvy uvedené shora dne 12. dubna 2005 tak, že doplnil datum doručení napadeného rozhodnutí, a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti se plně ztotožnil s právním názorem Krajského soudu v Plzni, vyplývajícím z napadeného rozsudku, nepovažuje proto za nutné se k podané kasační stížnosti dále vyjadřovat. Navrhuje zamítnutí kasační stížnosti. Z předloženého soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil totožně jako krajský soud, že se stěžovatel žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2004, č. j. 10148/150/2003, ze dne 28. 1. 2004, č. j. 10146/150/2003, ze dne 28. 1. 2004, č. j. 10147/150/2003, ze dne 28. 1. 2004, č. j. 10145/150/2003, ze dne 28. 1. 2004, č. j. 10149/150/2003, ze dne 28. 1. 2004, č. j. 9713/150/2003 a ze dne 28. 1. 2004, č. j. 10150/150/2003. I. Rozhodnutím ze dne 28. 1. 2004, č. j. 10148/150/2003 žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Karlových Varech ze dne 12. 6. 2003, č. j. 91043/03/128910/1337, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o opravu zřejmých omylů a nesprávností v dodatečném platebním výměru na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí 1997 č. j. 4837/01/128912/2472. II. Rozhodnutím ze dne 28. 1. 2004, č. j. 10146/150/2003 žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Karlových Varech ze dne 12. 6. 2003, č. j. 91081/03/128910/1337, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o opravu zřejmých omylů a nesprávností v dodatečném platebním výměru na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí 1998 č. j. 485 1/01/128912/2472. III Rozhodnutím ze dne 28. 1. 2004, č. j. 10147/150/2003 žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí