6 Ads 99/2006 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 99/2006- 60 - text č. j. 6 Ads 99/2006 - 60 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně: E. L., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 27. 1. 2006, č. X, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2006, č. j. 2 Cad 39/2006 - 22, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2006, č. j. 2 Cad 39/2006 - 22, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) napadá kasační stížností shora označený rozsudek krajského soudu, jímž bylo zrušeno její rozhodnutí č. X ze dne 27. 1. 2006 a věc jí byla vrácena k dalšímu řízení. Stěžovatelka namítá, že soud nesprávně právně posoudil věc, pokud jde o zhodnocení doby studia žalobkyně ve školním roce 1960/61 z hlediska předpisů o důchodovém pojištění. Stěžovatelka namítá, že z dokladů založených ve správním spise vyplývá, že žalobkyně ve školním roce 1960/61 navštěvovala 9. třídu střední všeobecně vzdělávací školy. Na závěrečném vysvědčení z tohoto školního roku je však již uvedena dvanáctiletá střední škola. Stěžovatelka poukázala na to, že v době, kdy účastnice řízení nastoupila do 9. třídy, platil ještě zákon č. 31/1953 Sb., školský zákon (dále jen „školský zákon 1953“), který upravoval osmiletou povinnou školní docházku. V době, kdy stěžovatelka již navštěvovala 9. třídu výše zmíněné školy, vstoupil v platnost a účinnost zákon č. 186/1960 Sb., školský zákon (dále jen „školský zákon 1960“), který zavedl devítiletou povinnou školní docházku. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem Městského soudu v Praze, že tato skutečnost nemohla mít vliv na to, že žalobkyně již návštěvou 9. třídy započala studium na střední škole. Namítá, že pokud by na tento výklad Městského soudu v Praze přistoupila, znamenalo by to, že by žalobkyni musela zhodnotit jako dobu studia na střední škole i studium ve školním roce 1960/61, což by mělo za následek, že by žalobkyni bylo započteno čtyřleté středoškolské studium. To by však bylo v rozporu se školským zákonem 1960, jelikož podle něj trvá studium střední školy tři roky. Stěžovatelka rovněž poukazuje na to, že maturitní zkoušku složila žalobkyně podle maturitního vysvědčení dne 6. 6. 1964, tedy již ve dvanáctém ročníku dvanáctileté střední školy. V širším historickém kontextu vývoje právní úpravy stěžovatelka poukazuje na to, že školský zákon 1953 stanovil základní všeobecné vzdělání, a to na osmiletých středních školách nebo v prvních osmi postupových ročnících jedenáctileté střední školy (přičemž v posledních třech ročnících je poskytováno vyšší všeobecné vzdělání). V průběhu roku 1960 pak vstoupil v platnost školský zákon 1960, podle něhož se dostává dětem od šesti do patnácti let povinného základního vzdělání v devítiletých školách. Stěžovatelka upozorňuje, že žalobkyně dovršila patnáctý rok věku až dnem 9. 5. 1961, zatímco posledně citovaný školský zákon nabyl účinnosti již 15. 12. 1960. K tomuto dni, stejně jako k dovršení 15. roku věku, byla tedy žalobkyně podle názoru stěžovatelky žákyní základní devítileté školy, nikoliv studentkou střední školy. Proto podle stěžovatelky nelze uznat návštěvu 9. třídy ve školním roce 1960/61 za soustavnou přípravu na budoucí povolání ve smyslu předpisů o důchodovém pojištění. Konečně pak stěžovatelka nesouhlasí ani s názorem Městského soudu v Praze, z něhož plyne, že doba studia ve školním roce 1960/61 by měla být žalobkyni započtena jako náhradní doba pojištění pouze v rozsahu 80 %. Stěžovatelka poukazuje na to, že doba studia před 18. rokem byla podle názoru stěžovatelky správně započtena plně podle ustanovení § 13 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Ustanovení § 34 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění o úpravě náhradních dob na 80 %, na které soud odkazuje, se týká totiž, jak stěžovatelka zdůrazňuje, pouze doby studia po 18. roku věku. S ohledem na výše uvedené stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila. Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil následující skutečnosti rozhodující pro posouzení věci: Žalobkyně dne 20. 3. 2006 podala prostřednictvím stěžovatelky žalobu proti výše označenému rozhodnutí stěžovatelky o starobním důchodu, v níž mj. namítala, že stěžovatelka nezapočítala jako dobu pojištění (dobu zaměstnání) první rok studia na střední škole od 1. 9. 1960 do 31. 8. 1961. Žalobkyně namítla, že povinnou školní docházku ukončila ke dni 30. 6. 1960. Od 1. 9. 1960 začala již podle svého názoru studovat na střední škole, kterou ukončila v roce 1964 maturitou. Posléze doložila k žalobě i kopii vysvědčení o maturitní zkoušce ze dne 6. 6. 1964 a stejnopis vysvědčení z devátého ročníku dvanáctileté střední školy ze školního roku 1960/1961. Stěžovatelka ve vyjádření k žalobě uvedla, že podle § 3 odst. 3 školského zákona 1953 povinnost chodit do školy trvala osm let a začínala počátkem školního roku následujícího po dni, kdy dítě dovrší šestý rok věku. Žalobkyně tedy zahájila povinnou školní docházku ve školním roce 1952/1953 a ve smyslu tohoto zákona ji ukončila ve školním roce 1959/1960 absolvováním 8. ročníku základní školy. Na žalobkyni se podle stěžovatelky vztahovala osmiletá povinná školní docházka, neboť ke dni skončení 8. ročníku základní školy žalobkyně byl účinný školský zákon 1953, který stanovil ve svém § 3 odst. 3, jak uvedeno shora, osmiletou povinnou školní docházku. Podle § 4 odst. 2 školského zákona 1953 poskytovala jedenáctiletá střední škola v posledních třech postupných ročnících vyšší všeobecné vzdělání a připravovala především pro studium na vysoké škole. Naproti tomu podle § 2 písm. a) školského zákona 1960 se mládeži od patnácti let dostávalo středního a vyššího vzdělání v různých typech škol. Podle § 12 odst. 2 školského zákona 1960 pak trvalo studium na střední všeobecně vzdělávací škole tři roky. Žalobkyně studovala přitom ve školním roce 1960/1961, tedy ve 14 letech věku, v devátém ročníku střední všeobecně vzdělávací školy. V době ode dne nástupu do devátého ročníku 1. 9. 1960 do dne 27. 12. 1960 byl ještě účinný školský zákon 1953. Uvedené období je proto nutno podle stěžovatelky hodnotit z hlediska otázky, zda šlo o studium na střední škole, podle v tomto období účinného školského zákona 1953, když pozdější školský zákon 1960 sám ani případná jiná ustanovení tehdejšího právního řádu nezakládají jeho retroaktivitu. Školský zákon 1953 ovšem s alternativou 9. ročníku jako se součástí studia na jedenáctileté střední škole nepočítal, neboť jak vyplývá ze shora uvedeného § 4 odst. 2 tohoto zákona, jedenáctiletá střední škola se skládala z osmi ročníků základní školy a ze tří postupných ročníků, poskytujících všeobecné vzdělání. Co se týče zbývajícího období školního roku 1960/1961, tedy období od 28. 12. 1960 do konce školního roku, je nutno jej posuzovat, domnívá se stěžovatelka, podle již účinného školského zákona z roku 1960. Aplikace § 2 písm. a) a § 12 odst. 2 tohoto zákona pak vylučují posouzení uvedeného období jako studia žalobkyně na střední všeobecně vzdělávací škole, tedy jako studia na střední škole žalobkyně před dosažením 18 roku věku ve smyslu § 40 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění. Žalobkyně totiž v době studia v deváté třídě střední všeobecně vzdělávací škole nesplňovala podmínku § 2 písm. a) školského zákona 1960 - 15. rok věku v době studia, neboť žalobkyni bylo ve školním roce 1960/1961 14 let. Žalobkyně pak dále po ukončení deváté třídy na střední všeobecně vzdělávací škole pokračovala v tříletém studiu na střední všeobecně vzdělávací škole, které bylo zakončeno maturitní zkouškou. Právě toto studium prohlašuje školský zákon 1960 za studium na střední škole, přičemž s devátými ročníky počítá jako s posledními ročníky tímto zákonem zaváděné devítileté školní docházky. Z uvedeného je podle stěžovatelky zřejmé, že ani uvedené období od 28. 12. 1960 do 30. 6. 1960, tím méně pak období školních prázdnin od 1. 7. 1960 do 31. 8. 1960, nelze hodnotit jako studium na střední škole. Stěžovatelka rovněž poukázala na to, že jí zastávaný právní výklad je v souladu s požadavkem zásad logického výkladu, aby různá období studia téhož školního roku, byť podléhají účinnosti odlišných školských zákonů, byla hodnocena jako jeden typ studia. Městský soud v Praze v napadeném rozsudku uvedl, že podle ustanovení § 33 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění se starobní důchod skládá jednak ze základní výměry starobního důchodu, jednak z procentní výměry starobního důchodu. Výše základní výměry starobního důchodu je taxativně stanovena zákonem o důchodovém pojištění, pro