2 Afs 109/2007 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 109/2007- 146 - text č. j. 2 Afs 109/2007 - 146 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobkyně: POLYTEZA spol. s r. o., se sídlem Holoubkov 293, zastoupena JUDr. Františkem Korandou, advokátem se sídlem Františkánská 7, Plzeň, proti žalované: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 24, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2007, č. j. 9 Ca 110/2006 – 110, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2007, č. j. 9 Ca 110/2006 – 110, s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení. Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2007, č. j. 9 Ca 110/2006 - 110, byla zamítnuta žaloba podaná žalobkyní (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí Státní energetické inspekce ze dne 19. 12. 2002, č. 904063502, jímž bylo podle § 95 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2002 (dále jen „energetický zákon“) a § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu Plzeň, ze dne 17. 10. 2002, č. 324022102, o uložení pokuty 400 000 Kč za porušení podmínek věcného usměrňování cen podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) a § 15 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenách“). Městský soud se podrobně na str. 17 až 19 napadeného rozsudku zabýval námitkou nedodržení správní praxe a dospěl k závěru, že není důvodná. Uvedl, že stěžovatelka neprokázala, že by u ní v minulosti proběhla kontrola, při níž by byla k tomu příslušným správním orgánem zkoumána ekonomická oprávněnost mzdových nákladů vynakládaných stěžovatelkou v souvislosti s provozem kotelny v Holoubkově za skutkově obdobné situace, jako tomu bylo při kontrole Státní energetické inspekce, o jejíž závěry je opřeno napadené rozhodnutí. Kontrola provedená Finančním ředitelstvím v Plzni v roce 1997 byla zaměřena na období roku 1996. Jak ale v řízení před soudem vyšlo najevo, v roce 1996 stěžovatelka provozovala kotelnu v Holoubkově za zcela odlišných podmínek než tomu bylo v roce 2000. Rozdílnost podmínek provozu kotelny v uvedených letech spočívá v její plynofikaci, k níž došlo v roce 1997 a se kterou souviselo i výrazné snížení počtu zaměstnanců pracujících v kotelně z původních 12 (před plynofikací) na 6 (v roce 2000). I v případě, že by Finanční ředitelství v Plzni při kontrole dne 19. 3. 1997 skutečně posuzovalo oprávněnost mzdových nákladů stěžovatelky souvisejících s provozem kotelny v roce 1996, musel by tento kontrolní orgán vzhledem ke zcela odlišným provozním podmínkám kotelny nutně brát v úvahu jiná kritéria při zvažování toho, zda, a popřípadě kteří, zaměstnanci pracující v kotelně jsou pro její provoz potřební či nadbyteční, než tomu bylo při kontrole Státní energetické inspekce posuzující stav v roce 2000. Ze záznamu o kontrole ze dne 19. 3. 1997 ani z jeho příloh navíc nevyplývá, že by Finanční ředitelství v Plzni oprávněnost mzdových nákladů stěžovatelky souvisejících s provozem kotelny skutečně kontrolovalo. Předmět kontroly je v záznamu z kontroly formulován velmi obecně, v záznamu z kontroly není specifikováno, jaké doklady vztahující se k vyúčtování dodávek tepelné energie domácnostem, zpracované stěžovatelkou, byly kontrolním orgánem hodnoceny, a ani ze závěru kontrolního orgánu, že „prověrkou výpočtu průměrných cen pro rok 1996 nebylo zjištěno porušení uvedeného cenového předpisu“ (výměru MF ČR č. 01/96) nelze dovodit, že Finanční ředitelství v Plzni při kontrole prověřovalo též oprávněnost mzdových nákladů stěžovatelky souvisejících s provozem kotelny. Dále městský soud uvedl, že citovaný závěr kontrolního orgánu, jakož i příloha č. 2 záznamu o kontrole („Výpočet průměrné věcně usměrňované ceny tepelné energie na rok 1996 dle cenového výměru MF č. 01/96“) naopak nasvědčují tomu, že kontrola byla zaměřena na to, zda stěžovatelka v kontrolovaném období roku 1996 nepřekročila maximální průměrnou věcně usměrňovanou cenu tepelné energie, tedy na dodržení ust. § 6 odst. 1 písm. a) zákona o cenách. V záznamu o kontrole ze dne 19. 3. 1997 není ani zmínka o tom, že by předmětem kontroly bylo prověření ekonomické oprávněnosti jednotlivých nákladových položek. Z uvedených důvodů dospěl městský soud k závěru, že stěžovatelka nemůže s úspěchem namítat, že kontrolou provedenou dne 19. 3. 1997 Finančním ředitelstvím v Plzni byla vytvořena správní praxe ohledně posuzování oprávněnosti mzdových nákladů souvisejících s provozem kotelny v Holoubkově, jíž by byla Státní energetická inspekce vázána při provádění cenové kontroly týkající se roku 2000 a která by ji bránila posuzovat mzdové náklady stěžovatelky na druhého topiče a elektrotechnika jako ekonomicky neoprávněné. K argumentaci stěžovatelky, že v září roku 2002 u ní Finanční úřad v Rokycanech prováděl kontrolu daně z příjmů právnických osob a silniční daně za období let 1999 a 2000, městský soud uvedl, že finanční úřad při této kontrole nebyl oprávněn prověřovat, zda stěžovatelka dodržela závazný postup při tvorbě věcně regulované ceny tepelné energie, neboť v době, kdy tato kontrola proběhla, k tomu byla oprávněna pouze Státní energetická inspekce. Co se týče stěžovatelkou namítaných kontrol provedených Státní obchodní inspekcí v letech 1997, 1999 a 2000, z protokolů o těchto kontrolách nade vší pochybnost plyne, že jejich předmětem nebylo dodržování zákona o cenách, ale dodržování ustanovení zákona č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci. Městský soud k tomu dodal, že Státní obchodní inspekce až do 31. 12. 2000 nemohla u žádného subjektu, tedy ani u stěžovatelky, provádět kontrolu dodržování cenových předpisů v energetice, protože tato pravomoc jí byla zákonem č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, svěřena až od 1. 1. 2001 (viz § 3 odst. 3 cit. zákona ve znění účinném od 1. 1. 2001); do konce roku 2000 tuto pravomoc vykonávala finanční ředitelství. Tvrzení stěžovatelky o rozdílném posuzování obdobných situací správními orgány, pokud jde o ekonomickou oprávněnost výše uvedených mzdových nákladů, tedy městský soud neshledal důvodným. Žalobní bod, v němž stěžovatelka dovozovala nezákonnost napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně z toho, že správní orgány nesprávně posoudily část mzdových prostředků vynaložených stěžovatelkou v souvislosti s provozem kotelny v Holoubkově jako ekonomicky neoprávněné náklady zahrnuté do věcně usměrňované ceny tepelné energie, shledal městský soud neopodstatněný. Za situace, kdy sama stěžovatelka v provozním řádu kotelny Holoubkov stanovila minimální rozsah provádění občasné obsluhy kotelny na 3 x 30 minut denně a zároveň prostřednictvím firmy SEAP Rokycany, s. r. o. smluvně zajistila provádění preventivních měsíčních prohlídek kotelny a trvalou pohotovost pro případné poruchy, Státní energetická inspekce zcela důvodně vyhodnotila mzdové náklady druhého topiče a elektrotechnika jako nadbytečné, a tudíž ekonomicky neoprávněné. Tento závěr je potvrzován také zjištěním správního orgánu I. stupně, že z údajů uvedených v mzdových listech a v dalších mzdových podkladech vyplývá, že v souvislosti s provozem kotelny pobírá mzdu 5 pracovníků, kteří v průměru vykazují dvacet odpracovaných hodin denně (stěžovatelkou stanovený minimální rozsah obsluhy kotelny přitom činil pouze hodinu a půl). Mzda placená druhému topiči za práci v kotelně přitom zcela jistě nebyla mzdou za výkon správních činností, ale výhradně mzdou za obsluhu kotelny. Se stěžovatelkou, stejně jako se znalcem Ing. B., CSc., souhlasil městský soud v tom, že orgánům Státní energetické inspekce nepřísluší posuzovat personální či mzdovou politiku stěžovatelky jako zaměstnavatele. Je výhradně její věcí, zda v předmětné kotelně se stanovenou občasnou obsluhou v rozsahu 1,5 hod/den zaměstná tři zaměstnance nebo dvacet a na jaké výši mzdy se s nimi dohodne. Správní orgán obou stupňů však výši mezd jednotlivých zaměstnanců stěžovatelky pracujících v kotelně nijak nehodnotil. Orgánům Státní energetické inspekce v rámci jejich kontrolní činnosti však přísluší hodnotit, zda mzdové náklady vynaložené na provoz kotelny, a následně zahrnuté do ceny za tepelnou energii dodávanou odběratelům, byly náklady důvodně vynaloženými, a tedy ekonomicky oprávněnými v souladu s výměrem Ministerstva financí č. 01/2000, či nikoliv. Správní orgány v tomto směru přihlédly k provoznímu řádu předmětné kotelny, jakož i ke znění smlouvy o zajištění servisní činnosti uzavřené mezi stěžovatelkou a firmou SEAP Rokycany, s. r. o. a dospěly k logickému závěru o ekonomické neoprávněnosti části mzdových nákladů vyn