3 As 15/2008 — Nejvyšší správní soud

3 As 15/2008- 80 - text 3 As 15/2008 - 80 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: AVE CZ Jindřichův Hradec s.r.o. (původně TESCO Jindřichův Hradec, spol. s r.o.), se sídlem Václavská 609, Jindřichův Hradec, zastoupený JUDr. Tomešem Vytiskou, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 1/II, Jindřichův Hradec, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2006, čj. 510/997/05-O/IPPC/40/05 Dv, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2007, č.j. 7 Ca 80/2006 - 30, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 4. 1. 2006, čj. 510/997/05-O/IPPC/40/05 Dv, podle § 59 odst. 2 spr. ř. (v celém textu míněn zákon č. 71/1967 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů; s účinností od 1. 1. 2006 zrušen a nahrazen zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem – pozn. soudu) zamítl odvolání žalobce a potvrdil jím napadené rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu v Českých Budějovicích ze dne 17. 10. 2005, čj. 02/IPP/07421/05/Vít-1370 (dále jen „rozhodnutí ČIŽP“). Uvedeným rozhodnutím ČIŽP nevyhověla žádosti žalobce o zastavení řízení podle § 39 odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o integrované prevenci) a uložila žalobci podle § 37 odst. 4 zmíněného zákona pokutu ve výši 380 000 Kč, neboť porušil § 16 odst. 1 písm. a) téhož zákona, když neprovozoval zařízení „Středisko likvidace odpadů Fedrpuš“ (dále rovněž „skládka“) v souladu s pravomocným integrovaným povolením Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví, ze dne 13. 10. 2003, čj. OZZL/7219/03 Ku (dále jen „integrované povolení“). Porušení integrovaného povolení shledala ČIŽP na základě předem ohlášené kontroly provedené dne 22. a 23. 4. 2004 v tom, že žalobce nedodržoval postupy přejímky odpadů (kapitola B.1. bod 1.2. písm. a) a b) integrovaného povolení); nevytřídil a neshromažďoval na zabezpečeném místě odpady, které nelze v zařízení odstraňovat (kapitola B.1. bod 1.5. integrovaného povolení); odstraňoval uložením také odpady kategorie „ostatní odpad“ katalogových čísel 020107, 020202, 030105, 040221, 040222, 150101, 170201, 170101, 170102, 170103, 170203, 170904, 170504, 200138, které nebyly uvedené na seznamu č. 1 (kapitola B.2. bod 2.1. integrovaného povolení); přijímal do zařízení využitelné odpady (200102, 200111, 200139) bez požadovaného prohlášení (kapitola B.2. bod 2.5. integrovaného povolení); provozoval zařízení v rozporu s předloženým „Integrovaným provozním řádem“ (kapitola C.1. bod 1.1. integrovaného povolení) a analýzu podzemních, povrchových a průsakových vod nechal provést laboratoř bez potřebné akreditace (kapitoly F.1., F.2. a F.3. body 1.5., 2.7. a 3.5. integrovaného povolení). Z těchto důvodů žalobci ČIŽP uložila pokutu. Žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí k výroku ČIŽP o nezastavení řízení podle § 39 zákona o integrované prevenci uvedl, že ze strany žalobce nebyly beze zbytku splněny ustanovením § 39 odst. 1 písm. a), b) a c) zmíněného zákona předepsané podmínky pro zastavení řízení, které navíc musí být splněny současně. Žalobce neodstranil následky porušení svých povinností. Neodtěžil na skládce neoprávněně uložené odpady a dále nezajistil měření akreditovanou laboratoří v nejbližším možném termínu po provedené kontrole. To, že došlo k následnému zařazení odpadů do seznamu povolených odpadů není možné považovat za odstranění následků. Odstranění azbestu nebylo z důvodu ochrany osob požadováno a nařízeno. Žalobce ani nepřijal opatření zamezující dalšímu trvání nebo obnově protiprávního stavu, když po celý rok 2004 nebylo provedeno měření jakosti a množství průsakových, podzemních a povrchových vod v ústí drenážní soustavy akreditovanou laboratoří, ačkoli je žalobce měl podle integrovaného povolení provést dvakrát v kalendářním roce. Pokuta nevede vzhledem k učiněným opatřením k nepřiměřené tvrdosti, neboť žalobce neoprávněně uložené odpady neodtěžil a měření akreditovanou laboratoří nezajistil. Z těchto důvodů proto žalovaný neshledal, že by ČIŽP svým rozhodnutím o nezastavení řízení pochybila. V předmětném rozhodnutí se žalovaný dále vyslovil k uložení pokuty s tím, že žalobce svým jednáním porušil normu správního práva představující veřejný zájem v oblasti ochrany životního prostředí a naplnil v zákoně o integrované prevenci definovanou skutkovou podstatu správního deliktu. Za závažné označil žalovaný uložení odpadu azbestu. Integrované povolení uložilo žalobci provádět při přejímce odpadů vizuální kontrolu dopadů, což žalobce neučinil. V případě azbestu (resp. eternitových šablon) šlo o odpad katalogové číslo 170601 (170605), který nesměl být na skládku uložen, což žalobce nezajistil. Odpad byl přesto uložen v tělese skládky a posléze rozdrcen kompaktorem, čímž bylo znemožněno jeho vytřídění a shromáždění na zabezpečeném místě. Obsluha, potažmo žalovaný, neprovedl kontrolu, zda přivezený odpad odpovídá původcem deklarovanému druhu. Při rozhrnutí a zapracování odpadu do skládky kompaktorem žalobce ohrozil životní prostředí. Žalobce dále podle žalovaného pochybil v tom, že na skládku byly v období od 1. 1. 2004 do 31. 3. 2004 přijaty odpady, které nebyly uvedeny v Seznamu odpadů možných odstraňovat na skládce, kdy jejich celkové množství představovalo cca 1/5 všech sládkovaných odpadů. Do skládky byly rovněž uloženy využitelné odpady, jejichž uložení bylo možné jen na základě prohlášení původce o tom, že odpad nelze využít a jiný způsob odstranění není možný. Předložené doklady požadavkům prohlášení nevyhověly, pro odpady katalogového čísla 200102, 200111 a 200139 nebyla dokonce předložena prohlášení žádná, přičemž prohlášení žalobce nepředložil ani na základě dodatečné výzvy ze dne 26. 8. 2005. Pokud původce prohlášení nepředložil, odpad nesměl být na skládku uložen, stejně tak pokud prohlášení nepoukazovalo na nevyužitelnost odpadu. Žalovaný dále konstatoval, že žalobce neprováděl skrápění (vlhčení) komunikací, ačkoli dne 23. 4. 2004 docházelo ke zvýšené prašnosti, pročež neprovozoval zařízení v souladu s Integrovaným provozním řádem. Posledním pochybením bylo podle žalovaného to, že veškerá měření jakosti a množství průsakových, podzemních a povrchových vod v ústí drenážní soustavy nebylo prováděno akreditovanou laboratoří. Žalovaný celkově uzavřel, že žalobci bylo prokázáno, že neprovozoval skládku v souladu s integrovaným povolením, neboť nedodržoval jeho podmínky. Tím naplnil znaky skutkové podstaty správního deliktu podle § 37 odst. 4 zákona o integrované prevenci. Z těchto důvodů proto žalovaný odvolání zamítl a napadené rozhodnutí ČIŽP potvrdil. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 9. 2007, č.j. 7 Ca 80/2006.- 30, žalobu žalobce napadající shora uvedené rozhodnutí žalovaného zamítl. V odůvodnění soud uvedl, že v obou rozhodnutích správních orgánů jsou uvedeny skutečnosti rozhodné pro posouzení věci, jakož i jejich právní hodnocení. K námitce nezavinění protiprávního stavu soud vyjádřil, že v daném případě byla odpovědnost žalobce za správní delikt posuzována jako odpovědnost objektivní, kdy otázka zavinění nemá pro nastoupení odpovědnosti žádný vliv. Odpovědnosti se tak žalobce nemůže zprostit tvrzením, že mu byl odpad v podobě eternitových šablon podsunut a jeho složení zjistil až po jeho rozhrnutí. Rozhodné totiž bylo, že do tělesa skládky byly uloženy odpady v rozporu s integrovaným povolením. Skutková podstata správního deliktu byla naplněna samotným uložením odpadu do skládky, což bylo zjištěno právě prováděnou kontrolou ČIŽP. Následné zahrnutí předmětného odpadu bylo provedeno na pokyn pracovníků ČIŽP způsobem co nejméně zatěžujícím životní prostředí. Odpovědnosti se podle názoru soudu nelze zbavit ani poukazem na „vyvíjející se stav“, změnu právního řádu a odsouhlasené změny provozního řádu. Žalovaný hodnotil skutkový stav v době prováděné kontroly a posuzoval jej s v té době účinným integrovaným povolením. Žalobcem tvrzená „formálnost“ jeho pochybení a zjištěných vad nemá na existenci jeho odpovědnosti za správní delikt žádný význam. Kontrola byla provedena ve dnech 22. a 23. 4. 2004, kdy byl žalobce povinen dodržovat podmínky stanovené v integrovaném povolení. Změna seznamu odpadů povolených ukládat do skládky byla ohlášena Krajskému úřadu Jihočeského kraje dne 30. 6. 2004, kdy ke změně bylo přistoupeno až po provedení kontroly. Soud se proto neztotožnil s tvrzením žalobce, že již v době prováděné kontroly bylo možné odpad na skládku ukládat. Stran výše uložené pokuty soud uvedl, že z rozhodnutí žalovaného je seznate