7 As 53/2007 — Nejvyšší správní soud

7 As 53/2007- 128 - text č. j. 7 As 53/2007 - 128 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: V. P., zastoupen JUDr. Vlastislavem Peřinou, advokátem se sídlem Resselovo nám. 135, Chrudim, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, Pardubice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové  pobočka v Pardubicích ze dne 7. 8. 2007, č. j. 52 Ca 37/2006 - 83, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 7. 8. 2007, č. j. 52 Ca 37/2006 – 83, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 7. 8. 2007, č. j. 52 Ca 37/2006 - 83, zamítl žalobu podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje, odboru životního prostředí a zemědělství (dále jen „krajský úřad“) ze dne 21. 4. 2006, č. j. 18335/06/OŽPZ/Ja, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu ve Vysokém Mýtě, odboru životního prostředí (dále jen „městský úřad“) ze dne 20. 1. 2006, č. j. 3048/2005/2006/OŽP/Sou/206, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na vydání úředního potvrzení týkající se zápisu Honebního společenstva ve Stradouni, se sídlem ve Vinarech č. 46, do rejstříku honebních společenstev. Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že již rozsudkem ze dne 20. 12. 2005, č. j. 52 Ca 63/2005 - 45 zavázal městský úřad k vydání rozhodnutí o žádosti stěžovatele o vydání úředního potvrzení týkající se zápisu Honebního společenstva Stradou do rejstříku honebních společenstev, v němž jako honební starosta vystupoval právě stěžovatel. V tomto rozsudku bylo zdůrazněno, že „z uvedeného ale zároveň nevyplývá, že předmětné honební společenstvo existuje, přičemž tuto skutečnost je povinen správní orgán, resp. orgán státní správy myslivosti, zjišťovat, a pokud dospěje k závěru, že stávající honební společenstvo splňuje zákonné podmínky podle § 69 odst. 2, tak tuto skutečnost může deklarovat již výše zmíněným osvědčením“. Správní orgány obou stupňů v době vydání svých rozhodnutí (správní orgán I. stupně dne 20. 1. 2006 a správní orgán II. stupně dne 21. 4. 2006) nemohly vyhovět návrhu stěžovatele na vydání úředního potvrzení týkajícího se zápisu Honebního společenstva Stradouň. V té době bylo totiž v rejstříku zapsáno Honební společenstvo Stradouň, se sídlem Vraclav č. 106, v němž vykonával funkci honebního starosty J. M., a to na základě konání transformační valné hromady ze dne 10. 8. 2002. Vydání potvrzení o zápisu údajného honebního společenstva stěžovatele by proto za této situace neodpovídalo stavu skutečného zápisu v rejstříku honebních společenstev. Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. 5. 2007, č. j. 18 Co 13/2007 - 265 byla posléze určeno, že rozhodnutí valné hromady Honebního společenstva Stradouň ze dne 10. 8. 2002, se sídlem ve Vraclavi č. 106, o přijetí a úpravě stanov je neplatné. Krajský soud z uvedeného dovodil, že určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady má deklaratorní charakter s účinky ex tunc, a proto nebylo nikdy způsobilé vyvolat právní účinky. Uvedená skutečnost by ale sama o sobě nemohla obstát jako důvod zamítnutí potvrzení o registraci jiného konkurenčního honebního společenstva na pozemcích, které jsou společným předmětem zájmu. Důvodem, pro který shledal krajský soud napadené správní rozhodnutí zákonným a žalobu nedůvodnou je však to, že honební společenstvo zastupované stěžovatelem nepředložilo podle výzvy k doplnění správnímu orgánu návrhy minimálních stavů zvěře. Tento požadavek se podle přechodných ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o myslivosti“) totiž vztahuje i na stávající tzv. „transformovaná“ honební společenstva oproti povinnosti předložit seznam a podpisy členů. Ze zápisu z valné hromady ze dne 26. 3. 2003 je přitom zjevné, že valná hromada uložila honebnímu starostovi „zpracovat příslušnou dokumentaci k honitbě a předložit orgánu státní správy na její uvedení do souladu se zákonem v termínu do 31. 3. 2003“. Pokud tedy orgánu státní správy myslivosti nebyl nejpozději do 31. 12. 2002 podán návrh plánovaných druhů zvěře a jejich minimálních a normovaných stavů, jako „ostatní požadavek na tvorbu honitby“ ve smyslu ustanovení § 17 a § 18 zákona o myslivosti, pak předmětná honitba zanikla ke dni 31. 3. 2003 a ve smyslu ustanovení § 25 zákona o myslivosti došlo i ke zrušení honebního společenstva. Napadené rozhodnutí krajského úřadu je proto zákonné v jeho výrokové části. Argumentace o neexistence Honebního společenstva Stradouň, se sídlem Vinary č. 46 v něm obsažená obstojí právě z důvodu nepodání návrhu plánovaných druhů zvěře a jejich minimálních a normovaných stavů. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. V kasační stížnosti namítal, že krajský soud přes existenci rozsáhlé judikatury Nejvyššího správního soudu vůbec nepochopil obsah povinností, které jsou ukládány honebnímu společenstvu při transformaci a rozdíl mezi přeměnou honitby (§ 69 odst. 1 ve spojení s § 17 zákona o myslivosti) a vznikem nové honitby (§ 18 zákona o myslivosti). Zcela nepochopitelná a až absurdní je zejména úvaha krajského soudu o tom, že pro tvorbu honitby je třeba užít „kus“ ustanovení § 18 zákona o myslivosti (návrh plánovaných druhů zvěře a jejich minimální a normované stavy) a „kus“ nikoliv (výslovně „vlastnická struktura vznikající honitby“). Krajský soud tak zaměnil transformaci existujících honebních společenstev s uznáváním dosud neexistujících nových honiteb. V tomto případě konkrétní honitba již existovala a nešlo o nově vznikající útvar. Ustanovení § 18 zákona o myslivosti, kde jde právě o uznání nově vznikající honitby proto nelze aplikovat na transformační problematiku, kterou je třeba posoudit se zřetelem k již existujícím honebním společenstvům a honitbám (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2006, sp. zn. 5 As 41/2004). Krajský soud tak nevzal v úvahu, že je rozdíl mezi ustanovením § 69 odst. 1 zákona o myslivosti, které výslovně vyžaduje, aby honitba splňovala podmínky pro její tvorbu (§ 17 zákona o myslivosti) a vznikem honitby a honebního společenstva (§ 18 a § 20 zákona o myslivosti, který stanoví podmínky pro vznik nové honitby a uznání honitby). Jelikož v tomto případě honitba splňovala podmínky pro její tvorbu, a tedy i podmínky pro transformaci, rozhodnutí krajského soudu je nezákonné. Ostatně požadavek na splnění podmínek pro uznání honitby vznášel krajský úřad až v rámci soudního řízení, a navíc je jeho rozhodnutí i nepřezkoumatelné. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský úřad ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že zákon o myslivosti v § 69 odst. 1, ani v jiných ustanoveních, neobsahuje bližší vymezení „požadavků na tvorbu honitby“. Žádná honitba, uznaná podle předchozích právních předpisů, však nemohla splňovat „ostatní požadavky na tvorbu honitby“. Za honitbu totiž nelze považovat jen prostý soubor honebních pozemků v určitých hranicích, ale její součástí jsou též i určité druhy zvěře, jež se v této honitbě vyskytují, i s konkrétně stanoveným rozpětím jejich početních stavů (tzv. minimální a normované stavy zvěře). To znamená, že každá osoba byla povinna podat do 31. 12. 2002 orgánu státní správy myslivosti návrh na uvedení honitby do souladu se zákonem o myslivosti, jinak zanikla k 31. 3. 2003. V případě společenstevní honitby Stradouň byla pro nutnost podání návrhu na uvedení honitby do souladu se zákonem o myslivosti podstatná také skutečnost, že část hranice této honitby nebyla v terénu zřetelná, nesplňovala podmínku trvalé hranice a protínala některé honební pozemky. Povinnost podat uvedený návrh proto vyplývala i z ustanovení § 17 odst. 3 zákona o myslivosti, ve znění účinném do 27. 2. 2003. Jelikož Honební společenstvo Stradouň, kterému byla honitba uznána podle dosavadních předpisů, nepodalo do 31. 12. 2002 návrh na uvedení honitby do souladu se zákonem o myslivosti, ke dni 31. 3. 2003 zanikla společenstevní honitba Stradouň a současně i Honební společenstvo Stradouň podle ustanovení § 25 zákona o myslivosti. Dalším zákonným důvodem zániku tohoto honebního společenstva je i skutečnost, že společenstvo nesplnilo v termínu do 31. 3. 2003 povinnosti uvedené v ustanovení § 69 odst. 2 zákona o myslivosti, tj. že nikdy platně nepřijalo stanovy a nezvolilo své orgány. Pro rozhodnutí této korporace by tedy muselo být dosaženo 100 % shody všech jejích členů (nebyl sjednán majoritní princip), a k takové shodě