9 As 86/2007 — Nejvyšší správní soud

9 As 86/2007- 76 - text 9 As 86/2007 - 85 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: N. Č., zastoupeného Mgr. Václavem Mimránkem, advokátem se sídlem Čechyňská 23, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2005, č. j. 63185/05/SMT-863/05-2, o přijetí ke vzdělávání do prvního ročníku střední školy, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 8. 2007, č. j. 15 Ca 140/2005 – 52, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „žalovaný“), ze dne 26. 5. 2005, č. j. 63185/05/SMT-863/05-2. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí ředitele Gymnázia Most (dále jen „ředitel gymnázia“), ze dne 20. 4. 2005, č. j. G/151/05/a, jímž stěžovatel nebyl přijat ke vzdělávání na tomto gymnáziu do 1. ročníku oboru vzdělávání 79 – 41 – K/401 gymnázium – všeobecné od 1. září 2005. Stěžovatel v úvodu kasační stížnosti nesouhlasí se zamítnutím žaloby a tvrdí, že ze strany krajského soudu nedošlo ke zjištění všech skutečností a důkazů potřebných pro správné posouzení věci. Krajský soud nesprávně a neoprávněně posoudil stěžovatelovu znalost českého jazyka v době jeho účasti na přijímacích zkouškách ke studiu na Gymnáziu v Mostě v roce 2005. Úkolem soudu bylo pouze posoudit zákonnost rozhodnutí žalovaného a ředitele gymnázia. Stěžovatel dále namítá, že jeho tzv. skóre, tedy výsledek přijímací zkoušky, mělo být vypočítáno bez přihlédnutí k výsledkům ověřování jeho schopností v češtině plynně reagovat na běžné otázky denního života a že úroveň jeho znalosti českého jazyka byla dostačující ke studiu na předmětném gymnáziu. Pokud znalosti českého jazyka stěžovatele byly ohodnoceny 5 body, je toto přímým důkazem jeho schopnosti na gymnáziu studovat stejně tak, jak jsou toho schopni jiní uchazeči, kteří z matematiky dosáhli 0, resp. 2,5 bodu, a byli ke studiu přijati. Stěžovatel rovněž upozorňuje na nepravdivé tvrzení ředitele gymnázia o faktické nemožnosti výpočtu tzv. skóre bez zadání výsledků v části český jazyk, protože počítačový program takový postup údajně neumožňuje. Krajský soud podle stěžovatele odmítl umožnit řediteli gymnázia vysvětlit způsob výpočtu skóre, avšak stěžovateli se podařilo prokázat zaujatost ředitele gymnázia vůči němu a ostatním uchazečům o studium na tomto gymnáziu, kteří chtějí nastoupit ze zahraniční školy, a rovněž, že ověřování stěžovatelových schopností v českém jazyce plynně reagovat na běžné otázky denního života bylo provedeno způsobem odporujícím zákonu. Účelovosti tvrzení ředitele gymnázia o neschopnosti stěžovatele v českém jazyce plynně reagovat na běžné otázky denního života nasvědčuje i výsledek stěžovatele ze zkoušky OSP. Krajský soud dále uznal, že součástí správního spisu jsou oficiální dokumenty dokládající dosavadní studium stěžovatele v Ruské federaci. Odmítl však uznat fakt, že se jedná o studium na ruské střední, nikoli základní škole. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti konstatuje, že stěžovatel zjevně záměrně vágně označuje důvody, pro které podává kasační stížnost, když tvrdí, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces v důsledku nezjištění všech potřebných důkazů. Opomíjí okolnost, že soudy přezkoumávají napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobních důvodů. Podle žalovaného není pravdivé tvrzení stěžovatele o tom, že soud odmítl umožnit řediteli gymnázia vysvětlit způsob výpočtu a že se stěžovateli podařilo prokázat zaujatost ředitele gymnázia. Ve zbytku žalovaný odkazuje na své vyjádření k věci (zřejmě k žalobě). Má za to, že soud rozhodl v intencích platných předpisů a navrhuje, aby kasační stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta. Ze správního spisu žalovaného Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti: Stěžovatel podal pro školní rok 2005/2006 přihlášku ke studiu na střední školu Gymnázium Most. V této přihlášce uvedl, že je státním občanem Ruské federace. Namísto prospěchu za prvé a druhé pololetí osmého ročníku a prvé pololetí ročníku devátého z českého jazyka a literatury uvedl známky z jazyka ruského. Vzhledem k neúplnosti přihlášky byl ředitelem gymnázia vyzván k doplnění průměrného prospěchu za výše zmíněná období a současně k podání žádosti o prominutí přijímací zkoušky z českého jazyka. Požadované náležitosti ve stanovené lhůtě doplnil, žádost o prominutí přijímací zkoušky z českého jazyka podal rovněž. Následně byla stěžovateli zaslána pozvánka k přijímacím zkouškám, v níž byl stanoven termín konání zkoušky (18. 4. 2005), a stěžovatel byl upozorněn, že v době vymezené testu z českého jazyka bude probíhat rozhovor k ověření znalosti českého jazyka, která je nezbytná pro vzdělávání na gymnáziu [§ 20 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)]. Kategoriemi hodnocenými v rámci přijímacího řízení byly český jazyk, obecné studijní předpoklady (dále též jen „OSP“), matematika a průměrný prospěch ve druhém pololetí 8. ročníku a v prvním pololetí 9. ročníku základní školy. Při přijímací zkoušce byly využity testy společnosti SCIO CZ, s.r.o., které byly vyhodnoceny počítačovým programem dodaným stejnou organizací. Z protokolu o rozhovoru nahrazujícímu zkoušku z českého jazyka, který je součástí správního spisu, vyplývá, že stěžovatel byl dotazován na několik okruhů otázek: dosavadní docházka do školy a další studijní plány; rodné město a jeho okolí, co se stěžovateli líbí na Mostě; zájmy, oblíbené a neoblíbené školní předměty, četba; studium českého jazyka; významy slov (shodný či podobný význam, protiklad). Tříčlenná komise, jejímž předsedou byl ředitel gymnázia, během ústního pohovoru sledovala porozumění mluvenému jazyku, interpretaci textu po poslechu, motivaci ke studiu a porozumění interpretovanému textu zadání otázek OSP. Dle záznamu vypracovaného komisí stěžovatel rozuměl otázkám jen velmi málo, nebyl schopen souvislého projevu, reagoval jednoslovně, často chybně, neovládal obtížnější témata. Na základě uvedených skutečností komise dospěla k závěru, že stěžovatel není schopen v českém jazyce plynně reagovat na otázky vztahující se k běžným situacím denního života. Výsledkem tak bylo doporučení bodově ohodnotit část přijímací zkoušky z českého jazyka na dolní hranici bodovaných uchazečů, celkem tedy 5 body, a test OSP bodově ohodnotit na úrovni poloviny průměrného hodnocení bodovaných uchazečů, celkem 26,25 body. Po celkovém vyhodnocení výsledků jeho přijímací zkoušky nebyl stěžovatel přijat ke studiu, a to vzhledem k jeho umístění v pořadí přijatých a nepřijatých uchazečů a pro velký počet uchazečů, kteří lépe vyhověli kritériím přijímacího řízení stanoveným ředitelem gymnázia. Zákonný zástupce stěžovatele, Mgr. J. Č., rozhodnutí ředitele gymnázia napadl odvoláním, v němž prvostupňové rozhodnutí označil za nepřezkoumatelné pro zmatečnost, odporující ustanovením právních předpisů v něm uvedených a rovněž čl. 14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalovaný, který rozhodoval o odvolání jakožto druhostupňový správní orgán, toto odvolání zamítl a napadené rozhodnutí ředitele gymnázia potvrdil. V úvodu odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že stěžovatel přicestoval do České republiky dne 20. 2. 2005, v době rozhodování správních orgánů obou stupňů byl stěžovatel žákem základní školy Most. K přijímací zkoušce a přijímacímu řízení obecně žalovaný uvedl, že ustanovení § 60 odst. 3 školského zákona dává řediteli pravomoc rozhodnout o konkrétní podobě přijímací zkoušky, přičemž její obsah a formu stanoví v souladu s rámcovým vzdělávacím programem základního vzdělávání. Obsahem přijímací zkoušky jsou její součásti a záleží na rozhodnutí ředitele školy, kolik jich v jejím rámci stanoví. O přijetí uchazeče ke vzdělávání ve střední škole rozhoduje ředitel této školy. Z článku 33 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod dle právního názoru žalovaného vyplývá, že právo na vzdělávání ve středních školách je zaručeno každému uchazeči dle jeho schopností, ovšem i za předpokladu splnění podmínky stanovené v § 59 odst. 1 školského zákona, tedy splnění povinné školní docházky nebo úspěšného ukončení základního vzdělávání před jejím splněním a prokázáním vhodných schopností, vědomostí, zájmů a zdravotní způsobilosti. V závěru svého rozhodnutí žalovaný z