1 Afs 94/2009 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 94/2009- 56 - text 1 Afs 94/2009 - 62 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce M. K., zastoupeného JUDr. Otto Walachem, advokátem se sídlem 1. máje 493, 739 61 Třinec, proti žalovanému Celnímu ředitelství v Ostravě, se sídlem náměstí Svatopluka Čecha 8, 702 09 Ostrava  Přívoz, P. O. BOX 09, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2008, č. j. 4974-2/08-140100-021, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2009, č. j. 22 Ca 318/2008 - 27, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2009, č. j. 22 Ca 318/2008 - 27, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou dne 10. 11. 2008 u Krajského soudu v Ostravě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2009, č. j. 4974-2/08-140100-021, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti platebnímu výměru Celního úřadu Karviná č. 64-SPD/08 ze dne 23. 5. 2008, č. j. 478-9/08-146100-024, kterým byl vydán platební výměr na spotřební daň z lihu v celkové výši 1 784 510 Kč. Žalovaný v citovaném rozhodnutí konstatoval, že žalobce je plátcem daně podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o spotřebních daních“), z čehož vyplývá povinnost spotřební daň přiznat a zaplatit podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. e) citovaného zákona. Odvolatel v daňovém řízení neprokázal příslušnými daňovými doklady, že dopravované vybrané výrobky jsou zdaněné (§ 5) ani že byly nabyty oprávněně bez daně (§ 6). Odvolatel rovněž neprokázal přepravu vybraných výrobků s příslušnou verzí průvodního dokladu (§ 26, § 30). Zákon o spotřebních daních nevymezuje subjektivní odpovědnost dopravce, ze které se může vyvinit prokázáním, že v dobré víře dopravoval jiné než vybrané výrobky, v tomto případě ředidlo. Zákon neumožňuje vyvinění ani za situace, že o výše uvedené skutečnosti žalobce nevěděl a ani vědět nemohl. V daném případě je dána odpovědnost objektivní, kdy z dikce zákona jasně vyplývá, kdo je za stanovených podmínek plátcem daně a u naplnění znaků podle § 4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních správní orgány nezkoumají, zda žalobce nevěděl nebo vědět nemohl, že přepravované zboží nebylo ředidlem. Krajský soud rozsudkem ze dne 29. 5. 2009, č. j. 22 Ca 318/2008 - 27, napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Shledal důvodnými námitky žalobce, že byl objednatelem přepravy uveden v omyl, neboť mu bylo sděleno, že předmětem přepravy je ředidlo, nikoliv líh. Přepravované zboží bylo v zaplombovaném návěsu, proto ho nebylo možné zkontrolovat, navíc vozidlo řídil J. K., vlastníkem zboží byl D. S. a objednatelkou H. K. Žalobce se na machinacích vědomě nepodílel. S odkazem na žalobcem zmiňované nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 267/02 a IV. ÚS 393/02, že nalézání práva má směřovat k řešení spravedlivému, krajský soud uzavřel, že byla-li by prokázána pravdivost tvrzení, že žalobce skutečně nevěděl a ani při vynaložení náležité péče vědět nemohl, že ve skutečnosti přepravuje líh, nikoliv ředidlo, nebylo by možné považovat uložení povinnosti žalobci zaplatit spotřební daň za spravedlivé. Jelikož se žalovaný z tohoto pohledu věcí nezabýval, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný (dále též „stěžovatel“) brojil proti rozsudku krajského soudu včas podanou kasační stížností namítaje, že jsou dány důvody podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), tj. nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a nepřezkoumatelnost rozsudku spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí. Nesprávné posouzení právní otázky spatřuje stěžovatel v tom, že krajský soud přisvědčil žalobci v tom, že byl uveden v omyl, neboť nevěděl, že předmětem přepravy je líh, nikoliv ředidlo. Nedostatek důvodů napadeného rozsudku spočívá podle stěžovatele v tom, že krajský soud pouze letmo konstatoval, že skutečnost, že se fyzická nebo právnická osoba stane plátcem daně podle § 4 odst. 2 písm. f) zákona o spotřebních daní bez dalších podmínek jen na základě toho, že dané výrobky dopravuje, je třeba korigovat imperativem ústavně konformní interpretace a aplikace právních předpisů. Podle něho jsou všechny subjekty aplikující právo povinny postupovat tak, aby zvolený výklad právních předpisů byl souladný s ústavností, a to ve smyslu výslovného znění konkrétních ústavních norem i ústavních principů a hodnot, nezřídka v ústavních textech expressis verbis nevyjádřených, přičemž krajský soud odkázal na nálezy Ústavního soudu zmiňované žalobcem. Tento svůj závěr však krajský soud dostatečně neodůvodnil, nadto citované nálezy Ústavního soudu nelze podle stěžovatele bez dalšího vztáhnout na posuzovaný případ, neboť jejich předmětem bylo řízení celní (nikoliv daňové) a jednalo se o jiný základ a jiné skutečnosti, kdy celní dluh byl vyměřen zaměstnanci dopravce. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nesrozumitelnost vyplývá podle stěžovatele z postupu krajského soudu, který sice argumentuje judikaturou Nejvyššího správního soudu, jež svědčí ve prospěch stěžovatele a potvrzuje zákonnost jeho rozhodování, nicméně i přes to rozhodne o zrušení rozhodnutí stěžovatele. Závěrem stěžovatel uvedl, že postupoval v souladu se zákonem a že posouzení spravedlnosti právních předpisů namítané krajským soudem nespadá do jeho kompetencí. S ohledem na uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se stěžovatel domnívá, že krajský soud překročil své oprávnění dané soudním řádem správním při projednání žaloby, když nepřímo zavedl pojem subjektivní odpovědnost plátce daně, kterou však zákon o spotřebních daní ani zákon č. 337/1992 Sb., zákon o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“), nezná. Ze všech shora uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti podotkl, že „plátcem daně, jemuž vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit je především osoba, která výrobky dováží. Žalobce takovou osobou nebyl a žalovaný v průběhu vyměřování dluhu neučinil nic, aby osobě která zboží dovezla spotřební daň vyměřil. (…) Rozhodl-li žalovaný o propadnutí zboží ve prospěch státu a doručil-li takové rozhodnutí vlastníkovi zboží, kterým není žalobce, nelze daň z propadlého zboží dopravci doměřit.“ Žalobce nezpochybňuje, že ustanovení § 4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních je ustanovením objektivním. V žádném případě ale citované ustanovení neznamená absolutní odpovědnost žalobce jako dopravce za vznik celního dluhu. Proto žalobce i krajský soud zcela správně odkazují na aktuální nálezy Ústavního soudu, když opačný postup by byl v rozporu s principy, které je nezbytné respektovat v právním státě. Žalobce je tak přesvědčen, že rozhodnutí krajského soudu není nepřezkoumatelné ani pro nedostatek důvodů ani pro nesrozumitelnost. S ohledem na výše uvedené proto navrhl, aby byla kasační stížnost zamítnuta. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnosti odmítnout pro nepřípustnost. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Kasační stížnost je důvodná. Ze spisu vyplynuly následující skutečnosti: Dne 3. 3. 2005 bylo celními orgány v Českém Těšíně kontrolováno vozidlo Iveco ML 120 SPZ 1T21215. Řidič tohoto vozidla J. K., Autodoprava M. K., dopravoval celkem 7000 litrů čiré kapaliny se zápachem po lihu s označením „Rozcieczalnik RKAP-3“. Na výzvu kontrolních orgánů předložil k přepravovanému zboží výdejní skladový doklad ze dne 2. 3. 2005, nákladní list CMR a fakturu ke zboží vystavenou polskou společností Zaklad przetworstva Alkoholu „Wiraset“ Sp. J., Promna Kolonia 112, 26-803 Promna, Polsko. Řidič neprokázal způsob nabytí vybraných výrobků oprávněně bez daně, ani skutečnost, že se jedná o vybrané výrobky zdaněné. Zboží bylo určeno pro příjemce pana D. S. – Firma S., Náměstí ČSA 1/1, 737 01 Český Těšín, a bylo deklarováno jako ředidlo. Na místě bylo kontrolním měřením lihoměrem zjištěno, že přípravek obsahuje cca 91 objemového procenta lihu. Následně byl za přítomnosti majitele zboží (pana S.) odebrán vzorek zboží a předán k analýze Celnímu ředitelství Ostrava. Podle stanoviska Celního ředitelství Ostrava k deklarovanému složení a sazebnímu zařazení je odebraný vzor