— Nejvyšší správní soud

12 Ksz 2/2008- 124 - text 12 Ksz 2/2008 - 140 R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný, v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Tomkové, zástupce předsedkyně senátu JUDr. Karla Podolky a přísedících JUDr. Jaromíra Jindřicha, JUDr. Mileny Čečotkové, JUDr. Zory Krejčí a JUDr. Gabriely Halířové, Ph.D., projednal v ústním jednání konaném ve dnech 16. 9. a 29. 9. 2009 návrh na zahájení kárného řízení, který podala dne 10. 12. 2008 pod č. j. 9 SPR 7/2008 nejvyšší státní zástupkyně proti Mgr. E. V., státní zástupkyni Nejvyššího státního zastupitelství, a rozhodl t a k t o : Kárně obviněná Mgr. E. V. nar. X, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, j e v i n n a , že v rozporu s povinností státního zástupce uloženou v § 24 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění zákona 14/2002 Sb., vystříhat se ve svém osobním životě i při výkonu svých politických práv všeho, co by mohlo ohrozit vážnost funkce státního zástupce nebo vážnost státního zastupitelství anebo ohrozit důvěru v nestranný výkon působnosti státního zastupitelství nebo státního zástupce, v rozhovoru, který jako státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství poskytla redaktorovi deníku Mladá fronta DNES J. K. dne 7. 11. 2008 v budově Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, ulice Jezuitská č. 4, a jehož částečný obsah byl v tomto deníku dne 13. 11. 2008 uveřejněn pod nadpisy „Státní zástupkyně se přátelila s rodinou mafiána“ a „Splácím dům, proto teď nemůžu rezignovat“, zdůvodnila svoje setrvávání ve funkci státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství potřebou splácet hypotéku, ačkoliv připustila, že její v minulosti uskutečňované přátelské kontakty s osobami, které jsou veřejně označovány za příslušníky kriminálního prostředí, mohou v současnosti ve veřejnosti vzbudit pochybnosti o důvěryhodnosti státního zástupce a jeho nestrannosti, přičemž v souvislosti s možností odvolání z funkce státní zástupkyně uvedla: „Budu muset dělat všechno pro to, aby to bylo co nejdéle, abych toho splatila co nejvíc.“, t e d y zaviněně porušila povinnosti státního zástupce, č í m ž s p á c h a l a kárné provinění podle § 28 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Za to s e jí u k l á d á kárné opatření podle § 30 odst. 1 písm. c) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, o d v o l á n í z f u n k c e . O d ů v o d n ě n í : I. Návrh na zahájení kárného řízení a písemná vyjádření účastníků řízení k němu Nejvyšší státní zástupkyně JUDr. Renata Vesecká (dále převážně jen „navrhovatelka“) podala u Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného dne 10. 12. 2008 (č. j. 9 SPR 7/2008) návrh na zahájení kárného řízení proti Mgr. E. V., státní zástupkyni Nejvyššího státního zastupitelství, (dále jen „kárně obviněná“) z toho důvodu, že v rozhovoru, který jako státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství poskytla redaktorovi deníku Mladá fronta DNES J. K. dne 7. 11. 2008 v budově Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, ulice Jezuitská č. 4, a jehož částečný obsah byl v tomto deníku dne 13. 11. 2008 uveřejněn pod nadpisy „Státní zástupkyně se přátelila s rodinou mafiána“ a „Splácím dům, proto teď nemůžu rezignovat“, svoje setrvávání ve funkci státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, i přes přiznané přátelské kontakty s osobami v minulosti i v současnosti označovanými za příslušníky kriminálního prostředí, zdůvodnila potřebou splácet hypotéku a v souvislosti s možností odvolání z funkce státní zástupkyně uvedla: „Budu muset dělat všechno pro to, aby to bylo co nejdéle, abych toho splatila co nejvíc.“ V další části návrhu pak nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že kárně obviněná tak učinila (zdůraznila odhodlání setrvat ve funkci státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství) i s vědomím skutečnosti, že její veřejně známé přátelské styky s osobami označovanými za příslušníky kriminálního prostředí vzbudí důvodné pochybnosti o tom, zda ve své funkci dodržovala a dodržuje povinnosti státního zástupce stanovené v § 24 odst. 1 a 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (dále jen „zákon o státním zastupitelství“), a svým zaviněným jednáním v rozporu s § 24 odst. 2 zákona o státním zastupitelství ohrozila vážnost funkce státního zástupce a státního zastupitelství i důvěru v jeho činnost (§ 28 zákona o státním zastupitelství). V tomto jednání nejvyšší státní zástupkyně spatřovala naplnění skutkové podstaty kárného provinění podle § 28 zákona o státním zastupitelství. Obhájce kárně obviněné podal k návrhu písemné vyjádření (ze dne 11. 3. 2009). V něm nejprve vytkl návrhu na zahájení kárného řízení formální nedostatky vycházeje z předpokladu, že zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců (dále jen „zákon o řízení“), neobsahuje požadavky na náležitosti návrhu, a je tedy nutno podpůrně užít ustanovení trestního řádu o náležitostech a formě usnesení o zahájení trestního stíhání anebo obžaloby. Z tohoto hlediska považoval za matoucí tzv. právní větu návrhu, kterou považoval za kombinaci právní věty a dalšího popisu skutku, takže není zcela jasné, z čeho je vlastně kárně obviněná viněna. Na to usoudil, že předmětem kárného řízení nebude jen údajná reakce na tvrzení, která jí prezentoval v rozhovoru autor článků pan J. K., ale zřejmě i samo tvrzení o stycích s určitými osobami označovanými za příslušníky kriminálního prostředí. Kárně obviněná popřela, že by přiznala (vyjádřila se či doznala) jakékoli styky s osobami v minulosti či současnosti označovanými za příslušníky kriminálního prostředí; ani v rovině tvrzení, ani v rovině důkazů nebylo uvedeno nic, co by nasvědčovalo tomu, že lze někoho z rodiny pana Antonína Běly označit za příslušníka kriminálního prostředí. Kárně obviněná připustila osobní kontakty s paní M. B. v letech 1985 - 1986 a epizodicky v roce 1995, v poslední fázi známosti již kontakty odmítala, přičemž neměla informaci o tom, co je nyní tvrzeno ve vztahu k panu A. B., případně o jeho zesnulém synovi. Obsah rozhovoru s novinářem J. K. je reprodukován nepřesně, neboť věty kárně obviněné o splácení půjčky na dům a neochotě opustit svoji funkci nesouvisely s „přiznanými kontakty…“, ale s tím, že podle svého přesvědčení se nedopustila ničeho, proč by svou funkci měla opustit. Svůj postoj pak komentuje „ne zrovna šťastným způsobem“. Kárně obviněná v rozhovoru považovala za nejpodstatnější tvrzení o tom, že úplatně propustila z vazby na svobodu některé osoby; k tomu se vyjádřila jednoznačně a odmítla jakékoliv porušení právních předpisů. Podle dostupných informací již orgány Policie České republiky prověřují informace publikované ve zmíněných článcích, přičemž buď se obvinění neprokáží, nebo bude zahájeno vůči kárně obviněné trestní stíhání. Pravidla fair procesu podle obhájce kárně obviněné vyžadují, aby před kárný senát předstoupila až v situaci, kdy bude údajné zneužívání pravomoci státní zástupkyně vyřešeno alespoň ve fázi zahájení trestního stíhání. Vznesl proto návrh na přerušení kárného řízení za použití § 15 odst. 1 zákona o řízení. V případě paralelního řízení kárného a trestního řízení vyjádřil pak opatrný předpoklad (slovy „bude zřejmě nezbytné“) ve vztahu k nutnosti dokazování obsahem příslušných trestních spisů, že kárně obviněná neporušila své pracovní či zákonné povinnosti při výkonu dozoru v trestních věcech, které jsou zmiňovány v inkriminovaných článcích. Navrhovatelka k tomuto vyjádření zaujala písemně stanovisko dne 31. 7. 2009. Uvedla především, že zákon o řízení stanoví obsahové náležitosti návrhu na zahájení řízení ve svém § 9 odst. 2. Snahou navrhovatelky bylo v textu, na jehož spornou povahu poukazoval obhájce kárně obviněné, konkretizovat povinnosti, které měla kárně obviněná porušit. V tzv. právní větě tedy nejde o další popis skutku nebo o popis jiného skutku, ale o konkretizaci porušených zákonných povinnosti a nesplněných zákonných požadavků. S ohledem na obsah předmětného rozhovoru kárně obviněné s novinářem J. K. lze sotva uvěřit tomu, že o aktivitách B. nic nevěděla. Podstatné ovšem je, že za situace, kdy byly uveřejněny údaje o kontaktech B. s osobami označovanými za příslušníky kriminálního podsvětí a kdy sama kárně obviněná připustila opodstatněnost názoru, že by neměla být státní zástupkyní, učinila výrok uvedený v popisu skutku, tedy za jediný důvod, proč se ve funkci snaží udržet co nejdéle, označila potřebu splatit co největší část hypotéky. Úvahy o tom, co je třeba údajně prokázat, se tedy míjí s podstatou věci a spíše od ní odvádějí pozornost. Poté na konkrétní pasáži rozhovoru (závěrečné věty publikované v článku „Splácím dům, proto teď nemůžu rezignovat“) navrhovatelka dokládá, že důvod, pro který kárně obviněná odmítá opustit svou funkci, rozhodně není její přesvědčení, že se nedopustila ničeho, proč by měla svou funkci opustit, ale je vyjádřen právě v takovém kontextu, na který poukazuje popis skutku. Řízení o kárném provinění nikterak není podmíněno výsledkem prošetření případných podez