7 Afs 77/2009 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 77/2009- 141 - text  č. j. 7 Afs 77/2009 - 157 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: AEG Components a.s., se sídlem Palackého 267, Mladá Boleslav, zastoupena JUDr. Pavlem Alfery Hrdinou, advokátem se sídlem Václavské nám. 40, Praha 1, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Horova 17, Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2009, č. j. 31 Ca 125/2007 - 105, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n uhradit žalobci k rukám jeho zástupce JUDr. Pavla Alfery Hrdiny náklady řízení ve výši 2856 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2009, č. j. 31 Ca 125/2007  105, bylo zrušeno rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové (dále jen „stěžovatel“) ze dne 13. 11. 2007, č. j. 6309/07-1700-602615, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce (dále jen „účastník řízení“) proti rozhodnutí Finančního úřadu v Jičíně ze dne 15. 6. 2007, č. j. 17114/07/238980/8578. Tímto rozhodnutím bylo účastníku řízení sděleno penále ve výši 10 032 788 Kč související s neoprávněným použitím prostředků státního rozpočtu ve výši 11 387 954 Kč. Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že správce daně ve věci stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně neprovedl řádné a dostatečné dokazování, přičemž z nedostatečně zjištěného skutkového stavu byly vyvozeny závěry, které bez dalšího neobstojí, včetně závěru ohledně skutečné ceny, kterou účastník řízení vynaložil za předmětné know-how. Tím bylo porušeno zejména ustanovení § 31 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Účastník řízení by se dopustil porušení rozpočtové kázně ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), a § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), pokud by nesplnil povinnosti specifikované v Prohlášení o společném záměru, zde konkrétně povinnost obsaženou v jeho čl. III. bodě 3.2., tj. proinvestování 25 mil. USD. Lze souhlasit s finančním ředitelstvím (stěžovatelem), že účastníkem řízení předložené znalecké posudky samy o sobě jeho investici v tvrzené výši neprokazují. Jejich předmětem je ocenění majetku účastníka řízení ke dni 30. 9. 2003, aniž by rozlišovaly, jaká část know-how byla v jeho vlastnictví k tomuto dni a jaká část nikoliv, resp. jaká část je předmětem nákupu. Správce daně ani stěžovatel samotnou smlouvu o nákupu know-how ze dne 3. 5. 2004 nezpochybňovali a dospěli k závěru, že “určité know-how“ touto smlouvou převedeno bylo. Proto musela být řádně posouzena skutečná cena, tj. výše investice účastníka řízení do předmětného know-how na základě této smlouvy, aby mohl být učiněn jednoznačný závěr o tom, zda investice dosáhla potřebné výše či nikoliv. Nelze totiž přehlédnout, že i kdyby její skutečná cena byla o něco nižší než ve smlouvě deklarovaná (řádově cca o 72 mil. Kč), přesto by mohla být splněna podmínka požadovaná zmíněným Prohlášením o společném záměru. Správci daně se však dle názoru krajského soudu nedostatečně zabývali identifikací převáděného know-how. Jestliže taková identifikace nebyla možná z již vypracovaných a účastníkem řízení předložených znaleckých posudků nebo by nebyla možná z výslechu znalců, kteří znalecké posudky vypracovali, nabízelo se zaměření pozornosti na otázku, jaké know-how mohl nakoupit a nakoupil R. W. od společnosti AEG Kondensatoren und Wandler GmbH, jakým disponoval on sám a jaké know-how pak vložil do kapitálového fondu společnosti BC Czech Republik, s. r. o., která následně know-how prodala smlouvou ze dne 3. 5. 2004 účastníkovi řízení. V tomto směru však krajský soud shledal zcela nedostatečným podkladem pouhé prohlášení daňového poradce R. W. o tom, jaký mohl být podíl R. W. na předmětném know-how, ze kterého správci daně pro své hodnocení dále vycházeli. Již cestou mezinárodního dožádání správce daně obdržel smlouvu uzavřenou dne 10. 2. 2004 mezi společností AEG Kondensatoren und Wandler GmbH a R. W. V jejím čl. 3 je uvedeno, že specifikace převáděných hospodářských prostředků (včetně know-how) je uvedena v přílohách. Ty však se smlouvou předloženy nebyly, a ze spisu není patrno, zda v tomto směru správce daně prováděl nějaké další zjišťování. Je rovněž patrné, že uvedená smlouva byla uzavřena v době, kdy již byl na majetek společnosti AEG Kondensatoren und Wandler GmbH prohlášen konkurz, který byl prohlášen dne 1. 10. 2003. Správce daně si proto měl např. i ověřit skutečnost, zda mohla zmíněná společnost po prohlášení konkurzu sama prodávat majetek (smlouva není uzavřena insolvenčním správcem, dokonce není vůbec uvedeno, kdo za společnost při uzavření smlouvy jednal), resp. jak dochází k prodeji majetku při konkurzu podle práva Spolkové republiky Německo včetně případného ocenění prodávaného nehmotného majetku apod. Teprve po dostatečné identifikaci převáděného know-how může být řádně posuzována i jeho obvyklá cena pro vyhodnocení splnění podmínky stanovené v Prohlášení o společném záměru. Pokud pak jde o samotné stanovení obvyklé ceny know-how, je nutno rovněž přisvědčit námitce účastníka řízení, že úvahy stěžovatele v tom směru, že by hodnota převáděného 100 % obchodního podílu společnosti BC Czech Republic s. r. o. měla odpovídat nominální hodnotě pohledávek evidovaných v účetnictví této společnosti, nejsou správné. Hodnota obchodního podílu je při prodeji ovlivňována vícero faktory a nelze ji odvozovat pouze od hodnoty nesplacených pohledávek. Ke stanovení obvyklé ceny konkrétního know-how bude proto nezbytné vyjít z ocenění znaleckého (pokud to bude možné, tak z již existujícího, nebo nově vypracovaného). Přestože krajský soud ze shora uvedených důvodů žalobě vyhověl, dále ve stručnosti poznamenává, že další žalobní námitky, které byly vzneseny včas (tj. ve lhůtě pro podání žaloby), by důvodnými neshledal. Nelze souhlasit s námitkou, že Finanční úřad v Jičíně nebyl oprávněn ke kontrole splnění podmínek poskytnuté dotace. Kompetence finančních úřadů jako územních finančních orgánů k výkonu správy odvodů za porušení rozpočtové kázně se vztahuje na všechny prostředky státního rozpočtu poskytnuté ke stanovenému účelu (tzn. i na investiční pobídky poskytnuté formou dotace na úhradu daně z příjmů) a vyplývá z ustanovení § 1 písm. j) zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na zákon o rozpočtových pravidlech, a § 1 odst. 1 a 2 zákona o správě daní a poplatků. Na tomto zákonném zmocnění proto nemohlo nic změnit ani ujednání zakotvené v čl. 5.2. Prohlášení o společném záměru, na které účastník řízení poukazoval v žalobě. Za důvodnou nelze shledat ani výhradu, že nebylo respektováno ustanovení čl. 4.3. Prohlášení o společném záměru, ve kterém je uvedeno, že na výši účelové dotace nemá vliv dodatečně vyměřená daňová povinnost a doměrky daně. Zmíněný čl. 4.3. obsahuje vzorec pro konkrétní výpočet výše účelové dotace a účastníkem řízení zmiňované větě nelze rozumět jinak, než že při dodatečném doměření daně z příjmů nebude dotace o doměřenou částku zvyšována. Zmíněné ustanovení proto nijak nesouvisí s požadavkem na plnění povinností příjemce dotace, tj.účastníka řízení, vyplývajících z podmínek, za kterých byly dotace poskytnuty, ani s následkem vyplývajícím z jejich případného porušení. Ani nepřesnost v uvádění data zahájení daňové kontroly (září 2004, 27. 8. 2004) nemá vliv na zákonnost jejího samotného provedení. Významnou by tato skutečnost byla v okamžiku sporu ohledně včasnosti jejího zahájení např. z ohledem na běh zákonných lhůt pro stanovení příslušného odvodu jako výsledku takové kontroly apod. Taková situace však v daném případě nenastala. Poukaz účastníka řízení na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 32/2005, pokud jde o zahájení a průběh kontroly, je nepřípadný. Dodržení rozpočtové kázně není obvykle časově spojeno s konkrétním zdaňovacím obdobím k dani z příjmů a ani v tomto případě nebylo spojeno s každým zdaňovacím obdobím od roku, kdy účastníkovi řízení začaly být příslušné dotace poskytovány. Je to proto, že k porušení rozpočtové kázně dojde v okamžiku neoprávněného použití nebo zadržení poskytnutých prostředků (v návaznosti na porušení některé ze stanovených podmínek pro jejich poskytnutí); ve stejném okamžiku dojde rovněž ke vzniku povinnosti příslušnou částku zpět do státního rozpočtu odvést. K tomu samozřejmě dochází zcela nezávisle na průběhu toho kterého zdaňovacího období daně z příjmů. Lze dodat, že správce daně může provádět jednu kontrolu ohledně více daňových povin